Rozhovor Domenica Losurda pro "Chinese Social Sciences Today"

Podrobnosti

Vytvořeno 26. 12. 2011

Twitter

Ačkoliv se neztotožňujeme s některými pohledy italského komunisty a významného sociálního vědce Domenica Losurda, zveřejňujeme překlad rozhovoru, jenž s ním udělal list Chinese Social Sciences Today. Přes odlišnosti v některých úhlech pohledu i závěrech obsahuje rozhovor množství zajímavých myšlenek i podnětů k naší vlastní diskusi. Jeho zveřejnění považujeme za příspěvek k přemýšlení o dějinách i současnosti našeho hnutí, stejně jako k uvažování o tolik potřebné aplikaci marxisticko-leninské teorie. 

Redakční kolektiv www.ksm.cz

 1. V roce 2005 byla vydána Vaše kniha Fuga dalla storia? La rivoluzione russa e la riviluzione cinese oggi. (Útěk z dějin? Ruská revoluce a čínská revoluce dnes.) Co Vás přivedlo k napsání této knihy?

Kniha v prvním vydání vyšla v roce 1999. Byla to chvíle, kdy konec studené války byl interpretován jako nenapravitelný neúspěch každého pokusu budovat socialistickou společnost, jako definitivní triumf kapitalismu a dokonce jako "konec dějin". Tento způsob vidění věcí na Západě pronikl do levice: samotní komunisté prohlašovali, že chtějí být věrní ideálům socialismu, ale ihned dodávali, že nemají nic společného s dějinami SSSR a ani s dějinami Číny kde, jak prohlašovali, se prokázalo "restaurování kapitalismu". Kladl jsem si za cíl bojovat proti tomuto "útěku z dějin" a tak jsem se angažoval ve vysvětlení dějin komunistického hnutí od VŘSR po Čínu vystoupivší z reforem Teng-Siao Pchinga.

2. Jaké byly podle Vás důvody rozkladu SSSR ?

V roce 1947, ve chvíli, kdy je definována politická formule "zadržování" (contaiment), její teoretik George F. Kennan upřesnil, že je třeba enormně "zvýšit napětí (strains), pod kterým bude muset sovětská politika působit", způsobem, který "podnítí tendence, jež musí nakonec nalézt vyústění buď v poražení nebo v změkčení sovětské moci". V dnešních dnech sledují ne příliš odlišnou politiku USA vůči Číně, která ale mezitím nashromáždila velkou politickou zkušenost.

Nehledě na "zadržování" podmínila zhroucení SSSR závažná vnitřní oslabení. Je vhodné uvažovat o slavné Leninově tezi "Bez revoluční teorie nemůže být ani revoluční praxe". Bolševická strana si osvojila teorii dobytí politické moci; ale jestliže pod revolucí chápeme nejen svržení starého řádu, ale také vybudování nového, bolševici a komunistické hnutí v zásadě nedisponovali revoluční teorií. Za teorii budování postkapitalistické společnosti jistě nemůže být považováno mesianistické očekávání světa, ve kterém jsou zcela odstraněny státy, národy, trh, peníze atd. KSSS se hluboce zmýlila, když nevyvinula žádné reálné úsilí, aby překlenula tuto mezeru.

3. Jaké rysy a jaký význam má podle Vás čínská revoluce?

Na počátku dvacáteho století byla Čína součástí koloniálního a polokoloniálního světa, byla podrobená kolonialismu a imperialismu. Moment historického obratu světa představuje Říjnová revoluce, která podnítila a inspirovala antikoloniální vlny planetárních rozměrů. Následně byl fašismus a nacismus pokusem o revitalizaci koloniální tradice. Zejména válka rozpoutaná hitlerovským japonským imperialismem proti Sovětskému svazu a proti Číně byla největší koloniální válkou dějin. A tedy Stalingrad v Sovětském svazu a Dlouhý pochod a protijaponská partizánská válka v Číně byly dva slavné třídní boje, které zabránily nejbarbarštějšímu imperialismu uskutečnit dělbu práce založenou na redukci velkých národů na masu otroků ve službách tak zvané panské rasy.

Ale boj za emancipaci národů v koloniálních a polokoloniálních podmínkách se nevyčerpává dobytím politické nezávislosti. Již v roce 1949 bezprostředně před dobytím moci Mao Ce-tung trval na důležitosti ekonomické výstavby: Washington si přeje, aby se Čína "omezila na žití z americké mouky, když tak skončíme, staneme se americkou kolonií". A to znamená, že bez vítězství v boji za zemědělskou a průmyslovou výrobu, je vojenské vítězství předurčeno, stát se křehkým a nedokončeným. Určitým způsobem Mao předpověděl přechod od vojenské fáze antikolonialistické a antimperialistické revoluce do ekonomické fáze.

Co se děje v těchto dnech? USA přesouvají do Asie většinu svého vojenského arzenálu. Podle agentury Reuters z 28. října 2011 jedno z obvinění vůči představitelům Pekingu vznesené z Washingtonu je to, že podněcují nebo nebrání přesunu technologií Západu do Číny. Je to jasné, USA chtěly udržet technologický monopol, také s cílem pokračovat v uskutečňování hegemonie a dokonce i nepřímé neokoloniální nadvlády, jinými slovy, boj proti hegemonismu se odehrává i v rovině ekonomického a technologického rozvoje. To je fakt, který bohužel západní levice ne vždy dokáže chápat. Je to tedy třeba velmi zdůraznit: revoluční není jenom dlouhý boj, kterým čínský lid ukončil století ponížení a založil Lidovou republiku, revoluční není jenom ekonomická a sociální výstavba, kterou KS Číny osvobodila od hladu stamiliony lidí, ale i prolomení imperialistického monopolu na technologii je revolučním bojem. Už nás tomu učil Marx. Ano, on nás učil, že boj za překonání, v rámci rodiny, patriarchální dělby práce je revolučním bojem; bylo by hodně zvláštní, kdyby jím nebyl boj za emancipaci, za ukončení dělby práce nastolené na mezinárodní úrovni kapitalismem a imperialismem, boj za definitivní likvidaci západního technologického monopolu, který není přírodním úkazem, ale je skutečností, která je plodem staletí nadvlády a útlaku!

4. V roce 2005 jste vydal Svou knihu Controstoria del liberalismo (Kontradějiny liberalismu), která měla velký úspěch, a dočkala se tří vydání během jednoho roku a pak byla přeložena do mnoha jazyků. Jaký význam přikládáte tomuto titulu?

Moje kniha nemá za cíl popírat zásluhy liberalismu, který ukázal úlohu trhu v rozvoji produktivních sil a zdůraznil nutnost omezení moci (i když jen ve prospěch úzké skupiny privilegovaných). Kontradějiny liberalismu polemizují ze sebeoslavou a apologetickou vizí, kterou se opájí liberalismus a liberální Západ. Je to myšlenková tradice, v jejímž rámci je oslava svobody doprovázena hrozivými klausulemi vyloučení v neprospěch pracujících tříd a především koloniálních národů. John Locke, otec liberalismu, legitimizuje otrokářství v koloniích a je akcionářem Royal African Company, anglické společnosti, která se zabývala dopravou a obchodem s černými otroky. Ale bez ohledu na jednotlivé osobnosti je důležitější úloha zemí, které nejvíce zosobňují liberální tradici. Jedním z prvních aktů zahraniční politiky liberální Anglie, která se zrodila ze Slavné revoluce (Glorious Revolution) v letech 1688 a 1689 je zajištění monopolu na dopravu černých otroků.

Ještě významnější je úloha, kterou sehrálo otrokářství v dějinách USA. Z prvních třiceti tří let existence Spojených států, po třicet dva let zaujímali post prezidenta vlastníci otroků. A to není vše. Po celá desetiletí se USA angažovaly ve vývozu otroků se stejným zanícením, s jakým dnes pretendují na vývoz "demokracie". V polovině devatenáctého století znovu zavádějí otrokářství v Texasu, který byl předtím s pomocí války urván Mexiku.

Jistě, nejdřív Anglie a pak Spojené státy se cítily být donuceny zrušit otrokářství, ale černí otroci byli nahrazení čínskými a indickými kulii, kteří byli rovněž vystaveni podmínkám otroctví, i když kamuflovaným. Nicméně i po formálním zrušení institutu otroctví jsou Afroameričané i nadále vystaveni tvrdému útlaku, takže jeden z významných historiků USA (George M. Fredrickson) napsal: "snaha na ochranu "čistoty rasy" na jihu Spojených států anticipovala v některých aspektech perzekuci rozpoutanou nacistickým režimem proti židům v třicátých letech dvacátého století".

Kdy začíná v USA upadat do krize režim nadřazenosti bílých, rasového útlaku a diskriminace namířeného především proti černým? V prosinci 1952 ministr spravedlnosti Spojených států zasílá výmluvný dopis Nejvyššímu soudu, kde právě probíhá diskuse o otázce integrace ve veřejných školách: "Rasová diskriminace je voda na mlýn komunistické propagandě a vyvolává pochybnosti i ve spřátelených zemích o hloubce naší oddanosti víře v demokracii". Washington, poznamenává C. Van Woodward, severoamerický historik, byl v nebezpečí, že si odcizí "barevné rasy nejen na Východě a ve Třetím světě, ale i v srdci samotných Spojených států. A pouze na tomto základě se Nejvyšší soud rozhodl prohlásit za protiústavní rasovou segregaci na veřejných školách."

V této události se skrývá určitý paradox. V těchto dnech Washington neúnavně vyčiňuje Číně za nedostatečnou demokracii, ale stojí za to zdůraznit, že základní element demokracie, jakým je překonání rasové diskriminace, se uskutečnil v USA díky výzvě, kterou představovalo světové antikoloniální hnutí, jehož součástí byla i Čína.

5. Podle mého názoru jsou z mnoha italských vydání Manifestu komunistické strany tři slavné: Antonia Labrioly, Palmira Togliattiho a Vaše z roku 1999. Jaký význam má podle vás pro dnešní marxisty toto zásadní dílo Marxe a Engelse?

V úvodu italského vydání Manifestu komunistické strany jsem se pokusil rekonstruovat jeden a půl století dějin, jež se odehrály od vydání tohoto mimořádného textu v roce 1848. Pro pochopení významu může být užitečné jedno srovnání. Osm let předtím jiná velká evropská osobnost devatenáctého století, Alexis de Tocqueville, vydal svou knihu Demokracie v Americe a v jedné důležité kapitole již v nadpisu tvrdí, že "velké revoluce se stanou zřídkavými". Jenže, když zhodnotíme století nebo století a půl následující po roce 1840, ve kterém tento francouzský liberál učinil toto tvrzení, zjistíme, že se snad jedná o období nejbohatší na revoluce v celých dějinách.

Není pochyb, že v předpovědi revolty proti kapitalismu, proti systému majícímu za následek "přeměnu proletářů ve stroje" a jejich degradaci na "pracovní nástroje", na "příslušenství stroje", na "závislý a neosobní" přívěsek " nezávislého a osobního" kapitálu, v předpovědi toho všeho, dokázal Manifest komunistické strany pohlédnout velmi daleko. V popisu toho, co dnes nazýváme globalizací, Marx a Engels s mimořádnou prozíravostí a předvídavostí došli k závěru, že se bude jednat o rozporný proces, charakterizovaný (v rámci kapitalismu) kolosálními krizemi z nadvýroby, které vedou k ničení enormního množství společenského bohatství a zbídačení nedohlédnutelných mas mužů a žen. Navíc se jedná o proces plný konfliktů, které mohou dokonce roznítit "průmyslovou vyhlazovací válku mezi národy". Byli jsme dovedeni k přemýšlení o První světové válce.

A proti tomuto světu Manifest komunistické strany evokuje jak proletářské revoluce, tak "agrární revoluce" a "národní osvobození". Takovým způsobem Marx a Engels anticipují scénář, který se uskuteční ve Třetím světě a například i v Číně.

Pokud se týká posledně zmiňované země, lze učinit poslední úvahu. Manifest komunistické strany předpokládá příchod globalizované ekonomiky, charakterizované "novým průmyslem, jehož zavedení se stane otázkou života a smrti pro všechny civilizované národy, průmyslem zpracovávajícím suroviny ne místní, ale suroviny pocházející z nejvzdálenějších oblastí světa a jejichž výrobky se nestanou objektem spotřeby pouze uvnitř země, ale ve všech částech světa". A to znamená, i když koncentrovali svůj pohled na Evropu, že Marx a Engels docházejí až k tomu, že poskytují cenné pokyny také pro země Třetího světa, které hodlají nastoupit cestu ekonomické nezávislosti.

6. Čím, podle Vás přispěl k marxistické teorii Antonio Gramsci?

Řekl bych, že to jsou alespoň čtyři příspěvky pocházející z díla tohoto velkého myslitele.

a) Gramsci ujasnil ústřední postavení "hegemonie" pro dobytí a udržení politické moci. V jednom textu z roku 1926 objasňuje: proletariát prokáže zralé třídní vědomí pouze, když se pozvedne na vizi třídy, ke které patří jakožto vedoucí jádro sociálního, mnohem širšího bloku, povolaného dovést revoluci k vítězství.

b) Za druhé, Gramsci vyjadřuje to, že si zcela uvědomuje složitost procesu budování socialismu. Na počátku to bude "kolektivismus bídy, kolektivismus utrpení". Ale nemůže se zastavit, zde je třeba usilovat o rozvoj produktivních sil. Do tohoto rámce je třeba umístit důležité Gramsciho stanovisko, pokud jde o NEP (Nová ekonomická politika zavedená po skončení "válečného komunismu"). Tehdejší skutečnost v SSSR nám ukazuje "doposud v dějinách nevídaný" fenomén. Politicky "vládnoucí" třída se, "brána jako celek", nachází "v nižších životních podmínkách než určité elementy a vrstvy třídy ovládané a potlačené". Lidové masy pokračují v utrpení nuzného života a jsou dezorientovány divadlem "nepmanů oblečených do kožichů a majících k dispozici všechny dary země"; a tohle nicméně nesmí tvořit důvod pohoršení nebo odmítání, nakolik proletariát nemůže dobýt politickou moc, stejně jako ji nemůže udržet, když nebude schopen obětovat zvláštní a bezprostřední zájmy "obecným a trvalým zájmům třídy". Je vedlejší, že pak taková situace musí být překonána. Zde Gramscim doporučený přístup by mohl být užitečný pro západní levici, aby pochopila skutečnost země jako je dnešní Čína.

c) Gramsci nám poskytuje velmi cenné poznámky i o jiném problému. Musíme si představit komunismus jako totální odstranění nejen třídních protikladů, ale také státu a poltické moci, jakož i náboženství, národů, dělby práce, trhu, jakéhokoli možného zdroje konfliktu? Gramsci, když polemizuje s mýtem odstranění státu a jeho absorbováním v občanské společnosti, ukazuje, že samotná občanská společnost je formou státu, dále zdůraznil, že internacionalismus nemá nic společného s popíráním národních zvláštností a identit, které se budou projevovat velmi dlouho po pádu kapitalismu. Co se týká trhu, Gramsci se domnívá, že by bylo vhodnější hovořit o "určitém trhu" spíše než o abstraktním trhu. Gramsci nám pomáhá překonat mesianismus, který vážně překáží v budování postkapitalistické společnosti.

d) Konečně, při svém odsuzování kapitalismu v Sešitech z vězení odmítá interpretace moderní historie a buržoazních revolucí prováděné ve formě traktátů z "teratologie", to znamená jako pojednání zabývající se monstry. My komunisté musíme umět kritizovat i velmi vážné chyby Stalina, Maa a dalších představitelů, aniž bychom redukovali tyto kapitoly komunistického hnutí na "teratologii", na dějiny monster.

Otázky kladl Tian Shigang

29. listopadu 2011 

• < Předchozí
• Další >