70 let Vítězného února

Podrobnosti

Kategorie: Historie

Twitter

Po osvobození ČSR byl prvním návrhem na poválečné uspořádání tzv. Košický vládní program, který představoval kompromis mezi národní buržoazii reprezentovanou především Edvardem Benešem a dělnickou třídou, kterou zastupovala KSČ. Význačnými body programu mimo jiné jsou:

• nové orgány moci - Národní výbory, které mají vystupovat v úzkém sepětí s lidem;
• úplné vypořádání se s fašistickými pozůstatky;
• zabavení majetku zrádců a velkého kapitálu;
• orientace na Sovětský svaz, který jako jediný spojenec byl ochoten pomoci v tragickém -období Mnichova, i když tím riskoval vše;

Také si získala velkou autoritu a všeobecnou oblíbenost komunistická strana, a to na základě jak své odbojové činnosti, tak osvoboditelské úloze Rudé armády. Rychle rostl počet jejích členů a v prvních volbách do národního shromáždění získala 38 %, což jí umožnilo sestavit vládu.

Kapitalistická třída, byť oslabena, stále vedla zarputilý odpor, bývalá protifašistická koalice se rozpadla podle třídních linii. I v Československu byla snaha o návrat k plnému kapitalistickému zřízení. K tomu měl mimo jiné pomoct i tzv. Marshallův plán, americká půjčky a granty, který upevnil vliv USA v západní Evropě, a kterou, jak se mnozí historici domnívají, užívali Američané jako prostředek pro eliminaci vlivu komunistických stran v dotyčných zemích.

K vyostřené eskalaci zápasu o moc došlo v Řecku, kde boj dospěl až ke krvavé občanské válce.

Únorové vítězství v Československu vzešlo z malého podnětu. Pravicoví ministři nesouhlasili s personálními přesuny komunistického ministra vnitra. To vzali jako záminku k podání demise. Předpokládali, že budou ve většině a svrhnou tak vládu. Ve střetnutí počítali s ozbrojenými složkami a zatýkání komunistů. To se jim ovšem nepodařilo.

Právě v tom musíme ocenit vysokou připravenost KSČ pod vedením Klementa Gottwalda, která dokázala pružně reagovat na vyostřování tlaku reakce a vtahovat širší a širší lidové vrstvy do politického zápasu. Národně demokratická revoluce získávala čím dál více socialistický charakter. Tehdejší demonstrace jasně ukazovaly poměr podpory mezi revolucí a reakcí. Dělnická třída a drobní zemědělci vystoupili jako síla, která už není nástrojem, vykonavatelem vůle majetných tříd, ale uskutečnitelem vlastních zájmů. Právě zde se projevil nový demokratismus.

Střetnutí skončilo známým způsobem, zdánlivě standardně parlamentně-demokraticky - demisi prezident Beneš přijal, vláda byla obměněna na základě posunů v politických stranách novými ministry za tyto strany. Ovšem změnil se poměr sil mezi třídami.

Výjimečné místo v politickém zápasu a budování měla mládež. Zúčastňovala se dobrovolných brigád, vystupovala v rámci jednotných organizací mládeže, zúčastňovala se všech rozhodujících střetnutí, obrany země.

Poprvé na území našich zemí se dostali výrobní síly a nadvýrobek do rukou pracujících a ty byly rozvíjeny v jejich prospěch plánovitým způsobem. Období budování socialismu bylo spojeno s rozšířením průmyslové základny země, vyrovnáním úrovně rozvoje mezi Slovenskem a českými zeměmi, navíc z většiny pouze z domácích zdrojů a bez parazitní vrstvy vykořisťovatelů. Díky družstevnímu zemědělství došlo k vytvoření soběstačné zemědělské velkovýroby i růstu životní úrovně venkovského obyvatelstva a země byla na dané klimatické podmínky potravinově relativně soběstačná. To vše tváří v tvář ekonomické blokádě bývalých obchodních partnerů, aktivit tajných služeb i hrozby jaderného střetnutí. Nedávno vyšlo najevo, že jen v Praze bylo určeno armádou USA 69 cílů ke zničení jadernými zbraněmi. Socialistické budování se samozřejmě nevyhnulo (jako každá historická epocha) přehmatům, nedůslednostem a ztrátě revoluční iniciativy. Koneckonců ta byla příčinou dočasné porážky dělnické třídy na přelomu 80. a 90. let.

Dnes, v době kapitalistické obnovy, kdy produktivní síly společnosti leží opět v rukou domácích i zahraničních kapitalistů, kdy Československo bylo rozbito a obě země postupně ztrácejí svou suverenitu, a kdy se vyostřují imperialistické rozpory, právě dnes jsou inspirace a zkušenosti plynoucí z Vítězného února nezbytné jako součást světového revolučního dědictví. Užívejme těchto znalostí a dokažme, že 21. století bude stoletím nových socialistických revolucí!