110 let od Leninovy pražské konference

Podrobnosti

Vytvořeno 30. 1. 2022

Twitter

Před 110 lety, 18.-30. ledna 1912, v Praze pod Leninovým vedením proběhla VI. všeruská konference Sociálně demokratické dělnické strany Ruska, která měla charakter sjezdu – a vešla do historie pod názvem Pražská konference.

Konference se scházela po opadnutí ruské revoluční vlny z let 1905-1907 a po stabilizaci carské reakce. Přes ústupky v podobě svobod buržoazii a části středních tříd, svolání dumy jako parlamentního orgánu, bylo revoluční a dělnické hnutí potlačováno carskou mocí. Úsilí ruské buržoazie a velkostatkářů akumulovat pro rozvoj průmyslu bylo provázeno extrémním vykořisťováním rolnictva i dělníků.

Lenin byl již několik let v emigraci a usiloval o zformování pevné strany pro další revoluční postup. Do tohoto vystoupila část reformistických, menševických intelektuálů s představou, že dělnická strana nemá již úkoly, které by se měly klást mimo činnosti dovolené ruskou vládou. Tito tzv. likvidátoři navrhovali rozpustit fungující ilegální vedení strany a nahradit jej pouze úředně povolenými a podporovanými organizacemi a činností. Tato pohodlná cesta by fakticky znamenalo upuštění od boje proti carské monarchii, útlaku, hladu a kapitalismu, opuštění úkolů proletariátu v revolučním zápasu za socialismus. Jedině bolševici, jako proud, který formoval Lenin od roku 1903, chápali nebezpečí této likvidace strany a likvidátorů, kteří ji prosazovali. Další frakce, menševici, trockisté a další byli nakloněni oportunismu, smiřovali se s likvidátory. Lenin usiloval o vyjasnění si této otázky a o rozchod s likvidátory.

Dalším motivem ke svolání konference byla obnova organizací strany v Rusku. Lenin správně odhadl, že po dočasném ústupu vzrůstá aktivita dělnické třídy a vykořisťovaných mas a tyto masy si vyžadují organizované a ideové vyjádření mající těžiště přímo v Rusku. Proto byla vytvořena Ruská organizační komise, která vyslala zástupce ruských dělníků do Prahy.

Konference hostila Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická v Lidovém domě v Hybernské ulici č. 7, kde se konalo jejích 23 zasedání. Byla zastoupena významná průmyslová města Ruska, většina z delegátů byli dělníci. Přítomni byli i menševici, ti, kteří nepodporovali likvidaci strany.

Konference přijala řadu usnesení, kde nejdůležitějším bylo rozhodnutí o vyloučení likvidátorů ze strany. Tím bylo zahájeno organizační oddělení bolševických revolucionářů od oportunismu a likvidátorství menševiků, což se prokázalo jako klíčové pro rozvoj dalšího revolučního boje. Konference také odsoudila zahraniční intelektuálské skupiny sympatizující s likvidátorstvím. Delegáti zkritizovali rozhodnutí z ÚV z roku 1910 o dohodě s Trockého listem vydávaným ve Vídni. Strana se tak s ním na sjezdu zásadně rozešla. Zároveň delegáti naplňovali antiimperialistický program. V dokumentech přijatých na sjezdu ukázali na světodějný význam čínské národní revoluce a vyjádřili solidaritu s perským lidem v boji proti anexím a útlaku. Konference jmenovala také nový ústřední výbor strany pod vedením Lenina.

Lenin konferenci přikládal obrovský význam, byla vyvrcholením jeho úsilí. Spisovateli Gorkému napsal: „Konečně se podařilo – navzdory likvidátorské sebrance – obnovit stranu a její ústřední výbor. Doufám, že z toho budete mít radost stejně jako my“.

Jako důsledek obnovení činnosti pražskou konferencí, navázalo v dubnu 1912 vydávání bolševické Pravdy v Petrohradě.

Pražská konference umožnila obnovit cestu revolučního zápasu proletariátu v Rusku i reagovat na propuknutí imperialistické války o dva roky později. Bojeschopná bolševická organizace pak navázala v cyklu obou revolucí v roce 1917 a vedla světodějnou Velkou říjnovou socialistickou revoluci k socialistickému budování, vytvoření diktatury proletariátu, socialismu jako světové síly. Naopak smířlivost k likvidátorům a oportunismu v jiných dělnických stranách nechala dělnickou třídu v Evropě bezmocnou tváří v tvář válečnému štvaní imperialismu.

Od roku 1951 až do porážky socialismu bylo v Hybernské ulici zřízeno muzeum V. I. Lenina.

Na setkání s Leninem vzpomínal Václav Vacek, pozdější primátor Prahy

Na pražském sjezdu bolševiků

Praha, hlavní město Československé republiky, zůstane navždy spojena s dějinami ruského revolučního hnutí.

Před 38 lety konala se tu v Praze, která byla tehdy ještě proviněním městem rakousko-uherské monarchie, konference ruské sociálně demokratické strany, a to jejího revolučního křídla, bolševiků.

Bolševici byli pevně přesvědčeni, že ruský absolutismus, carismus a kapitalismus nedá se zvrátit jinak než povstáním pracujícího lidu carského Ruska, povstáním dělníků a pracujících zemědělců proti carismu, feudalismu, carskému byrokratismu a ruskému kapitalismu. Proti nim menšina strany, menševici, představující oportunistické živly ve straně, se domnívali, že osud ruských dělníků a pracujících rolníků lze napravit postupnými reformami.

A právě zde v Praze, na konferenci ruské strany, bylo utvrzeno stanovisko bolševiků a ustavena pevná, jednotná bolševická strana, v níž nebylo místa pro jakékoliv názory rozkolísaných menševických živlů.

Vytvořením této strany byly položeny základy k velikým úspěchům dělnické třídy Ruska a můžeme říci celého světa v příštím vývoji bojů mezi starou třídou kapitalistů a novým, rodícím se světem socialismu. V dějinném vývoji zvítězil názor bolševiků, že osvobození dělníků a pracujících rolníků nebude výsledkem drobných úspěchů dobývaných v buržoasním parlamentě, nýbrž že to bude jen vítězné hnutí dělnických mas, kteří osvobodí ruský pracující lid jak z jařma carismu, tak z kapitalistického vykořisťování. Byla to především revoluce z roku 1905, která podlomila carský absolutismus, a byla to vítězná Říjnová revoluce z roku 1917, která potvrdila konečným a neodvolatelným způsobem správnost názoru bolševiků a cesty nastoupeni u nás v Praze.

V Praze, kde sjezd zasedal v Hybernské ulici, je dnes na Dělnickém domě zasazena pamětní deska, která připomíná, že v tomto domě, kde dnes je sídlo různých dělnických institucí, byly položeny základy mohutné novodobé bolševické strany, která svou prací a svými zásadami, vyplývajícími z vůle pracujícího lidu a zakládajícími se na skutečné hospodářské potřebě, přetvořila nejprve zastaralé carské Rusko v nový, moderní, pokrokový Svaz sovětských socialistických republik a která dnes přispívá podstatným dílem k přebudování celého světa.

Tak byla v Praze vztyčena pochodeň, která dnes svítí na cestu celému světu, jenž se zbavuje imperialistického kapitalismu a buduje vítězně nový společenský řád prostý útisku, útlaku a vyssávání.

Byl to sám Vladimír Iljič Lenin, který Prahu vybral za místo tajné schůze sociálně demokratické strany Ruska, k illegálnímu sjezdu, o kterém se nesměla dozvědět ani rakouská policie, ani carská špionáž.

Bylo proto nutno učinit veškerá opatření, aby nebyly schůzky ruských bolševiků prozrazeny. Vzpomínám si, že jsme především musili opatřit účastníkům oděv, který by odpovídal místním pražským poměrům, protože mnozí z delegátů přijeli v ruských rubaškách a jistě by byli vzbudili pozornost naší pražské policie. V Lidovém domě, kde konference bolševiků zasedala, byla redakce Práva lidu. Do té docházelo mnoho dělníků a nebylo proto nijak nápadné, když sem do druhého poschodí, proti redakčním místnostem na straně do zahrady, přicházeli účastníci tajné schůze. Lenin vybral za místo schůze Prahu, střed Evropy, z toho důvodu, že v roce 1912 mnoho ruských bolševiků žilo v emigraci v západní Evropě a také proto, že od východu byl přes Polsko a Halič snadný přístup těm delegátům, kteří přicházeli z Ruska.

Sám jsem tehdy jako redaktor Práva lidu nosil korespondenci pro účastníky tajné konference a živě se pamatuji, že jednou jsem předával dopis, na jehož obálce bylo tužkou napsáno jediné slovo „Lenin“.

Nezapomenutelným dojmem působil na nás, redaktory Práva lidu, zpěv účastníků konference, zpěv, který trval relé dopoledne a jímž ruští bolševici končili své zasedání revolučními písněmi.

Dnes jsou místnosti, v nichž zasedala pražská konference ruských bolševiků v Hybernské ulici, veřejně přístupny.

Síň, v níž se konference konala, je upravena tak, jak byla v době zasedání.

Po skončení konference, která trvala asi tři týdny, požádal mě dosud žijící soudruh Havlena, abych na blízkém nádraží v Hybernské ulici zakoupil lístek z Prahy do Drážďan a odevzdal ho tomu účastníku konference, který za mnou první vstoupí do vagonu.

Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy jsem tento úkol měl splnit. Na prázdném peronu stál tehdy jediný člověk. Ten ihned, jak mne spatřil, šel ke mně a vstoupil téměř současně se mnou do vagonu. Na schůdcích do vozu ke mně přistoupil, já mu uvnitř odevzdal lístek a peníze, jež mi zbyly. On mi stiskl ruku a tím jsme se rozešli.

Netušil jsem, že to byl sám Vladimír Iljič Lenin, předseda illegální konference ruských bolševiků.

Dodnes však vidím před sebou jeho zjev, zjev prostého člověka, spíše menší postavy, ramenatého, s rezavou bradkou, který v ruce nesl jediné zavazadlo, proutěný košíček.

Pražská konference byla nejdůležitější z celého života ruské sociálně demokratické strany, ona to byla, jež přispěla k položení základů svržení carismu, povalení kapitalistického řádu, vítězství pracující třídy dělníků a rolníků v Rusku a nastolení nového společenského řádu charakterisovaného sověty. A byl to právě Lenin, který se nejvíce zasadil nejen o svolání pražské konference, nýbrž i o vytvoření nové bojovné organisace, jež byla vytvořena ustanovením strany nového typu.

Je velkou zásluhou Lenina i jeho následovníků, zejména největšího jeho žáka, soudruha Stalina, že jeho dílo vyzrálo v mohutný Svaz sovětských socialistických republik, v němž jsou dnes sdruženy všechny národy bývalého carského Ruska ve svorné rodině socialistického řádu, že tento svaz je dnes nejmohutnějším státem světa a hlavní záštitou naší lidově demokratické Československé republiky a všech ostatních lidových republik, které tvoří mohutnou frontu pokroku a míru světa.

Na vzpomínky českých sociálních demokratů, kteří sjezd pomáhali, se odkazuje i článek v Rudém právu z roku 1972 http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1972/1/8/2_.png

• < Předchozí
• Další >