Článek oddělení mezinárodních vztahů ÚV Komunistické strany Řecka (KKE)

Jak známo, KKE 1. prosince 2010 ve svém dopise vyzvala komunistické a dělnické strany Evropy k oslabení a opuštění SEL (Strany evropské levice), protože je nástrojem pro spoutání revolučních sil v  rámci kapitalismu jako "ohonu" sociální demokracie.

Tato iniciativa KKE vyprovokovala, jak jsme očekávali, diskuse v rámci několika stran, které jsou buď členem, nebo pozorovatelem v SEL. V téže době se stala terčem útoků sil, které usilují o další odcizení se komunistického hnutí od svých revolučních tradic a zásad. A tak byla zcela nepodložená a urážející kritika namířená proti naší straně, že jsme údajně uvrhli na SEL "falešná a nepodložená obvinění". Opravdu tvrdili, že KKE je názoru, že "SEL rozděluje levici". Ve skutečnosti pečlivý čtenář dopisu KKE uvidí, že je tam odkaz na "rozvratnou a podkopávající roli SEL proti mezinárodnímu komunistickému hnutí." Symbolický projev toho byla organizace kongresu SEL v přesně stejném termínu jako Mezinárodní setkání komunistických stran v Jižní Africe v prosinci 2010. 

Jednoduchá aritmetika nebo... politická "algebra"?

Ti, kdo se angažují v  polemikách proti KKE, aby podepřeli svoji volbu přizpůsobit se SEL a přistoupily na to, aby byly zahrnuty do "seznamu" stran, které se SEL účastní, a to i těch, které byly pouze pozorovateli na jejím kongresu. Co není těmito lidmi řešeno, je politický obsah, to jest oportunistický směr, v jehož popředí SEL stojí a který se snaží přitáhnout tyto strany, aby ji následovaly. Otázkou není počet stran, které se účastní, ale charakter každé jednotlivé strany. Mnoho z těchto stran bylo silami, které byly v minulosti spojeny s oportunistickým proudem "eurokomunismu", KS a další síly, které se vzdaly socialismu a byly "sociáldemokratizovány" po kontrarevolucích v SSSR a východní Evropě, síly, které se věnují antikomunismu. Není pak náhodou, že tyto strany dnes hrají vedoucí úlohu v SEL a usilují o dosažení toho, čeho nebyly schopny dříve, dorazit komunistické hnutí a komunistické strany, které odolaly bouři kontrarevolucí. Cíl oportunistů zůstává stejný a sice, aby komunistické strany neforulovaly moderní revoluční strategii. Otázka SEL není záležitostí jednoduché "aritmetiky" (kolik z nich se účastní), ale politické ... "algebry" (to jest, jaká politická "kvalita" je tvořena těmi, kdo se do ní zapojili).

 

Oportunistická strategie SEL

Základ pro argumenty, které KKE předložila ve svém dopise z 1. prosince, je doložen v tomto dopise, a to obsahem dokumentů a usnesení 3. kongresu SEL.

Smyslem spíše všeobecného odkazu na "socialismus s demokracií" (snižování socialismu, který jsme znali v SSSR a ostatních socialistických zemí tvrzením, že byly údajně "nedemokratické") je kalit vodu! SEL ve skutečnosti, jak vyplývá z jejího kongresového dokumentu, má jiné cíle, které jsou obsaženy v jejím heslu: "Nemůžeme zlepšit svět, pokud ho neuchráníme, ale můžeme uchránit svět tím, že ho zlepšíme". Co SEL připouští tímto heslem, je, že usiluje o zlidštěný, zlepšený kapitalismus. V období, kdy se dělníkům stává bezvýchodná situace kapitalismu ještě jasnější, dokonce tak, že teď dělník může pochopit z jeho vlastní zkušenosti, že kapitalismus je barbarský a agresivní jak v období rozvoje tak i krize, si SEL sama ukládá provést face-lift kapitalismu, úmyslně ponechávat kapitalistické vykořisťování a moc kapitálu nedotčené.

"Transformace poslání Evropské centrální banky. Prostřednictvím generování hotovosti a na základě sociálních kritérií by ECB měla rozšířit nízkoúrokové úvěry členským státům... Vydání eurobondů umožňující členským státům si půjčit za rozumných úrokových sazeb... Jiná Evropa je možná... Bojujeme za demokratické znovu-založení Evropy a EU". SEL tímto postojem dokazuje, že navrhuje opatření, která působí v rámci kapitalistického systému, směřují k jeho řízení a jsou utopická, neboť vyžadují, aby se kapitalismus vrátil do své předchozí před-monopolní fáze. Tímto způsobem údajně bude dosaženo "zlidštění" kapitalismu, "očištění" EU od spekulantů a "neoliberalismu". Touha SEL po "znovu-založení" EU, "očištění" a přeměně ECB v údajně dobročinnou a pro-lidovou instituci, ukazuje, že nemá žádný vztah k třídnímu přístupu a analýze imperialistického charakteru EU. Nicméně, komunisté, kteří postupují v rámci teorie marxismus-leninismu, velmi dobře vědí, co objektivně existuje v rámci kapitalistické společnosti, že tento vykořisťovatelský systém nemůže být zlepšen různými reformami a ani její imperialistické organizace nemohou být znovu-ustaveny na pro-lidovém základě - může být pouze svržen.

"Pokud EU není schopna zastavit spekulaci, kým je?" ptá se SEL. Je tedy zřejmé, že iluze a naděje v kongresových dokumentech SEL převyšují i ty nacházející se v dokumentech imperialistické EU samotné. Postoj Euro-strany se objasňuje tím, že předpokladem její existence je její souhlas (ve svém základním dokumentu a stanovách) se zásadami EU, věčnost této imperialistické unie, a tedy i kapitalistického vykořisťování - tímto způsobem jsou současně podporovány iluze, že mohou existovat kapitalisté, kteří nehledají zisky.

Když se SEL vyslovuje pro "nový demokratický proces na základě aktivní účasti lidu, evropského a národních parlamentů prostřednictvím nových participativních mocí a práv...", slouží znovu podstatu věci zastírajícímu přístupu buržoazních parlamentů, jejichž cílem je nalákat dělnické a lidové hnutí do zkrachovalé logiky eurokomunismu.

Když SEL píše, že "To znamená, že chceme vytvořit politickou a sociální frontu proti neoliberalismu na národní i evropské úrovni", způsobuje škodu lidovému hnutí, protože propaguje falešné naděje, že kapitalismus může údajně vyřešit problémy lidu dnes, aniž by byly dotčeny kapitalistické ekonomické vztahy a jejich politická nadstavba. Co je podporováno v rámci těchto nebezpečných a zavádějících "anti-neoliberálních front" jsou zkrachovalá "řešení" prostřednictvím buržoazních reforem, přičemž jsou ponechány otevřené dveře pro sociální demokracii.

V období, kdy sociální demokraté tvoří základní "údernou-sílu" kapitálu k tomu, aby prošlo proti-dělnické barbarství a masové rozšíření chudoby v Evropě (např. Řecko, Španělsko, Portugalsko), SEL pokrytecky odsuzuje "neoliberální management ", dokonce jde tak daleko, že mu přisuzuje kapitalistické krize. A tak předstírá, že nevidí charakter krize jako vlastní kapitalistickému systému samému, jako krizi přeakumulování kapitálu, které je zakořeněno v základním rozporu kapitál-práce, jak vyvodily KS na svém Mezinárodním setkání v Jižní Africe. Naopak síly SEL nechávají skutečné příčiny globální kapitalistické krize nedotčené.

Touto linií omezují jakýkoliv rozvoj bojů dělnické třídy na odsuzování "špatné pravice" (např. Sarkozy ve Francii), a tím v podstatě usilují o návrat sociální demokracie, která má prokazatelný rekord přebírání protilidového projektu a pokračování v něm ještě barbarštěji tam, kde přestaly liberální vlády. Komunistické strany, které hrají roli partnera ve vládě se sociálními demokraty, prosazují stejnou oportunistickou linii k urychlení protidělnické politiky, linii, která, jak známo, v Evropě vedla v nedávné minulosti k ideologické kastraci komunistických stran, ke ztrátě jejich spojení s dělnickou třídou a lidovými masami.

 

Revoluční strategie KKE

Síly kompromisu v komunistickém hnutí, podporují jako svůj ideál linii, v níž komunistické strany hrají "doplňkovou" roli sociální demokracie s cílem vytvořit takzvanou "společenskou většinu pro solidaritu". Model "levicové jednoty" je v tomto rámci podporován v Řecku i v obecnějším rámci.

Ve vztahu k otázce spojenectví se KKE nepodřídila tlaku, který byl vyvíjen v Řecku argumentem "levicové jednoty", který je v naší zemi podporován členem SEL, stranou SYNASPISMOS. (Jedná se o spojení oportunistických sil, z nichž některé opustily KKE v roce 1968 pod vlajkou eurokomunismu a v roce 1991 pod hlavičkou "Gorbačovismu".)

Skutečnost, že KKE odmítla slepou uličku takzvané "levicové jednoty", znamená, že KKE má spojeneckou politiku, která odpovídá zájmům dělnické třídy, lidových vrstev a potřebám třídního boje. Soustřeďujeme naši pozornost na společensko-politické spojenectví, které je založeno na společné akci a společných zájmech, na společné linii boje dělnické třídy, městských a zemědělských samostatných podnikatelů. Spojenectví, které přijde do konfliktu s monopoly, imperialismem a zároveň bojuje za jinou cestu rozvoje pro naši zemi, cestu k lidové moci a ekonomice, v níž budou zespolečenštěny výrobní prostředky, bude existovat centrální plánování ekonomiky a dělnická kontrola. Pro komunisty nemůže být žádná "přechodná moc" nebo "přechodný systém" mezi kapitalismem a socialismem. Pro komunisty lidová moc a ekonomika znamená socialistickou společnost.

Podle hodnocení KKE, není možné mít v dělnickém hnutí takovou negativní situaci, kdy dnes partneři SEL, žlutí byrokrati z MOK (Mezinárodní odborová konfederace), jsou dominantní a současně s tím na druhé straně na politické úrovni realizovat radikální politické spojenectví.

Komunistické strany dnes disponují značnými nahromaděnými zkušenostmi a mohou se samy osvobodit od myšlenky, že spojenecká politika znamená spojení se silami, které zběhly z komunistického hnutí. Je třeba vyvodit z tohoto zběhnutí nezbytné závěry. Skutečnost, že odešly z řad komunistických stran a vytvořili oportunistické strany a skupiny, nebyla náhodná, a nestalo se tak proto, že jednoduše nesouhlasily s některými detaily, ale proto, že se neztotožnily s podstatou, poddaly se kapitalismu a přetrvání vykořisťovatelského systému. Jejich odpověď na klíčovou otázku "s lidmi anebo s monopoly?" vyznívá tak, že jak v teorii tak praxi se přidávají k monopolům. A zatímco by mohly uplatnit své komunistické kořeny, vedou systematický antikomunistický a antisocialistický útok proti marxismu-leninismu; usilují o korupci a ideologicko-politické odzbrojení komunistických stran, jejich rozpuštění, ponoření do oportunistických formací a prostředků, které vedou do náruče sociální demokracie. Proto to nejsou síly, které pouze "neříkají věci úplně stejně jako komunisté", ale naopak síly, které jsou vyloženě nepřátelské.

Na místo známého stmelování vedení s formacemi a stranami oportunismu a sociálními demokraty ve jménu "levicové jednoty", kterou komunistické hnutí tolik trpělo v minulosti, je dnes hlavní povinností komunistických stran masové osvobození dělnické třídy a lidových síl z vlivu buržoazních stran, a to jak sociálně demokratických tak liberálních. Na tomto základě budou vytvořeny předpoklady ke koncentraci sil pro společenské spojenectví v Řecku, a to prostřednictvím shromažďování sil ve společné akční frontě organizací Militantní dělnické fronty (PAME), Celorolnického militantního shromáždění (PASY), Celonárodního protimonopolního shromáždění samostatných podnikatelů a malých obchodníků (PASEVE), Řecké ženská federace (OGE) a Studentské militantní fronty (MAS). Je to právě tato společná činnost, která bude určovat, jak rychle budeme mít na politické úrovni plně utvořené společensko-politické spojenectví protimonopolních a protiimperialistických sil. Pouze tato práce může vytvořit vazby s dělnickou třídou a lidovými masami. V každém případě komunisté nemohou nic vybudovat bez vytrvalé práce v masách, neustále vedené jejich strategickým cílem socialismu a spojenectvím, které je tam povede, posilováním jejich strany, která je nezastupitelným vedoucím dělnické třídy.

Jedná se o politickou linii, kterou KKE sleduje od odchodu oportunistických sil v roce 1990, a bylo prokázáno, že KKE nejenže nebyla "izolovaná od mas", jak někteří doufali, ale naopak svou vazbu s dělnickou třídou a lidovými masami posílila. To je zjevné z masových mobilizací a stávek, v kterých stáli komunisté v čele. Je to zjevné také z výsledků voleb, což pro komunisty není nejdůležitější ukazatel, ale jeden z mnoha. V prvních volbách po rozkolu (1993) s oportunisty, KKE obdržela 4,5% (asi 300 000 hlasů), v roce 2010 obdržela téměř 11% a 600 000 hlasů.

Cíl svržení imperialismu spíše než jeho zlidštění je pro KKE stejně důležitým jako vždy. Pro KKE je stabilní fronta proti oportunismu charakteristická pro naši komunistickou, marxisticko-leninskou identitu. Tato identita a její obhajoba je dnes vyjádřena v odmítnutí SEL, odchodu komunistických stran ze SEL, které jsou buď členy nebo pozorovateli. Tato zkušenost nezávisí na zvláštnostech jednotlivých zemí. Naopak jsou součástí kolektivního bohatství zkušenosti komunistického hnutí. Jsou to principy, které jsou nezbytným předpokladem v každém období a platí pro každou KS, aby mohli čelit výzvám nejkrutějšího třídního boje, svrhnout moc kapitalistů a budovat socialismus a komunismus.

 

Postoj přijatý ve vztahu k antikomunismu je základním kritériem

Dvacet let po svržení socialismu v SSSR a ve východní a střední Evropě, v podmínkách globální kapitalistické krize buržoazní režimy a jejich ideologické mechanismy zesilují svůj útok proti komunistickému hnutí a pokračují v pomlouvání SSSR a dalších lidových demokracií. Nedávný příklad toho jsme měli v Německu.

Takzvaný "motor" Evropy musí být dobře "smontován" tak, aby mohl "pohánět" ziskovost kapitálu. Všechny politické síly "hlavního proudu", ať už "levice" nebo "pravice" jsou vyzývány, aby svým způsobem přispěly k tomuto úsilí.

V této zemi jsou po desetiletí v platnosti zákazy pro práci komunistů na různých pozicích ve veřejném sektoru. Spouští nového rozpoutání antikomunismu byl úmysl Gesine Lötzschové, předsedkyně Strany levice (Die Linke), promluvit na zasedání, které ve svém tématu zahrnovalo slovo "komunismus". Tato událost vyprovokovala "tvrdé" třídní reflexe od německých buržoazních stran, stejně jako médií, které obvinily tuto stranu a její předsedkyni ze sklouzávání ke "komunismu".

 

Německá buržoazní "demokracie"

"Kdo má komunismus jako svůj cíl, útočí na liberálně demokratický řád naší ústavy", uvádí se ve vyjádření vládnoucí křesťansko-demokratické strany (CDU). Zatímco sociálně demokratická strana (SPD) se v prohlášení tajemníka svého poslaneckého klubu, Thomase Obermana zaměřila na vnitřní pnutí, které vyvolala v Die Linke přítomnost její předsedkyně na takovém zasedání se závěrem, že "levice se ve svém vedení rozlamuje na různé směry." Generální tajemník Křesťansko-sociální unie (CSU), Alexander Dobrindt požadoval, aby "Die Linke byla sledována na národní úrovni Národní zpravodajskou službou".

To je tak vychvalovaná buržoazní "demokracie" evropských modelů a "evropských úspěchů" "motoru" Evropy, která otevřeně prohlašuje svůj antikomunismus a pronásleduje každého, kdo se odváží položit otázku svržení kapitalistického systému vykořisťování a nutnosti budovat společnost bez vykořisťování člověka člověkem.

 

Prohlášení zříkající se komunismu

Nicméně, jak tomu v takových případech bývá, jsou tu některé "vedlejší škody". Předsedkyně Die Linke, tak jak se ocitla pod "nepřátelskou" palbou, se nakonec dostala pod "spřátelenou" palbu od kádrů své vlastní strany. A to i přes to, že sama učinila mnoho prohlášení "zříkajících se komunismu", uváděla, že je "socialistka a ne komunistka", připomínala "stalinismus" a odsuzovala "zločiny komunismu". Proklínají "reálný socialismus" a přísahají věrnost takzvanému "demokratickému socialismu"!

Kádr Die Linke zařadil do své strany prohlášení loajality a chválu buržoasní demokracie. Například Lothar Bisky, činitel a bývalý předseda strany nedávno uvedl, že "sjednocení Německa zaručilo svobody a práva jednotlivce a přineslo nám výjimečnou ústavu. A - jestli mohu mluvit na osobní úrovni - mí studenti a synové mohou vyrůstat v zemi způsobem, který překračuje číkoliv dřívější nejdivočejší sny".

Nicméně, nezdá se, že všechna tato "vymítání komunismu" Die Linke pomohla.

 

Postoj cizí hodnotám, tradicím a dějinám komunistického hnutí.

Ve stejné době se zjevně opět ukazuje ideologické spojenectví oportunistů s buržoazní ideologií. V každém případě jak Die Linke tak strany takzvané "Strany evropské levice" (SEL) jsou spojeny ve své opozici vůči třídnímu boji a budování socialismu. Není náhodou, že se SEL na základě svých stanov aktivně podílí na hrubé antikomunistické kampani v Evropě odsuzující historii budování socialismu v SSSR.

Měli bychom se na chvíli zamyslet, co by tento postoj mohl mít vůbec společného s hrdým postojem přijatým tisíci řeckých a jiných komunistů, kteří tváří v tvář popravčí četě, mučení a exilu neochabli a nepodepsali prohlášení zříkající se komunismu, které jejich mučitelé od nich požadovali. Odpověď zní - nic! A Die Linke a SEL nemají nic společného s tradicemi, historií, hodnotami a zkušeností komunistického a dělnického hnutí.

Jejich tvrzení, že bojují za "demokratický socialismus" v opozici vůči "totalitnímu", "diktátorskému" či "komunismu založenému na svévoli" není ničím novým. Jedná se o pokračování Bernsteinova "demokratického socialismu" (který byl formulován před více než sto lety), argumentů 2. internacionály o mírovém získání politické moci parlamentem, který byl přijat "eurokomunistickým proudem".

Jak se praví v hodnocení 18. sjezdu KKE: "Buržoazní a oportunistická propaganda mluvící o nedostatku svobody a nedemokratických režimech, promítá pojetí "demokracie" a "svobody" v jejich buržoazním obsahu, ztotožňuje demokracii s buržoazním parlamentarismem a svobody s buržoazním individualismem a soukromým kapitalistickým vlastnictvím. Skutečnou podstatou svobody a demokracie v kapitalismu je ekonomický nátlak námezdního otroctví a diktatura kapitálu ve společnosti obecně a v kapitalistických podnicích zvláště. Náš kritický přístup ohledně dělnické a lidové kontroly a účasti nemá jakýkoliv vztah k buržoazním a oportunistickým polemikám, které se týkají demokracie a "práv" v SSSR".

KKE, která na rozdíl od SEL obhajuje úspěchy socialismu, po prostudování zkušenosti socialistické výstavby v SSSR dospěla mimo jiné k následujícímu závěru: "Za účelem vyřešení problémů, které vznikly v hospodářství, byly použity způsoby a prostředky patřící minulosti. Prosazováním politiky "trhu", namísto posilování společenského vlastnictví a centrálního plánování, homogenizace dělnické třídy (s rozšířením schopností a způsobilostí pro uplatnění většího rozsahu specializace, pro střídání v technické dělbě práce), dělnické účasti v organizaci práce, dělnické kontroly zdola nahoru, zesiloval opačný trend".

 

Různé aspekty ideologické fronty

Ve skutečnosti jsou tvrzení oportunistů o "demokratickém socialismu" "fíkovým listem", kterým se oportunisté snaží zakrýt své odmítnutí a odpor k nutnosti revolučního boje!

Takzvaný "demokratický socialismus" je "fíkový list", kterým se oportunisté snaží zakrývat jejich úplný souhlas s buržoazním systémem, jejich podřízení buržoazní "demokracii", moci diktatury kapitálu!

"Demokratický socialismus" je "úkol", který oportunistické síly vykonávají v nepřátelské pomlouvačné kampani buržoazního systému proti vědeckému komunismu, proti třídnímu boji. Kampaň, která je je v proudu nejen v kapitalistických podmínkách, má také jasný postoj vůči zkušenosti socialistické výstavby v SSSR a v dalších evropských zemích! Buržoazní politické síly spolu s oportunisty Die Linke a SEL svými řečmi o "socialistické demokracii" nehistoricky kritizující různá období dějin, jejich jasným cílem je popření historického příspěvku, jímž bylo budování socialismu. Někdy útočí na celých 70 let dějin SSSR, při jiných příležitostech útočí na období, ve kterém byl položen základ socialismu pod vedením J. Stalina.

Skutečně, vedení této konkrétní oportunistické strany v Německu "samo vyniklo" na setkáních, která se konala v den výročí zavraždění německých komunistických vůdců Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta, a to následujícím způsobem: umístilo na hřbitově socialistických a komunistických bojovníků pamětní desku za "Oběti stalinismu". Vytrvalost Die Linke pokračovat v tomto provokačním aktu se projevila již čtvrtý rok po sobě, přestože deska samozřejmě vyvolává silné reakce.

Těmito akcemi úspěšně poukazují na "pupeční šňůru", která spojuje buržoazní "demokracii" s oportunismem. Je to dvurole, ve které jeden utváří všechny argumenty pro obhajobu buržoazní demokracie - argumenty, které odsuzují socialismus, základní principy jeho výstavby a argumenty ve prospěch kapitalistického řízení.

Je to představitel dvourole, který servíruje dělníkům heslo "lidé před ziskem". Ve chvíli, kdy každý aspekt současné situace (kapitalistické krize, nezaměstnanost, imperialistické války, nedávný skandál týkající se dioxinů v potravinách v Německu atd.) podporuje nutnost odstranění kapitalistických zisků a vykořisťovatelského systému, který jim dává vzniknout.

Ať říkají cokoliv, jedno je jisté: třídní boj nebyl odstraněn, revoluce nebyly odstraněny a ani ti, kteří je budou provádět, nebudou žádat buržoazii o povolení. Zkušenost z budování socialismu v SSSR a dalších zemích, kde byl bezprecedentními zápasy učiněn pokus o výstavbu socialismu, je pro komunisty nenahraditelným přínosem pro sociální revoluce budoucnosti!