B.3.3. Vědomí jako funkce mozku a odraz skutečnosti

Podrobnosti

Vytvořeno 17. 3. 2006

Twitter

Lenin, V.I.: Materialismus a empiriokriticismus
Sebrané spisy. Svazek 18, Svoboda, Praha 1984, s. 106-107, 109-110, 254, 88, 355-356, 358
 
(106-107) "Náš mozek", praví Avenarius v Liském pojetí světa,[90] "není bydlištěm, sídlem, tvůrcem, není nástrojem nebo orgánem, nositelem nebo substrátem atd. myšlení" (S. 76 - Mach to se sympatiemi cituje v Analýze počitků,[48] s. 32). "Myšlení není obyvatelem nebo vládcem, jednou polovinou nebo stránkou atd., a také není produktem a dokonce fyziologickou funkcí nebo jen vůbec stavem mozku" (tamtéž). Neméně rozhodně se vyjadřuje Avenarius ve svých Poznámkách. "Představy" "nejsou funkce (fyziologické, psychické, psychofyzické) mozku: (§ 115, S. 419, cit.práce.)[87] Počitky nejsou "psychické funkce mozku" (§ 116).
Podle Avenaria není tedy mozek orgánem myšlení a myšlení není funkcí mozku. Vezměme Engelse a hned uvidíme formulace zcela protichůdné, otevřeně materialistické. "Myšlení a vědomí", praví Engels v Anti-Dühringu, "jsou produkty lidského mozku" (5. německé vydání, s.22).33) Táž myšlenka se v tomto spise mnohokrát opakuje. V Ludwigu Feuerbachovi čteme tento výklad Feuerbachových a Engelsových názorů: "...hmotný (stofflich), smyslově vnímatelný svět, k němuž sami patříme, je jediná skutečnost" a "naše vědomí a myšlení, ať se zdá jakkoli nadsmyslovým, je produktem (Erzeugnis) hmotného, tělesného orgánu, mozku. Hmota není produktem ducha, nýbrž duch sám je jen nejvyšším produktem (Erzeugnis) hmotného, tělesného orgánu, mozku. Hmota není produktem ducha, nýbrž duch sám je jen nejvyšším produktem hmoty. To je ovšem čistý materialismus" (4.německé vydání, s. 18). Nebo na s. 4: zde se mluví o pouhém odrazu přírodních procesů v "myslícím mozku" (34) atd. atp.
Avenarius odmítá toto materialistické stanovisko a nazývá "myšlení mozkem" "fetišismem přírodních věd" (Lidské pojetí světa, 2. německé vydání, s. 70). Avenarius si tedy nedělá nejmenší iluze, že se v tomto bodě dostává do zásadního rozporu s přírodními vědami. Přiznává, jako to přiznává Mach a všichni imanentisté, že přírodní vědy stojí na živelně, neuvědoměle materialistickém stanovisku. Přiznává a přímo prohlašuje, že se naprosto rozchází s nynější psychologií" (Poznámky, s. 150 a na mnoha jiných místech). Tato nynější psychologie provádí nepřípustnou "introjekci", tak zní nové slovo, které vypotil náš filozof, tj. vkládá myšlenky do mozku nebo počitky do nás.
 
(109-110) Introjekce popírá, že myšlení je funkcí mozku, že počitky jsou funkcí centrálního nervového systému člověka, tj. popírá nejelementárnější fyziologickou pravdu, jen aby potřela materialismus. "Dualismus" je tak vyvracen idealisticky (nehledě na celý ten Avenariův diplomatický hněv namířený proti idealismu), neboť počitek i myšlení se tu nejeví jako druhotné, jako odvozené z hmoty, nýbrž jako prvotní. Avenarius vyvrátil dualismus jen potud, pokud "vyvrátil" existenci objektu bez subjektu, hmoty bez myšlení, existenci vnějšího světa nezávislého na našich počitcích, tj. vyvrátil dualismus idealisticky: Avenarius potřeboval tento nesmysl, jímž popírá, že zrakový obraz stromu je funkcí mé sítnice, nervů a mozku, aby mohl zdůvodnit teorii o "nerozlučné" spojitosti "veškeré" zkušenosti, jež v sobě zahrnuje i naše "Já", i strom, tj. okolí.
Učení o introjekci je zmatek, který umožňuje pašování idealistických nesmyslů a který odporuje přírodním vědám, neboť přírodovědci rozhodně trvají na tom, že myšlení je funkcí mozku, že počitky, tj. obrazy vnějšího světa, existují v nás, neboť jsou vyvolávány působením věcí na naše smyslové orgány. Materialistické překonání "dualismu ducha a těla" (tj. materialistický monismus) spočívá v tom, že duch neexistuje nezávisle na těle, že duch je druhotný, že je funkcí mozku, odrazem vnějšího světa. Idealistické překonání "dualismu ducha a těla" (tj. idealistický monismus) spočívá v tom, že duch není funkcí těla, že duch je tedy prvotní, že "okolí" a "Já" existují v nerozlučné spojitosti jedněch a týchž "komplexů elementů". Kromě těchto dvou, vzájemně si naprosto odporujících způsobů překonání "dualismu ducha a těla", nemůže existovat žádný třetí způsob, nepočítáme-li eklekticismus, tj. nesmyslné směšování materialismu a idealismu. A právě toto směšování materialismu a idealismu, které nacházíme u Avenaria, se zdálo být Bogdanovovi a spol. "pravdou stojící mimo materialismus a idealismus".
 
(254) Fyzický svět existoval dříve, než se mohlo objevit psychično jako nejvyšší produkt nejvyšších forem organické hmoty. Také druhý Bogdanovův stupeň [psychická zkušenost lidí] je mrtvá abstrakce, myšlenka bez mozku, lidský rozum odtržený od člověka...Totiž: 1. fyzický svět existuje nezávisle na lidském vědomí a existoval dávno před člověkem, před jakoukoli "lidskou zkušeností"; 2. psychično, vědomí atd. je nejvyšší produkt hmoty (tj. fyzična), je funkcí onoho zvlášť složitého kousku hmoty, který nazýváme lidský mozek.
 
(88) "Naivní realismus" každého zdravého člověka, který dosud nebyl v blázinci nebo nepobýval ve škole idealistických profesorů, spočívá v tom, že věci, okolí, svět existují nezávisle na našem vnímání, na našem vědomí, na našem Já a na člověku vůbec. Táž zkušenost (ne v machistickém, ale v lidském slova smyslu), která nás dokonale přesvědčila o tom, že existují nezávisle na nás jiní lidé a že to nejsou pouhé komplexy mých počitků vysokého, nízkého, žlutého, tvrdého atd., táž zkušenost nás přesvědčuje, že věci, svět, okolí existují nezávisle na nás. Naše počitky, naše vědomí je jen obrazem vnějšího světa, a je samo sebou pochopitelné, že odraz nemůže existovat bez odráženého, ale že odrážené existuje nezávisle na odrážejícím. Materialismus spatřuje v "naivním" přesvědčení lidstva vědomě základ své teorie poznání.
 
(355-356) Společenské bytí a společenské vědomí nejsou totožné, a to právě tak, jako není totožné bytí vůbec a vědomí vůbec. Z toho, že lidé vstupují do společenských vztahů a vstupují do nich jako vědomé bytosti, nikterak nevyplývá, že společenské vědomí je totožné se společenským bytím. Vstupujíce do společenských vztahů, lidé ve všech poněkud složitějších společenských formacích - a zvláště v kapitalistické společenské formaci - si nejsou vědomi toho, jaké společenské vztahy se tím vytvářejí, podle jakých zákonů se vyvíjejí atd. Když například rolník prodává obilí, vstupuje do "společenského vztahu" se světovými producenty obilí na světovém trhu, ale on si to neuvědomuje a neuvědomuje si ani, jaké společenské vztahy se při této směně vytvářejí. Společenské vědomí odráží společenské bytí - v tom spočívá Marxovo učení. Odraz může být přibližně věrnou kopií odráženého, ale mluvit zde o totožnosti je nesmyslné. Vědomí vůbec odráží bytí - to je obecné tvrzení veškerého materialismu. Nelze nevidět jeho přímou a nerozlučnou souvislost s tvrzením historického materialismu: společenské vědomí odráží společenské bytí.
 
(358) Každý materialismus považuje objektivní reálné bytí (hmotu) za nezávislé na vědomí, vnímání, zkušenosti lidstva atd. Historický materialismus považuje společenské bytí za nezávislé na společenském vědomí lidstva. V obou případech je vědomí jen odrazem bytí, v nejlepším případě jeho přibližně věrným (adekvátním, ideálně přesným) odrazem. Z této filozofie marxismu, ulité z jednoho kusu ocele, nelze vypustit ani jednu základní myšlenku, ani jednu podstatnou část, aniž bychom se vzdálili od objektivní pravdy a upadli do područí reakční lži buržoazie.
 
 
 
 
 
 
 
 
[90] Der menschliche Weltbegriff. Leipzig. Reisland, 1891. XXIV, 133 S. Vorwort, S. VII-XIII.
 
[48] Mach, E., Analiz ošuščenij i otnošenije fizičeskogo k psychičeskomu. Razrešennyj avtorom per. s rukopisi 5-go dop. nem, izd. G.Kotljara. S predisl. avt. k russk. per. i s vstupit. statjej A.Bogdanova. [M.], Skirmunt, [1907], XII, 304 s.
 
[87] Bemerkungen zum Begriff des Gegenstandes der Psychologie. - "Vierteljahrsschrift für wissenschaftliche Philosophie", Leipzig, 1894, Jg. 18, Hft. 2, S. 137-161 aj..
 
(33) Srov. Marx, K, Engels, B., Spisy 20, Praha 1966, s. 57.

{moscomment}
 

• < Předchozí
• Další >