A. A. Borón: Obama - špatný, ale ne horší

Podrobnosti

Vytvořeno 17. 11. 2012

Twitter

Na pomoc Haló novinám - Prezidentské volby 2012 v USA

Téměř polovina obyvatelstva USA nad 18 let (daleko je rekord z voleb roku 1960, kdy byl zvolen JFK, s účastí 62,8 %) přistoupila k volebním urnám, aby vyřešila kruté dilema. Koho zvolit? Dáme-li stranou rétoriku obou kandidátů a nepravděpodobné sliby opakované jejich volebními štáby v předvolební kampani, byla volba mezi špatným a ještě horším.

Špatným proto, jak bez nejmenších pochybností ukazují oficiální statistiky, že situace lidí pracujících za mzdu, tedy těch, co tvoří jasnou většinu obyvatel USA, nejen že se nezlepšila, ale v porovnání s nejbohatšími spoluobčany se citelně zhoršila. Jeden příklad je postačující: podle statistického úřadu v roce 2010 příjem průměrné rodiny byl 49 445 dolarů, což bylo o 7,1 % méně než v roce 1999. A v důsledku zhoršení se obecné ekonomické krize v následujících dvou letech, daleka obratu, se tato tendence ještě zhoršila. Jestli, chce rodina, tak jak to dělaly předcházející generace, poslat jednoho potomka studovat na VŠ, například na Harvard Kennedy School, musí čelit celkovým nákladům (zápisné, zdravotní pojištění, ubytování a strava) 70.802 USD a to vysvětluje pověstné zadlužení typické rodiny v USA a skutečnosti, že na elitních univerzitách země je stále méně severoamerických studentů. Ale pojem typická nebo průměrná je zavádějící, neboť podle stejné instituce má afroamerická rodina průměrný příjem 32.068 USD a latinskoamerická 37.595. Pokud ti první i ti druzí očekávali od afroamerického prezidenta více, jejich naděje přišly vniveč během prvního Obamova mandátu. Proto říkáme, že volili špatného, který vyplatil banky, investiční fondy a velké oligopoly, jejichž ředitelé pokračovali v přijímání desítek milionů ročně ve formě platů, prémií, kompenzací, bonusů a dalších prohnaností, kdežto hodinová mzda pracujících zůstala, snížena o inflaci, na úrovni konce sedmdesátých let. Prakticky řečeno, vice jak třicet let zůstala hodinová mzda na stejné úrovni! A to už vůbec nehovoříme o dalším chování neobvyklého nositele Nobelovy ceny míru, který přivedl až na nepředstavitelnou úroveň politiku "nalajnovanou" G. W. Bushem, politiku selektivního vraždění pomocí bezpilotních prostředků (v zemích, které nejsou s USA ve válečném stavu, jako je Pákistán, Palestina a Jemen); zbabělého lynčování M. Kaddafího, mafianské vražda Usamy bin Ladina před jeho rodinou, podobné masakru, který provedl Al Capone a jeho muži v noci při oslavách svatého Valentina v roce 1929 v Chicagu; z řetězu utržená špionáž, jak uvnitř země, tak v zahraničí, odposlechy, čtení pošty a sms bez soudního příkazu, což odsoudil Americký svaz pro občanské svobody (American Civil Liberties Union) mezi dalšími krásami tohoto druhu.

Ale, pokud byl Obama špatnou volbou, Romney byl mnohem horší. První je představitelem kapitálu, ale druhý je kapitál a v jeho nejnebezpečnějších a nejdegradovanějších formách. Jeho vazby na lichvářské fondy, z nichž jeden perzekuuje Argentinu, jsou dobře známy. Jeho absolutní pohrdání osudem pracujících v jeho zemi nebylo možné skrýt. Vyvrcholilo rasistickou a třídní kritikou 47 % populace, která "neplatí daně" a věří, že vláda jim má poskytnout zdarma zdravotní službu, školství, bydlení a jídlo. Tento komentář, nakolik je absurdní, natolik je nekorektní, byl prakticky ještě zhoršen Paulem Ryanem, kandidátem na viceprezidenta postaveným organizací Tea Party (Krajně pravicová konzervativní organizace, pozn. překl.). V jeho reakcionářském deliriu došel až tak daleko, že řekl, že "síť sociálního zabezpečení", která existuje ve Spojených státech, se stala pohodlným lůžkem, kde chudí prožívali siestu v důvěře, že velká vláda je tu od toho, aby uspokojila jejich potřeby. A jako by bylo málo to, co řekl, Romney doplnil, že sníží daně bohatým (i když někteří z nich, jako multimilionář Warren Buffet přiznal, že by bylo bláznivé a nemorální, kdyby platil menší daně než jeho zaměstnanci) a že by bez váhání podpořil tržní síly a opakovaně vydával prohlášení ukazující na jeho nezkrotnou válkychtivost. Rusko bylo charakterizováno jako nepřítel Spojených států č. 1, utrousil, že by zahájil obchodní válku s Čínou (což by vyvolalo skutečný debakl pro vlastní zemi) a hrozil zahájením energičtějších vojenských akcí proti Iránu, Sýrii, Kubě a Venezuele. Tedy v souhrnu lze říci: skutečný politický strašák, před nímž se severoamerický volič rozhodl, i když ne s nadšením, pro špatného kandidáta v přesvědčení, že ten druhý představuje to horší ve své chemicky čisté podobě.

Autor: Atilio A. Borón

Zdroj: http://www.contropiano.org/it/esteri/item/12385-obama-il-male-ma-non-il-peggio

Překlad: Komunistický svaz mládeže

• < Předchozí
• Další >