Před 40 lety byl zavražděn Victor Jara

Podrobnosti

Vytvořeno 12. 9. 2013

Twitter

12. září 1973 zajali pinochetovské jednotky chilského zpěváka Victora Jaru na univerzitě v Santiagu de Chile.

V roce 1970 byl chilským prezidentem zvolen kandidát levicové Lidové jednoty Salvador Allende. Jeho vláda měla výrazně pokrokový charakter, postupně znárodnila nerostné bohatství a další strategické společnosti v Chile, zavedla sociální programy pro chudé. Těmito kroky si rychle znepřátelila nejen domácí buržoazii, ale i administrativu Spojených států amerických, jejichž společnosti vlastnily výraznou část podniků a dolů. Rovněž tak se USA obávaly toho, že po Kubě by se Chile mohlo stát dalším pokrokovým ostrůvkem svobody uprostřed Latinské Ameriky ovládané dosud vojenskými juntami a pravicovými vládami poslušnými Spojeným státům. To vedlo ke spojení USA, potažmo CIA, s chilskými kapitalisty a především mocnou armádou. Ta pak pod vedením armádního generála Augusta Pinocheta provedla 11. září 1973 fašistický převrat. Pinochet zavedl režim, za kterého "zmizely" tisíce pokrokově smýšlejících, levicových občanů především z řad sympatizantů Lidové jednoty.

Zpěvák Victor Jara byl den po převratu zajat, když diskutoval se studenty. Následně ho odvezli na Národní stadion v Santiagu, kam armáda shromáždila odpůrce Pinocheta. Po brutálním mučení ho zastřelili dávkami ze samopalu.

Poslední báseň Víctora Jary

Je nás na pět tisíc,
tady v tom malém městském koutě.
Je nás zde na pět tisíc.
Kolik je nás asi dohromady
s těmi v dalších městech?
Jen tady je zaseto deset tisíc rukou.
Kolik lidskosti
je v hladu, zimě, ve strachu, bolesti,
v útisku, duševním teroru a šílenství!
Už šest z nás se ztratilo
v hvězdném prostoru.
Srdce mrtvých tlukou jako nikdy,
aby byla lidmi.
Dalších šest chce setřást strach
skokem do prázdna
nebo bušením hlavy o zeď.
Všichni se dívají smrti do očí.
Dívají se do tváře fašizmu,
jenž bezohledně uskutečňuje
své zrádné plány.
Krev zabitých jim přináší metály.
Vraždy jsou hrdinstvím.
Bože můj, takový si přeješ svět?
Proto tvých sedm dní práce, dní stvoření?
Čtyři stěny,
stále čtyři,
provází smrt.
Vědomí se mi burcuje,
v tichounkých přílivech a odlivech,
zatímco samopaly rachotí
a vojáci se přitom snaží tvářit
nenuceně a vlídně.
V Mexiku, na Kubě, ve světě
se proti takové hanebnosti bouří!
Statisíce rukou jsou tady zasety,
rukou, které nepracují.
Kolik je nás v celé zemi?
Krev mrtvého prezidenta
je mocnější než granáty a šrapnely.
Naše pěst nepřestala bojovat.
Mnoho nás
stále zpívá!
Ohromení životem
i smrtí.
Zdánlivě nekonečné chvíle
utrpení, ticha a křiku
jsou v této písni.
Pro co jsem žil,
co jsem cítil a cítím,
už brzy rozkvete...

(Chilský stadion, září 1973.)

Životopis Victora Jary

• < Předchozí
• Další >