Provolání 15. sjezdu Komunistického svazu mládeže

Podrobnosti

Vytvořeno 11. 12. 2024

Twitter

Je tomu letos 35 let od porážky socialismu v Československu. To je pro Komunistický svaz mládeže zcela významný přelom, protože to znamená, že již nebude řádným členem našeho svazu člověk, který období budování socialismu sám zažil. I proto je potřeba být v kontaktu se soudruhy a přáteli mimo naší organizaci všech generací, vzájemně diskutovat, vyměňovat si zkušenosti z minulých zápasů i o nových formách práce.

Jak se svět za těch 35 let změnil? Udělejme si krátké shrnutí, neboť dění dnešních dní na to přímo navazuje.

Americký a západoevropský kapitál se zasadili zásadním způsobem o pád socialistické soustavy. Desetiletí budování socialistické společnosti - desetiletí, během kterých naši předci vlastním úsilím tvořili výdobytky moderní průmyslové společnosti, bylo zahozeno v turbulentních časech ústupu v průběhu devadesátých let. Evropské i americké společnosti jedním švihem pomyslnou kosou sklidily, co bylo zaseto pro blaho všech. Nasytily na krátkou dobu soukolí kapitalistické společnosti, vytěžily zisk z nezaplacené práce a oddálily tak hrozící krizi neoliberálního řádu nastoleného v 80. letech. Hladu po zdrojích padly za oběť další země, zmiňme například Jugoslávii, Afghánistán, Libyi či Sýrii. Zvláště ohavným případem pak je osud Palestiny čelící genocidnímu násilí.

Ale ne vše šlo tak hladce, jak si euro-americká elita vysnila. Kapitalismus nemůže být bez antagonismů a snaha o omezení růstu nových celků, jako jsou země BRICS, vedla ke konkurenci a k boji o zdroje a trhy v Asii, Americe a východní Evropě. Svět se začal polarizovat. Jedno imperialistické centrum podněcuje násilné převraty v zemích s režimy úslužnými tomu druhému. Přitom se především americký a evropský kapitál neštítí spolupracovat s nejreakčnějšími prvky dané společnosti, jako jsou islamisté či neonacisté. V tomto zápasu sledujeme první příznaky konce dominance západního kapitálu nad zbytkem světa. Připomeňme celkem nedávné francouzské neúspěchy v Africe následkem čínských a ruských aktivit. Vražedné dobrodružství na Ukrajině se, obdobně jako za první světové války, mění v zabahněnou noční můru, kde přes veškerou materiální, zpravodajskou a politickou podporu a vyzbrojování NATO, impérium nevítězí, a proto eskaluje válku na hranu jaderného konfliktu.

A tak se stáváme svědky velké krize, všeobecné krize kapitalismu.

Bez další možnosti snadné expanze se vyčerpala životní síla, kterou si západoevropský a především německý kapitál vlil do žil pohlcením středovýchodních postsocialistických států. Dohnala jej skutečnost vlastní zastaralosti a neadekvátnosti v moderní společnosti. Kapitál není schopen plně využít moderních technologií, jako je umělá inteligence, trpí nedostatkem vlastních zdrojů a neschopností efektivně vykořisťovat jiné země. Převládají metody parazitismu, kolonialismu a vysávání práce nad reálnou akumulací sil a rozvojem. Kapitalismus se stává brzdou rozvoje produktivních sil společnosti. Najednou už nejde o „svobodnou“ konkurenci a „soutěž“ o vliv, ale zesilují se vymezování, cenzura a militarizace ještě více než v době studené války.

Sázka na "Green Deal," jenž měl zbavit evropský průmysl závislosti na fosilních zdrojích, nevyšla a EU v čele s Německem se stala „nemocným mužem“ světové scény. Čínský kapitál je vnímán jako smrtelné nebezpečí, zatímco ten americký mění hlavní ohnisko zájmu z Evropy jinam, jak dokazuje výsledek posledních voleb v USA.

Krize dopadá i v naší zemi a pro zkrocení lidového hnutí si kapitál vybral vládní osazenstvo lokajsky spjaté s jeho zájmy. Odbourávány jsou sociální výdobytky získané poválečným vývojem a budováním socialismu, narůstají útoky na solidární sociální, vzdělávací a zdravotní systém a na systém důchodového zabezpečení. Zděděná infrastruktura (energetika, průmysl, školy, sídliště) vybudovaná v době socialismu není obnovována a preferované exportní obory se dostávají do krize. Cena za tento vývoj dopadá na bedra lidí a rostou ceny – energií, nájmů, potravin. Narůstají překážky v osamostatňování mladých lidí a zakládání rodin. Bydlení se stává čím dál nedostupnějším.

V zájmu imperiálních podniků se militarizuje společnost a moc uvažuje o obnovení odvodů do armády jako potravy pro děla v imperiálních dobrodružstvích. Suverenita nad územím, již omezená v rámci EU, dostala další ránu schválením volného průjezdu pro americkou armádu a plánem na vytvoření americké vojenské základny. Oficiální politikou, jak zabránit růstu požadavků na mzdy a pracovní podmínky, je získávání pracujících ze zahraničí (zpravidla z imperialismem vysátých a zničených zemí) a naopak domácí zaměstnanci jsou vybízení k odchodu do zahraničí. Čím dál tím víc se ale zavádí cenzura a kriminalizace opozičních názorů.

Objevuje se a získává nové formy odpor proti současné protilidové vládě, kapitalismu a válce, přes všechny problémy a snahu ujmout se ho různými politickými podnikateli. Lidé stále častěji vyjadřují odpor proti vládní podpoře USA a Izraele v jejich imperialistické eskalaci. Narůstají příznaky bojů o sociální požadavky na pracovištích. Jsme rádi, že se po neúspěchu v parlamentních volbách podařilo udržet a po předchozích porážkách obnovit část podpory Komunistické strany Čech a Moravy a přítomnost jejích zástupců v buržoazních zastupitelských sborech. Chceme jako komunisté přispět k orientaci a organizaci objevujícího se opozičního hnutí a dát mu společnou pokrokovou perspektivu.

Po České republice i celé Evropě se rozmáhá populismus a sílí názory, že se stávajícím modelem EU je třeba skoncovat. Ale kapitál oživují různé reakční a nefunkční projekty, aby odvedl nespokojenost lidí jinam. Bohužel se i po více než 30 letech evropské komunistické hnutí nedokázalo vzpamatovat z rozpadu socialistické soustavy, získat vliv a nabídnout alternativu tomuto kapitalistickému úpadku.

Zde je třeba připomenout heslo z dob Leninova Října, že ledy byly prolomeny, cesta byla otevřena a ukázána. Socialistická revoluce nesmazatelně zapsala jako reálné řešení z kapitalistické krize. V době neúnavné protikomunistické propagandy se tomu těžko věří. Ale to, že my jsme tady, v této místnosti, jako komunistická mládež, dokazuje jeho pravdivost. Většina z nás se stala angažovanými v době zdánlivého růstu a prosperity evropského kapitalismu, kdy málokdo pochyboval o tezi bezmezného růstu a fukuyamovský konec historie se zdál skutečně dosažen. Přesto si k nám myšlenka komunismu našla svou cestu. O kolik snazší pak bude rozvrátit etablovanou antikomunistickou propagandu v nastávajících časech krize a úpadku?

To je náš úkol, na další, bezesporu velmi náročná léta. Naštěstí nám slavná historie našeho hnutí může podat pomocnou ruku, byť přes ni nesmíme zapomenout na současnost. Musíme mít prst na tepu doby a chápat svět kolem nás bez růžových či černých brýlí. Jen tak můžeme správně vyhodnotit dění a nastavit ten nejlepší kurz k překonání vyčerpané kapitalistické formy společnosti - k uchopení svých osudů do vlastních rukou a k novým zápasům o naši budoucnost.

Nesmíme dopustit, aby nás blížící se bouře odvlála do chřtánu fašistické bestie! Jedinou cestou z krize je komunistická revoluce a my jsme její předvoj!

• Další >