Velká mostecká stávka byla jedním z největších vystoupení dělnické třídy v Evropě za období krize 30. let. V té době využili kapitalisté krize pro zvýšení svých zisků intenzivnějším vykořisťováním - ždímáním více práce za méně peněz z menšího počtu dělníků. Stejně jako dnes byli pracující propouštěni, zatímco ti, co práce zbaveni nebyli, museli odpracovat víc za nižší mzdy. To zaváděli také severočeští uhlobaroni. A právě proti tomu se horníci postavili. Protestní stávka proti propuštění 383 dělníků na dole Humboldt II 23. března 1932 se proměnila v generální stávku celého revíru, kterou aktivně podporovali nezaměstnaní, drobní živnostníci i pokroková inteligence. V tomto boji pod heslem "Jednota-stávka-vítězství" si získávali přirozenou autoritu horníků jak jednotliví komunisté, tak celá KSČ. Ta využila a rozvinula své zkušenosti z vedení hospodářských bojů. Z parlamentní tribuny i pomocí svého deníku rozšiřovala informace a mobilizovala pracující do aktivního boje. Stávkující horníci vytvořili Ústřední stávkový výbor, který stávku řídil - dbal o pořádek, zabraňoval stávkokazectví, zajišťoval zásobování. Stát se společně s kapitalisty snažil dělníky porazit cenzurou, zásahy vedení reformistických odborů i ozbrojenou mocí - po střetech četníků s manifestanty zůstali dva mrtví. Stávka však nakonec skončila koordinovaně z rozhodnutí Ústředního stávkového výboru 19. dubna po splnění první části požadavků stávky.
I dnes, po 80 letech, využívá kapitalistická třída krize ke zvýšení svých zisků a zvýšení tlaku na pracující. Proto je poučné připomenout si průběh tohoto velkého zápasu severočeských pracujících.
Přestože jsme o 80 let dále, nachází se třída pracujících v horším postavení, než tomu bylo ve 30. letech. Zatímco tehdy dokázala komunistická strana stát v čele účinného třídního zápasu a zorganizování největšího stávkového boje na celém kontinentě, dnes k tomu nemá ani reálnou kapacitu, ani vůli. Rezignace komunistické strany na aktivní organizační a mobilizační roli při organizování pracujících a krizí postižených se projevuje celkovým úpadkem, roztříštěností a ideovou rozplizlostí hnutí širokých lidových vrstev proti tvrdým dopadům kapitalistické krize a politice pravicové vlády. Iniciativy se ujímají nejrůznější skupiny a organizace, z nichž se jen málokteré dostávají k požadavkům na svržení vlády kapitálu a k diskusi o jeho systémovém překonání. Živnou půdu nespokojenosti v situaci neschopnosti komunistické levice a celkové rozdrobenosti hnutí proti dopadům krize využívají i fašistické a nacionalistické síly, skrývající se pod hesly občanskosti a prosazování národního blaha.
Historická zkušenost z boje komunistů a pracujících ve 30. let ukazuje, že současná krize komunistického hnutí je historickým jevem a poukazuje k východiskům obnovy, kterou je třeba postavit na jasné třídní analýze a aktivním prosazování zájmů pracujících. Pokud budou komunisté stát stranou sociálního zápasu v občanské společnosti, nemohou získat reálné společenské pozice a mocenský potenciál pro svržení moci kapitálu nad lidmi. Dokud se bude levice v KSČM uspokojovat pouze slovními deklaracemi, ale přitom nenastolí a nebude důsledně realizovat zcela konkrétní principy fungování revoluční komunistické strany, nezastaví svůj ústup do pozadí tváří v tvář vedoucím organizačním a myšlenkovým strukturám, jež jsou dávno zájmově a hmotně spojené se současným společensko-ekonomickým řádem. Historická zkušenost není nostalgickým pohledem do minula, je vodítkem pro praxi tady a teď.
Postupně zveřejníme články Julia Fučíka plasticky zobrazující průběh Velké mostecké stávky "Černá lavina na severu", "Armáda havířů táhne...", "Generální stávka a krveprolití na severu" a "Jednota - stávka - vítězství".
Na závěr si připomeňme požadavky I. celorevírní konference delegátů stávkujících horníků ze dne 27. 3. 1932:
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.