Jak budeme schopni vést v nadcházejících konfrontacích odpor?

Podrobnosti

Vytvořeno 4. 3. 2010

Twitter

Kapitalistický systém se střetává s nejvážnější krizí od deprese v roce 1929. Krize bude dlouhá a hluboká. Úkoly komunistů mají dvojí podobu: Zaprvé, chceme mobilizovat masy, abychom prosadili radikální rozchod s kapitalismem. Byla již prokázána odpovědnost velkokapitálu a jeho politických loutek, které přivedly svět do katastrofy. Musíme uzavřít zadní vrátka "kontrolovaného" nebo "regulovaného" volného trhu, sociálně demokratickou verzi apologie kapitalismu. Naše kritika se soustřeďuje na samotný ekonomický systém a nikoliv jen na "přehánění", "zneužívání" nebo "chamtivost" bankéřů.

To ale nestačí. Musíme být rovněž schopni rozvinout a podporovat rezistenci proti pokusům, aby za krizi platily oběti, za udržení a vytváření pracovních míst, za ochranu nezaměstnaných a rodin dělnické třídy, za zvyšování mezd. V období před námi bude plno příležitostí posunout komunistickou věc vpřed. Krize však nevede automaticky k boji. Strach ze ztráty toho, co mají, může rovněž paralyzovat dělníky. Subjektivní faktor, strana, bude v tomto ohledu rozhodující, a hovoře čestně, vyjma několika zemí v Evropě, ve srovnání s rokem 1929 je dnes tento subjektivní faktor nejslabším článkem.

Čelíme dvěma hlavním nebezpečenstvím. Co je pro komunistickou akci vodítkem, je poznání, že se kapitalistický systém sám nemůže donekonečna udržet a že pouze socialistická revoluce otevře navždy cestu k jinému světu. Některé komunistické strany, které bývaly silné, dnes naneštěstí sázejí na iluzi, že kapitalismus je jediný možný systém. To je vedlo k tomu, že přijaly veškeré logické důsledky tohoto postoje. Nastoupily cestu, která byla sledována od konce 19. století všemi sociálně demokratickými stranami. Vstup na tuto cestu nevyhnutelně znamená oslabení rezistence dělnické třídy. Tohle je dnes hlavní nebezpečí.

Ale vedle pravicového oportunismu naše komunistické strany ohrožuje jiné nebezpečí. Musíme pracovat za nepříznivého poměru sil ve světovém měřítku. To nás nutí projevovat pružnost při vzdělávání lidí, jejich mobilizaci, při zvyšování jejich uvědomění a širší organizace. V globálním měřítku jsme takticky ve stadiu defenzivy.

Po kolapsu socialistického systému začal imperialismus útočit plnou silou na termín ?komunismus?. Vznešená idea komunismu, společnosti svobodného člověka, byla trvale pomlouvána. Pro velkou část veřejného mínění má komunismus negativní pojmový obsah. Namísto demokracie pro obyčejné lidi je vnímán jako represe. Namísto výkonné a plánované ekonomiky je vnímán jako byrokracie. Namísto enormní svobody pro vlastní rozvoj (zdraví, vzdělání, kultura, sport) je vnímán jako režim Velkého bratra.

Dnes nám lidé ponořující se s našimi "velkými pravdami" nepomáhají ani o krok vpřed. Musíme se naučit jak zvládnout umění posunout lidské vědomí vpřed. Z tohoto důvodu je zásadní vzít v úvahu úroveň vědomí lidových mas. Naše taktika musí na tuto situaci poskytovat lepší odpověď. Strana bude předvojem jen tehdy, bude-li schopna získat si srdce a mysl lidových mas.

Říkáme-li, že jsme v defenzivě, neznamená to, že nemůžeme dosáhnout vítězství. Naším cílem je nadále postupovat směrem k našemu strategickému cíli. Nazýváme to vítězstvím pokaždé, když se nám podaří aktivizovat lidi proti zneužívání a vykořisťování, když zvýšíme vědomí lidí o společnosti, ve které žijeme, jakož i o alternativě, která existuje, pracují-li lidé společně a organizují-li se na trvalém základě v masových organizacích a v samotné straně. Diskutovali jsme o těchto otázkách na 8. stranickém sjezdu v rámci tématu ?Zásadová strana, pružná strana, strana pracujících?. Vypracovali jsme 30 zásad, jimiž poměřujeme svůj postup v taktických otázkách. Některé z nich zmíním.

Považujeme boj pružné strany za politický boj. Neschopnost přesvědčit nebo získávat lidi většinou vyplývá z užívání stereotypních hesel a myšlení, které je založeno na nedostatku sebedůvěry. Čím více pracujeme konkrétním vyargumentovaným způsobem, oprávněným způsobem, tím více přesvědčujeme a mobilizujeme. Chceme, aby naše kádry byly schopny vstupovat do debat s odborníky z jiných stran.

Chceme-li dosáhnout vítězství, musíme usilovat o co možná nejširší spojenectví. To je postoj jdoucí proti sektářským tendencím, které chtějí mít vždycky naprostou pravdu. V období 1998-2003 nastoupila naše strana cestu ultralevicového přístupu k odborům. Strana vyzývala k rozchodu s "reformistickými a šovinistickými odbory". Naším dnešním základním postojem je posilovat odbory. Odborový svaz je nenahraditelný při sjednocování dělnické třídy v jejím boji proti kapitálu. V období, kdy ústřední strategií kapitálu je rozdělení a fragmentace, má tento úkol více než kdy jindy zvláštní hodnotu.

V rámci odborů existují pochopitelně i ti, kdo kážou usmíření se systémem a s kapitálem. Ale jako strana zaměřujeme naši kritiku na buržoazní strany, které se snaží v odborech prosadit svoje postoje a které chrání kapitál. V roce 2005 jsme otevřeli pro odboráře čtrnáctidenní emailový informační bulletin. Tento bulletin nyní dochází k asi 4 000 hlavním odborářům, kteří často využívají argumentů uvedených v našem bulletinu na odborářských schůzích nebo na půdě továrny.

K rozvoji správné politiky a taktiky se ve straně opíráme o demokracii. V průběhu všeobecných shromáždění a v základních stranických skupinách organizujeme široké konzultace. Pro koncipování naší politiky a taktiky chceme úzce naslouchat tomu, co je ve straně vyzkoušeno. Naši členové mají spoustu kontaktů s lidmi.

S dělníky projednáváme konkrétní problémy. Čím se odlišujeme od reformistů, to je náš způsob jak zvažovat akce vedoucí k reformám. Každý zápas nabízí možnost lidi aktivizovat. Lidé se cestou kolektivní akce učí jak brát svůj osud do vlastních rukou. Každý zápas přináší příležitosti k pochopení a uvědomění. Každá akce vytváří příležitosti pro dlouhodobou spolupráci a organizaci. Vytvořili jsme 15 lidových klinik "Medicíny pro lidi", kde se pracujícím dostává lékařského ošetření. Ty jsou až dosud nejlepším příkladem toho, čeho jsme byli schopni dosáhnout.

Jsme lidé, kteří jednají. To je způsob, jak chceme být vnímáni jako strana, která dosahuje úspěchů, která je blízko u lidí, strana (malých) vítězství. Strana, která je schopna organizovat boj za konkrétní požadavky. Malá vítězství jsou důležitá pro ochranu nadšení lidí a akční schopnosti. Naším nejlepším esem, jak dosáhnout těchto vítězství, je mobilizace lidí.

Pracujeme na pozitivní mediální politice. Dnes je naprosto zásadní dostat se do masových médií. V rukou pochopitelně nemáme všechny karty. Většina médií zůstává v rukou hrstky velkých společností a jejich akcionářů. Bylo by však stupidní vyvozovat z toho, že bychom neměli vyvíjet vůči samotným médiím více úsilí. Chceme trvale vyhledávat možné otvory. Rozvíjením iniciativy ke stykům se samotnými novináři dostáváme v mnoha listech příležitost. Snažíme se reagovat na běžné události jednoduchými tiskovými zprávami, organizovat v průběhu našich kampaní symboličtější a humornější akce. Chceme používat mnohem aktivněji dopisů vydavatelským a veřejným fórům na webových stránkách.

Přicházíme-li do médií, pravidlem č. 1 je, že si musíme sami zvolit předmět zájmu. Nemůžeme si dovolit odpovídat na všechny provokace buržoazie. Chceme se vyhnout diskusím, které jsou ztraceny dříve, než byly zahájeny. To je ten důvod, proč provádíme pružnou, taktickou politiku týkající se našeho komunistického profilu. Kdekoliv máme příležitost a dostatečný prostor a čas pro jasné vysvětlení naší komunistické identity, děláme to. Když hovoříme před masami a nemáme ani prostor, ani čas komunismus vysvětlovat, jako pravidlo takový námět nevznášíme.

V nejobtížnějších otázkách chceme nalézt správný směr útoku. Zjistili jsme, že nejlepším způsobem jak čelit (fašistické) straně Vlaams Belang, není ukazovat, že jsou rasisti, ale ukazovat, že je to strana bohatých a zaměstnavatelů. Rasismus a nacionalismus jsou jen nástroje na rozdělování lidí, aby vítězil kapitalistický program. Můžeme však bodovat v obtížných otázkách, jako je rasismus nebo uprchlíci, když diskusi založíme na osobních příbězích, jako je případ Semira Adamu (uprchlík, kterého polštářem udusil policejní důstojník).

Užíváme síly pozitivního příkladu. Skutečnost, že ve Francii existuje daň z bohatství, poráží argument, že je třeba ponechat kapitálu volnost. Pozitivní zkušenosti z boje jsou často více přesvědčivé než mnoho argumentů. Například úspěch dokařů proti předpisu Evropské unie o Přístavním balíku (kterým jsme námořníkům umožnili, aby vykládali lodě).

Hovoříme přímým a jednoduchým jazykem, který je pro lidi pochopitelný. Chceme všechno zjednodušit - naše materiály, naše příhody - aby tak lidi, s nimiž pracujeme, se v tom cítili pohodlně. Používáme síly vyobrazení. Profesionálně vyškolený soudruh nám předložil sérii zásad jako: Musíte psát skládanky pro lidové masy, jako by byly pro 15leté. Spoustu pozornosti je třeba věnovat zrakovým vjemům. Pozitivní poselství je vhodnější než negativní.

V první skládačce návrhu programu pro municipální volby bylo původně ústřední sentencí "Za plyn a elektřinu platíte 200 euro, což je příliš mnoho". Změnili jsme to na "Což takhle platit za plyn a elektřinu o 200 euro méně"?

Necháváme, aby fakta hovořila sama za sebe. V každé otázce jsou důležitá fakta, fakta a zase jen fakta..., takže si čtenář může sám udělat závěry.

WPB se chce stát stranou pracujícího lidu. Ze strategických důvodů věnujeme zvláštní pozornost velkovýrobním řetězcům a klíčovým sektorům ekonomiky, velkým společnostem se všemi jejich dodavateli a subdodavateli. V současné době jsme aktivní ve 120 společnostech a úřadech a ve 30 městech a municipalitách napříč Belgií. Dnes je pro nás hlavní výzvou jak změnit tucty velkých společností - každou mající více než 1 000 dělníků a zaměstnanců - ve skutečné bašty boje pracujících. Tento nový vítr přinesl nový růst strany. Od prosince 2004 do června 2009 počet členů vzrostl z 1 500 na 4 000. A naším cílem je dosáhnout v roce 2010-5000 členů.

Taktika je nedílnou částí marxismu. Upřímně si myslíme, že právě tak jako boj za zásadovou stranu je nezbytný boj za pružnou stranu, abychom se připravili na nadcházející střetnutí. Je to otázka, zda budeme schopni vést účinně a společně s dělnickou třídou a širokou frontou pracujících nové boje, které přivodí socialistickou revoluci a udělají konečnou tečku za vykořisťováním člověka člověkem.

Herwig Lerouge (Belgie), z  XXVII. pražské teoreticko-politické konference, listopad 2009

• < Předchozí
• Další >