Bushův pohunek a vlastizrádce

Podrobnosti

Vytvořeno 3. 3. 2008

Twitter

Oba mají mnoho společného. Zastávají nyní ve svých zemích nejvyšší politické funkce. Oba zároveň vždy měli a stále mají poměrně malou důvěru veřejnosti ve své vlasti směrem k prosazovaným programovým prioritám, ať již v domácí či zahraniční politice. Oba spojuje i to, že se před několika málo dny setkali při jednání na nejvyšší úrovni o důležitých záležitostech týkajících se vízové povinnosti českých občanů při cestování do USA a také umístění americké vojenské radarové základny na území České republiky.

Bush i Topolánek toho mají společného ještě více, zejména nelze opomenout způsob, kterým se oba dva dostali ke svým funkcím. Když byl Bush zvolen v roce 2000 do funkce prezidenta, provázely volby velké nejasnosti ohledně hlasování. Výsledek byl dlouho velmi vyrovnaný a v konečném účtování šlo o každý hlas. Nakonec musel rozhodnout až soud za velmi podivných okolností. Není přitom tajemstvím, že Bushovi výrazně pomohly americké zbrojařské a těžařské firmy, které patřily ke štědrým dárcům v jeho finančně velmi nákladné volební kampani. Ten jim oplátkou slíbil všemožnou podporu. Však se jim brzy odvděčil více než štědře. V roce 2003 vyvolal pod záminkou, že Irák vlastní zbraně hromadného ničení a podporuje teroristy (nic z toho se nepodařilo věrohodně doložit) válku proti této arabské zemi a USA se tak mohli zmocnit velmi lukrativních kontraktů na těžbu ropy a obnovu infrastruktury ve zničené zemi. Zbrojařským a těžařským koropracím z USA se tak bohatě vyplatila podpora Bushovy prezidentské kampaně. Bush získal post nejmocnějšího muže USA i planety pomocí vlivu těchto koroprací, nikoliv díky kvalitnímu politickému programu či vlastním schopnostem. Není ostatně žádným tajemstvím, že v dlouhé historii prezidentů USA patří k těm nejméně schopným.
Toho času předseda vlády ČR Topolánek se dostal k moci za podobných okolností. Volby v roce 2006 skončily dokonalým patem. Levice a pravice získaly stejný počet mandátů a ODS na čele s Topolánkem dokázala sestavit vládu jen za pomoci dvou zběhů z tábora sociální demokracie. Ostatně tato strana v tom má dobrou praxi, podobně pravici přispěchala na pomoc i v roce 1996. Také dodala dva přeběhlíky. ODS se dostala k vládě díky politické korupci a díky lživým informacím, které obviňovaly ČSSD z mnoha závažných činů korupce a napojení na podsvětí. Těsně před volbami byl dokonce předseda ČSSD obviněn z pedofilie. ODS pomohla k „vítězství“ lež a napojení na mocné farmaceutické společnosti. A nejen je. Kroky této strany po volbách jdou přesně ve stopách podpory finančních společností, farmaceutických firem a nadnárodního kapitálu. Proto se tak rychle a bez široké politické shody připravuje penzijní reforma, která má odčerpat nemalé prostředky ze státního důchodového systému ve prospěch soukromých finančních společností. Proto se tak náhle, bez jednání s opozicí a přes nesouhlas většiny občanů připravuje privatizace nemocnic. Nic není náhoda. Ostatně ODS velmi dobře tají jména svých sponzorů při volbách. Ale není žádným tajemstvím, že např. na ministerstvu zdravotnictví mají velký vliv lidé napojení na velké farmaceutické firmy. Rozprodej majetku v rámci tohoto rezortu (jde nejen o nemocnice, ale i jiné lukrativní objekty a pozemky často v centrech velkých měst) jdou přímo na ruku různým pochybným kupcům. Jejich zájmem je pak nikoliv starost o zabezpečení dostupné zdravotní péče občanům, ale v prvé řadě o svůj zisk. Přitom v civilizovaném světě stále platí, že zdravotnictví je především veřejná služba a nikoliv byznys. U nás se spíše vrací středověk – nejdřív zaplať, potom budeš ošetřen.
Jak nazvat politika, který v zahraničí dojednává velmi citlivé smlouvy, aniž by pro ně nejdříve získal doma většinovou podporu veřejnosti, týkající se navíc zajištění bezpečnosti státu? Proti umístění amerického radaru u nás je většina občanů. Vláda tento fakt trvale ignoruje, potají vyjednává smlouvy, které mají naopak posvětit umístění cizí vojenské základny na našem území. Navíc na něm nemá platit ani náš právní řád. Jak nazvat politika, který zve do země cizí vojáky a není schopen občanům věrohodně vysvětlit proč tak činí? Ostatně co čekat od člověka, který se na veřejnosti vyjadřuje jako hulvát, nechá se ve volební kampani podporovat svojí manželkou i celou rodinou, aby později vyšlo najevo, že už v té době udržoval mimomanželský poměr? Co čekat od člověka, který v zásadních věcech lže. Takového politika v čele státu si ČR opravdu nezaslouží. Bohužel ho ale zatím (dočasně) má. Jak asi bude vypadat obraz současného českého premiéra v učebnicích dějepisu za nějakých 50 let? Nejspíše nějak takto či velmi podobně:
„V roce 2006 nastoupil do funkce předsedy vlády ing. Topolánek, po volbách, které skončily patem jen díky dvěma přeběhlým poslancům z opoziční ČSSD sestavil vládu, vlastní manželku podváděl se stranickou kolegyní, proslul vulgární mluvou na veřejnosti a pozval do země přes odpor podstatné většiny občanů cizí vojáky. Ostatně i čestný předseda ODS mu dal přezdívku „falešný a prázdný“. Na veřejnosti se projevoval např. vyplazováním jazyka, vulgárními gesty či kopáním do aut. Za jeho vlády byla zavedena opatření, která snížila životní úroveň většině lidí např. nově zavedeny poplatky ve zdravotnických zařízeních, úprava daňového systému ve prospěch nejmajetnějších vrstev, trvale se zvyšovaly ceny a zhoršilo postavení zejména rodin s dětmi a důchodců. Jeho vláda měla nejnižší důvěru veřejnosti ze všech vlád, které se vystřídaly u nás od roku 1918!“ (skutečně objektivní historik to jinak ani napsat nemůže)
Možná zbývá dodat, že v zahraniční politice se zachoval jako vlastizrádce a pohunek nejméně vzdělaného a schopného prezidenta USA v jejich celé historii. Jak dlouho se vlastně politik tohoto ražení může udržet u moci?

Miroslav Pořízek

• < Předchozí
• Další >