Západní sankce proti Rusku, o kterých jednostranně rozhodl Washington, jsou prezentovány jako spravedlivý trest za agresi proti Ukrajině. Ale bez zmínky o jejich nezákonnosti podle mezinárodního práva každý vidí, že nedosahují svého cíle. V praxi Spojené státy izolují Západ v naději, že si udrží hegemonii nad svými spojenci. Ze světových konfliktů vyšly vítězně Spojené státy, které byly pozdním účastníkem světových válek a na svém území neutrpěly žádné ztráty. Zdědily evropská impéria a vyvinuly systém nadvlády, díky kterému se staly „světovým policistou“. Jejich hegemonie však byla křehká a nedokázala odolat rozvoji velkých národů. Již v roce 2012 začali politologové popisovat „Thukydidovu past“ analogicky s vysvětlením řeckého stratéga o válkách mezi Spartou a Athénami. Podle nich byl nástup ČLR k moci také nevyhnutelný pro konfrontaci se Spojenými státy. Washington poznamenal, že pokud se ČLR stala první světovou ekonomickou mocností a Rusko první vojenskou mocností, rozhodl se proti nim bojovat jeden po druhém. V této souvislosti se odehrává válka na Ukrajině. Washington ji prezentuje jako „ruskou agresi“, přijímá sankce a nutí své spojence, aby je také přijali. První, co mě napadne, je, že Spojené státy, s vědomím, že jsou vojensky podřadné, ale ekonomicky nadřazené, se rozhodly vybrat si své bojiště. Analýza zapojených sil a přijatých opatření však tento výklad událostí vyvrací.
K výročí úmrtí Antonia Gramsciho uveřejňujeme jako příklad textu z jeho vězeňských sešitů - příspěvek k politické diskuzi a boji v komunistickém hnutí na konci 20. let. Šlo o spor bolševické strany („většinářů“ v šifře Gramsciho) vedené Josifem. V. Stalinem („Giuseppe Bessariona“) proti Lvu D. Trockému („Leonu Davidovičovi“), trockistům a jejich tzv. „teorii permanentní revoluce“. Gramsci posuzuje formulace ze Stalinova rozhovoru s první americkou dělnickou delegací z roku 1927. Přitom činí důležité závěry o marxistické teorii („filosofii praxe“), vztahu národního (jako východiska pro bezprostřední politickou práci) a internacionálního (jako perspektivy), stejně jako zdůrazňuje vnímání konkrétního a zvláštního poměru sil v každém okamžiku a v každém místě. Všímá si, že hegemonii internacionalistické dělnické třídy vedoucí jiné vrstvy a třídy musí proletariát dělat v nějakém národním rámci. Od socialismu v jedné zemi k světovému socialismu vede mnoho bojů a přechodových fází (což se projevilo minimálně částečně i v praxi světové socialistické soustavy). Složitost, která z této praktické skutečnosti vyplývá, je v rozporu s abstraktními a mechanickými závěry trockismu a tzv. „teorie permanentní revoluce“. (pozn. KSM)
Je to právě 85 let od úmrtí Antonia Gramsciho (1891-1937) – revolucionáře, komunisty, výrazného marxistického intelektuála, který byl zahuben v italském fašistickém vězení.
Antonio Gramsci pocházel ze Sardínie, z italského Jihu, který byl postižen dlouhodobou chudobou a útlakem, a který poskytoval pracovní sílu pro průmyslový Sever. Proto problém Jihu v rámci myšlenek o italské dělnické revoluci a rolnictvu zůstával trvalým tématem jeho uvažování. Během svých studií v Turíně se setkává s dělnickým hnutím a spolupracuje s dalším velikánem italských komunistů Palmirem Togliattim pod vlivem Říjnové revoluce na vydávání časopisu Ordine Nuovo. Ten podporuje hnutí dělnické třídy za politickou moc skrze dělnické rady. Stojí u zakládání Komunistické strany Itálie, bojuje jak s pravicovým oportunismem, tak s abstraktním radikalismem. Ve dvacátých letech cestuje do SSSR a pracuje v Komunistické internacionále. V roce 1924, už po nástupu Mussoliniho fašistické diktatury, se stal tajemníkem Komunistické strany Itálie a je také poslancem. V roce 1926, v rámci utužení diktatury režim Gramsciho zatkl. Při soudním procesu státní žalobce prohlásil: „Na dvacet let musíme zastavit tento mozek“. To se ovšem nevyplní. Ve vyhnanství i ve vězení se snaží dále studovat (a vytěžit z omezeného množství dostupné literatury maximum) a promýšlet široké spektrum teoretických a politických otázek. Z té doby pochází sešity jeho poznámek, které obsahují analýzy a vyjadřované psané často, aby se vyhnul cenzuře a zabavení, „ezopovským“ jazykem, opisy, metaforami (například marxismus je zde „teorie praxe“, Marx je popsán mimo jiné jako „zakladatel filosofie praxe“, Lenin jako „Ilič“ nebo „největší moderní teoretik filosofie praxe“). Ve vězení ovšem trpí svou neléčenou nemocí, které v roce 1937 podlehl. O záchranu jeho textů se postaral antifašista a pozdější prezident Itálie Alessandro Pertini
Jeho myšlení a odkaz je předmětem mnoha dezinterpretací a snahy odcizit ho Leninovi, světovému proletariátu. Je to mimo jiné způsobené mnohostranností a víceznačností textů. Přitom jak vyplývá z každé věty, je Gramsci odpůrcem každé strnulosti a abstraktnosti v onom špatném smyslu – tedy neschopnosti se dívat na každou situaci ve svém konkrétní plnosti a hloubce, v souvislostech a s vědomím důsledků činnosti. Komunistická strana se má stát subjektem i teoretickým vyjádřením změny italské společnosti, novým "vladařem", který ukončí vykořisťování a ovládání člověka člověkem. Ovšem k tomu musí být zakořeněna v dělnické třídě, lidových masách v jejich národních specifikách i internacionálních důsledcích. Je potřeba probojovávat sérii zápasů, z kterých se strana poučuje, nanejvýš kriticky hodnotí veškeré své předchozí kroky, postupuje vpřed.
Nechme proto k tomuto výročí promluvit jeho nejbližšího spolupracovníka a následníka ve vedení Komunistické strany v době boje proti fašismu i po protifašistickém vítězství, představitele Komunistické internacionály, Palmira Togliattiho. Jeho rozsáhlé teze „Leninismus v myšlení a činnosti Antonia Gramsciho“ a referát byly příspěvkem na konferenci, která proběhla v roce 1958.
Vybíráme z českých výborů vězeňských sešitů "Poznámky o Machiavellim, politice a moderním státu" a "Historický materialismus a filosofie Benedetta Croceho". Do češtiny byla přeložena jen část Gramsciho sešitů z vězení, z větší části Lubomírem Sochorem. Dopřeložení plánoval Miloslav Ransdorf, v čemž mu zabránila předčasná smrt.
(KSM)
Zveřejňujeme zvláštní reportáž předsedy Společnosti přátel Luganské a Doněcké lidové republiky Jaromíra Vaška z okamžiků a jednání strávených společně s komunistickou mládeží Luganska během výročí narození revolucionáře a zakladatele prvního dělnického státu Vladimíra I. Lenina.
V centru Lugansku se 22. 4. 2022 konaly oslavy 152. výročí narození V. I. Lenina, kterých jsem se zúčastnil. Na prostranství před sochou V. I. Lenina se na centrálním Divadelním náměstí shromáždili luganští komunisté a komsomolci, aby uctili památku vynikajícího ruského revolucionáře, zakladatele sovětského státu a pokračovatele díla Karla Marxe a Bedřicha Engelse.
Ve středu 20. dubna 2022 se na půdě velvyslanectví Kubánské republiky v ČR v Praze-Košířích konalo na pozvání pana Velvyslance, Danila Alonsa, jednání s představiteli Komunistického svazu mládeže (KSM). Kubánští diplomaté pořádají přátelské setkání např. s Levicovými kluby žen, Komunistickou stranou Čech a Moravy, a především s tematicky orientovaným spolkem – Společností česko-kubánského přátelství, která o Kubě často pořádá různé besedy a akce pro veřejnost, stejně tak i veřejné solidární akce na podporu zrušení nespravedlivé ekonomické blokády Kuby ze strany USA.
Prohlášení předsedy Ústředního výboru Komunistické strany Ruské federace
Vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell řekl, že konfrontaci mezi Ukrajinou a Ruskem „vyhrajeme na bitevním poli“.
Borrell je vytrvalým nepřítelem Ruska. Ještě v květnu 2019 nazval naši zemi „starým nepřítelem“. Jeho aktuální vyjádření má ale kvalitativně nový charakter. Borrell veřejně oznámil záměry západních stratégů, které až dosud pečlivě tajili: Toto není válka mezi Ruskem a Ukrajinou. Toto je válka NATO proti Rusku, ve které je ukrajinský lid používán jako potrava pro děla.
https://www.youtube.com/watch?v=qq81CEYc4Ag Video se zabývá brutálním zacházením s přistěhovalci v Evropě
(převzato ze stránek Marxisticko-leninské strany Kanady)
V reakci na skandální skandální výroky členů stávající vlády o možném umístění vojenských základen USA na našem území vznikla petice proti přítomnosti cizích vojsk na území České republiky. V té se jednoznačně konstatuje: „My, níže podepsaní občané, rozhodně nesouhlasíme s jakoukoliv cizí vojenskou přítomností v České republice a vyzýváme představitele naší země, aby odmítli rozmístění cizích vojsk, základen a zbraní na našem území.“
V petičním výboru této petice jsou zasloužilý umělec a předseda Unie českých spisovatelů Karel Sýs, mluvčí iniciativy Ne základnám Eva Novotná, kandidát na prezidenta České republiky Josef Skála, novinářka Monika Hoření a předseda Českého mírového hnutí Milan Krajča. Petice je stažení na adrese:
http://ksm.cz/images/Petice_cizi_voj22.pdf
Odhalující článek deníku „Rizospastis“ (oficiální list KS Řecka; pozn. překl.)
„Rusko možná vyhraje palebnou válku. Ale Ukrajina vítězí v informační válce. To je klíčem k získání podpory a sympatií spojenců.“
Výše uvedené vyslovil Sean McFate, starší člen euroatlantického „think tanku“ (expertního týmu) pojmenovaného „Atlantická rada“, jenž před několika dny hovořil s deníkem The Washington Post o úspěších ukrajinské vlády v informační válce.1)
Tato kampaň je založena na dobře vedené propagandistické mašinérii, zahrnující - kromě personálu ze států a imperialistických organizací - přes 150 společností komunikačních a pro vztahy s veřejností, jež spolupracují s ukrajinským Ministerstvem zahraničí s cílem, aby na informačním poli převládl euroatlantický obraz dění.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.