Komunistická internacionála: Revoluční parlamentarismus

Podrobnosti

Vytvořeno 14. 3. 2006

Twitter

Vedoucí zásady komunistických stran v parlamentarismu přijaté 2. Kongresem Komunistické internacionály v roce 1920

K zajištění skutečného provedení revolučně parlamentní taktiky je nutné, aby:1. Komunistická strana jako celek, ale zvláště její Ústřední výbor, se již před parlamentními volbami postaral o vysokou kvalitu personálního složení poslaneckého klubu. ÚV KS musí být členské základně odpovědný za práci komunistické parlamentní frakce. ÚV KS musí mít nepopiratelné právo, vznést námitku proti kterémukoliv kandidátovi zvolenému libovolnou stranickou organizací, pokud existuje i pouze nepatrné nebezpečí, že by jako poslanec neprováděl skutečně komunistickou politiku.

1. Komunistická strana jako celek, ale zvláště její Ústřední výbor, se již před parlamentními volbami postaral o vysokou kvalitu personálního složení poslaneckého klubu. ÚV KS musí být členské základně odpovědný za práci komunistické parlamentní frakce. ÚV KS musí mít nepopiratelné právo, vznést námitku proti kterémukoliv kandidátovi zvolenému libovolnou stranickou organizací, pokud existuje i pouze nepatrné nebezpečí, že by jako poslanec neprováděl skutečně komunistickou politiku. Komunistická strana také musí skoncovat se starým sociálně demokratickým zvykem obsazovat za poslance tzv. zkušené osoby např. advokáty aj. V zásadě je nutné stavět za kandidáty na poslance řadové pracující, i když jsou většinou jen prostými členy strany bez velkých parlamentních zkušeností. Kariéristy, kteří se snaží se do strany dostat za účelem, aby získali poslanecká křesla, musí KS nekompromisně pranýřovat a odstavit. Ústřední výbory komunistických stran musí potvrdit jen kandidaturu těch soudruhů, kteří prokázali svou bezmeznou oddanost dělnické třídě dlouholetou usilovnou prací.

2. Když skončí volby, musí se poslanecký klub nacházet plně v rukou Ústředního výboru KS, bez ohledu na to, zda je strana v tomto časovém okamžiku legální či ilegální. Předseda i předsednictvo poslaneckého klubu musí být potvrzeni ÚV strany. ÚV musí mít v poslaneckém klubu stálého zástupce s právem námitky a ve všech důležitých politických otázkách musí poslanecký klub předem požádat ÚV, případně celou členskou základnu, o rozhodnutí, jak se zachovat. ÚV strany má právo a povinnost před připravovanou velkou akcí komunistů v parlamentě stanovit řečníky a požadovat potvrzení jednotlivých parlamentních vystoupení Ústředním výborem. Každý kandidát stojící na volební kandidátce komunistů musí odevzdat písemný závazek, že je připraven na první výzvu strany se vzdát mandátu, aby bylo možné v dané situaci akci vystoupení z parlamentu realizovat.

3. V těch zemích, kde se podařilo do komunistických parlamentních frakcí proniknout reformistům, poloreformistům nebo prostým kariéristům (již k tomu v některých zemích došlo), jsou ÚV komunistických stran povinny provést důkladné očištění personálního složení parlamentní frakce, vycházeje z principu, že pro věc dělnické třídy je mnohem prospěšnější mít o něco menší, ale skutečně komunistický klub, než početný klub bez zásadové komunistické politiky.

4. Komunistický poslanec je povinen, rozhodne-li takto ÚV, spojit legální práci s ilegální. V těch zemích, v nichž požívají poslanci imunitu, musí být tato imunita komunistickými poslanci využita tak, aby podporovala stranu v její práci i v propagandě.

5. Všechny své parlamentní aktivity musí komunističtí poslanci podřídit činnosti strany mimo parlament. Musí na pokyn strany a jejího Ústředního výboru pravidelně předkládat demonstrativní návrhy zákonů, které nejsou určeny proto, aby byly přijaty, ale aby sloužily účelům propagandy, agitace a organizace.

6. Při demonstracích proletariátu, stranických a jiných revolučních akcích má komunistický poslanec povinnost stát v čele pracujících.

7. Komunističtí poslanci musí na všech svých cestách písemně i jinak vyhledávat nápoje (navazovat styky) s revolučními dělníky, rolníky a jinými pracujícími i se zahraničními komunistickými organizacemi. Nesmí za žádných okolností jednat jako sociálně demokratičtí poslanci, kteří na těchto cestách především rozvíjejí osobní obchodní a podnikatelské kontakty. Komunističtí poslanci musí být vždy k dispozici každé komunistické organizaci v zemi pro jakoukoliv propagandistickou práci.

8. Každý komunistický poslanec Parlamentu si musí být vědom toho, že není zákonodárcem, který hledá za každou cenu shodu s ostatními (kapitalistickými) poslanci,ale že je agitátorem, vysazeným na nepřátelském území, aby tam plnil stranický úkol. Komunistický poslanec je odpovědný své straně.

9. Komunističtí poslanci musejí v Parlamentě mluvit tak, aby jim každý dělník, rolník, každá uklízečka nebo pastýř rozuměl, tak aby strana mohla tyto jejich projevy vydávat jako letáky a rozšiřovat je i do nejodlehlejších částí státu.

10. Prostí pracující mají mít možnost vystoupit v měšťáckých parlamentech, aniž by dali přednost tzv. zkušeným poslancům – a to i v případě, že tito pracující jsou začátečníky v parlamentní rétorice. Bude-li to nezbytné, mohou komunističtí poslanci přečíst řeč dělníků, aby tato mohla být vydána v tisku a jako letáky.

11. Komunističtí poslanci musejí využívat parlamentní tribuny nejen k odhalování buržoazie, ale také k demaskování sociál. šovinistů, reformistů, polovičatostí politiků ”středu” i ostatních protivníků komunismu. Musejí parlament využít k široké propagandě idejí Komunistické internacionály.

12. Komunističtí poslanci musejí i v případě, že je jich v Parlamentu málo, prokázat svými postoji zásadovost. Nesmí zapomínat, že jen ten, kdo je nepřítelem měšťácké společnosti a jejích pohůnků nejen slovy, ale také skutky, si zaslouží označení komunista.

• < Předchozí
• Další >