J. Fučík: Armáda havířů táhne...

Podrobnosti

Kategorie: Historie

Twitter

Zvěřejňujeme další ze série článků Julia Fučíka o Velké mostecké stávce.

Most 5. dubna 1932

"V úterý ráno celorevírní tábor v Mostě!"

Nikde nebyly vyvěšeny plakáty hlásající tuto úterní přehlídku bojující armády havířů, hornických žen a všech, kdo vyhlásili solidaritu s bojem severočeských havířů. Nebylo dlouhé a nákladné agitace pro tento projev. Stávkové vedení se usneslo, kolečkáři - kurýři, válečný předvoj na severu, se rozjel z Mostu k Lomu, k Jiřetínu, k Chomutovu, ke Kadani, k Duchcovu, Teplicím a Ústí a podával jen krátkou zprávu, stručnou jako telegram:

"V úterý celorevírní tábor v Mostě!"

Na nárožích hornických obcí a za okny veřejných budov visí vyhlášky:

"Okresní úřad zakazuje jakékoli shromaždování a srocování. Kdo by tohoto zákazu nedbal..."

Desítky a pak stovky kolečkářů se rozjely po celém revíru. Na obvodní tábor v Oseku přišlo pět tisíc, do Ervěnic dvanáct tisíc, do Litvínova na schůzi osm tisíc lidí. Co to znamená revírní tábor v Mostě? To znamená tisícové průvody ze všech stran, to znamená celý revír v centrálním městě stávkového vedení, to znamená generální přehlídku všech bojovníků.

Je možno šlapat právo shromaždovací, kdy jde o dvacet, o sto, o tisíc lidí. Ale tady jde o příliš velké číslice.

Okresní úřad povolil tábor a dal příkaz všem podřízeným úřadům, aby nečinily překážek, když se stávkující budou shromaždovat ve svých obcích a potáhnou v průvodech k Mostu.

To bylo ve dnech před táborem.

Den veliké jednoty

Snad všude jinde byl všední den. Snad ve všech ostatních krajích republiky šli dělníci do práce bez sebemenšího vědomí něčeho velikého.

Ale na severu byl sváteční den. Každý na severu cítil, že se tu poprvé tělo vedle těla sejdou všichni ti, kteří už svou bojovnou vůlí prolomili přehrady postavené mezi ně a bránící jim v jednotě.

Od okamžiku, kdy na šachtě Humboldt všech 383 mužů osazenstva zašlapalo rozdíly stranické příslušnosti a řeklo si jednomyslně: "Jsme všichni pracující, jsme všichni havíři, jsme všichni kamarádi a musíme se jednotně postavit do boje za své zájmy!" - od toho okamžiku uplynulo čtrnáct dní. Pouhých čtrnáct dní.

A v těch čtrnácti dnech vzplanul celý sever, celý sever jednotně zahájil boj, sešel se jednotně na společné konferenci, jednomyslně přijal všechny bojovné požadavky, jednomyslně zvolil společné vedení, jednotně odmítl každý pokus o rozbíjení, jednotně odrazil útoky slibů i teroru.

A dnes se po dlouhých letech nejednoty poprvé měl sejít na velké společné bojovné demonstraci.

Všichni havíři českého severu.

Všichni kamarádi.

Den veliké solidarity

Sever je tak nasycen bojem horníků, že telegrafická zpráva kolečkářů zalarmovala nejen havíře, ale všechno obyvatelstvo. Každý, kdo je živ z práce jiných, se chvěl před tímto dnem, každý pracující chystal projev své solidarity.

Toto napětí bylo tak mocné, že mu nemohly odolat ani měšťácké listy vycházející v revíru. Včera a dnes přinášely na čelných místech výzvy k účasti a nejrůznějším způsobem vyzývaly k sympatiím. Tady ovšem nepůsobily jen sympatie, ale strach.

Ale tisíce malých živnostníků, kteří dobře cítí bídu horníků, tisíce malých obchodníků, kteří jsou hornickou nezaměstnaností odsuzováni k zániku, ti všichni se přihlásili otevřeně k boji. Jejich jménem mluvilo Obchodní grémium v Mostě, když vydalo provolání:

"Dnes všichni obchodníci zavřou své obchody a půjdou hromadně na projev stávkujících horníků, aby se tábor stal tak táborem všeho obyvatelstva severních Čech."

Obchodníci a živnostníci v Mostě poslechli vyzvání Obchodního grémia. Dnes nebylo v Mostě ani jediného otevřeného obchodu, i kavárny byly zavřeny a všechny živnostenské dílny.

A nejen v Mostě. V celém širokém okolí, odkud táhly průvody dělníků, byly staženy rolety a drobní obchodníci šli s demonstranty.

V Mostě samotném byla provedena přímo generální stávka. Zastavily všechny stavby, ve většině závodu se přestalo pracovat, všechny podniky byly zavřeny - všichni pracující ukázali svou solidaritu s bojujícími havíři.

To už nebyla jen hornická stávka, to už nebyl jen tábor stávkujících, to byl projev mohutného lidového hnutí, které zabírá do šířky i do hloubky.

Den veliké přehlídky

V devět hodin ráno na Prvním mosteckém náměstí stojí již několik desítek pořadatelů a cyklistu. Tábor je ohlášen na druhou hodinu odpolední, ale již ráno je třeba organizovat vše k velikému nástupu.

Také státní moc se připravuje. Tábor je sice povolen, všechny úřady mají nařízení nerušit průvody horníků, ale státní moc je připravena. Pravda: vidět ji není. Horníci mají určitý poměr k šedozeleným uniformám, který není žádoucno vyprovokovat k projevům. Ale ve všech obcích v úředních místnostech i v jiných státních budovách jsou staženy četnické síly a po celé délce silnic, ve strážních domcích na přejezdech a jinde jsou skryty hlídky.

Havíři táhnou zdaleka. Na nejvzdálenějších koncích revíru je rušno na silnicích již od časného rána. Je třeba vyjít velmi brzy, aby se například dlouhý průvod z Ústí nebo Kadaně dostal pěšky do Mostu včas.

Blíže k poledni a blíže k Mostu jsou silnice stále plnější, až už není možno ani regulérně projet.

Tisíce havířů, tisíce hornických žen, tisíce pracujících v čele s rudými prapory táhnou do Mostu.

Ve všech větších hornických obcích jsou postaveny kuchyně a připraveno občerstvení pro demonstranty zdaleka. Veliká armáda táhne krajem, který od ní očekává osvobození. Veliká armáda stávkujících havířů. Pevná, silná, jednotná.

Armáda jdoucí zvítězit!

(RUDÝ VEČERNÍK 6. IV. 1932 POD ZN. jf)

Předchozí články:

Černá lavina na severu