Ernesto Che Guevara: Dopis na rozloučenou

Podrobnosti

Vytvořeno 4. 4. 2006

Twitter

Fideli,

vzpomínám v této chvíli na mnohé, na to, jak jsem Tě poznal v domě Marie Antonie, jak jsi mi navrhl, abych přišel, na celou tu napjatou atmosféru příprav.

Jednou za mnou přišli a ptali se mne, komu podat zprávu o naší případné smrti, jejíž reálná možnost nás tehdy všechny ohromila. Později jsme si uvědomili, že tato možnost je zcela jistá, že v revoluci, je-li tato opravdová, se buď vítězí, nebo umírá. Mnoho našich soudruhů jsme takto zanechali na cestě k vítězství.

Dnes má již všechno méně dramatický ráz, protože jsme zralejší, ale fakt smrti je zde stále znovu. Cítím, že jsem splnil tu část své povinnosti, jež mě poutala ke kubánské revoluci na jejím vlastním území, a nyní se tedy loučím; s Tebou, se soudruhy, s Tvým lidem, jenž je již také mým.

Vzdávám se formálně svých funkcí ve vedení strany, svého ministerského křesla, své hodnosti majora, svého kubánství. Ke Kubě mě již neváží žádné legální svazky, pouze pouta jiného rázu, jež nelze rozvázat tak prostě, jako se vzdávají funkce.

Dělaje bilanci svého dosavadního života, domnívám se, že jsem pracoval dost poctivě a oddaně pro upevnění vítězství revoluce. Jedinou mou vážnější chybou bylo, že jsem Ti více nedůvěřoval již od prvních chvil strávených v Sieře Maestře a že jsem nepochopil dost rychle Tvé kvality vůdce a revolucionáře. Prožil jsem nádherné dny a po Tvém boku jsem cítil hrdost nad tím, že patřím našemu lidu ve světlých i chmurných dnech karibské krize. Málokdy zazářil některý státník skvěleji než Ty v oněch dnech. Jsem hrdý též na to, že jsem šel za Tebou bez zakolísání, že jsem se ztotožnil s Tvým způsobem myšlení, nazírání a hodnocení nebezpečí i zásad.

Jiné země světa si nyní žádají mého skromného úsilí. Já mohu provést to, co je Tobě odepřeno jakožto muži, jenž zastává odpovědnou funkci v čele Kuby. Nastala chvíle, kdy se musíme rozloučit.

Věz, že tohle loučení je radostné a bolestné zároveň: zde zanechávám to nejryzejší z mých nadějí budovatele, a své nejdražší... a lid, jenž mě přijal za syna; to poněkud drásá mé nitro. Na nová bojiště si sebou ponesu víru, již jsi mi vštípil, revolučního ducha mého lidu, pocit, že plním nejsvětější povinnost: bojovat proti imperialismu, ať je kdekoliv. To mě vzpružuje a postupně hojí všechny rány.

Opakuji znovu, že zprošťuji Kubu jakékoliv odpovědnosti, až na tu, jež pramení z jejího příkladu. A přijde-li má poslední hodinka pod jiným nebem, má poslední myšlenka bude platit tomuto lidu, a zvlášť Tobě. Že Ti děkuji za Tvá ponaučení a za Tvůj příklad a že se vynasnažím být věrný až do konce. Že jsem se vždy ztotožňoval se zahraniční politikou naší revoluce a ztotožňuji se s ní i nadále. Že ať budu kdekoliv, budu cítit odpovědnost za to, že jsem kubánský revolucionář, a podle toho budu jednat. Že nezanechávám svým dětem a své ženě žádné hmotné statky; jsem rád, že je tomu tak. Že pro ně nic nežádám, neboť stát jim poskytne dostatek prostředků pro obživu i výchovu.

Měl bych toho ještě mnoho co říci Tobě a našemu lidu, ale cítím, že by to bylo zbytečné, slova nemohou vyjádřit to, co bych chtěl, a netřeba proto plýtvat stránkami.

Vždy až k vítězství! Vlast nebo smrt!

Objímám Tě s veškerou srdečností revolucionáře.

Che

• < Předchozí
• Další >