Charta OSN neposkytuje RB OSN ani jiným orgánům OSN právo na vytvoření mezinárodních trestních tribunálů - vznik ICTY byl od počátku nezákonným aktem.

Tvůrci ICTY velmi dobře věděli, že postupují protiprávně a přesto tuto akci podnikli. Předpokládali, že nebudou žádní soudci jejich postupu a po létech vznikne ve vědomí společnosti názor: "Proč nyní posuzovat zákonnost existence tribunálu - ať již vznikl v rozporu s mezinárodním právem, přesto posloužil dobré věci."

Oficiálně měl sloužit ICTY k potrestání osob vinných ze zločinů proti mezinárodnímu humanitárnímu právu v době ozbrojeného konfliktu v bývalé Jugoslávii.

Nicméně výsledkem dvaceti let působení tohoto soudu je likvidace nejvyššího politického a vojenského vedení pouze jedné strany jugoslávského konfliktu, té, která byla obětí agrese. Těm stranám, které vyvolaly konflikt (za pomoci tajných služeb USA, NATO - hlavně Německa a Rakouska) se dostalo plného, dokonce demonstrativně - triumfálního ospravedlnění!

Nebylo náhodou, že tvůrci tribunálu zahrnuli do jurisdikce soudu válečné zločiny, ale "zapomněli" připojit zločiny proti míru.

Jinak by soudci tribunálu pouze těžko mohli ospravedlňovat svá rozhodnutí, proč pronásledovali oběti války a ospravedlňovali ty, kdo válku rozpoutal.

Od samého počátku se činnost soudu stala zločinnou...

Jako první byl na základě rozhodnutí soudu zatčen srbský generál Djordje Džukič, který trpěl rakovinným onemocněním. Inkvizitoři chtěli využít jeho onemocnění k tomu, aby ho zlomili. Pět měsíců po zatčení zemřel.

Pak se počet srbských obětí ICTY nepřetržitě zvyšoval.

• Simo Drljača - bývalý šéf srbské policie v Bosně byl zavražděn sílami NATO při zatýkání;
• Milan Kovačevič - bývalý starosta města Prijedor v BaH, zemřel v haagském vězení, aniž mu byla poskytnuta lékářská pomoc;
• Slavko Dokmanovič - bývalý starosta města Vukovar v Srbské Krajině - zavražděn v haagském vězení, vražda byla označena za sebevraždu, existuje mnoho důkazů, že šlo o vraždu;
• Dragan Gagovič - zavražděn francouzskými vojáky z SFOR při zatýkání
• Novica Jančič - spáchal sebevraždu před vydáním ICTY - později byly zatykač i obvinění ICTY zrušeny;
• Vlajko Stojlkovič - bývalý Srbský ministr vnitra. Spáchal sebevraždu, aby se vyhnul zatčení;
• generál jugoslávské armády Momir Talič - Srb - zemřel v haagském vězení;
• Milan Babič - prezident Republiky Srbská Krajina - zavražděn v haagském vězení - oficiální verze sebevražda;
• Slobodan Miloševič - zavražděn v haagském vězení.

Žádný jiný soud na světě (kromě inkvizice) se nemůže pochlubit takovými úspěchy. Jak to, že umírali pouze Srbové?

Podrobnosti o nezákonnosti vytvoření ICTY:

V den výročí vzniku ICTY je potřeba ještě jednou připomenout, že existuje mimo rámec mezinárodního práva a jeho rozsudky jsou nezákonné.

1. Rezoluce, na jejímž základě soud ICTY vznikl, nezahrnuje odvolání na žádný článek Charty OSN, která by vznik takové instituce umožňovala.

RB OSN ani nevyužila návrh tehdejšího GT OSN (Butrus Butrus-Ghálí), aby se odvolala na článek 29 charty, protože ten se k tomu zjevně nehodil. Mimo jiné GT OSN z počátku tvrdil, že takový mezinárodní soud může vzniknout pouze na základě mezinárodní dohody, ale později ustoupil a řekl, že vytvoření ICTY cestou rezoluce RB OSN je rovněž možné, poněvadž by uzavření mezinárodní dohody trvalo velmi dlouho. (Argument z hlediska mezinárodního práva je zjevně nepřesvědčivý.)

Všem zainteresovaným bylo tehdy jasné, že soud může vzniknout pouze na základě mezinárodní smlouvy, proto i první projekt statutu ICTY byl připraven s odvoláním na mezinárodní smlouvu. Do doby, než by byla tato mezinárodní smlouva přijata byl projekt rozpracován jako konvence v rámci OBSE.

2. Některé členské státy RB OSN (ČLR, Brazílie) přímo prohlásily, že neexistují právní základy pro to, aby RB vytvořila ICTY.

3. ICTY se sám pro sebe pokusil nalézt právní ospravedlnění své existence. Nakonec to nedokázal. Mnozí předpokládají, že v ICTY se nacházejí nejlepší soudci světa, ale to je omyl!

Mnozí z nich nikdy v životě soudci nebyli a nejsou tam ani právníci světové pověsti.

Stačí se podívat na to, jak soud selhal při zdůvodňování, zdalo by se, pro sám soud životně důležité otázky, jakou je zákonnost vzniku ICTY. Z počátku tento problém posuzoval soudní dvůr. ICTY tak posuzoval otázku o zákonnosti své existence samostatně. Což je samo o sobě narušením jednoho ze základních principů práva - Nemo judex in sua causa - nikdo nemůže být soudcem ve své vlastní kauze. Soudní dvůr nakonec dospěl k závěru, že ICTY nemá kompetence posuzovat zákonnost rozhodnutí RB OSN.

Soudní dvůr se tak zastavil v půli cesty, Pokud nemůže on, tak kdo? Odpověď je očividná: OSN má svůj hlavní soudní orgán: Mezinárodní soud OSN. Zajímavé je, že bývalý předseda Mezinárodního soudu Jacques Guillaume (Francie) uvedl, že ICTY by mohl odpovědět negativně na otázku o své zákonnosti a tím si podepsat ortel smrti. Guillaume rovněž poznamenal, že nejsprávnějším řešením otázky o zákonnosti vytvoření ICTY by byla žádost samotného ICTY o konzultativní závěr, kterou by zaslal Mezinárodnímu soudu OSN, jako hlavní soudní instituci OSN. Jistě že soudní dvůr ICTY nic podobného neučinil.

Svůj vlastní rozsudek vynesl i odvolací soud ICTY. Zrušil rozhodnutí soudního dvora a rozhodl, že má kompetence posuzovat otázku zákonnosti existence ICTY.

Soud tak odmítl argument, že mezinárodní tribunál může být vytvořen pouze na základě mezinárodní smlouvy. Odvolal se při tom na příklad vytvoření "Administrativního tribunálu", který vznikl na základě rezoluce VS OSN. Podle názorů soudců to znamená, že RB OSN, která má ještě více kompetencí než VS OSN může vytvářet soudní instituce.

Nicméně tento argument není přesvědčivý.

1. VS OSN představuje všechny státy světa, kdežto RB OSN pouze 15.

2. Administrativní tribunál rozhoduje pouze v kauzách týkajících se zaměstnanců OSN.

3. Kompetence Administrativního tribunálu se nevztahují na trestní kauzy.

Právo mezinárodní organizace na vytváření vnitřních organizací nikdo nepopírá - je popíráno pouze právo mezinárodní organizace přijímat rozhodnutí, která přesahují její pravomoci.

V souladu s článkem 2, §7 Charty OSN, "žádné ustanovení Charty nedává Organizaci spojených národů právo, aby zasahovala do věcí, které podstatně patří do vnitřní pravomoci kteréhokoli státu".

Vytvořením ICTY byl narušen princip národní suverenity - základní princip mezinárodního práva a zejména samotné OSN. RB OSN vytvořila orgán, kterému poskytla kompetence, které ani ona sama nemá, to je: soudit fyzické osoby - občany členských států OSN.

Druhým argumentem apelačního soudu ICTY bylo odvolání na článek 41 Charty OSN, ve kterém je uveden seznam opatření, která RB OSN může přijímat v případech, kdy dojde k narušení míru. Apelační soud, ale odmítl argumenty obhajoby s tím, že v "seznamu jsou uvedeny pouze příklady".

Uznat takové objasnění za dostatečné ovšem nelze. Soudci ignorovali hlavní argument obhajoby, že RB OSN nemá soudní kompetence.

Soudním orgánem OSN je pouze Mezinárodní soud, ale i ten působí mimo rámec Charty OSN. I když se připouští, že Statut Mezinárodního soudu je součástí Charty OSN, formální oddělení těchto dvou mezinárodních smluv zabezpečuje vládám států, které nejsou členy OSN, aby se mohly stát členy Statutu Mezinárodního soudu a členským státům OSN poskytuje možnost zaujímat samostatné postoje k soudu.

Tato okolnost ještě jednou potvrzuje, že RB, jako výkonný orgán OSN soudní kompetence nemá.

Při vytváření ICTY a Mezinárodního tribunálu k Ruandě, RB předala těmto institucím soudní pravomocí, které sama neměla. Tím narušila ještě jeden princip práva Nemo in alium potest transferre plus juris quam ipse habet - nikdo nemůže předat druhému více práv, než má sám.

Závěrem lze uvést, že ani tvůrci ICTY, ani sám ICTY nebyly až dosud schopny nalézt právní zdůvodnění zákonnosti svého vzniku a své existence.

Nad skutečností nezákonného vzniku ICTY nelze pouze mávnout rukou.

Vzhledem ke svému nezákonnému vzniku se haagský tribunál nemohl stát orgánem spravedlnosti, protože měl od počátku plnit jiné cíle, než ty, které byly oficiálně deklarovány. Dvacet let vývoje mezinárodní trestní justice to přesvědčivě potvrdilo.

Dnes byl vytvořen mezinárodní mechanismus k rozložení progresivního mezinárodního práva a k vytvoření nového represivního práva. ICTY přijal řadu rozhodnutí, které narušují stav platných mezinárodních konvencí a norem obecného mezinárodního práva.

To není náhoda. Ani jeden soudce by na sebe nevzal takovou odpovědnost. A tam tito soudci přijímají tato rozhodnutí kolektivně, což jen potvrzuje skutečnost, jaké mají plnit úkoly.

Jednou z hlavních "zásluh" ICTY a systému mezinárodního soudnictví, které ho podporuje je odmítání imunity hlav států a vlád. Je pochopitelné, že takový úkol neřeší ICTY z vlastní iniciativy.

V roce 2003 přijala RB OSN rezoluci, nařizující ICTY, aby ukončil projednávání všech kauz do konce roku 2010.

ICTY tento příkaz ignoroval. Jeho předseda tehdy uvedl, že odmítá splnit tuto rezoluci do doby, než budou zadržení Mladič a Karadžič. Tribunál tak vesele jede dále.

Boj s haagským tribunálem dospěl k paradoxálnímu výsledku:

Nyní, kromě ICTY vznikl ještě jeden tribunál, který se má údajně stát následníkem ICTY. Od 1.7.2013 by měl ICTY předat všechny své kompetence tak zvanému "Mezinárodnímu zbytkovému mechanismu mezinárodních trestních soudů".

Nebude se však jednat o všechny kompetence, ale pouze kompetence týkající se nových odvolání,

Takže místo jednoho soudu budou nyní dva. V čele obou soudů bude stát jeden předseda Američan Theodor Meron a tajemníkem obou soudů bude i nadále Austrálec John Hocking. I soudci, kromě nových z Burkiny Faso, Ugandy a Keni zůstanou stejní. Kdy dojde k ukončení ICTY nyní neví nikdo. V ICTY sami říkají, že tehdy, až budou vyřečeny všechny soudní případy.

Při připomínce dvacátého výročí založení ICTY je potřeba se zmínit ještě o jedné skutečnosti. Rezoluce RB OSN o ICTY byla přijata v roce 1993 na základě projektu, jehož sponzorem byla i Ruská federace. Bylo to jiné Rusko, než je to současné. V současnosti došlo ke komplexní změně ruské zahraniční politiky a vztahu k ICTY. V ostře kritickém duchu se Rusko nyní staví jak proti rozsudkům nad srbskými vlastenci, tak i proti jakýmkoliv pokusům o narušování mezinárodního práva.

(1) RB OSN schválila vznik a statut ICTY rezolucemi 808 z 22.2.1993 a 827 z 25.5.1993.

Autor: Alexander Mezijev

Zdroj: www.fondsk.ru

Překlad:K.K.