Poznámky z rozhořčení

Podrobnosti

Vytvořeno 28. 6. 2006

Twitter

V Řecku před Vánocemi vyšla knížka Christose Theocharatose Charilaos Florakis - lidový vůdce, z níž vyjímáme několik poznámek (Poznámek z rozhořčení) tohoto někdejšího generálního tajemníka KS Řecka (KKE) - do roku 1992 - a do své smrti v roce 2005 čestného předsedy KKE. Narodil se v roce 1914 a do KKE vstoupil v roce 1941. Během války stál na straně antifašistického odporu a musel uprchnout ze země, při svém návratu byl v roce 1954 uvězněn. Za svůj život strávil 18 let ve vazbě či vězení...

Ustupují, říká se, první sovětská vojska z východního Německa. Němci se tedy spojují. A my jsme si mysleli, že sovětská přítomnost v Německu zajistí světový mír? A také jsme věřili, že sovětská přítomnost v Německu zvýhodňovala socialismus? Kdo nás přesvědčí, že se jedná o strategický rozklad a ústup? Kdo nás přesvědčí, že se nejedná o porážku? Opravdu dnešní sovětští vůdci (odpusť Bože, že něco takového vyslovuji) počítají s tím, že jejich vojáci odejdou živí, ale mrtvých, kteří přijdou za nimi, bude trojnásobek?
(srpen 1990)

Německá otázka se řeší , aniž by došlo k jedinému výstřelu! Přestože v hrobě se obrací Koněv, Žukov a milióny bezejmenných sovětských vojáků a důstojníků? Gorbačovovo a Jelcinovo nové myšlení zřejmě má větší hodnotu než milióny mrtvých hrdinů.
(září 1991)

Vzpomínám tyto dny na Čapájeva. Na negramotné dítě ruského lidu, který se v ohni občanské války a intervence stal velitelem. Jeho geniální taktické a strategické plány nás učili na vojenských akademiích ve Frunze a Moskvě. Také jsme se učili, že desítky a stovky negramotných, ale upřímných čapajevců ubránily první socialistický stát světa před kontrarevolucí a intervencí. Až do takové míry rozložila tahleta banda ruský lid, kdy není schopen se pohnout ani jediný pluk, ani jediná továrna, ani jediný kolchoz na záchranu lidových výdobytků.
(září/říjen 1991)

Bojovali jsem na horách nevyspalí, hladoví, nemytí, utrápení, zablešení, odporovali jsme celodennímu a celonočnímu smrtelnému teroru, léčili jsme si rostlinami a bylinami naše rány, a přesto: Zpívali jsme si, obklopeni psotou, písně bolševiků a ty plnily naše duše hrdinnými verši, jejich rekovskou melodií a jejich heroickými vzkazy. Protože v horách jsme nebojovali jen za demokratické Řecko a svobodné Řecko. Bojovali jsme za nový vytoužený svět. Za svět socialismu. Za svět, který by vysvobodil vyděděnce z tyranie, rolníka z jeho potupného živobytí, dělníka z jeho okovů, živnostníka od jeho stresu. Dnes toto všechno - jak se říká - je mimo zákon! To je jim podobné, bídákům! Věřit, že můžou postavit mimo zákon myšlenku, perspektivu, naději, vytrvalost a vůli lidu.
(podzim 1991)

Muzika spustila, jak se říká na vesnici. Ještě se ani oficiálně nerozpadl Sovětský svaz a vládnoucí třída Evropy na nás cení svoje zuby. V Maastrichtu i jinde. Co mám na mysli? Dokud západní Evropa zůstávala kapitalistickým poloostrovem komunistického vnitrozemí, západoevropští magnáti - velkopodnikatelé, bankéři, makléři, velkoobchodníci, nadnárodní kolosy - byli do jisté míry vstřícní požadavkům dělnické třídy. Dokonce také kapitalistické sjednocení Evropy byli rozhodnuti uskutečnit se spoluúčastí všech článků společnosti . Tedy tak, aby si náklady rozdělili mezi sebou analogicky zaměstnavatelé, stát a pracující. Jakmile ale uviděli, že komunistické vnitrozemí se rozpadá a nepřátelský druhý pól přestává existovat, všechno odvolali. Odmítají se podílet na výdajích na sjednocení a hází veškerou zátěž výhradně na pracující.
(po Maastrichtu v prosinci 1991)

Co jsem měl, jsem odkázal straně. Všechny předměty, které jsou doma, zůstanou také straně. Komunistické straně Řecka, rozumí se! Protože pokud - u všech čertů - a nechci tomu věřit - bude mít osud jiných stran, anebo změní jméno nebo program, a to říkám kategoricky: Požaduji zrušení darovacích smluv a všechno dostane Domov bojovníka . V tomto případě chci být kategorický a říkám to jako odpovědné prohlášení. Protože tohle všechno jsem odkázal Komunistické straně Řecka, a ne nějakému odpadlíkovi . Opakuji, jestli padá do úvahy, aby došlo ke změnám (nevěřím tomu - ale mnohé je neuvěřitelné, a přesto se stalo - kdo by věřil, že KSSS bude postavena mimo zákon a sama sebe rozpustí...), všechno půjde do Domova bojovníka. Nezajímá mě jejich politická pozice. Stačí, že jsou bojovníky.
(Z politické poslední vůle Florakisovy, napsané před vánočními svátky 1991)

Před více než sto lety, v roce 1886, v Chicagu jeden z předáků dělnického povstání (Augustos Spice, pokud si správně pamatuji), předtím, než ho pověsili, uvedl ve své výpovědi: Jestli si myslíte, že prostřednictvím odsouzení a šibenic zastavíte řeku, která podemílá půdu pod vašima nohama a lidovou lavinu, která vás obestupuje ze všech stran, milovaní buržousti, jste opravdu chudí duchem. Dnes tato slova dostávají znovu aktuální náplň: Jestli opravdu věří představitelé nového pořádku, že pomocí podvodů, propagandy a pučů dokážou obrátit historii naruby, jsou nejen chudí duchem, ale zakrátko se dočkají neuvěřitelných překvapení: I když pohřbili Velký Říjen, historie je plná desítek Velkých Říjnů. A nebude trvat dlouho, aby spatřily světlo světa.
(říjen 1992, po XIV. sjezdu KKE)

Všechno, co byla nucena odevzdat od roku 1917 až do minulého roku vládnoucí třída kapitalistického světa, si chce vzít zpět a ještě s přídavkem během tohoto desetiletí. A pokud říkám, že si chtějí vzít zpět, nemám na mysli pouze životní úroveň dělníků. Mám také na mysli demokratická práva a právní záruky a sociální výdobytky jako jsou pracovní doba, sociální a zdravotní péče, nárok na dovolenou, odborové svobody, příspěvky - prostě všechno.
(konec roku 1992)

První obětí nového pořádku je právě práce za mzdu. Tedy celá síť výdobytků dělnické třídy v průběhu 20. století. Už začali přepilovávat články řetězu práce za mzdu. Nechtějí, aby byla stabilní, aby byla ohraničena osmihodinovou pracovní dobou, nechtějí stálou práci a nechtějí ji ani v rámci kolektivních smluv, a vidím, že připravují novou pofiderní terminologii. Političtí představitelé nového pořádku mluví o částečné zaměstnanosti, elastické pracovní době, o místních pracovních smlouvách a osobních smlouvách atd. Když někdo z nich hovoří o práci, dává přednost ponižujícím výrazům - pokud hovoří o dělnících, říkají zaměstnatelní - neboli spotřební! Netěší mě cizí neštěstí, ale ptám se pracujících, kteří nikdy nepodpořili dělnickou stranu, tedy jejich vlastní stranu: Kdyby existoval Sovětský svaz, dovolili by si tohle všechno továrníci a jejich vlády?
(tato poznámka byla psána nadvakrát - poprvé v r. 1993, a doplněna byla na konci devadesátých let)

Dříve nám říkali maňásci panslavismu , agenti Moskvy , orgány mezinárodního komunismu a podobně. A nejenom nám tak říkali, ale odsuzovali a usvědčovali nás a popravovali. Později nás socialisté nazývali zrádci naší historie , nepřáteli demokratického křídla a transformací a společníci pravice . Nyní, kdy Slované byli rozbiti na kousky, kdy Moskva se stala článkem v řetězu nového pořádku , a kdy mezinárodní komunismus se nachází ve fázi ústupu. Dnes se místní socialismus vrátil k právu moci, co jiného mají, aby na nás křičeli? Jak se zdá, moc se s hledáním současní antikomunisté nenamáhali: vzali si šípy z toulce Gorbačovova a nazývají nás stalinisty a nepřáteli svobody a modernizace .
(podzim 1993 po volbách; výrazem místní socialismus míní Panhelénské socialistické hnutí)

Více méně - to všechno jsem věděl. Ale rezoluce OSN o pokroku lidstva, která se mi dostala do rukou, mnou otřásla. Ještě než skončí desetiletí od pádu reálného socialismu, nejbohatší státy země budou ještě o 20 % bohatší. Nejchudší země budou naopak o 25 % chudší. Jak a o kolik ještě chudší? S jednodolarovým denním příjmem na hlavu? A ještě něco horšího: Tři nejbohatší lidé země mají roční příjem stejný s ročním příjmem 48 nejchudších zemí. Kdo tedy krade celosvětové bohatství? Na základě údajů OSN jedno procento Američanů si přivlastňuje 45 % amerického národního důchodu a 15 % celosvětového hrubého produktu. A tak kdo tedy znásilňuje historii a nutí ji tak, aby rodila oheň a lávu?

(údaje jsou z výroční zprávy OSN 1999)
Přeložila Věra Klontza-Jaklová

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >