Ideová krize sociální demokracie

Podrobnosti

Vytvořeno 20. 8. 2010

Twitter

Nedávno mně můj starý přítel, předválečný komunista a bývalý vězeň koncentračního tábora, řekl, že přes všechny problémy považuje dosud sociální demokraty za jediné možné spojence KSČM. Odmítl můj názor, že tu skupinu lidí, která ovládla po převratu vedení strany, zajímá pouze podíl na politické a ekonomické moci, kterou využívají ke svému vlastnímu obohacení.

Ke splnění tohoto cíle ovládli i vedení odborů, které využívají k tlumení boje za ekonomické a politické požadavky pracujících. Jejich politika je, stejně jako v minulosti, zaměřena na otupování třídních rozporů a prosazování buržoazních, neoliberálních východisek z globální krize. Za 160 let své existence plnili vždy záměry světové reakce. Od podpory národních vlád při rozpoutání 1. světové války, přes umožnění nástupu k moci Hitlera, až po destrukci lidové moci vedené komunisty v socialistických státech a uloupení majetku ve všelidovém vlastnictví.

Podpora válek

Jejich vlády, vedené Zemanem, Špidlou a Grossem, podpořily imperialistický útok na suverénní Jugoslávii, vyslaly vojska k okupaci Bosny a Hercegoviny, Kosova a vyvražďování národů v koloniálních válkách v Afghánistánu a Iráku. Budou zřejmě mezi prvními, kdož podpoří intervenci proti Kubě a latinskoamerickým progresivním vládám, pokud se k nim světová reakce odhodlá.

Soc. dem. strany vznikly v Evropě v 60. letech 19. století. Zpočátku vedly boj jak za aktuální požadavky pracujících, tak i za perspektivní uchopení politické moci a přechod k socialismu. Pokud se řídily marxismem, dařilo se jim prosazovat sociální vymoženosti pro pracující a staly se významnou politickou silou. Pokles jejich vlivu nenechal na sebe ale dlouho čekat.

Nositelem rozkladu se staly maloburžoazní vrstvy, jejichž příslušníci se rozhodli (podobně jako v současnosti) dělat politickou kariéru prostřednictvím původně dělnické strany. K rozvratu strany přispěla dělnická aristokracie a dělnická byrokracie v jejím vedení. Výsledkem bylo prohloubení rozporu mezi revolučním a reformním přístupem k třídnímu boji.

Od revoluce k reformám

Na konci 19. století rozpracoval rozsáhlý revizionistický program bývalý spolupracovník Marxe a Engelse E. Bernstein, tykající se nejdůležitějších tezí marxismu - zvláště stanovení cílů dělnického, soc. dem. hnutí, kulminujícího ve známé frázi: "Hnutí je vším - konečný cíl socialismus - ničím". V. I. Lenin k tomu uvedl: "Sociální demokracie se mění ze strany sociálních revolucionářů ve stranu sociálních reforem." Tento politický program podpořil Bernstein celou řadou celkem logických, jakoby nových argumentů a představ. Odmítá se v nich "vědecké opodstatnění socialismu", vyhlašuje se neudržitelnost samotného pojmu o konečném cíli. Tyto Bernsteinovy teze po mnoha letech ovládly soudobou soc. dem.

Principiální hranici tvoří VŘSR, která položila otázku praktické výstavby socialismu a ideově i organizačně rozdělila revoluční komunisty a sociální demokraty. Soc. demokraté se dosud nikdy ani nepokusili prokázat světu možnost realizace svého modelu socialismu. Komunisté ukázali příklad výstavby nové společnosti, přestože progresivní socialistický systém, který za nesmírných obětí vybudovali, byl donucen pod vnějším tlakem a zradou ve vlastních řadách dočasně ustoupit.

Socinterna (SI) bez socideje

Bez ohledu na zmíněný ústup jsou perspektivní cíle dělnické třídy i objektivní tendence společenského progresu z hledisek socialismu jako budoucnosti lidstva komunistům naprosto jasné. Na rozdíl od nich soudobá soc. dem. Reálně, a dá se říci i formálně, odmítla představu o socialismu jako systému, který zamění kapitalismus. To potvrzují i závěry posledního XXIII. sjezdu SI (červenec 2008, Athény), které uvádějí mnoho významných problémů rozvoje lidstva. Ale řešení ani jednoho z nich není posuzováno z hlediska socialistické perspektivy.

Dokonce i sám termín socialismus je vyloučen z dokumentů SI, která donedávna označovala svou ideologii za tzv. demokratický socialismus. Na první pohled by se mohlo zdát, že se lídři SI nejvíce přibližují interpretaci ideje socialismu v analýze procesů reformování světové ekonomiky. Jaká je však skutečnost? SI v průběhu mnoha let vystupuje proti neoliberální ideologii a světovému tržnímu systému, podřízenému jednostranným zájmům USA. Co ale požaduje za obhajobu zájmů evropského kapitalismu? Prosazení alternativního systému tržních vztahů, jejichž hybnou silou se stanou sociální, demokratické a ekologické hodnoty. Jak je možné tyto hodnoty prosadit, jestliže v tržní ekonomice je rozhodující hybnou silou zisk - hlavní hodnota vládnoucího kapitalistického systému, se už nezmiňuje? Alternativa se tedy jeví jako fiktivní a iluzorní.

Sjezd potvrdil rozhodnost mezinárodního soc. dem. hnutí prosazovat světovou stabilitu. Jinak řečeno - pokračovat v podpoře existence kapitalismu a zříci se boje za socialistické změny.

Zástěrka s klimatem

Na sjezdu byla podrobně projednávána otázka klimatických změn jako hlavního světového problému. Tvrdilo se, že zásadní rozhodnutí byla ve skutečnosti již přijata a nyní stačí jejich potvrzení v Kodani. Kodaňská konference (prosinec 2009) skončila ale krachem, největším, jaký zažil tržní mechanismus. Opětovně se potvrdilo, že kapitalismus není schopen řešit problémy ohrožující samotnou existenci lidské společnosti.

Zřeknutí se socialismu na mezinárodním fóru se odrazilo i v činnosti jednotlivých soc. dem. stran. Nejzřetelněji vyjádřil své názory v listopadu 1999 na XXI. sjezdu SI bývalý francouzský premiér Lionel Jospin:

1. Socialismus jako systém více neexistuje.

2. Stejně tak přestal být socialismus i doktrinálním systémem.

3. Pokud již změna systému není na programu, musí se společnost smířit s kapitalismem.

Je kapitalismus věčný?

Jinými slovy, modernizovaný kapitalismus je věčný a nezaměnitelný jiným systémem. Tato tendence se zákonitě projevuje v ukončení jakékoli kritiky buržoazního státu i soudobého imperialismu. Při všech výkyvech politické konjunktury zůstává pro soc. dem. trvale platnou jediná zásada: neútočit na reálnou ekonomickou a politickou moc finančního kapitálu. Není náhoda, že soc. dem. vlády zdůvodňují své neúspěchy "tlakem trhů", nedůvěrou investorů, "únikem kapitálu" atd. Je to nevyhnutelný důsledek linie přizpůsobení se panství kapitálu. Aby přežily jako politické subjekty, jinou možnost nemají.

Všechny jejich možnosti prosazovat sociální vymoženosti zanikly s rozpadem SSSR i socialistické soustavy v Evropě, a nyní může buržoazie všechny vymoženosti, kterých bylo dosaženo, pod legendami o jakýchsi vyrovnaných státních rozpočtech a bez obav z vyvolání sociálních bouří, kompletně zlikvidovat.

Stejná závislost soc. dem. na kapitálu se projevovala již v Německu v roce 1933, ve Francii 1940 a v Chile v roce 1973. Již tehdy se potvrdilo, že reformisté nejsou schopní čelit útokům extrémní pravice na buržoazně demokratický systém. Ideovou platformou současného vedení SI je zvěčnění kapitalismu, zřeknutí se socialismu a spoluúčast na vládě vykořisťovatelského systému. Většina vedení SI tvrdí, že soc. dem. hnutí splnilo svůj historický úkol uskutečněním integrace dělnických mas do kapitalistické společnosti. Ve světle takových závěrů je jasné, proč se vypařil ideový obsah současných soc. dem. stran a nahradil ho jejich přechod na pozice obhájců kapitalismu a bojovníků s komunisty.

Karel KLUZ

• < Předchozí
• Další >