Nedovolme Topolánkům, Dalíkům a Kalouskům aby si pro sebe zprivatizovali Českou republiku

Podrobnosti

Vytvořeno 5. 8. 2009

Twitter

Již brzy tomu bude 20 let ode dne, kdy se u nás prodral k moci kapitalismus se vším co k němu patří. Po roce 1989 sice nová moc tvrdila, že začínáme budovat demokratickou společnost, kde si všichni budou rovni co do svých práv a lidské důstojnosti a slovo kapitalismus hlavně z taktických důvodů se příliš nahlas neužívalo. Ovšem brzy začalo býti více než jasné, že zde začíná něco z čeho by neměla většina těch kdo chodili koncem roku na zaplněná náměstí demonstrovat za novou a lepší budoucnost žádnou radost. Noví mocipáni když se drali k moci slibovali sociální jistoty, slušnost, poctivost a toleranci jako hodnoty, o které budou ve společnosti usilovat. To vše pod praporem demokracie a heslem ?nejsme jako oni" (myšleno komunisté). Mnozí těmto lákadlům skutečně uvěřili, stejně jako slibům, že do 10 let dohoníme v životní úrovni Rakousko a všem se bude dařit dobře. Vzpomeňme na slova pana Havla o tom, že bude prezidentem jen jedno období a nebude usilovat o to, aby mu byl vrácen majetek jeho předků. Všichni víme, že tento ryzí demokrat něco jiného hlásal a něco jiného konal. Ostatně dnes už skoro nikoho nezajímá a i jeho nejzarytější podporovatelé pochopili, že to je člověkem dvojí morálky.

Čím dál více lidí realita kapitalismu přinášející nezaměstnanost, obrovskou kriminalitu, korupci, úpadek morálky a především poznání, že jejich problémy politici nedokáží řešit, přesvědčilo o tom, že v roce 1989 byli vlastně podvedeni. Ostatně mnozí z těch kdo chodili tehdy na všechny ty demonstrace toho dnes otevřeně litují. Velmi dobře pochopili, že i oni svým dílem otevřeli cestu k moci lidem, kteří mnohdy skutečně neoplývají ani odbornou ani mravní úrovní na takové výši, aby kvalifikovaně zvládli odpovědné veřejné funkce. Příliš pozdě mnozí poznali, že díky vlastní naivitě dali zelenou lidem, kteří se do politiky přišli jen obohatit, získat vlivné kontakty pro další pracovní kariéru nebo dosadit své známé na různé lukrativní pozice. Kde je konec bývalým ministrům jako jsou pánové Dlouhý, Kočárník, Dyba, Kalvoda, Pilip nebo Bratinka? Jejich výčet je samozřejmě mnohem delší. Ale jako příklad toto stačí. Většina z výše uvedených dnes nadále díky kontaktům z éry jejich politické aktivity zastává významné pozice v ekonomické sféře. Samotnou kapitolou jsou třeba pánové Gross a Špidla, oba v politických funkcích dokázali, že na to prostě nemají. A dnes? Mají milionové příjmy a majetky. Nepochybně za svoji poctivou práci pro svou vlast.  Může člověk volit stranu, která dává příležitost takovýmto lidem? Odpověď je myslím jasná.

Dobrým příkladem je příhoda z první poloviny 90. let. Tehdy přišel za novým předsedou ČSSD Zemanem hudebník F.R. Čech a požádal ho o členství v této straně. Překvapený Zeman se ho tehdy otázal proč chce vstoupit právě do této strany, když o sobě tak rád prohlašuje, že je hrdý pravičák a dosud podporoval vždy pravicové strany. Jeho odpověď byla pro Zemana, který byl zvyklý skutečně na ledacos, jak přiznal, opravdu ohromující. F.R. Čech mu odpověděl ve smyslu ?víte pane předsedo, já jsem prostě zjistil, že oni hrozně kradou." Stručně a jasně to vyjádřil člověk, který byl velmi blízko vlivným lidem a mohl tak poznat jejich skutečné činy. Česká republika se po 20 letech od počátku budování demokracie stala rájem a zlatým dolem bývalých veksláků, šmelinářů a dobrodruhů, kterým se dnes říká lobisté (krycí název pro víceméně ilegální činnost, tzv. černou práci). Česká republika je dnes státem, kde se prostý člověk musí strachovat o holou existenci a kvůli strachu ze ztráty zaměstnání mnohdy musí pracovat za nízkou mzdu a nechat si od zaměstnavatele líbit nejrůznější šikanování. To vše ze strachu ze ztráty obživy a schopnosti uživit sebe a rodinu. Po 20 letech nástupu nového režimu máme statisíce nezaměstnaných a další statisíce žijících v nouzi od výplaty k výplatě, tisíce bezdomovců, alkoholiků a toxikomanů. Na druhou stranu máme tisíce milionářů a multimilionářů. Někteří z nich zbohatli skutečně díky vlastní píli a pracovitosti, naopak mnozí další jen díky různým manipulacím, podvodům, moderně řečeno tunelování. Řada lidí až teď tváří v tvář ekonomické krizi a nezaměstnanosti pochopila, jak velkou hodnotou je stálá práce, dostupné bydlení a poměrně laciné základní životní potřeby jako je spotřební zboží nebo veřejná doprava. Tedy to co zde víceméně existovalo přes své určité nedostatky před rokem 1989. Mnozí teprve teď pochopili, že to co psalo Rudé právo před  20 lety, tedy o tom, že na západě kromě obrovské nabídky zboží a služeb všeho druhu existují i záporné jevy jako je nezaměstnanost, bezdomovectví nebo placení školného a poplatků za zdravotní péči. Teď když tyto ?vymoženosti západu" máme i u nás, poznáváme, že onen starý režim přes všechny své chyby a nedostatky nebyl ve srovnání s tím dnešním zase tak špatný.

Dnešní realita není radostná - i ti, kdo nadšeně pěly ódy na kapitalismus přiznávají, že tento v mnoha ohledech selhává a není schopen řešit aktuální problémy doby jako je nezaměstnanost, dostupné bydlení a zdravotní péče, sociální služby nebo vymahatelnost práva. Zastánci principu, že neviditelná ruka trhu vše vyřeší sama dostávají jeden políček za druhým. Těm kterým doba přinesla nezasloužené zbohatnutí na úkor druhých, výnosné posty a živnosti přirozeně nemají zájem aktuální společenské problémy  řešit. Jim dnešní doba vyhovuje. A tyto problémy se jich netýkají. Jim velmi vyhovuje, že lidi mají strach o vlastní existenci a tak se raději ani nedožadují svých práv a mlčí. Pokud chceme, aby si různí Topolánkové, Dalíkové, Kalouskové a jim podobní a také jejich přisluhovači nezprivatizovali (neuloupili) zbytek státu sami pro sebe a nevysmívaly se nám ze svých luxusních aut, vil a jachet, musíme jim v jejich rejdech zabránit. Buďme tedy aktivní, nebojme se hájit svá práva, nebojme se chodit na demonstrace - právo na protest patří mezi základní lidská práva, stejně jako právo na lidskou důstojnost, tedy právo na práci, bydlení a veřejné dostupné služby. Tato práva nejsou v kapitalismu vůbec samozřejmá, musíme o ně bojovat, nejlépe sjednoceně. Každý sám za sebe nic nevybojuje. Naši předkové nám vybojovali v minulosti všeobecné hlasovací právo, důchodové a zdravotní pojištění, právo na osmihodinovou pracovní dobu a důstojné pracovní podmínky. Stálo je to mnoho let obrovského úsilí, mnoho obětí i na životech, mnoho ústrků ze strany tehdejších represivních státních složek. Neměli ve svém boji k dispozici tolik moderních vymožeností jako my. A přesto svůj boj dovedli do vítězného konce. Je naší povinností tyto hodnoty hájit a uhájit a to v tváří tvář bezohledným a zkorumpovaným jedincům, kteří jsou schopni pro udržení svých často kriminální činností nabytých hmotných statků snad úplně všeho. I v minulosti existovali různí Topolánkové a Dalíkové, kteří si přisvojovali hodnoty, které sami nevytvořili. I naši předkové se s nimi museli potýkat. Mějme přitom na paměti, že hájit naše přirozené právo na lidskou důstojnost se nám podaří jen pokud budeme jednotní a aktivní. A mějme na paměti, že i dnes svádíme boj za důstojnou lidskou existenci pro naše potomky. To je dost pádný důvod, abychom si to co nám vlastním potem a často i krví vybojovali dědové a pradědové, nenechali vzít.

Právo na důstojný život pro všechny je základním lidským právem. Hájíme vysoce morální a humanistické hodnoty a ideály i pro ostatní. Máme na své straně obhajobu hodnot civilizovaného světa, proti nám naopak stojí ti kdo nemají na srdci společenský zájem, ale pouze zájem vlivových skupin. Tito privatizátoři společenských statků dobře vědí, že mají šanci uspět, jen pokud nás rozdělí a poštvou mezi sebe samé, abychom se utopili ve vlastních sporech, ideologických i organizačních. Snaha rozdělit levici (skutečnou levici) je taktickou zbraní těchto skupin. Mají své lidi na mnoha vlivných místech, zejména ve sdělovacích prostředcích. Mějme toto vše na paměti před blížícími se volbami. Půjde v nich o mnoho. Bude se rozhodovat o tom, zda privatizátoři veřejných statků budou moci pokračovat v omezování sociálních práv ve prospěch svých zájmových skupin. Naší povinností je tomu zabránit, aktivním využitím volebního práva. Pokud nezvítězíme zde, musíme se připravit na další tvrdý střet za využití jiných prostředků. Buďme tedy připraveni k aktivní účasti demonstrovat či stávkovat. Pokud bude pokračovat destrukce sociálních práv, asi nám nezbude jiná možnost.  Morální právo je na naší straně, levice hájí zájmy pracujících, privatizátoři jen zájmy menšiny, především jen své osobní.

Miroslav Pořízek

• < Předchozí
• Další >