100. výročí prosincové generální stávky roku 1920

Podrobnosti

Vytvořeno 11. 12. 2020

Twitter

V těchto dnech si připomínáme 100. výročí prosincové generální stávky z roku 1920, která byla jedním z nejvýznamnějších třídních střetů mezi mocí buržoazního státu a organizovaným dělnictvem v době první Československé republiky. Vyhlášení generální stávky souviselo s hlubokým rozkolem v sociálnědemokratické straně, v níž se v opozici vůči menšinovému pravicovému proudu ve straně formovala silná marxistická levice orientující se na třídní boj a převzetí moci pracujícími. Vzorem přitom byla Říjnová revoluce v Rusku a revoluční hnutí v dalších zemích jako bylo například Maďarsko či Německo. Vzorem byla ale i Slovenská republika rad, jež působila v červnu a červenci roku 1919, než byla pod mobilizujícími hesly nacionalismu potlačena intervenčními vojenskými silami pražské vlády. Nástup revolučního socialistického hnutí, které se utvářelo v hnutí komunistické, byl přitom širokým jevem v celé řadě evropských zemí. Byl současně reakcí na hrůzy první světové imperialistické války. Svoji spoluvinu na podpoře války vedené vládnoucí buržoazní třídou jednotlivých států měla vedení velkých sociálně demokratických stran západní a střední Evropy, která podpořila meziimperialistický konflikt mj. hlasováním za válečné půjčky. Obětí války buržoazní třídy za přerozdělení světa se přitom staly miliony pracujících. Právě odpor proti imperialistické válce se v reakci na to stal jedním ze základních pilířů, na nichž se ustavilo a nadále stojí komunistické hnutí.

Marxistická levice v Československé sociálně demokratické straně dělnické ostře kritizovala účast strany na buržoazní vládě a vystupování jejích vládních představitelů. Proti vládní spolupráci s buržoazií požadovala nastolení socialistické republiky postavené podobně jako v jiných zemích, kde probíhal revoluční proces, na vládě rad pracujících. Obdobný konflikt mezi pravicí a levicí probíhal i v sociálnědemokratických stranách dalších národností Československa, v našich zemích především v Německé sociálně demokratické straně dělnické.

Vládnoucí třída nově ustaveného Československa se opírala o ideologii čechoslovakistického nacionalismu v konfliktu zejména s nacionalismem německým. Nacionalismus se tak stal nástrojem buržoazie sloužícím ke kontrole vědomí obyvatelstva jednotlivých národností, včetně širokých mas pracujících. Aby vládnoucí třídy zakryly fakt, že skutečným nepřítelem pracujících je buržoazie jakékoli národnosti, rozeštvávala pracující různých národností proti sobě navzájem. Konala tak podle starého antického hesla: "Rozděl a panuj!" a podle vzoru vládnoucí třídy starého rakouského mocnářství. Revoluční socialistické hnutí naproti tomu odmítalo nacionalistickou ohlávku a sledovalo politiku internacionalistické spolupráce pracujících všech národů a národností s cílem nastolit moc pracujících a bránit revoluci. Projevem toho byly v této době například demonstrace proti hrozbě zapojení Československa do vojenské intervence proti Sovětskému Rusku a akce železničářů proti vlakovým transportům určeným k zásobování interventů, bojujících proti ruské revoluci.

V těchto podmínkách se vyostřila situace v Československé sociálně demokratické straně dělnické, v níž se jakožto organizované křídlo ustavila marxistická levice vedená mj. Bohumírem Šmeralem. Bezprostředním podnětem k vyhlášení prosincové generální stávky se stalo obsazení Lidového domu v Praze, jenž patřil sociálnědemokratické straně a působila v něm marxistická levice strany. Jelikož tehdejší zákony neumožňovaly vlastnictví nemovitostí politickým stranám, byly budovy včetně Lidového domu zapsány na konkrétní stranické funkcionáře. Formálním majitelem Lidového domu v Praze tak byl předák stranické pravice Antonín Němec, na jehož popud obsadily státní represivní síly toto sídlo marxistické levice, aby je předaly sociálnědemokratické pravici spolupracující s buržoazií.

V reakci na tento akt represe vyhlásila marxistická levice generální stávku a své požadavky, mezi nimiž byla demise úřednické vlády, zvýšení platů pracujících, vznik dělnických rad, jež se měly podílet na řízení podniků aj. Generální stávka probíhala mezi 10. a 17. prosincem 1920 a v některých oblastech, jako bylo Kladensko, Hodonínsko, Třebíčsko či v Oslavanech přerostla v pokusy o převzetí moci radami pracujících. Vláda vyhlásila stanné právo, povolala vojsko a četnictvo a generální stávku na mnoha místech s použitím násilí potlačila. Zatčeno bylo na 3000 revolucionářů a 14 dělníků bylo státními represivními silami zastřeleno. Následovaly politické procesy a žalářování aktivistů revoluční levice. Prosincová generální stávky byla sice poražena, ovšem přispěla k dovršení rozkolu v sociální demokracii a ustavení naší strany - Komunistické strany Československa na jejím sjezdu 15. a 16. května 1921. Zanedlouho poté internacionalistická KSČ na svém slučovacím sjezdu 30. října až 2. listopadu 1921 sjednotila komunisty všech národností Československa.

Třídní boje při profilaci sociálnědemokratického hnutí a jednotlivé epizody prosincové generální stávky zachycují například knihy Ivana Olbrachta "Anna proletářka" a Antonína Zápotockého "Rudá záře nad Kladnem".

Co pro nás dnes znamená prosincová generální stávka? Je jedním z konstitutivních mezníků dějin našeho hnutí. Tak jako v prosinci 1920 platí, že naše hnutí musí stát na principech třídního boje, a nikoliv prohlašovat, že třída pracujících už prakticky neexistuje; platí, že musí důsledně vystupovat proti imperialistické válce a intervencím, a nikoliv například hlasovat v Evropském parlamentu za vyhlášení bezletové zóny nad Libyí a ospravedlňovat tak agresi států NATO; platí, že musí budovat vlastní organizační základnu dlouhodobou aktivitou v řadách pracujících, a nikoliv omezit se na působení ryze volební strany, jejímž cílem je především zisk dobře placených křesel v zastupitelských sborech a dozorčích radách polo/státních firem. I dnes platí, že komunisté nemohou kolaborovat s velkoburžoazií ve vládě, i dnes, stejně jako v prosinci 1920 platí, že osvobození třídy pracujících je možné jedině organizovaným třídním bojem pracujících samotných. A i dnes, po 100 letech existence našeho hnutí před námi opět stojí úkol, jímž je znovuzaložení a budování revoluční komunistické strany.

• < Předchozí
• Další >