Žili jsme pro radost
pro radost šli jsme do boje
a pro ni umíráme.

A proto smutek
nikdy není spojován
s naším jménem.

23. února 1903 se narodil hrdina protifašistického odboje, novinář, komunista Julius Fučík, autor legendární "Reportáže psané na oprátce"

Je to rovných sto let od založení Komunistického svazu mládeže (KSM) v únoru 1921. Tato událost, která se stala mezníkem v dějinách našeho pokrokového mládežnického hnutí, byla jedním z logických vyústění rozkolu v dělnickém hnutí, ke kterému došlo mezinárodně na základě zrady II. internacionály při vzniku I. světové války, brutální zkušenosti z frontových jatek i bídou v zázemí a především díky úspěchům Velké říjnové socialistické revoluce v Rusku, jasně ukazující cestu vpřed. Nově vzniklá organizace, představující asi 40 tisíc členů, se bezprostředně přihlásila ke Komunistické internacionále mládeže a k jejímu zápasu za svět bez kapitalistického vykořisťování, útlaku a válek. Za hlavní úkol ale považoval její sjezd založení jednotné internacionální komunistické strany v Československu, což vyjádřil i ve svém provolání: "Ve chvíli, kdy česká, slovenská, německá, a maďarská mládež proletářská se spojuje ve svaz komunistické mládeže, obrací se na vás, dospělé pracovníky a pracovnice, v pevné naději, že ve svém boji nalezneme v nejbližší době oporu ve svazu komunistů všech národů Československé republiky. Ať žije Komunistická internacionála mládeže! Ať žije III. internacionála! Ať žije internacionální Komunistická strana Československa!"  Následný květnový ustavující sjezd komunistické strany a říjnový slučovací sjezd všech komunistů v Československu daly na tuto výzvu jasnou odpověď.

Nejen komunistická strana, ale i mladí komunisté si připomínají letos důležité výročí. 100 let od vzniku Komunistického svazu mládeže, který předcházel i vzniku Komunistické strany Československa. "Komsomol", jak jsme první i naší polistopadové organizaci mladých komunistů říkávali, byl určitou školou života. Pro nás byl zejména ten prvorepublikový nekonečnou studnicí inspirací.

To, co se nyní děje v Bělorusku je dalším selháním "tržního socialismu". Znovu se můžeme přesvědčit, že tržní socialismus je pouze škodlivá utopie. Socialismus a trh jsou neslučitelné, stejně, jako zájmy pracujících a buržoazie. Platí buď trh, nebo socialismus. Pokusy o jejich sjednocení vždy vedou k tomu, co dnes vidíme v Bělorusku (a co jsme viděli v poslední době ve Venezuele a v Bolívii).

Alexandr Lukašenko se 25 let pokoušel budovat tento tržní socialismus. Pokoušel se spojit trh se socialismem, zájmy pracujících se zájmy buržoazie. Uspokojit obě třídy.

Na jedné straně, opíraje se o svou autoritativní moc, o administrativní aparát se pokoušel omezit apetit buržoazie.

V těchto dnech si připomínáme 100 let od vzniku Komunistického svazu mládeže a také si letos v květnu připomeneme 100 let od vzniku Komunistické strany na území tehdejšího Československa.

Je to příležitost, ohlédnout se a připomenout si z čeho pramenilo odhodlání a akčnost mladých lidí k tomuto historickému kroku. Podmínky mladých pracujících v  nově se rodícím Československu byly prachbídné, zejména mladých učňů a učnic, děveček u sedláků (zemědělských pracovnic). Pro mnohé pracující bylo těžké uživit sebe a svoji rodinu, sen o vlastním bydlení byl něčím jako pohádkou, která se nikdy nemůže realizovat. Z vyprávění babičky vím, že v jedné místnosti bydlelo i osm lidí, na ranní vlak, který odvážel lidi do práce, se běžně chodilo i pět kilometrů pěšky. Mladí lidé si plně uvědomovali svoji třídní příslušnost a nemožnost vymanit se z otrockých okovů kapitalismu pokud nebudou mít svůj předvoj, tedy organizaci, která jím umožní společně se bránit a posléze nahradit nespravedlivou kapitalistickou společnost společností novou, společností socialistickou založenou na vědecké teorii, kterou již popsal K. Marx s B. Engelsem a doplnil a v praxi započal realizovat V. I. Lenin v tehdejším Rusku.