Týdeník KSČM Naše pravda nedávno publikoval reportáž Jiřího Málka (Společnost pro evropský dialog, odnož transform!europe, před listopadem 1989 vedoucí tajemník KSČ na Praze 6) ze sjezdu německé strany die Linke (tedy Levice). Jiří Málek pravidelně vydává die Linke, její sociálně demokratický a liberální vývoj, za vzor pro české prostředí, zejména pro KSČM. Málek tuto inspiraci zdůvodňuje obchodními a kapitálovými vztahy ČR a Německa, přesně těmi vztahy, které poznamenávají polokoloniální charakter ekonomiky i politické scény v ČR. Směrem k deformaci politického levicového prostředí v dalších zemích včetně ČR působí také nadace Rosy Luxemburgové, která ovšem financuje aktivity, na kterých participuje i Jiří Málek.
Málek vyzdvihuje v die Linke přilákání mladé generace, ovšem také lavírování s principy - postupné opuštění zaměření proti imperialismu NATO a kapitalismu. Taková "široká politika" má být pro nás inspirativní. Letos ovšem poněkud onen vzorový charakter die Linke Málek zmírnil, protože strana nedávno zaznamenala obdobný volební debakl jako KSČM. Přestože se strana dostala do parlamentu, nedosáhla ani důležitých 5%. Málek přesto ve své reportáži zdůrazňuje převálcování marxisticky orientované části delegátů, stejně jako odmítnutí odsoudit spoluzodpovědnosti NATO a USA na ukrajinské válce.
Uvádíme překlad pohledu podle nás povolanějšího - Victor Grossman je americký komunista, novinář žijící desetiletí v Berlíně a zahrnující v sobě jak dlouholetou perspektivu internacionalismu a antiimperialismu, socialistickou zkušenost, i trpkou zkušenost kontrarevoluce a kolonizace německým kapitalismem. Grossman správně ukazuje vnucení jednostranného pohledu na válku ze strany vládnoucí moci i úpadek v politice die Linke na posledním sjezdu.
K nadcházejícímu kubánskému revolučnímu svátku, 69. výročí útoku na kasárna Moncada 26. července 1953 a zahájení Kubánské revoluce, věnujeme překlad úvahy italského filozofa Gianniho Fresu.
Návrat demokratů do Bílého domu se časově shoduje s novou tvrdou ofenzívou proti Číně, Rusku a celé složené frontě takzvaných "darebáckých států", jejichž cílem je přehradit cestu k jakékoli možnosti multipolárního vývoje mezinárodní politiky a obnovit bez zpochybňování nadvládu Spojených států nad světem, a napravit tak hlubokou krizi image a vztahů, kterou Washington v posledních letech prožívá. V tomto smyslu je třeba číst obavy EU a USA, které se objevily na nedávných setkáních vedoucích představitelů jejich institucí: riziko, že značná část prostředků plánu obnovy by mohla skončit v rozpočtech čínských společností vzhledem k tomu, že, jak jsme se dočetli v novinách, "na evropském trhu prakticky neexistují technologické kapacity a velikosti podniků", které by byly vhodné pro projekty ekologické přeměny v rámci tohoto plánu. Z těchto obav vyplývají dvě obecná hodnocení, která jsou užitečná pro rozvíjení našeho diskurzu: 1) Čína vítězí v technologické soutěži se Západem, kterou svého času prohrál SSSR; 2) EU a USA zakládají své instituce na ideologické mystice nadřazenosti trhu, ale v praxi je ekonomicky liberální "laissez faire" posvátné pouze tehdy, když to zrovna vyhovuje našim zájmům. Pokud ovšem jim to nevyhovuje, jsou všechny prostředky protekcionistických protiopatření považovány za přípustné, a to navzdory mnoha řečem o schopnosti samoregulace trhu. To vše poukazuje na relativismus hodnot a nikdy nevyřešený nárok na koloniální nadřazenost západních liberálně demokratických společností nad zbytkem světa.
"To nejmenší, co Ukrajině dlužíme, je plná podpora, a k tomu potřebujeme silnější NATO [...] Dnes nelze být levičákem, pokud se jednoznačně nepostavíme za Ukrajinu." (The Guardian, 21. června 2022). (1)
Kdo je autorem výše uvedených slov? Je jím tajemník NATO Jens Stoltenberg? Nebo německý kancléř Olaf Scholz? Nebo snad španělský premiér Pedro Sanchez? Ani jeden z nich. Výrok patří celebritě současné levicové inteligence. Tomu tolik propagovanému "hegelovskému marxistovi", filozofovi Slavoji Žižkovi.
Žižkův názor na Ukrajinu by byl zcela bezvýznamný, kdyby se tomuto slovinskému mysliteli a kulturnímu teoretikovi nedostalo tolik publicity v západních médiích, která ho etablovala jako jednoho z "nejvýznamnějších žijících intelektuálů". Již více než dvě desetiletí má Žižek prominentní postavení nejen v buržoazním tisku, ale také v nejprestižnějších akademických institucích a „think tancích“ v Evropě a Spojených státech.
Skutečnost je taková, že Slavoj Žižek je ztělesněním pseudomarxistického šarlatánství, které se prostřednictvím velkohubých analýz, nesouvislého a často protichůdného filozofického blábolu a nabubřelých výrazů snaží " očistit" samotný vykořisťovatelský systém.
Ve dnech 14. - 17. července proběhl již 22. Antikapitalistický kemp, který se konal v podhůří Orlických hor a spoluorganizoval ho Komunistický svaz mládeže společně s Levou perspektivou. Kempu se aktivně účastnily desítky převážně mladých a politicky aktivních lidí a zástupců dalších organizací i jednotlivců. Hlavním obsahem kempu byla řada přednášek a diskuzí, například o boji proti možnosti umístění vojenské základny USA v ČR, diskuze o situaci v současném výtvarném umění a pokrokových východiscích, o moderní energetice, o situaci na Donbase, i o dopadech zdražování na lid naší země. Hodnotíme politický obsah jako vysoce přínosný právě dnes v současné kapitalistické krizi dopadající na lidové vrstvy, kdy je potřeba posílit komunistické a antiimperialistické hnutí větší než kdy jindy. KSM přispívá svým dílem k činnosti Kempu a aktivně ho propaguje. Chceme tímto také poděkovat všem, kdo přispěl k úspěšnému průběhu Kempu.
Musíme ovšem konstatovat, že účast některých přítomných není v moci Komunistického svazu mládeže. Především přítomný člen Levé perspektivy, který vystupuje pod pseudonymem Leo Vejr, dlouhodobě a opakovaně poškozuje Antikapitalistický kemp, organizátory i účastníky svými vyjádřeními, antikomunistickými akty a fotografiemi na sociálních sítích i jinde. Vejr byl již aktivním přispívatelem k útokům na Komunistický svaz mládeže v době jeho zákazu v rámci tak zvaného „Svazu mladých komunistů Československa (SMKČ)“ před více než deseti lety. Nedávno opustil i KSČM. Veřejně prezentuje nepřípustné postoje, které jsou extrémní formou imperialistické a profašistické propagandy NATO a USA v naší zemi, zejména pokud se týká zatahování do konfliktu na Ukrajině, vyzbrojování a podpory neonacistických jednotek v ní. Jeho veřejná vystoupení (i pod svým pravým jménem) a prezentace Kempu se hluboce rozcházejí s jeho průběhem i míněním většiny organizátorů i účastníků a někdy na ně i veřejně útočí. V posledním z řady takových případů například užil týdeník KSČM "Naše pravda" jako materiál na podpal, vyfotografoval se u toho, a vydával to na svém profilu na sociálních sítích za politický čin Kempu. To je v rozporu se skutečností. Sám přitom k politickému obsahu kempu nepřispíval a držel se stranou.
KSM se vůči podobným antikomunistickým aktivitám tohoto účastníka důrazně ohrazuje a vyvodí z nich závěry.
Předsednictvo Ústřední rady Komunistického svazu mládeže
Evropská měna zažívá těžké časy. Euro kleslo na hodnoty před dvaceti lety – jedna ku jedné s dolarem a ještě níže. Proč se euro takto chová, co to znamená pro ekonomiku Západu a Evropy především – a co má společného cena ruského plynu s tím, co se děje?
Evropská měna vstoupila do nového historického období. Vůči dolaru už rok oslabuje, ale v úterý 12. 7. konečně došlo k dlouho nevídané události. Euro kleslo pod jeden dolar. Stalo se tak poprvé od prosince 2002, podle údajů globální burzy Forex. Poměr euro-dolar byl v poledne na 0,9999, ale brzy toto číslo vzrostlo na 1,0008. To znamená, že euro dosáhlo parity s dolarem. Na moskevské burze euro také všechny překvapilo: v rublech se evropská měna téměř vyrovnala dolaru asi kolem 59,3. Navíc během obchodní seance 11. července kurz dolaru vůči rublu několikrát překonal euro, vyplývá z údajů obchodní platformy.
Primum vivere. A abyste mohli žít, musíte jíst. Proto byly potraviny vždy ústředním prvkem politických, sociálních a ekonomických systémů. Produkce obilovin, z nichž se vyrábí mouka, a tedy i chléb, zaujímá už od starověku zvláštní místo v obavách lidí. Obilí a pšenice byly od dob Egypťanů v různých dobách zbavovány touhy o soukromý zisk zřizováním státem kontrolovaných zásob. Téměř každý národ si vytvořil kulturu chleba, a to jak na praktické, tak na symbolické úrovni.
V době kdy trh je měřítkem všeho, se nabídka obilí dostala do rukou několika mezinárodních gigantů, čtyř, dříve šesti obilných „sester“. Scénář války mezi Ukrajinou a Ruskem způsobuje vážné problémy v dopravě, zásobování a výměně. Obě země produkují přibližně třicet procent světové produkce pšenice a námořní cesta přes černomořské přístavy je velmi důležitá. Turbulence na trzích jsou tedy pochopitelné, umocněné zmatkem kolem sankcí proti Rusku a ve válečném scénáři minami, které ukrajinská armáda rozmetala po moři. Při absenci forem veřejné kontroly - posvátný, nedotknutelný trh! - spekulace, hromadění a určování cen, čehož si spotřebitelé začínají všímat.
Vzdělání, to je budoucnost. Garantem za jeho kvalitu, dostupnost a financování by měl být stát. Za posledních třicet let se snížila kvalita i dostupnost, ve financování jsme pozadu za vyspělými evropskými státy. V čem naopak vynikáme, to je překrucování historie, převracení hodnot a ideologická zaslepenost. A to nejen v médiích či projevech politiků, ale i na akademické půdě.
Minulý týden se mi dostal do rukou dopis děkana fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze prof. Ing. Josefa Soukupa, CSc., v němž sděluje uchazeči o magisterské studium, že ho ke studiu požadovaného studijního oboru Biotechnologie, specializace Reprodukční biotechnologie nepřijímá. Na tom by nebylo nic divného, stává se to i jiným uchazečům. Ovšem odůvodnění rozhodnutí o nepřijetí je šokující! Děkan v dopise bez uzardění sděluje, že z podané přihlášky vyplývá, že uchazeč je občanem Ruska/Běloruska a současně je studijní program na základě posouzení Metodického pokynu děkana hodnocen jako kritický z hlediska možného porušení sankčních opatření EU! To je důvod, proč uchazeče o studium nepřijímá! Tedy ne odbornost či zájem o daný obor, ale prachsprostá špinavá politická hra, nenávist a rusofobie jsou tím, co rozhoduje! Skandální postup děkana je alarmujícím svědectvím, jak hluboko lze morálně, lidsky i odborně klesnout.
Hlavně, že mají tito pravdoláskaři plná ústa lidských práv!
Marta Semelová
vedoucí odborné sekce školství ÚV KSČM
Letošní rok je ve znamení dvou kulatých výročí – 160 let od úmrtí význačné české spisovatelky Boženy Němcové a 80 let od zatčení hrdiny protifašistického odboje, komunisty, novináře a spisovatele Julia Fučíka. Během věznění, během svého posledního odbojového aktu, před popravou nacisty sepsal Fučík své legendární dílo – Reportáž psanou na oprátce. My zveřejňujeme jinou jeho esej, která spojuje obě kulatá výročí: „Božena Němcová bojující“. Esej vyšla již za okupace, v roce 1940, kdy nebylo možné vyjádřit marxistické pohledy otevřeně. Jedná se tedy o dílo výjimečné snahou autora nepřerušit pokrokový kulturní zápas i po tak zásadní porážce, v těžkých časech pro národ i vše pokrokové a při obrovském nebezpečí. Fučík přitom vyzdvihuje u Němcové nové momenty, a práce tak svou formou i obsahem neztratila z aktuálnosti.
Fučík ukazuje Němcovou jako skutečnou literární revolucionářku, zvláště v kontextu prostředí, z kterého vzešla (další literárně činnou ženu té doby Fučík uvádí Magdalenu Rettigovou). Proto Fučík zdůrazňuje u Němcové momenty odporu proti měšťácké utlačovatelské společnosti:
„To, po čem touží Němcová, je neskonale víc: je právo přímé účasti ženy na budování světa. Účasti tedy i v nejvyšším tvůrčím dění, které si muž vyhrazoval pro sebe.
Nechce muži ubírat, nechce přejímat jeho funkci nebo dělit se s ním o ni. Nechce zmaskulinizovat femininum, chce naopak úplné rozvinutí ženství. Nechce se podobat muži. Chce rovné právo s ním. "
Svou esej končí perspektivou boje a zároveň vrcholně marxistickým (byť ne explicitně) metodickým východiskem:
„Neboť průzračně čisté, křišťálové vztahy mezi lidmi — to není jen prvotný, ale i konečný stav lidské společnosti, to je to nejvyšší, oč usilují výboje nového člověka. Toho dne, kdy se začneš dívat ke skutečným pramenům života, začneš se znovu učit historii. Kdy přestaneš vidět lidi ve vzduchoprázdnu nebo jen v odvozených skutečnostech a spatříš je živé vedle živých, s nimi nebo proti nim v reálném procesu bytí, změní se ti i jejich ustálená podoba. Tak také uvidíš, že Božena Němcová není jen sladká, okouzlená duše, jen spanilá žena se srdcem bez konce toužícím a s nepochopitelně krutým osudem; také ne jen trpitelka, hodná pozdní a nepotřebné lítosti; ale i duše odvážná, žena nová, s krásným, nejlidštějším srdcem buřiče a s osudem bojovníka."
Uvádíme také předmluvu spisovatelky Marie Majerové z roku 1961. (KSM)
Úvaha německé levicové představitelky Sahry Wagenknechtové o úpadku levicové politiky v EU a sociálně-třídní podmíněnosti sklouzávání k liberalismu jako dominantnímu buržoaznímu směru.
Každý, kdo chce pochopit příčiny vzestupu levicového liberalismu nebo úpadku naší kultury konfrontace, se musí zamyslet nad hlubšími příčinami rostoucí fragmentace naší společnosti.
Musí se vyrovnat se ztrátou bezpečnosti a soudržnosti, která je spojena s rozpadem sociálního státu, globalizací a reformami ekonomického liberalismu. V desetiletích po druhé světové válce zažily všechny západní země dlouhé období hospodářského oživení. Tehdy většina obyvatel hleděla optimisticky na budoucnost svou i svých dětí. Když se dnes mluví o budoucnosti, převládá strach a mnozí se obávají, že jejich děti na tom budou ještě hůře. Důvodů k obavám není málo. Na mezinárodní scéně jsme ekonomicky pozadu. Technologie budoucnosti stále častěji vznikají v jiných zemích. Evropské a německé ekonomice hrozí, že budou ve střetu mezi USA a Čínou rozdrceny. Současně se v západních zemích velmi zvýšila nerovnost a snížily se sociální záruky pro případ nemoci, nezaměstnanosti a stáří. Nejhůře se mají především tzv. obyčejní lidé, a to kvůli globalizovanému a neregulovanému kapitalismu. Příjmy mnoha lidí se již léta nezvyšují, což je nutí k neustálému boji o udržení životní úrovně. Zatímco ještě před několika desetiletími měly děti z chudých rodin reálnou šanci na sociální vzestup, dnes je životní úroveň jednotlivce určována především rodinou původu. V dnešní době vyhrávají především vlastníci velkých finančních a podnikových majetků. Jejich bohatství a ekonomická a sociální moc v posledních desetiletích nesmírně vzrostly.
„Nedělní výsledek prezidentských voleb umožní Kolumbii přestat být baštou v regionu k destabilizaci progresivních nebo nepohodlných vlád,“ řekla aktivistka Martha Lía Grajalesová.
Venezuelský prezident Nicolás Maduro slavil v neděli v kolumbijském druhém kole prezidentských voleb triumf Gustava Petra a Francie Márquezové z levicového Historického paktu. „Gratuluji Gustavu Petrovi a Francii Márquezové k historickému vítězství v prezidentských volbách v Kolumbii. Vůle lidu byla vyslyšena a oni vyšli bránit cestu demokracie a míru,“ napsal prezident Venezuely Maduro na Twitteru poté, co byly zveřejněny výsledky.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.