- Podrobnosti
-
Vytvořeno 17. 3. 2006
Lenin, V.I.: Filozofické sešity
Sebrané spisy. Svazek 29, Svoboda, Praha 1988, s. 114, 200, 112
(114) Člověk má před sebou síť přírodních jevů. Člověk instinktivní, divoch, se nevyděluje z přírody. Člověk vědomý se z ní vyděluje, kategorie jsou stupínky vydělování, tj. poznání světa, uzlové body v síti, které ji pomáhají poznávat a ovládat.
(200) Momenty lidského poznání (= "ideje") přírody - to jsou kategorie logiky.
(112) ...kategorie myšlení nejsou pomůcky člověka, nýbrž výraz zákonitosti jak přírody, tak člověka...
Marx, K.: Bída filozofie
Marx, K., Engels, B.: Spisy. Svazek 4, SNPL, Praha 1958, s. 148
(148) Ekonomické kategorie jsou jen teoretické výrazy, abstrakce společenských výrobních vztahů. Pan Proudhon staví jako pravý filozof věci na hlavu a vidí ve skutečných vztazích pouze vtělení principů a kategorií, které dřímaly, jak nám znovu sděluje p.Proudhon filozof, v lůně "neosobního rozumu lidstva".
Pan Proudhon ekonom velmi dobře pochopil, že lidé zhotovují sukno, plátno, hedvábné tkaniny za určitých výrobních vztahů. Nepochopil však, že tyto určité společenské vtahy jsou rovněž produkty lidí stejně jako plátno, len atd.. Společenské vztahy jsou úzce spjaty s výrobními silami. S tím, jak získávají nové výrobní síly, mění lidé svůj způsob výroby, a měníce způsob výroby, způsob zajištění obživy, mění i všechny své společenské vztahy. Ruční mlýn nám dává společnost s feudálními pány, parní mlýn společnost s průmyslovými kapitalisty.
Tíž lidé, kteří utvářejí společenské vztahy podle stupně vývoje své materiální výroby, vytvářejí také principy, ideje, kategorie podle svých společenských vztahů.
Tyto ideje, tyto kategorie jsou tedy zrovna tak málo věčné jako vztahy, jichž jsou výrazem. Jsou to produkty historické a přechodné.
Žijeme v neustálém pohybu narůstání výrobních sil, zániku společenských vztahů, tvoření idejí; nehybná je pouze abstrakce pohybu - mors immortalis.61)
________________________________________________________________
(61) Marx cituje tato slova z Lucretiovy básně "De rerum natura" ["O přírodě"], kniha III, verš 869: "mortalem vitam mors cum immortalis ademit" ("jestliže odnímá smrt, jež nezmírá, smrtelný život").
________________________________________________________________
{moscomment}