11. září trochu jinak

Podrobnosti

Vytvořeno 3. 6. 2009

Twitter

Článek jsme převzali ze stránek Jihomoravského Kaktusu (www.kaktus.bloguje.cz) - Zapnout si dneska televizi je ohromné riziko. Člověk buďto dostane okamžitě nějakou antikomunistickou lekci na veřejnoprávní televizi (už i ve sportovních pořadech, protože všichni sportovci za socialismu asi seděli ve vězení - tak to alespoň vyznívá), nebo ho trefí reality show nejrůznějších typů na nějaké soukromé televizi. Při troše štěstí se tomu vyhnete, ale jen za cenu stupidního seriálu většinou české nebo americké výroby. Tak jako tak programová skladba je dost ubohá.

Čemu se ale rozhodně nevyhnete je nějaká zmínka o 11. září. Nejrůznější dokumenty, filmy nebo třeba jen letmé zmínky a narážky jsou protkány v programech různých televizí především v publicistice. Věty typu ?náš svět už nikdy nebude jako před 11. zářím" nebo ? terorismus změnil západní demokracii" a podobné žvásty mě dostávají do bodu varu! Kromě toho, že se mi oficiální verze moc nezdá a nepochybuju o tom, že to s dvojčaty s přičiněním CIA bylo trochu jinak, mi taky dost vadí, že se nikdo nezmiňuje o jiném 11. září, kdy nebyl teroristou nikdo jiný než ?nejstarší demokracie" což v překladu znamená nejstarší genocida otrokářství a dnes ekonomicko - vojenský terorista čili USA!

Mluvím o 11. září 1973, kdy bez vyhlášení války (jak je pro Američany dobrým zvykem), bombardovalo letectvo USA bez varování hlavní město jihoamerického Chile. Speciálně se zaměřilo na prezidentský palác a s odvahou sobě vlastní pohřbili v ruinách demokraticky zvoleného, levicově smýšlejícího chilského prezidenta Salvadora Allendeho. V některých článcích jsem se dočetl, že prezident Allende údajně spáchal při obléhání paláce chilskou armádou jíž se jako nastrčená loutka ujal velet Augusto Pinochet. Vzhledem k tomu, že jsem u toho nebyl těžko říct. Velmi zajímavý film na toto téma je PŘEVRAT od dua režisérů Åsa Faringer, Ulf Hultberg. Stejně zajímavý je článek na www.euportal.cz ,který je bezesporu psán buď šílencem, nebo fašistou, každopádně je pořádně mimo a zcela se zapomněl zmínit na podílu USA na celé věci. Vše v tomto článku vypadá jako dílo Pinocheta a chilské armády. O tom kdo ji vyzbrojil a vycvičil a čí stíhači seděli v stíhačkách ani slovo. Co následovalo je zde popsáno jen zběžně v podstatě jako hrdinství a zabránění bolševické revoluci, což může napsat jen uživatel halucinogenů, protože Allende byl čirý socialista a několikrát odmítl vliv SSSR. Co vlastně způsobilo jeho smrt a začátek vlády fašistické junty v Chille? To pochopí každý, kdo se podívá na ekonomická opatření provedená v letech 1970-73. Allende udělal podle mého názoru několik nepodložeností a hloupostí typu sociálně demokratické politiky a ekonomiky. Zcela v duchu komunistické ideologie však znárodnil soukromé těžební společnosti, patřící především majitelům z USA, plundrující nerostné bohatství Chile. Především mědi a železné rudy ale v zemi jsou rovněž ložiska zlata, stříbra, zinku, olova a uhlí. Taktéž se zde těží ropa a zemní plyn. Navrátil tak zisky z tohoto odvětví zpět do státní pokladny, kterou Pinochet později v tichosti vykrádal a plnil si soukromé účty v americké bance Riggs. Toto a nic jiného zlomilo Allendemu vaz. Podobně jako na případu Saddáma Husajna (dosazeného i svrženého USA) je zde vidět, že americká demokracie má hranice přesně tam kde se jí sáhne na zisky a moc, tam kde se to týká energetických potřeb našeho ?učitele demokracie". O děsech, které začaly po Pinochetově nástupu k moci se raději nebudu příliš rozepisovat. Šílené krutosti páchané fašisty především na komunistech a socialistech nemají obdobu ani v ostatních státech Jižní Ameriky kde také řádily vojenské režimy. Mučeny a popravovány byli desetitisíce mužů a žen všeho věku, ale i dětí prostě všeho na čem byl nádech komunismu. A nejen v Chile. Vězni byli posíláni také do Argentiny, Španělska i jinam kde byli likvidováni. Někteří jeho příznivci poukazují na jeho ekonomické úspěchy, pro objektivního pozorovatele velice pochybné. Ostatním státům v regionu se je podobným stylem nepodařilo dosáhnout, jak by také ano, když se museli na rozdíl od Pinocheta obejít bez mocné ekonomické podpory USA. Augusto Pinochet ač byl nakonec souzen, se odsouzení nedočkal. Zemřel v prosinci 2006. Počet obětí uváděných na vrub tohoto zločince se samozřejmě liší. Jak jinak. Osvědčení moderní rádoby historici používají čísla kolem 3000-4000. Ve skutečnosti je počet zcela jistě mnohem vyšší a jsou to až desítky tisíc zmařených životů. I kdyby to byl ale jen jeden, vražda zůstane vždy vraždou a žádná ideologie ji nesmí užít jako nástroj k prosazení svých cílů.

Honza

• < Předchozí
• Další >