Dokument: Katyň - skutečnost 1.

Podrobnosti

Vytvořeno 21. 4. 2010

Twitter

Podle usnesení Mimořádné státní komise pro zjištění a vyšetření zločinů německých fašistických vetřelců a jejich společníků, byla vytvořena zvláštní komise pro zjištění a vyšetření okolností, za kterých byli německými fašistickými vetřelci postříleni v katyňském lese, nedaleko Smolenska, zajatí polští důstojníci. Komise se skládala: z člena Mimořádné státní komise - člena Akademie věd N. N. Burděnka, jakožto předsedy komise, člena Mimořádné státní komise - metropolity Nikolaje, předsedy Všeslovanského komitétu - generála-poručíka A. S, Gundorova, předsedy výkonného výboru Spolků Červeného kříže a Červeného půlměsíce - S. A. Kolesnikova, lidového komisaře osvěty RSFSR - člena Akademie věd V. P. Potěmkina, šéfa Hlavní vojenské sanitní správy Rudé armády - generála-plukovníka J. I. Smirnova a předsedy smolenského oblastního výkonného výboru sovětů - R. J. Mělnikova.

  Komise k vyplnění uloženého úkolu povolala k účasti na svém šetření tyto soudní lékařské znalce: Zvláštní komise přezkoumala a zjistila na místě, že 15 km od Smolenska. směrem PO vitebské silnici, v obvodu Katyňského lesa, zvaném "Kozí hory?, 200 metru od silnice na jihozápad směrem k Dněpru, jsou hroby zajatých Poláků, postřílených německými okupanty.
      Podle disposice zvláštní komise, za přítomnosti všech členů zvláštní komise a soudních lékařských znalců, byly hroby otevřeny. V hrobech bylo nalezeno velké množství mrtvol v polských vojenských uniformách. Podle výpočtu soudních lékařských znalců je v hrobech celkem na 11.000 mrtvol.
      Soudní lékařští znalci provedli podrobné ohledání exhumovaných mrtvol, jakož i prohlídku dokumentů a věcných důkazů, jež byly nalezeny u mrtvol a v hrobech.
      Současně s otevřením hrobů a ohledáním mrtvol provedla zvláštní komise výslech svědků z řad místního obyvatelstva, jejichž výpověďmi se přesně zjišťuje doba a okolnosti zločinů, spáchaných německými okupanty.
Z výpovědí svědků vychází najevo toto:

KATYNSKÝ LES
      Odedávna byl Katyňský les oblíbeným místem, kde obyvatelstvo Smolenska trávilo obyčejně sváteční odpočinek. Lidé z okolí pásli v Katyňském lese dobytek a opatřovali si tam palivo. Neexistovaly žádné zákazy či omezení přístupu do Katyňského lesa.
      Takový stav v Katyňském lese byl až do války. Ještě v létě 1941 byl v tomto lese průkopnický tábor Průmyslové pojišťovny, který byl zrušen teprve v červenci 1941.
      Od obsazení Smolenska německými okupanty, zavládl v Katyňském lese jiný režim. Les střežily zesílené hlídky; na mnoha místech se objevily nápisy, které upozorňovaly, že ten, kdo vstoupí do lesa bez zvláštního povolení, bude na místě zastřelen.
      Zvlášť přísné byla střežena část Katyňského lesa, nazývaná "Kozí hory", a též území na břehu Dněpru, kde ve vzdálenosti 700 metrů od nalezení hrobů polských válečných zajatců, bylo letovisko, ozdravovna smolenské správy lidového komisariátu vnitra. Po příchodu Němců se ubytovala v tomto domu německá instituce, která se nazývala: "Štáb 537, stavebního praporu".

ZAJATÍ POLÁCI V OBVODU SMOLENSKA
      Zvláštní komisí bylo zjištěno, že před obsazením Smolenska a západních okresů oblasti německými okupanty, pracovali na stavbě a upravovaní silnic polští váleční zajatci, důstojníci a vojáci. Zajatci byli umístěni ve třech táborech O. N. (Osobogo naznačenija ? zvláštního určení) a označených: č. 1. ON, č. 2. ON a č. 3. ON. Byly vzdáleny 25-?45 km na západ od Smolenska.
      Ze svědeckých výpovědí a dokumentárního materiálu vysvítá, že tyto tábory nemohly být v době zahájení válečných operací v důsledku vzniklé situace včas evakuovány, a všichni zajatí Poláci, jakož i část stráže a úředníků táborů padli do německého zajetí.
      Bývalý náčelník tábora č. 1. O N, major státní bezpečnosti V. M. Větošnikov, vyslechnutý zvláštní komisí, vypověděl:
      "Čekal jsem na rozkaz k likvidaci tábora, avšak spojení se Smolenskem bylo přerušeno. Vypravil jsem se tedy s několika úředníky do Smolenska, abych zjistil stav. Ve Smolensku byla napjatá situace. Požádal jsem přednostu dopravního oboru smolenského úseku západní dráhy soudruha Ivanova, aby opatřil nutný počet vagónů k odvezení zajatých Poláků z tábora. Odpověděl mně, že na vagóny nemohu spoléhat. Snažil jsem se též spojit s Moskvou, aby nám bylo povoleno jíti pěšky, ale nepodařilo se mi to.
      Němci v té době již odřízli Smolensk od tábora. Co se stalo se zajatými Poláky a se stráží, která zůstala v táboře, nevím". Inženýr S, V. Ivanov, který v červenci 1941 zastupoval přednostu dopravního oddělení smolenského úseku západní dráhy, vypověděl před zvláštní komisí:
      "Na mé oddělení docházely žádosti správy táborů pro polské válečné zajatce o opatření vagónů k odvezení Poláků. My jsme ale žádné vagóny neměli. Kromě toho ? poslat vagóny po trati ke stanici Gusino, kde bylo nejvíce zajatých polských vojáků, jsme však stejně "nemohli, protože tato trať již byla ostřelována. Proto jsme nemohli vyhovět žádostem správy táborů. Tak se stalo, že zajatí Poláci zůstali ve smolenské oblasti".
      Že zajatí Poláci zůstali v táborech ve smolenské oblasti, je potvrzováno výpověďmi četných svědků, kteří vídávali tyto Poláky v okolí Smolenska v prvních měsících okupace až do září 1941.
      Svědkyně Sašněvová Marie Alexandrovna, učitelka na obecné škole ve vesnici Zeňkovo, vylíčila zvláštní komisi případ, jak v srpnu 1941 poskytla ve svém domě ve vesnici Zeňkovo útočiště zajatému Polákovi, jenž uprchl z tábora.
      " . . . Polák byl v polské vojenské uniformě, kterou jsem ihned poznala, neboť v letech 1940?-1941 jsem vídávala na silnici skupiny zajatých Poláků, kteří pod dohledem stráží prováděli na silnici nějaké práce... Polák vzbudil můj zájem, neboť jak jsem se dozvěděla, byl před svým povoláním k vojenské službě v Polsku učitelem na obecné škole. Jelikož jsem absolvovala odbornou pedagogickou školu a hodlala jsem se stát učitelkou, dala jsem se s ním do řeči.   Vyprávěl mně, že absolvoval v Polsku učitelský ústav, později učil v jakési vojenské škole a byl podporučíkem v záloze. Na začátku válečných akcí Polska s Německem byl povolán k aktivní službě, byl v Brest-Litovsku, kde byl zajat jednotkami Rudé armády ... Přes rok byl v táboře u Smolenska.
      Když přišli Němci, obsadili polský tábor a zavedli v něm krutý režim. Němci nepovažovali Poláky za lidi, všemožně je utlačovali a týrali. Byly případy, že Poláci byli pro nic a za nic zastřeleni. Tehdy se rozhodl utéci. Když vyprávěl o sobě, zmínil se, že také jeho žena je učitelkou, že má doma dva bratry a dvě sestry..."
      Když druhého dne odcházel, řekl při loučení své jméno, které si Sašněvová zapsala v knize. V knize "Praktické práce z přírodopisu" od Jagodovského, kterou Sašněvová předložila zvláštní komisi, je na poslední stránce poznámka:
"Lojek Josef a Zof ja. Město Mamosč, ulica Ogrodowa, č. 25".
      V seznamech, které Němci uveřejnili, je pod č. 3.796 uveden Lojek Józef, poručík, jako zastřelený na "Kozích horách" v Katyňském lese na jaře 1940. .
      Podle německé zprávy byl tehdy Lojek Józef zastřelen ? rok před tím, než jej poznala svědkyně Sašněvová.
      Svědek N. V. Danilenkov, rolník z kolchozu "Krásnaja Zarja", při Katyňském vesnickém sovětu, vypověděl:
"V roce 1941, v srpnu až v září, kdy přišli Němci, vídával jsem Poláky, kteří pracovali na silnici ve skupinách po 15?20 lidech".
      Ve stejném smyslu vypovídali: Soldatěnkov ? bývalý starosta ves-nice Borok, A. S. Kolačev ? smolenský lékař, A. P. Ogloblin ? kněz, T. I. Sergejev ? traťmistr, P. A. Smirjagin ?inženýr, A. M. Moskevská ?smolenské občanka, A. M. Alexejův ? předseda kolchozu vesnice Borokyk, J. V. Kuvec, ? vodárenský technik, V. P. Gorodecký ? duchovní, A. T. Bazekinová ? účetní J. N. Větrovová ? učitelka, I. V. Savvatějev, výpravčí na stanici Gnězdovo a j.

ZPRÁVA ZVLÁŠTNÍ KOMISE PRO ZJIŠTĚNÍ A VYŠETŘENÍ OKOLNOSTI,  ZA   KTERÝCH   BYLI   NĚMECKÝMI FAŠISTICKÝMI VETŘELCI POSTŘÍLENI V KATYNSKEM LESE ZAJATÍ POLŠTÍ DŮSTOJNÍCI I.

• < Předchozí
• Další >