Přebíráme komentář z webu Šturmovat nebesa o inflaci jako distribučním konfliktu mezi kapitalisty a zaměstnanci v kontextu k tomu, jak se zachoval předseda ČMKOS Středula (nejen) při prezidentské volbě. https://sturmovatnebesa.blogspot.com/2023/01/inflace-je-predevsim-konflikt-tridni.html
Ekonom David Navrátil z České spořitelny stav kapitalistických věcí nezahaluje. V návaznosti na bývalého šéfekonoma Mezinárodního měnového fondu říká, že inflace je v podstatě rozvinutím konfliktu mezi zaměstnanci, kapitalisty a vládou. Záleží na relativní síle a ti větší a monopolní berou víc. Místo o mzdové spirále mluví o ziskové spirále. Centrální banka konflikt může moderovat. Navrátil si ovšem všímá, že v ČR konflikt neprobíhá, zaměstnanci čistě ztrácí.
I v Českých luzích a hájích centrální banka upozorňovala, že za inflací stojí také některé firmy, respektive odvětví, které jsou schopny si zvyšovat marži. Zajímavé ale na tom současném konfliktu je, že vlastně moc konfliktů nevidíme. Reálné mzdy klesají velmi rychle. V ČR nejrychleji ze všech zemí OECD.
Doplňujeme, že není divu, když předsedou největší odborové centrály v ČR v době tohoto konfliktu je Josef Středula.
Ten se víc než boji za zájmy a příjmy dělnické třídy věnoval kandidatuře na prezidenta, kterou mu financoval olomoucký podnikatel spojený s ODS Benýšek. Který se chlubí tím, že ve své firmě vyhazoval komunisty, Lidové milice, Socialistický svaz mládeže. Vyhlašuje, že ČR patří do agresivního a válečnického paktu NATO. Chtěl z Prahy udělat Davos a plnit podnikatelům jejich přání v zahraničí. A stará se o milost pro moloch Metrostav za obvinění z korupce. A po svém odstoupení podpořil liberální vládní kandidátku na prezidenta.
Naše dělnická třída si nevybrala příliš moudře předáka pro dobu pro tuto třídní válku. A ve válce - a tohle je jediná válka, kde jde o naše zájmy - se mluví o zrádcích.
Před 110 lety, 10. ledna 1913, se narodil významný činitel českého a slovenského komunistického hnutí, jeden z představitelů Slovenského národního povstání, prezident Československé socialistické republiky v letech 1975-1989, Gustáv Husák.
"Poctivý človek je naivný donekonečna. ... Vieš, kde končí ich cesta, kde končila toľko ráz v histórii dávnej, i veľmi blízkej? Viera vo vývin, vo víťazstvo pravdy v budúcnosti, viera v dejinnú spravodlivosť. Bojuješ sám so sebou viac ako s druhými. Potom príde diablovo pokušenie v inej, zľav aspoň trochu z tvojej tvrdohlavosti. Horko-ťažko poviažeš uzlíky roztrhaných nervov a vzoprieš sa znova - nie nijakú faloš. Socializmus - myšlienka ľudskej spravodlivosti a šťastia - to nie je podvod...Zanechaj pravdu, ideu, česť, zásadu, ako ju ty poznáš, ako si jej veril celý život...cena je krk... Bez krku nie je život. Cenou je život." Gustáv Husák
Je mi líto, ale kromě lidské úcty nemám u Ratzingera co chválit.
Papež Benedikt XVI. byl hluboce reakční a fundamentalistický, zastánce patriarchátu a společnosti středověkých hodnot, kde Voltaire, Darwin a Marx jsou "zlo".
Skutečnost, že se na levici najdou tací, kteří jeho kritiku materialismu dnešní společnosti zaměňují za kritiku kapitalismu, je jen dalším důkazem zmateného stavu a ztráty nezávislosti myšlení ve zdevastovaném táboře "levice".
Zpráva předsedy Ústředního výboru Komunistické strany Ruské federace (KPRF) G. A. Zjuganova na plénu ÚV KPRF v listopadu 2022.
Před 100 lety, 30. prosince 1922, byl vytvořen Svaz sovětských socialistických republik. Sjednocením sovětských republik Ruska, Ukrajiny, Běloruska a Zakavkazska tak došlo k události opravdu historického významu. Spojením sovětských republik vnikl z iniciativy bolševické strany a konkrétně i vůdce ruské revoluce Vladimíra Iljiče Lenina státní útvar zahrnující celou šestinu světa. Vznik Sovětského svazu byl jedním z klíčových důsledků Velké říjnové socialistické revoluce, vítězství Rudé armády v následné občanské válce a v zápase mladých sovětských republik proti kontrarevoluci a zahraniční intervenci. Během následujících sedmi desetiletí existence Sovětského svazu došlo k obrovskému, v dějinách lidstva nevídanému, revolučnímu skoku od politické, hospodářské a kulturní zaostalosti k všestrannému rozvoji národů tohoto socialistického státu.
Co dělá americká armáda v Africe? Je to záhada, zabalená do hádanky, v utajení a spoutaná byrokracií. Nebo by alespoň byla, kdyby to záleželo na Pentagonu.
Před deseti lety jsem se pustil do hledání odpovědi na tuto otázku v TomDispatch, zaznamenával jsem růst americké vojenské přítomnosti na tomto kontinentu, budování logistických kapacit i základen a možnost, že se toho děje daleko víc mimo dohled. „Nespouštějte oči z Afriky,“ uzavřel jsem. „Americká armáda tam bude tvořit zprávy ještě několik let.“
Věděl jsem, že mám příběh, když velitelství USA pro Afriku (AFRICOM) nedokázalo poctivě odpovědět na základní otázky. A reakce velitelství na článek mi řekla, že mám také nový rytmus (beat).
FIR (Mezinárodní federace hnutí odporu-Sdružení antifašistů) se již několikrát jasnými slovy vyslovila proti barbarskému odstraňování památných míst protifašistického odboje, míst fašistické perzekuce a památníků osvobození a osvoboditelů.
Odstraňování historických svědectví a památníků je výrazem historické zapomnětlivosti, ještě více záměrného přepisování dějin a pokusů o zničení společenské paměti akce žen a mužů ze všech evropských národů proti fašistickému barbarství.
Děsivá je skutečnost, že tato forma historické revize není omezena na jednotlivé země, ale je praktikována v různých evropskýcmh zemích. Když bylo v září 2019 přijato skandální usnesení Evropského parlamentu o „Důležitosti evropské minulosti (nebo evropského historického vědomí) pro budoucnost Evropy“, vlády různých evropských zemí věřily, že mají volnou ruku k přepisování dějin a odstraňování paměťových míst. Zejména v přechodových státech, které byly nově přijaty do Evropské unie, byla taková destrukce kultury vzpomínek prováděna v masovém měřítku.
Obavy z rozšíření Severoatlantické aliance (NATO) směrem k ruským hranicím je jednou z příčin současné války na Ukrajině. Není to však jediný pokus o expanzi NATO, smluvní organizace, kterou v roce 1949 vytvořily Spojené státy s cílem promítnout svou vojenskou a politickou moc nad Evropou. V roce 2001 provedlo NATO v Afghánistánu vojenskou operaci „mimo oblast“, která trvala 20 let, a v roce 2011 NATO – na naléhání Francie – bombardovalo Libyi a svrhlo její vládu. Vojenské operace NATO v Afghánistánu a Libyi byly předehrou k diskusím o „Globálním NATO“, projektu využití vojenské aliance NATO nad rámec jejích vlastních charterových závazků od Jihočínského po Karibské moře.
Společnost česko-kubánského přátelství Lázara Cruze Brno Vás srdečně zve na přednášku na téma:
55. výročí násilní smrti Che Guevary
13.12. 2022 od 16:00, Křenová 67 Brno
Následující řádky jsou z daleké Británie, ale něco připomínají, alespoň mně. Že by „podobnost čistě náhodná“? (Pozn. překl.)
Americká komunistka a občanskoprávní ikona Angela Davisová proslule prohlásila, že je načase přestat přijímat věci, které nemůžeme změnit, a začít měnit věci, které nemůžeme přijmout. Tento duch se projevuje mezi zaměstnanci po celé Británii, kteří říkají vládě a zaměstnavatelům, že nepřijmou, když budou chudnout a naše veřejné služby budou zahnány pod zem.
Zdravotnické odbory vydaly ostré varování, že pokud se nenajdou peníze na řádné zvýšení platů, čeká nás zima sporů.
Premiér Riši Sunak a ministr financí Jeremy Hunt tvrdí, že jsou nuceni přijímat „obtížná rozhodnutí“.
Tak to ostatně dělá i labourista Keir Starmer, který minulý týden prohlásil, že nebude nic slibovat ohledně platů zdravotních sester – a zdravotníky ujistil jen tím, že „postoj, který bychom přijali do vlády“, bude patřit k „růstu ekonomiky a obnově spravedlivého platu“, což je prázdný neslib, který by mohli učinit i toryové.
Je legrační, jak „obtížná rozhodnutí“ vždy zahrnují to, že ti nejchudší jsou nuceni přinášet oběti na ochranu zisků těch nejbohatších.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.