70 let Vítězného února

Podrobnosti

Vytvořeno 25. 2. 2018

Twitter

Po osvobození ČSR byl prvním návrhem na poválečné uspořádání tzv. Košický vládní program, který představoval kompromis mezi národní buržoazii reprezentovanou především Edvardem Benešem a dělnickou třídou, kterou zastupovala KSČ. Význačnými body programu mimo jiné jsou:

• nové orgány moci - Národní výbory, které mají vystupovat v úzkém sepětí s lidem;
• úplné vypořádání se s fašistickými pozůstatky;
• zabavení majetku zrádců a velkého kapitálu;
• orientace na Sovětský svaz, který jako jediný spojenec byl ochoten pomoci v tragickém -období Mnichova, i když tím riskoval vše;

Také si získala velkou autoritu a všeobecnou oblíbenost komunistická strana, a to na základě jak své odbojové činnosti, tak osvoboditelské úloze Rudé armády. Rychle rostl počet jejích členů a v prvních volbách do národního shromáždění získala 38 %, což jí umožnilo sestavit vládu.

Kapitalistická třída, byť oslabena, stále vedla zarputilý odpor, bývalá protifašistická koalice se rozpadla podle třídních linii. I v Československu byla snaha o návrat k plnému kapitalistickému zřízení. K tomu měl mimo jiné pomoct i tzv. Marshallův plán, americká půjčky a granty, který upevnil vliv USA v západní Evropě, a kterou, jak se mnozí historici domnívají, užívali Američané jako prostředek pro eliminaci vlivu komunistických stran v dotyčných zemích.

K vyostřené eskalaci zápasu o moc došlo v Řecku, kde boj dospěl až ke krvavé občanské válce.

Únorové vítězství v Československu vzešlo z malého podnětu. Pravicoví ministři nesouhlasili s personálními přesuny komunistického ministra vnitra. To vzali jako záminku k podání demise. Předpokládali, že budou ve většině a svrhnou tak vládu. Ve střetnutí počítali s ozbrojenými složkami a zatýkání komunistů. To se jim ovšem nepodařilo.

Právě v tom musíme ocenit vysokou připravenost KSČ pod vedením Klementa Gottwalda, která dokázala pružně reagovat na vyostřování tlaku reakce a vtahovat širší a širší lidové vrstvy do politického zápasu. Národně demokratická revoluce získávala čím dál více socialistický charakter. Tehdejší demonstrace jasně ukazovaly poměr podpory mezi revolucí a reakcí. Dělnická třída a drobní zemědělci vystoupili jako síla, která už není nástrojem, vykonavatelem vůle majetných tříd, ale uskutečnitelem vlastních zájmů. Právě zde se projevil nový demokratismus.

Střetnutí skončilo známým způsobem, zdánlivě standardně parlamentně-demokraticky - demisi prezident Beneš přijal, vláda byla obměněna na základě posunů v politických stranách novými ministry za tyto strany. Ovšem změnil se poměr sil mezi třídami.

Výjimečné místo v politickém zápasu a budování měla mládež. Zúčastňovala se dobrovolných brigád, vystupovala v rámci jednotných organizací mládeže, zúčastňovala se všech rozhodujících střetnutí, obrany země.

Poprvé na území našich zemí se dostali výrobní síly a nadvýrobek do rukou pracujících a ty byly rozvíjeny v jejich prospěch plánovitým způsobem. Období budování socialismu bylo spojeno s rozšířením průmyslové základny země, vyrovnáním úrovně rozvoje mezi Slovenskem a českými zeměmi, navíc z většiny pouze z domácích zdrojů a bez parazitní vrstvy vykořisťovatelů. Díky družstevnímu zemědělství došlo k vytvoření soběstačné zemědělské velkovýroby i růstu životní úrovně venkovského obyvatelstva a země byla na dané klimatické podmínky potravinově relativně soběstačná. To vše tváří v tvář ekonomické blokádě bývalých obchodních partnerů, aktivit tajných služeb i hrozby jaderného střetnutí. Nedávno vyšlo najevo, že jen v Praze bylo určeno armádou USA 69 cílů ke zničení jadernými zbraněmi. Socialistické budování se samozřejmě nevyhnulo (jako každá historická epocha) přehmatům, nedůslednostem a ztrátě revoluční iniciativy. Koneckonců ta byla příčinou dočasné porážky dělnické třídy na přelomu 80. a 90. let.

Dnes, v době kapitalistické obnovy, kdy produktivní síly společnosti leží opět v rukou domácích i zahraničních kapitalistů, kdy Československo bylo rozbito a obě země postupně ztrácejí svou suverenitu, a kdy se vyostřují imperialistické rozpory, právě dnes jsou inspirace a zkušenosti plynoucí z Vítězného února nezbytné jako součást světového revolučního dědictví. Užívejme těchto znalostí a dokažme, že 21. století bude stoletím nových socialistických revolucí!

• < Předchozí
• Další >