Když Izrael letěl až do Londýna, aby zastřelil jednoho karikaturistu

Podrobnosti

Vytvořeno 11. 1. 2015

Twitter

Netanyahu, i on byl na náměstí, aby řekl "Je suis Charlie". Kdo ví, kde byl, když zabíjeli karikaturistu, který vytvořil Handala.

Byl to izraelský deník Haaretz  který nám oznámil, že na náměstí v Paříži, na mastodontické manifestaci za "svobodu projevu a demokracii", bude přítomen také Benjamin Netanyahu. Pod černou látkou a nápisem "Je suis Charlie" jsme viděli v těchto dnech procházet jedny z nejhroznějších obrazů této doby. A na pařížském asfaltu jsme se zaručeně účastnili slavnosti obludnosti. Charlie Hebdo  byl neuctivost a rouhačství, boj jakoukoliv zbraní s tmářstvím: padlí toho dne jsou naši padlí, jsou to soudruzi, jsou to anarchisté, jsou to rouhači, kteří vždy nenáviděli to co, tihle lidé jsou. Časopis zrozený ve jménu antimilitarismu, ve jménu odstraněni bigotnosti a tmářství, na nakopnutí do zadku každého náboženství (ať se to líbí nebo ne): kdo dnes zaplnil ulice, je opravdovým nepřítelem těchto zlomených tužek.

Pak, budu se opakovat, dovíme se, že tam byl nejen zbytečný Renzi, pochodu se zúčastnil také ten, kdo učil předmět zabíjení karikaturistů: předseda vlády židovského státu Izrael.

Bylo by krásné, kdyby na tom náměstí dnes Bibi Netanyahu vyprávěl, kde byl 22. Července 1987, zatímco byl na londýnském chodníku zasažen Naji al-Ali , kreslíř a palestinský karikaturista, starostlivý otec Handaly, palestinského dítěte, hlavní postavy jeho karikatur, jehož tvář nikdo nikdy neviděl, protože byl vždy nakreslen ze zadu. Dítě, které představovalo (a jistě že olovo Mossadu nepřerušilo v tomto jeho úkol) palestinské hnutí odporu a palestinský lid, dítě které by se obrátilo,aby ukázalo svou tvář pouze, až by se navrátilo svobodné do Palestiny

Handaluv otec, ten, co pohyboval tužkou, která tolik zlobila, byl mimořádný člověk. V 10 letech byl i on Handalou, exulantem, vyhnaným ze své země a žijícím ve stanech v libanonské Chatile. Naji al-Ali každý den se svou tužkou, i ze vzdáleného londýnského exilu zasahoval izraelského nepřítele, okupanta, jemnými a pichlavými, drásavými i vlídnými karikaturami. Byl to neúnavný bojovník, dokud se Izrael nerozhodl vypravit se a nalézt ho.

Našel svou smrt střelou do obličeje mnoho mil od své zem provoněné tymiánem. Provinil se tím, že svou ironii a tužkou bojoval proti okupaci, exilu, nemožnosti návratu a apartheidu, který stále sílí. Bylo by krásné zeptat se Netanyahua kde byl toho červencového dne roku 1987, když tvář Najiho byla rozdrcena na kaši, když jsme navždy ztratili možnost uzřít tvář jeho Handaly.

Bylo by krásné, aby se dnes Netanyahu podíval do zrcadla a uviděl by ho, tvář Handaly chtějícího mu plivnout do jednoho oka a to chvíli předtím než dorazí na manifestaci ve jménu svobody projevu a uctění památky karikaturistů "zabitých terorem".

Styďte se.

Zdroj: http://baruda.net/2015/01/10/quando-israele-volo-fino-a-londra-per-sparare-ad-un-vignettista/

• < Předchozí
• Další >