header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Vzpomínáme na Luigiho Nona – avantgarda a revoluce

29. ledna uplynulo sto let od narození Luigiho Nona, skladatele, který více než kdo jiný spojil svou hudební činnost s komunistickou politickou angažovaností.

Téměř všechna Nonova díla jsou inspirována politickými fakty a osobnostmi a jeho činnost vždy směřovala k podpoře přístupu k umělecké hudbě pro lidové třídy, které z ní byly vždy programově vyloučeny.

Ve své tvorbě Nono spolupracoval s mnoha významnými instrumentalisty a také s Claudiem Abbadem, prozíravým a demokratickým dirigentem, který vždy dbal na šíření, výchovu a vzdělávání v oblasti hudby a jehož desáté výročí úmrtí si nyní připomínáme.

Těmto dvěma významným osobnostem hudby posledních desetiletí, se již v minulosti věnovali na stránkách Contropiano („Luigi Nono a nostalgie budoucnosti“, „Claudio Abbado a herectví v hudbě“).

Abychom si dnes připomněli zejména postavu Luigiho Nona, vyjdeme z článku, který vydala Granma, oficiální orgán Komunistické strany Kuby, u příležitosti stého výročí narození italského skladatele a který se týká zejména jeho protikoloniální a protiimperialistické činnosti a jeho vztahu ke kubánské revoluci.

Číst dál...

Navštívili jsme koncert Rogera Waterse v Praze

Legendární britský rockový zpěvák a spoluzakladatel skupiny Pink Floyd, Roger Waters, v pražské O2 Areně zazářil svým jedinečným vystoupením, které se konalo 2 dny po sobě – ve středu 24. května a ve čtvrtek 25. května. Waters je známý svými odvážnými a osobitými politickými názory, ve kterých se snaží upozornit na mnohé problémy současného kapitalistického světa, o kterých mainstreamová média často mlčí – poukazuje například na porušování lidských práv mnohými vládami „západního světa“. Už před zahájením koncertu vzkázal účastníkům, že „pokud jste jedni z těch, kteří sice mají rádi hudbu Pink Floyd, ale nemají rádi Rogera Waterse kvůli jeho politickým názorům, táhněte radši na bar“.

Číst dál...

Pablo Neruda: Nový zpěv lásky k Stalingradu - 80. let od vítězství v Stalingradské bitvě

Před 80 lety, 2. února 1943 zvítězila Rudá armáda u Stalingradu. Došlo největší porážce nacistické armády v Evropě a k obratu ve 2. světové válce. Když němečtí fašisté v srpnu roku 1942 zaútočili na Stalingrad, sledovali několik cílů. Nacisté chtěli upevnit své pozice pro útok na sovětský jih s průmyslovou výrobou a těžbou ropy, otevřít cestu ke Kaspickému moři a dále. Zároveň Hitler přikládal symbolický význam okupaci města na Volze, které nese jméno nejvyššího představitele a velitele Sovětského svazu a komunistů. S obyvatelstvem mělo být po dobytí města jednáno s příkladnou krutostí.

Obrovská bitva trvala 5 měsíců, na obou stranách bojovaly milionové armády a vyžádala si 2 miliony mrtvých. Antifašisté celého světa se obraceli k obráncům Stalingradu se svými nadějemi. 2. února se po boji na život a na smrt vzdaly poslední zbytky obklíčené německé armády.

Vítězství Rudé armády znamenalo obrat ve válce a začátek neodvratné porážky nacistické Třetí říše. Poprvé byl v Německu vyhlášen smutek a přiznána porážka.

Král Velké Británie Jiří VI. nechal vyrobit v roce 1943 meč, který premiér Churchill předal v Teheránu Josifu Stalinovi s nápisem "Občanům Stalingradu pevným jak ocel. Dar krále Jiřího VI jako znak hlubokého obdivu britského lidu."

Stalingrad, město hrdina, se stal navždy symbolem boje s fašismem.

K tomuto výročí zveřejňujeme druhou báseň velkého chilského básníka Pabla Nerudy věnovanou Stalingradu, z roku 1943. První báseň Zpěv lásky ke Stalingradu z roku 1942 jsme zveřejnili nedávno. Pablo Neruda, který dříve prožíval boj španělských republikánů proti fašistům a krvavou intervenci německých a italských fašistů, nyní o to citlivěji vnímal ozvy antifašistických bojů, které vedly k obratu.

Číst dál...

80. výročí uzavření stalingradského kotle - Pablo Neruda

Před 80 lety, 23. listopadu 1942, uzavřela Rudá armáda při ofenzivě bitvy u Stalingradu obkličovací kotel, v němž uvěznila nacistická vojska 6. armády pod vedením maršála Friedricha Pauluse. Obrat v bitvě u Stalingradu definitivně zbavil fašistické Německo iniciativy a znamenal začátek jeho konce. Od té chvíle se začal krátit čas Adolfa Hitlera a jeho fašistických druhů.

K obraně Stalingradu, ležící v cestě cesty nacistů na jihovýchod ke zdrojům surovin po zastavení pod Moskvou, se upínaly naděje všech antifašistů.

Dokládáme básní "Zpěv o Stalingradu" chilského komunistického básníka Pabla Nerudy napsané v roce 1942. Později napsal: „Byl jsem v oněch letech v Mexiku. Země, kterou jsme milovali, se utápěla v krvi, aniž se jí dostávalo pomoci spojenců. Tehdy jsem napsal báseň, která měla být přečtena na shromážděních lidu. Chtěl jsem vykřiknout co nejhlasitěji, aby naděje opět vzplanula. Při čtení básně jsem hleděl do očí mexickým dělníkům. Téže noci byla má báseň otištěna na velkých plakátech, na kterých se tisknou válečné zprávy, a dvacet tisíc těchto plakátů bylo vylepeno v mexických ulicích… Stovky lidí četly mé básně, které v nich vzbuzovaly naděje. Tehdy jsem cítil, že jsem také tam, daleko, a že se účastním vašeho titánského boje.“

Číst dál...

Angela Lansburyová, brilantní herečka a soudružka

V polovině října přinesly tiskové agentury zprávu, že zemřela herečka Angela Lansburyová. Jako zpráva samo o sobě nic moc, snad kromě bulváru a některých kulturních médií a faktu, že se dožila 96 let. Jméno snad řekne víc divákům TV Nova; byla protagonistkou (jak otřesné slovo v době vehementních snah poameričtit češtinu, takže spíše představitelkou hlavní role) amerického seriálu „To je vražda, napsala…“ Což nabízí logickou otázku: Proč sis tedy dal práci se psaním – a překladem? Protože byla nejen dobrou herečkou (viz hlavní role v jedné verzi filmu „Obraz Doriana Graye), ale – což bylo pro mne překvapení – i nadšenou socialistkou, jak uvedl časopis The Jacobin, potažmo ultralevicový týdeník a internetový server Portside, z něhož je můj překlad. (pozn. překl)

„Je dobré při čtení nekrologů věnovaných Angele Lansburyové, která zemřela v úterý 11. října ve věku 96 let, že milovaná herečka se údajně považovala za „hrdou socialistku“.

Číst dál...

Recenze: Mnichov - Na prahu války

Uveřejňujeme překlad recenze Borise Rožina alias Colonel Cassad na britský film na Netflixu Mnichov – Na prahu války. Rožin se soustřeďuje na celkové hledisko pro 2. světovou válku, odvrácení Hitlerovy agresivity na východ, na snahu filmu o ospravedlnění Nevilla Chamberlaina, než na československé reálie. Ty ve filmu prakticky chybí, a tak se nedozvídáme o mobilizaci, krocích české elity, a zapojení lidových sil (společně s KSČ). Ty jsou pro Brity druhotné, navzdory tomu, že okupace Československa opravdu pomohla vyzbrojit Hitlera. K tématu existují samozřejmě lepší vyjádření, jako jsou Vávrovy Dny zrady https://www.youtube.com/watch?v=HnOG09U2wps . Pro pochopení politiky komunistů při obraně země proti fašistickému agresorovi stojí za připomenutí Gottwaldova analýza na půdě Komunistické internacionály, učiněná bezprostředně po Mnichovu. http://ksm.cz/literatura/4233-klement-gottwald-chteli-jsme-bojovat

Číst dál...

Muž beze slávy

I mezi levicovými teoretiky se nachází tací (jako Oskar Krejčí), kteří tvrdí, že socialismus nenaplnil svůj cíl, vytvořit nového člověka, nesvázaného kapitalistickým sobectvím a chápajícího se jako spoluodpovědného za společnost. Tito tvrdí, že socialismus v tom selhal a musel selhat. Krejčí výslovně odkazuje na převažující vliv dědičnosti, čímž se staví na pozice té nejreakčnější buržoazní antropologie. Aniž bychom popírali vliv dědičnosti, ale ještě spíše setrvačnosti forem sociální praxe, nelze přehlížet nový vztah ke společnosti, ke společné práci, které se vytvářelo v revolučním kvasu i ve všední každodennosti. Nelze zapírat, že docházelo k ústupům, o kterých mluví Che Guevara: „K přeměně ve vědomí nedojde automaticky, stejně jako tomu nedojde v ekonomice. Změny jsou pomalé a nepravidelné; jsou období zrychlení, přestávek a dokonce i regresu.“ A v jednom takovém obrovském regresu se nacházíme právě nyní.

Zveřejňujeme povídku, která takovou proměnu psychologie pracujícího člověka ilustruje, z knihy z roku 1961 „Lidé se zlatou hvězdou“. Autorem, který proměnu osobnosti i konflikty s přežilým reflektuje svým typicky uměleckým způsobem, je Arnošt Lustig (21.12.1926-26.2.2011), který by oslavil 95 let – v době, kdy povídku psal, člen Komunistické strany Československa.

Číst dál...

140 let od narození Pabla Picassa

picasso 21 1Před 140 lety se narodil Pablo Picasso (1881-1973), výrazný výtvarník a inovátor, bojovník proti fašismu a za mír, komunista, nositel Stalinovy i Leninovy ceny míru. Velice plodný umělec svým dílem definoval avantgardní výtvarné styly, jakým je kubismus. Mezi jeho politicky výrazná díla patří Guernica reagující na německé fašistické bombardování ve Španělsku, Masakr v Korey, jeho Holubice se stala symbolem světového mírového hnutí.

Číst dál...

Zemřel Mikis Theodorakis

2. září zemřel velký řecký skladatel, bojovník za svobodu a proti kapitalismu, komunista Mikis Theodorakis. Jeho bohatá tvorba zahrnovala mnoho hudebních útvarů a snoubila se s pokrokovým bojem ve prospěch lidu. Do světového populárního povědomí se dostal hudbou pro film Řek Zorba k tanci sirtaki.

Komunistický svaz mládeže se přidává ke kondolencím jeho blízkým, řeckým komunistům a celému řeckému lidu za tuto velkou ztrátu.


Ve svém osobním dopise z 5. října 2020 adresovaném předsedovi Komunistické strany Řecka (KKE) Dimitrisi Koutsoumbasovi napsal:

"Nyní, na konci svého života, v době bilancování, se podrobnosti z mé mysli vytrácejí a zůstává mi celkový obraz. Vidím tedy, že svá nejdůležitější, nejsilnější a nejzralejší léta jsem strávil pod praporem KKE. Proto chci odejít z tohoto světa jako komunista."

Číst dál...

Peter Watkins - Komuna, Paříž 1971 (2000)

Film Petera Watkinse z roku 2000 představuje reportáž fiktivní TV Komuna od vyhlášení po porážku Pařížské komuny a kontrarevoluční masakr. Význačný svou délkou pět a půl hodiny, využitím prostých pařížanů i zobrazením třídních konfliktů ve společnosti. Herci, byť hrají příběh daný dějinami, v kostýmech a kulisách Komuny, využívají současné emoce a tím aktualizují třídní situaci. V několika momentech filmu dochází k diskuzi samotných herců o náhledu na Komunu, její význam a své postavy. V nich se projevují subjektivní a dobové (vznik na přelomu tisíciletí) pohledy aktérů.

Číst dál...

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .