Svjatoslav Rybas: Stalin, Krev a sláva - recenze

Podrobnosti

Vytvořeno 21. 12. 2019

Twitter

Kniha Svjatoslava Rybase je již několik let stará. Rusky vyšla v roce 2007 pod názvem "Stalin - Suďba i strategija" v nakladatelství Molodaja gvardija, v českém překladu pak vyšla v roce 2015 v Ottově nakladatelství pod názvem "Stalin - Krev a sláva". V češtině existuje již několik recenzí, i v levicovém prostředí. V roce 2015 vyšla na serveru Střípky ze světa (1) krátká recenze. Obsáhlý výtah vypracovala v roce 2016 členka organizace Levá perspektiva Milada Sigmundová (2). Na slovenském portálu Slovo (noveslovo.sk (3)) vyšel v roce 2016 rozhovor s autorem, který odhaluje motivaci i celkové zaměření autora. My se tedy soustředíme jen na několik momentů.

Rybasova kniha je jednou z mála prací v češtině, která je systematickým přehledem životopisu Josifa Visarionoviče Stalina bez význačného antikomunistického zatížení. Nutno říct, že komunistické hnutí si za tento nedostatek může částečně samo. Přestože se proti nejhorším dezinterpretacím, které užil Stalinův nástupce Nikita Chruščov, obraceli další významní Stalinovi současníci (jako byl maršál Žukov nebo později Molotov), zachovávala marxistická literatura k objektivnímu hodnocení této osobnosti, zřejmě nejvýznamnější ve 20. století, jakoby mlčení. O to více je tato absence cítit v českém prostředí. Výjimkou je například práce belgického komunisty Martense "Jiný pohled na Stalina", která u nás vyšla v roce 1995 v nakladatelství Orego. V zahraničí je situace o něco lepší, nedávno zesnulý italský marxistický historik Domenico Losurdo je autorem významné knihy "Stalin - historie a kritika černé legendy", kde pojímá Stalina v kontextu "učícího procesu" revoluce a z hlediska pojmu "druhé třicetileté války" 1914 -1945. Losurdova kniha vyšla v italštině, španělštině, francouzštině a němčině - na český překlad čeká.

Prostor uvolněný ke zkoumání proto zaplňují autoři orientovaní nekomunisticky, kteří mají jiné teoretické pozadí - přikladem budiž Svjatoslav Rybas. Autor není v životopisné literatuře nováčkem - napsal již životopisy Stolypina nebo Gromyka. Tato Rybasova předchozí práce formuje jeho interpretační rámec analýzy. V rozhovoru na portálu Slovo autor sám přiznává svá východiska: "Pochopil jsem, že Stalinova modernizace je druhou stranou reforem Witteho a Stolypina". Podle Rybase tedy Stalin převzal úkol industrializace nesplněný těmito politiky carského Ruska. My ale dodáváme, že ho bolševici řešili revolučním způsobem a na půdě nové třídní základny.

Rybas vyvrací a opravuje nejznámější manipulace, které šířili Stalinovi konkurenti a nepřátelé. Na základě svědectví vyvrací, že by existoval nepřekonatelný rozpor mezi Leninem a Stalinem, že by Stalin byl hloupý nebo krutý člověk, bez rozhledu, že by přehnaně důvěřoval nacistickému Německu či že by s Hitlerem spolupracoval na zahájení druhé světové války (jak zcela skandálně tvrdí nové rezoluce Evropského parlamentu), nebo že by válečné operace plánoval od glóbu.

Zajímavé detaily se ukazují už při probírání vojenské situace za jeho působení na nejtěžších frontách občanské války. Lenin Stalina vysílal na nejtěžší místa bojů. V případě rozhodování o bitvě u Varšavy v roce 1920, která skončila neúspěchem Rudé armády, hodnotí Rybas Stalinův postup jako nejstřízlivější ze všech vedoucích činitelů, když viděl slabiny nezajištěného postupu Trockého a Tuchačevského.

Z pozdějšího obrazu 30. let vysvítá úsilí Stalina připravit SSSR na nutný konflikt s imperialismem (navíc v té nejreakčnější podobě - fašismus). Tomuto cíli Stalin podřizuje veškeré ostatní kroky, industrializaci, zvýšení zemědělské produkce, snahu zbavit se nejednoty ve vedení strany i snížit nebezpečí vystoupení reakčních sil v zemi. Tak potřebné zůstává obzvláště u nás zdůraznění základního faktu kvalit strategického myšlení Stalina, jeho role při osvobození národů, při porážce nacistického Německa. Opakujícím se motivem je rozpor mezi úmysly, pochopením významu událostí na jedné straně; a na druhé straně nutnosti spoléhat na nedůvěryhodné informační zdroje a úzkou škálu efektivních nástrojů v tak obrovské zemi a při otevřeném nepřátelství domácí a zahraniční reakce. "Stalinův tým" (jak někteří nemarxističtí autoři nazývají nejužší vedení SSSR) tak například v roce 1941 dostává rozporuplné informace o přípravě nacistického útoku navíc s vědomím, že Velká Británie se stále snažila o provokace ve směru výlučného boje SSSR a Třetí říše. Úmyslem sovětského vedení bylo odložit nutný konflikt pro dovyzbrojení země a nedat příležitost pro útok. Tento úmysl se ovšem nezdařil.

Rybas se snaží popisovat hlubší důvody a zájmy pro rozpory ve vedení SSSR a komunistické strany. Silná tendence byla například k osamocení zájmů průmyslu (jako v případě sporu Ordžonikidzeho s Molotovem), bezpečnostního aparátu, nebo armády (což se projevilo v procesech v armádě ve 30. letech i v jinak málo chápaném snížení významu maršála Žukova těsně po válce) na politickém vedení země. Takové osamostatnění v kritických chvílích proměn situace představovalo smrtelné riziko. Při popisu rysů osobnosti Stalina vychází i ze vzpomínek takových antikomunistů jako byl Winston Churchill, kterého k jednání se Stalinem a SSSR dovedla jen historická nutnost. V tom je dílo hodnotné.

Rybas ovšem dává najevo, že mu není vlastní historicko-materialistický přístup k významu osobnosti v dějinách. Svým osobním postojem je blízko naopak náboženskému vidění světa. Proto nedokáže pochopit a na několika místech kritizuje úsilí komunistů o racionální a materialistický světonázor, i boj proti zpátečnictví, ateistický boj. Oproti tomu vyzdvihuje snahu o zařazení pravoslaví do jednotné fronty v době ohrožení při nacistickém útoku. Na druhou stranu díky tomu při popisu politiky carského Ruska předcházející Říjnovou revolucí poukazuje na málo známou tendenci ruské vládnoucí třídy získat hegemonii v rámci světového křesťanství, dobytím Konstantinopole a vytvořením "Třetího Říma".

Rybas také interpretuje vývoj revolučního Ruska a SSSR nadtřídně, z hlediska tendencí a zájmů přítomných v jakési národní podstatě, které neberou v úvahu fakt a úsilí o hluboký revoluční převrat. V rozhovoru říká: "Ve skutečnosti bolševici byli periferním oddílem sanktpetěrburské poevropštěné elity; a ruská inteligence, toto dítě Petra Velikého, byla hybnou silou nejenom ruské revoluce, ale i stalinské modernizace." Podle Rybase zůstává bolševismus v staletí trvajícím rozporu mezi "západnictvím" - úsilím o modernizaci podle západního vzoru a "slavjanofilstvím" zakořeněností v domácí národní tradici. To, že tento dlouhodobý konflikt směrů zde je přítomný, že má objektivní základ, je nepochybné. Forma tohoto konfliktu je daná charakterem této velké země a vztahem k ostatním částem světa. Mění se však jeho obsah.

Co ovšem pro marxistu zůstává předmětem primárního zájmu, není to, co přežívá z předchozího období (i když je nutné tyto pozůstatky brát v úvahu a vývoj to ovlivňuje zcela konkrétním způsobem); ale to, co se jakoby na pozadí v revolučním procesu teprve rodí. A právě v Rybasově knize nalezneme pouze jako odraz to, co Lenin nazývá "výhonky" nového, beztřídního komunistického řádu, zárodek nového člověka, principiálně nových společenských vztahů. V konkrétním průběhu revolučního boje, tlaku nutnosti, který zatím neumožňuje rozvinout plně všechny potence, nelze obojí samozřejmě vždy jednoznačně odlišit. A tak i náběhy a úsilí k reálné demokratizaci a řízení společnosti lidovými vrstvami jsou u nemarxistických autorů, jako je Rybas, interpretovány v pojmech ideologie buržoazní demokracie. Sebeobětování vlastního úsilí, práce, života ve prospěch společnosti se zde zkoumá z hlediska národního nebo náboženského.

Kniha v českém vydání obsahuje dodatečnou 61. kapitolu "Tři směry politiky prezidenta Beneše: Evropa, Rusko, Stalin". Práce je cenným materiálem v některých novějších zdrojích o Stalinově životě a působení, přehledem svědectví. Otvírá některé směry pro marxistickoleninské zkoumání dějin mezinárodního komunistického hnutí, i dějin budování socialismu v Československu. Toto zkoumání nové rodící se společnosti může významně obohatit, konkretizovat a posunout na vyšší úroveň i samotné základní pojmy historického materialismu. Rybasova kniha není samozřejmě posledním slovem v našem zkoumání tohoto hrdinského úsilí a tak významné osobnosti 20. století, jakou byl J. V. Stalin.

O-K

1. http://www.stripkyzesveta.cz/cz/knihovna/1336/svjatoslav-rybas-stalin-krev-a-slava

2. https://levaperspektiva.cz/clanky/stalin-krev-a-slava-1-cast/ https://levaperspektiva.cz/clanky/stalin-krev-a-slava-2-cast/

3. Dmitrij Timofejev, Zdeněk Hrabica Svjatoslav Rybas: Stalin - osud a strategie https://www.noveslovo.sk/c/Svjatoslav_Rybas_Stalin_osud_a_strategie

• < Předchozí
• Další >