Neúprosná dialektika času

Podrobnosti

Vytvořeno 24. 2. 2006

Twitter

Vzhledem k tomu, že se přiblížil konec února, lze celkem s jistotou očekávat, že sdělovací prostředky, které jsou plně ve službách současného režimu, obrátí svůj zájem k výročí Vítězného února 1948, aby posílily antikomunistickou hysterii, kterou se jim jeví za dobré vystupňovat především s ohledem na blížící se volby. Opět uslyšíme v televizi či rozhlasu hovořit novodobou elitu, která nám bude tvrdit, že únorovými událostmi začala jedna z nejtemnějších kapitol československých dějin.

 Tito lidé se nám nestydí předkládat své zoufale pochybné teorie ani v době, kdy se již více než jistě ukázalo, že současný režim rozhodně není oním rájem na zemi, pravou demokracií a svobodou v jejím nejvlastnějším smyslu, jak slibovali před nějakými patnácti lety, ale právě naopak. Dnes měl již každý možnost okusit slasti kapitalismu, každý se mohl přesvědčit na vlastní kůži, že zaklínal-li se někdejší pan Havel různými sliby o tom, že v žádném případě neklesne životní úroveň, ani nedojde k eskalaci nezaměstnanosti a k dalším průvodním jevům kapitalismu, pak lhal, ať již z neznalosti, nebo, což je daleko horší a svědčí to o jeho záměrech, úmyslně. Byl jedním z těch, kterým se hrou na falešnou notu, prohnanými prohlášeními o nutnosti odstranění chyb předlistopadového socialismu a bezpodmínečném zachování jeho předností, podařilo zmást statisíce občanů Československa a připravit jim trýznivou budoucnost ve světě globalizovaného kapitalismu.

Již tehdy tito polistopadoví mravokárci záměrně ukazovali na komunisty, říkali o nich, že kalí vodu a straší národ. Posléze začali na celé socialistické období naší země kydat nejhorší špínu, a to tím více, o co hůře se vedlo převážné většině společnosti. Čím více klesala životní úroveň novodobého kapitalistického Československa, čím více stoupala nezaměstnanost, zločinnost a objevovaly se další kapitalismu vlastní jevy, tím méně pozitivního shledávali noví mocipáni na předlistopadové éře, ne snad dokonalého, ale přesto socialistického Československa, na jehož Ústavu ve svém prvním volebním období Havel přísahal a zavázal se tak socialismus bránit. U jemu podobných se stalo módním trendem a nutností hanět předlistopadové poměry, aby tak zastřeli své vlastní chyby a obraceli pozornost do minulosti.

V současných televizních pořadech je éra socialistického Československa vylíčena jako doba permanentního, komunistickou stranou posvěceného teroru. Vítězný únor je pak popisován jako nezákonný státní převrat s použitím násilných prostředků včetně mocenského nátlaku Sovětského svazu. A pak následuje oblíbená fráze o frontě na pomeranče a banány. Nakonec se moderátor pořadu obrátí k divákům s obligátním sdělením: Buďme rádi, že to vše již je minulostí. Ale já kladu otázku. Není zde opravdu přání otcem myšlenky? Přání, aby bylo socialistické Československo co nejhorší, co nejbídnější a nejzločinnější, aby tak všechny současné nešvary působily dojmem jen kosmetických vad globalizovaného kapitalismu? Myslím si a doufám, že většina lidí přece jen dosud paměť neztratila. Až tedy koncem února zase budou v televizi různí bojovníci proti komunismu vykládat své nesmyslné teorie, jak se v únorovém puči zmocnili zlí komunisté vlády a čtyřicet let uzurpovali naši zem, pak věřím, že bude slyšet i hlas nás, komunistů, neboť je naší povinností zastat se historické etapy, kterou tvořili naši předchůdci, z nichž řada prošla nacistickými žaláři i vězeními demokratické první republiky, a říci jednoznačně, že jakkoliv jsme nestvořili dokonalý řád, uvedli jsme prvně v historii v život systém, který nebyl založen na nelidském vykořisťování člověka člověkem, umožnil všem lidem slušný život, dobré životní podmínky a stal se v novodobé historii našich národů dosud nejvyšším dosaženým stadiem společenského vývoje.

Považuji za nutné připomenout si letošní výročí Vítězného února skutečně důstojně bez jakýchkoliv emocí, tak jak přísluší události takového významu, neboť podle zákonů dialektiky nás v následujícím období čekají nové úkoly a nové výzvy na cestě k příští, lepší budoucnosti, která by již měla být prosta omylů té historicky první formy socialismu.

Kateřina Bayerová

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >