Před osmi lety byl zavražděn Muammar Kaddáfí

Podrobnosti

Vytvořeno 22. 10. 2019

Twitter

Před osmi lety Líbye čelila systematické imperialistické agresi, které se účastnily vzdušné, námořní síly a speciální jednotky NATO. Imperialisté vyzbrojili a vycvičili různé reakční síly, včetně wahhabistických a dalších extremistů, kteří později využili své zkušenosti v Sýrii i v podobě tzv. Islámského státu. Imperialisté je podpořili bombardováním, raketami z letadel a dronů. Imperialistická levice (včetně části představitelů KSČM ) se přidala k pokřiku o potlačovaných lidských právech a "ochraně civilistů proti diktátorovi", požadovala "bezletovou zónu", fakticky bombardování země. Tím přímo podpořila mediální přípravu agrese.

20. října 2011 obklíčili útočníci s podporou západních imperialistů bránící se jednotky Muammara Kaddáfího v jeho rodné Syrtě. Po brutálním mučení a lynčování byl Kaddáfí zavražděn. Krvelačnost imperialismu se projevila, když Hilary Clintonová v televizním pořadu se smíchem morbidně prohlásila: "přišli jsme, viděli jsme, on zemřel!"

Výsledkem agrese byla vyvrácená země, základna pro reakční vývoj a agresi v dalších zemích, zejména v Sýrii. Výsledkem byla také otevřená cesta pro handlíře s lidskou chudobou a utečence z Afriky.

Zveřejňujeme Kaddátího dědictví, jeho poslední veřejná slova, která odhalují více než veškeré moralizování tak zvané "levice". Jak Fidel Castro tehdy v předvečer agrese řekl: "Národy respektují a ctí muže, kteří umí splnit svou povinnost".

Poslední projev Kaddáfího

Ve jménu Boha, dobrotivého, milosrdného ...

40 let, nebo to bylo déle, již si nepamatuji, jsem dělal vše, co jsem mohl, abych lidem dal domy, nemocnice, školy a když měli hlad, dal jsem jim jídlo. Dokonce jsem Benghazi přeměnil z pouště v zemědělskou půdu.

Čelil jsem útokům kovboje Reagana. Tehdy zavraždil moji adoptovanou dceru, když se snažil zabít mě. Místo toho zabil toto ubohé nevinné dítě. Pomohl jsem svým bratrům a sestrám z Afriky penězi pro Africkou unii.

Udělal jsem to, co bylo v mých silách, abych lidem pomohl pochopit pojem skutečné demokracie, kde naši zem vedly lidové výbory. Ale to nikdy nestačilo, jak mi někteří říkali. Nikdy nebyli spokojeni ani lidé, kteří měli 10-pokojové domy, nové oblečení a nábytek. Stále chtěli víc. Řekli Američanům a dalším návštěvníkům, že potřebují "demokracii" a "svobodu", nikdy si neuvědomili, že se jedná o systém, kde si lidé jdou po krku, kde největší pes požírá ostatní.

Tato slova však je okouzlila, nikdy si neuvědomili, že v Americe neexistují žádná léky zdarma, žádné nemocnice zdarma, žádné bydlení zdarma, žádné vzdělání ani jídlo zdarma, s výjimkou případů, kdy lidé musí chodit žebrat nebo čekat v dlouhých frontách, aby jim nalili polévku.

Bylo jedno, co jsem udělal, pro některé to nestačilo, ale ostatní věděli, že jsem synem Gamala Abdel Násira, jediného skutečného arabského a muslimského vůdce, kterého jsme měli od Saladina, který požadoval Suezský průplav pro svůj lid, stejně jako jsem požadoval Libyi pro svůj lid. Byly to jeho kroky, které jsem se snažil následovat, ochránit svůj lid od koloniální poroby - od zlodějů, kteří by nás kradli ...

Nyní se nacházím pod útokem největší síly ve vojenských dějinách. Syn Afriky Obama mne chce zabít, vzít svobodu naší zemi, vzít naše bezplatné bydlení, naše bezplatné léky, naše bezplatné vzdělání, naše bezplatné jídlo a nahradit ho loupeží amerického stylu, nazvaným "kapitalismem." Ale my všichni ve třetím světě víme, co to znamená: znamená to, že korporace řídí země, řídí svět a lidé trpí.

Proto pro mě neexistuje žádná jiná možnost, musím se tomu postavit, a jestliže si to Bůh přeje, zemřu při následování jeho cesty, cesty, která obohatila naši zemi o zemědělskou půdu, potraviny a zdraví, a dokonce nám umožnila pomáhat našim africkým a arabským bratrům a sestrám.

Nechci zemřít, ale pokud na to dojde, zachránit tuto zemi, můj lid, ty tisíce, kteří jsou mými dětmi, ať se tak stane.

Nechť je tato závěť mým hlasem, že jsem se postavil proti křižáckým útokům NATO, postavil se krutosti, postavil se zradě, postavil se Západu a jeho kolonialistickým ambicím a že jsem stál se svými africkými bratry, svými arabskými a muslimkými bratry jako maják. Když ostatní stavěli hrady, bydlel jsem ve skromném domě a ve stanu. Nikdy jsem nezapomněl na mládí v Syrtě, nerozházel jsem pošetile národní pokladnici. A jako Saladin, náš velký muslimský vůdce, který zachránil Jeruzalém pro islám, jsem žádal pro sebe jen málo.

Na Západě mě někteří nazývali "bláznem", "šílencem", ale znají pravdu a nadále lžou. Vědí, že naše země je nezávislá a svobodná, ne v koloniálním sevření, že má vize, má cesta je a byla jasná a ve prospěch svého lidu, a že budu bojovat, abychom se naposledy osvobodili. Kéž nám Bůh všemohoucí napomůže zůstat věrnými a svobodnými.

5. dubna 2011 (Information Clearing House)

Testament Kaddáfího

To je má vůle. Já, Muammar bin Mohammad bin Abdussalam bin Humayd bin Abu Manyar bin Humayd bin Nayil al Fuhsi Kaddáfí, přísahám, že neexistuje žádný jiný Bůh kromě Alláha a že Mohammad je boží prorok, mír s ním. Slibuji, že zemřu jako muslim.

Kdybych byl zabit, chtěl bych být podle muslimských rituálů pohřben v oděvech, které jsem měl na sobě v době své smrti a tělo se neomyté, na hřbitově v Syrtě, vedle mé rodiny a příbuzných.

Chtěl bych, aby se s mou rodinou, zejména se ženami a dětmi, zacházelo po mé smrti dobře. Libyjský lid by měl chránit svou identitu, úspěchy, historii a čestný obraz svých předků a hrdinů. Libyjský lid by se neměl zříct obětí svobodných a nejlepších lidí.

Vyzývám své příznivce, aby pokračovali v odporu a bojovali proti jakémukoli zahraničnímu agresorovi v Libyi, dnes, zítra a navždy.

Sdělte svobodným lidem světa, že jsme mohli vyjednat a prodat naši věc výměnou za osobní bezpečnost a stabilní život. Za tímto účelem jsme obdrželi mnoho nabídek, ale rozhodli jsme se být předvojem konfrontace jako symbol povinnosti a cti.

I když hned nevyhrajeme, poskytneme poučení budoucím generacím, že volba bránit národ je ctí a prodat jej je největší zradou, kterou si historie navždy pamatuje navzdory pokusům ostatních, aby namluvit vám něco jiného.

17. října 2011 (BBC)

• < Předchozí
• Další >