Vladimír Iljič Lenin: Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu

Podrobnosti

Vytvořeno 20. 7. 2015

Twitter

Úvodní slovo Komunistického svazu mládeže

Leninova brožura "Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu" patří ke klasickým dílům marxistické literatury a je důležitým dodatkem k rozborům kapitalismu Karla Marxe a Bedřicha Engelse.

Lenin ji napsal jako shrnutí svých dosavadních úvah a na základě pečlivého studia v roce 1916, uprostřed doposud nejstrašnější války, v které v zájmu kapitalistických monopolů umíraly miliony pracujících na frontách. Lenin tuto válku předvídal a dlouho před ní se snažil zformovat protiválečný odpor dělnické třídy. Bohužel, přes veškerou snahu internacionalisticky orientovaných sociálních demokratů, drtivá většina tehdejších sociálně demokratických stran, které tehdy tvořily II. internacionálu, zklamala a přímo nebo nepřímo podpořila zbrojení a válku. To utvrdilo Lenina o nutnosti vybudovat novou revoluční celosvětovou organizaci, jakou později byla Komunistická internacionála.

Lenin na základě důkladného studia literatury dochází k úsudku podepírajícímu jeho předchozí úvahy a boje. Marx s Engelsem se z větší části soustřeďuje na kapitalismus, kde si kapitalističtí výrobci volně konkurují a hlavní rozpory probíhají uvnitř států. Marx s Engelsem správně odhadli tendence kapitalistické koncentrace k vzniku monopolů (a tím odhalili dialektický přechod mezi konkurencí a monopolem) i význam zahraničního obchodu a vykořisťování kolonií, ovšem v jejich době tato tendence nepřekračuje rámec zákona hodnoty. Na přelomu 19. a 20. století dochází k zásadnímu vzrůstu vlivu těchto monopolů, jejich zformování v tzv. finanční kapitál, zásadnímu vlivu monopolistických skupin na stát a politiku. V souvislosti s tím se konkurence mezi monopolními skupinami a snaha o rozšířené vykořisťování přenáší na vyšší úroveň, v rostoucí agresivitu monopolistických, imperialistických států a spolků, jak vůči podřízeným zemím, tak vůči sobě navzájem. Lenin poukazuje na rostoucí výrobní síly, které zde kapitalismus rozvíjí, a na druhé straně slepou uličku nesmyslné destrukce imperialistické války.

Leninův správný rozbor vedl k důležitému rozhodnutí orientace na přeměnu imperialistické války ve válku občanskou, proti vykořisťovatelům, na proletářskou revoluci jako jediné východisko z této situace. Skutečně Velká říjnová socialistická revoluce v Rusku v roce 1917 pod Leninovým vedením a následný vývoj, porážka nacismu, vytvoření socialistické soustavy po roce 1945, přinesla důležitou modifikaci. Především ustoupily pod tlakem existence alternativního společenského systému meziimperialistické rozpory do pozadí a imperialistická agresivita se soustřeďuje na snahu o porážku socialismu. V mezinárodních vztazích představoval SSSR a další socialistické země důležitou protiváhu, která umožnila osvobození řady zemí Afriky, Asie, Jižní Ameriky od koloniálního útlaku a zabránila mnoha vojenským agresím. Ve vnitřním životě kapitalismu dochází pod kombinovaným tlakem dělnického hnutí a socialistického příkladu k pokrokovým změnám - sociální zákonodárství, podpora v nezaměstnanosti, zdravotní pojištění, v určitých obdobích dochází i k částečnému znárodňování klíčových odvětví ekonomiky.

Po porážce socialismu v SSSR a dalších zemích na přelomu 80. a 90. let 20. století získal monopolní kapitalismus čerstvé pole působnosti - jak odbytových trhů, podhodnocených výrobních prostředků, tak čerstvou dělnickou třídu a suroviny k vykořisťování. Ještě několik let se šíří představa, že pojem imperialismu je zastaralý a že současnost se dá lépe označit jako tzv. "globalizace" - volný pohyb kapitálu vytvářející jakousi "globální vesnici". Po té, co zmizel rozpor mezi socialismem a kapitalismem na světové úrovni, prý už není důvod k válkám a obecně nastává zlatá éra, snad "konec dějin", tedy není potřeba už měnit uspořádání společnosti. Již první agrese NATO a USA ovšem ukázaly iluzornost takového pojetí.

V dnešní době se opět rozšiřuje mezi levicovými činiteli používání pojmu imperialismus, ovšem často spíše ve významu rozpínavosti velmocí, bez vztahu k ekonomickému základu imperialismu (monopolnímu kapitalismu) a jeho místu v dějinách - tedy ve významu, které Lenin v předkládané brožuře tolik kritizoval.

Není pochyb o tom, že projevy imperialismu i rozložení sil se za sto let změnily, ale základní zákonitosti (podobně jako základní prvky kapitalistického vykořisťování obecně) jsou shodné. V dnešní době, která navazuje na mohutnou krizi počínající v letech 2007-8, opět roste agresivita imperialismu, rozpory mezi USA, NATO a EU na jedné straně a Ruskem a Čínou na straně druhé. Po rozvrácení států jako Libye a Sýrie, po hazardérské patronaci fašistického převratu na Ukrajině, narůstá hrozba nové světové války. Jsme také svědky zrady mnohých představitelů a organizací tzv. levice, jakou je dnes Strana evropské levice nebo řecká Syriza, s jejich programovou kolaborací s imperialistickými svazky Evropské unie a NATO, s jejich přímou nebo nepřímou podporou válečného snažení imperialismu.

Znovupublikujeme české vydání Leninovy brožury z roku 1951 nakladatelství Svoboda. Byly učiněny pouze nejnutnější změny v souvislosti se změnami pravopisu a v zájmu čitelnosti textu. Při převodu mohlo samozřejmě dojít k chybám, za něž se předem omlouváme.

Plný text ke stažení v PDF

• < Předchozí
• Další >