Nelson Mandela o marxismu svými slovy

header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Nelson Mandela o marxismu svými slovy

Podrobnosti: Vytvořeno 19. 1. 2014

5. prosince minulého roku odešel jihoafrický bojovník proti imperialismu Madiba Nelson Mandela. Ve svém dlouhém boji proti apartheidnímu režimu spolupracoval s jihoafrickými komunisty a o svém vztahu k marxismu píše i ve svém životopisu, který níže citujeme.

Na obrázku: Vůdce ANC Nelson Mandela a generální tajemník Jihoafrické komunistické strany (SACP) Joe Slovo na shormáždění komunistů v Sowetu roku 1990.

Pořídil jsem si sebrané spisy Marxe a Engelse, Lenina, Stalina, Mao Ce-Tunga a dalších a ponořil se do filosofie dialektického a historického materialismu. Komunistický manifest mě nadchl, zatímco Kapitál mě vyčerpal. Silně na mě ovšem zapůsobila myšlenka beztřídní společnosti, která se podle mého názoru podobala tradiční africké kultuře, v níž je život sdílený a kolektivní. Plně jsem se ztotožnil s Marxovou základní poučkou, která se vyznačovala jednoduchostí a velkorysostí zlatého pravidla: "Každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb."

Připadalo mi, že dialektický materialismus může nejen prosvětlit temnotu rasového útlaku, ale také posloužit jako nástroj k jeho odstranění. Umožnil mi, abych se podíval na situaci jinak než jen z hlediska vztahů mezi černochy a bělochy. Měl-li být totiž náš boj úspěšný, bylo třeba překonat rozdělení lidí na černé a bílé. Bylo mi sympatické, že dialektický materialismus má vědecký základ, protože jsem měl vždy sklon důvěřovat spíše tomu, co si mohu ověřit. Materialistický rozbor hospodářství mi připadal přesvědčivý. Myšlenka, že hodnota zboží závisí na množství práce , které do ní člověk vloží, mi pro situaci v Jižní Africe připadala obzvlášť přiléhavá. Vládnoucí třída platila africkým dělníkům minimální mzdu, načež přidala nadhodnotu k ceně zboží a ponechala si ji sama pro sebe.

Marxistická výzva k revoluční akci lahodila uším bojovníka za svobodu. Myšlenka, že dějiny se odvíjejí prostřednictvím boje a že ke změnám dochází v revolučních skocích, byla podobně přitažlivá. Při četbě marxistických děl jsem narazil na celou řadu informací vztahujících se k problémům, s nimiž se setkává aktivní politik. Marxisté věnovali vážnou pozornost národněosvobozeneckým hnutím a zejména Sovětský svaz podporoval národní boj řady koloniálních národů. Také z tohoto důvodu jsem svůj názor na komunismus poopravil a ztotožnil jsem se s postojem ANC, který do svých řad vítal marxisty.

Jeden přítel se mě kdysi zeptal, jak dokážu smířit své přesvědčení afrického nacionalisty s vírou v dialektický materialismus. Pro mě ale mezi nimi neexistoval žádný rozpor. Byl jsem v první řadě africký nacionalista bojující za naši emancipaci z područí bělošské menšiny a za právo rozhodovat o našem vlastním osudu. Současně byla však Jižní Afrika i celý africký kontinent součástí širšího světa. Naše problémy byly sice osobité a zvláštní, ale nikoliv jedinečné. Filosofie, která dokázala tyto problémy zasadit do mezinárodního a historického kontextu širšího světa a běhu dějin, měla pro nás velkou cenu. Byl jsem odhodlán využít jakýchkoliv dostupných prostředků, abych uspíšil vymýcení lidských předsudků a konec šovinistického a agresivního nacionalismu. Nepotřeboval jsem se stát komunistou, abych mohl s komunisty spolupracovat. Zjistil jsem, že africké nacionalisty a africké komunisty obecně vzato víc spojuje než rozděluje...

Více o životě a myšlení Nelsona Mandely si je možno přečíst v jeho vlastním životopise zveřejněném i v češtině: Nelson Mandela - Dlouhá cesta za svobodou, Práh, Praha 2010.

Partneři:

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .