Role Komunistické strany Řecka v současné situaci

Podrobnosti

Vytvořeno 7. 6. 2012

Twitter

Zveřejňujeme přednášku Věry Klontza-Jaklové, která přináší informovaný pohled na základní politické rozpory řecké společnosti a jejich souvislost s politikou Evropské unie a kapitalistickou krizí a objasňuje postoje Komunistické strany Řecka.  

Strukturu dnešního příspěvku jsem koncipovala trochu odlišněji než byste čekali: nechci přidat další vyčerpávající ekonomickou analýzu. Jednak jsem už ledacos na toto téma publikovala a údaje jsou snadno dohledatelné, ale hlavně rozbory ekonomické situace provedou lépe ekonomové než já a pokud si poslechnete pár analýz např. Richarda Wolfa, či některých českých ekonomů či sociologů, dostanete perfektní představu o matematice kapitalistického státního zadlužovaní a jeho důvodech, příčinách a nutných důsledcích a následcích. Jejich analýzy jsou obvykle perfektní. Mají však z našeho hlediska jedno prázdné místo, velmi prázdné místo: domnívají se, že by bylo možné při dobré vůli vládnoucích vrstev tento proces radikálně zpomalit, domnívají se, že řešení se nachází v rámci kapitalistických podniků. Používají argumenty typu: kdyby řecká vláda reagovala jinak než reagovala, měla šanci... Svět vysvětlují, ale neusilují o to jej měnit. Berou kapitalismus jako hotovou věc, eventuálně v krajním případě jsou ochotni připustit, že dojde k samovolnému přechodu od kapitalismu k socialismu přes určité přechodné bezbolestné fáze, a že tento přechod je možné ovlivnit prostřednictvím voleb a tzv. buržoazně demokratických opatření. Obvykle jsou vodou na sociálně-demokratický mlýn. 

Mým cílem dnes je, srovnat tyto názory s postupem Komunistické strany Řecka, která strikně vychází z historické zkušenosti dělnické třídy brilantně definované v učení Marxe a Engelse (beze snah o nová četní).

Těším se na diskusi s vámi a hlavně na vaše kritické připomínky. Velmi si vážím času a energie, jenž jste investovali a přišli sem a proto jsem se snažila, aby naše setkání bylo zajímavé a snad i zábavné, proto jsem připravila opticko-akustickou prezentaci.

Konec konců potěšení z práce je komunistům vlastní. Marx viděl v zápasu a boji štestí, ve stejných intencích se pohyboval i Jiří Wolker, když si na svůj náhrobek napsal: zde leží básník, co miloval svět a za jeho krásu šel se bít. Jeho řecký druh Fotys Aggule si o čtyřicet let později napsal podobný epitaf: Živote, příliš, příliš jsme tě milovali. Také Fučík a Vančura měli rádi život. Řecký popravený komunista Níkos Belojannis šel na popravu s rudým karafiátem v ruce a s písničkou na rtech, řečtí fotbalisté komunisté šli na popravu v dresu svého týmu. Heslem mládežnické komunistické protifašistické organizace EPON bylo: Bojujeme a zpíváme...

Osnova

1. Stručná historie strany (nutná k pochopení současné struktury a mechanismu fungování strany)

2. Stručná charakteristika současné situace v Řecku, v Evropě a ve světě (nutné k pochopení kauzality procesu)

3. Historický úkol komunistického hnutí (z definování, případně interpretace, úkolu komunistického hnutí přímo vyplývá strategie a taktika strany.)

4. Taktika Komunistické strany Řecka

5. Pokus o prognózu příštích událostí

1. Stručná historie strany

Komunistická strana Řecka vznikla sjednocením dělnických a socialistických

spolků v říjnu 1918. Svaz dostal jméno Socialistická dělnická strana Řecka (řecká zkratka SEKE). Již v roce 1922 byl založen Svaz Komunistických mládežnických organizací Řecka a v roce 1924 byla strana přejmenována na Komunistickou stranu Řecka. Socialistické, komunistické a dělnické hnutí mělo v Řecku tradici od první poloviny 19. století. Se vzrůstajícícmi antagonismy kapitalismu přímo úměrně nabývaly na aktuálnosti otázky dělnického hnutí. Dodejme, že v Řecku, konkrétně v Navpliu, sídlila od roku 1833 stupina Saint-simonistů, kteří byli nuceni opustit Francii po událsotech roku 1830. Komunistická strana byla založeno jednak pod vlivem událostí balkánských válek a první světové války, ale také pod vlivem vítězné revoluce v Rusku. Řečtí komunisté si ihned vytkli programový strategický cíl: přechod k socialismu. V Řecku po skončení první světové války byla velmi specifická situace. Geopolitická situace byla sice vyřešena lausanskou dohodou, ale ani velmoci, ale ani země, kterých se výsledek týkal, nesouhlasily a dál uplatňovaly své nároky na oblasti Hellespontu, Malé Asie a jižního Balkánu. Výsledkem byla tzv. Maloasijské katastrofa na počátku 20. let minulého století. Tehdy si Řecko a Turecko vyměnily obyvatelstvo z oblasi Thrácie a Malé Asie. Do Řecka se přestěhovalo na dva milióny Řeků násilně vykořeněných ze svých domovů. Tito lidé přišli doslova s holýma rukama. Své majetky museli zanechat v původních domovech. Tato přistěhovalecká vlna navždy změnila strukturu Řecka, ale také řeckou kulturu. Tito lidé byli nastěhováni na předměstí velkých měst, kde vytvořili početné dělnické kolonie. Počátek 20. let se v Řecku vyznačoval velmi krutým pronásledováním dělnických třídních revolučních sil a strana tehdy fungovala v téměř totální ilegalitě.

Důsledkem velké hospodářské krize byl nástup tzv. Metaxovy diktatury. Toto

období se vyznačovalo velmi vyostřenným třídním bojem. Připomeňme si např. události prvního máje 1936 v Soluni, které si vyžádaly mnoho mrtvých.

Metaxova diktartura postavila KS mimo zákon, 1600 funkcionářů strany bylo

uvězněno, mnoho soudruhů bylo popraveno nebo brutálně zavražděno. Strana však nepřestala fungovat. Organizace pokračovaly v ilegalitě ve své činnosti. Funkcionáři strany zorganizovali ilegální skupiny ve věznicích, odkud vydávali samizdatové materiály. Tímto způsobem se k dělnickému a komunistickému hnutí dostala spousta proletářů, kteří byli ve věznicích, např. za krádež hospodářských zvířat ap. Někteří poprvé v životě poznali, co to je solidarita, soudružství, mnoho pozdějších soudruhů a partyzánů se právě ve vězení naučilo číst. Sama takové lidi osobně znám.

Útok fašistů na Řecko zastihl stranu v ilegalitě s drtivou většinou předválečných funkcionářů ve vězeních, které diktátor Metaxas fašistům předal. Tehdejší generální tajemník strany Nikos Zachariádis vyzval z vězení k národně osvobozeneckému boji. Nato byla vytvořena Národní osvobozenecká fronta EAM. Po vytlačení okupantů ze země v roce 1944 vojska EAM vstoupila do Atén.

Tehdejší hnutí determinované tehdejší skutečností nezhodnotilo důsledně situaci a přistoupilo na vyjednávání s třídním nepřítelem. Výsledkem byla krutá občanská válka, která osvoboditele Řecka zahnala do hor (kde založili tzv. Demokratickou armádu), do věznic a na popraviště. V letech 1948 - 49 byly děti a posléze i jejich rodiny účastné v Demokratické armádě deportovány do zemí socialistického bloku, část byla popravena a pozavírána ve vězeních. Hovoříme-li o řecké menšině v Čechách je třeba si vždy uvědomit, jak se sem tito lidé dostali a jak tehdejší Československo jim poskytlo nový domov. Řekové v Čechách i jiných socialistických zemích byli pod trestem smrti ze strany své vlasti až do 60. let minulého století. Nejedná se o klasické emigranty, kteří odešli ze své země, protože to chtěli.

Demokratická armáda, její založení a způsob jejího fungování je jedním

z nejdůležitějších momentů mezinárodního komunistického hnutí. Řečtí komunisté byli nuceni bránit se třídnímu nepříteli se zbraní v ruce, což je nejvyšší formou třídního boje.

Samozřejmě komunistická strana jako taková zůstala mimo zákon a to až do roku 1974, kdy padla tzv. plukovnická diktatura. K odvolání zákazu nedospěla buržoasie z důvodů demokratického přesvědčení, ale ze dvou důvodů: 1. byla donucená veřejným míněním a 2. domnívala se, že po tolika letech ilegality nezbylo ze strany nic, ale ta, na první pohled paradoxně, měla velmi vysoký kredit mezi řeckou veřejností.

Dalším důležitým bodem bylo vytvoření koalice levicových sil tzv. Synaspismu v roce 1987, který se rozpadl po pádu východního bloku. Tehdy Komunistická strana byla velmi oslabena a pod vlivem událostí ve východní Evropě zůstalo jen velmi málo členů, majetek strany hlavně v menších městech byl nekontrolovatelně rozchvácen, prakticky se vylidnil Komunistický svaz mládeže. Ve volbách v roce 1992 se strana sotva dostala do parlamentu. Většina "osvícených" politiků předpovídala straně rychlou smrt. V roce 1996 byl sjezdem odsouhlasem Program KSŘ, který je stěžejním dokumentem určujícícím strategii. Také sama strana stále zkoumá a hodnotí vlastní historii a sebekriticky hodnotí své postupy a jejich příčiny. Před čtyřmi lety vyšel první svazek dějin strany a letos druhý, který končí rokem 1968. Měla jsem možnost celý proces sledovat zblízka. Tyto studie jsou tvořeny a hodnoceny celou stranou. Např. druhý svazek neodsouhlasil předminulý sjezd a byl bez milosti poslán k přepracování.

2. Stručná charakteristika současné situace v Řecku, v Evropě a ve světě

Hodláme-li hovořit o situaci v Řecku a potažmo v celé Evropě, musíme se vrátit do 80. let 20. století, když Řecko do EU vstoupilo. Tehdy KS Řecka varovala před vstupem do Unie, tehdy Evropského hospodářského společenství a argumentovala, že se jedná o imperialistické sdružení soustředěné kolem zájmu největších držitelů kapitálu v Evropě. Připomínám argumenty, které proti tehdejšímu postoji strany byly uplatněny - zřejmě vám připomenou i jinou zemi v jiné době:

- Evropa otevírá řeckým firmám ohromný trh

- Většina zemí EU neprodukuje sortiment, kterým Řecko může Evropu zásobovat

- Řecko bude využívat výhod silné evropské ekonomiky.

Výsledek byl ale jiný. Řecko, tehdy převážně zemědělská země, se zavázalo pětkrát zmenšit svoji zemědělskou produkci, přičemž řecké malé firmy se rázem ocitly v nechráněném území, kde vzhledem ke své "velikosti" neměly žádnou šanci. Řecké vlády, ať již to byly vlády socialistů nebo oficiální pravice, se věrně držely vytyčené politiky EU: bez výjimek souhlasily jak s Maastrichtskou úmluvou, tak Lisabonskou a všemi ostatními dokumenty, které postupně likvidují střední vrstvu, vyostřují rozpor mezi kapitálem a prací, ale hlavně usilují o zachování maximální míry nárůstu kapitálu velkých podnikatelských a finančních konglomerátů na úkor pracujících. Tato tendence se prakticky projevuje jako totální devalvace ceny lidské práce. Komunistická strana Řecka nikdy v tomto procesu nezalavíroval, nikdy se nesnažila přesvědčit, že musí být aktivní v rámci EU, že EU může být výhodná, kdyby byla jinak řízena subjekty fenomenálně více "nalevo".

Až do nedávné doby (radikální předěl v myšlení lidí jsme zaznamenali v době voleb v roce 2010) byl tento postoj KS Řecka kritizován napříč celým politických spektrem. Podle mého názoru je ke cti KSŘ, že nikdy neaplikovala politiku: musíme to lidem říci tak, aby to přijali, musíme ze svých argumentů slevit, aby nás lidi volili, musíme se zalíbit a pak se uvidí... Naopak, KSŘ vždycky trvala na svých argumentech a byla-li kritizována ve směru, který jsem naznačila, odpovídala, že jako důsledná třídní a zodpovědná politická síla, nemá právo lidem lhát, i když třeba právě nechápou její argumentaci, případně si ji nechtějí připustit.

Ale vraťme se 10 let zpět. Tehdy s velkou slávou vstoupilo Řecko do tzv. Eurozóny, do monetární unie soustředěné kolem nově vytvořené měny Eura. Dnes je zřejmé a jasně zřetelné, že tato měna byla vytvořena skupinami kapitalistů soustředěných kolem EU, soustředěných kolem zemí, v jejichž rámci, ať už geografickém nebo politickém vytvářejí svůj zisk a soustředují svůj kapitál. Jejich cílem bylo a je posílit se ještě více na úkor kohokoliv a také vytvořit pándán americkému dolaru, jenž by eventuálně za příznivých podmínek mohlo porazit, převálcovat, devalvovat jej. Prakticky celé Řecko se radovalo a komunisté byli považováni za ty, kteří nechápou, že Řecko se stalo opravdu silnou kapitalistickou zemí. Tento sen byl aktuální až do roku 2004, tedy do Olympijských her. Poté co olympijský oheň zhasl, zhasl i tento sen. Začalo se mluvit o recesi, vlády zvyšovaly daně na úkor klesajících reálných mezd, začaly hromadně krachovat střední a malé podniky. Krize v Řecku byla "oficiálně" zahájena v roce 2009, kdy ex-premiér Papandreou před volbami pronesl dnes legendární větu: "peníze existují", ale že Nová demokracie jich špatně používá a nedělí je mezi lid, že PASOK, tedy sociální demokracie, si došlápne na ty, kteří peníze mají, šmelí, nebo nehorázně vydělávají, že oni (coby levice) nikdy nebudou přijímat podobné restrikční kroky jako jejich pravicoví předchůzci. Svůj projev tehdy zakončil větou: "socialismus nebo barbarství." Samozřejmě byl zvolen. Od jeho výroku neuplynuly ani dva měsíce a Papandreu se skroušným výrazem, opět před celým národem pronesl další bájnou větu: "prominte, spletli jsme se, naše výpočty nebyly správné. Jsme na dně..." Možná vám to připomíná výrok jistého ministra financí v jisté nejmenované zemi. I přes své přesvědčedčovaní lidu, že zemi nepovede do náruče MMF, tak učinil do půl roku od svého zvolení a proklamované "barbarství" na sebe nenechalo dlouho čekat. Řecko se stalo černou ovcí Evropy:

- vysoký státní dluh byl připisován řecké lenosti, neschopnosti a nezodpovědnosti

- vysoký soukromý dluh týmž příčinám

- nízká produktivita práce také

- předimenzovaný státní sektor byl připisován korupci a zákaznickým praktikám řeckých politiků

- orientální pracovní morálka vyplývající z geografického prostoru a historické cesty země.

A bylo na koho ukazovat, na koho odvést pozornost, ale zároveň Řecko se stalo pokusným králíkem Evropy. Co by prošlo, případně projde v Řecku, bude snadno aplikovatelné i jinde.

Ale zároveň v Řecku je třeba "zčínštit" cenu práce, aby míra přivlastněné nadhodnoty měla pro evrospký kapitál zajímavou úroveň. Řecko je také třeba rozchvátit. Na hospodářském potenciálu Řecka se dá ještě hodně vydělat. Nejprve je třeba jak Řekům, tak celé Evropě vštípit, že si Řekové za to mohou sami a že jejich země je mrtvá, že by tam nevyrotl ani bodlák, natož aby se tam dalo něco pěstovat/vyrábět.

Nicméně, zisk velkého kapitálu v Řecku se rozhodně netěší malým ziskům: např. banky již po více než desetiletí prokazují tisícové nárůsty zisku, stejně tak společnosti obchodující s elektrickou energií, palivy, ocelárny, loďaři, dopravdci či nadnárodní turistické korporace.

Pro příklad a pro ilustraci uvádíme i nárůst HDP:

1990: 38 mld. Eur

2007: 208 mld. Eur

Zvětšení: 5,5krát

Podnikatelský zisk:

1990: 575 mil. Eur

2007: 16 mld. Eur

Zvětšení: 28krát

Plat dělníka:

1990: 15 eur

2007: necelých 30 eur

Zvýšení: ani ne 2krát.

Mezinárodní statistiky uvádějí, že produktivita práce v Řecku je téměř stoprocentní. V Řecku prakticky neexistuje mateřská (neexistovala ani před krizí), do důchodu se chodí v 70, dnes je v zemi přes milión oficiálních neaměstnaných, země má nejmenší porodnost v Evropě, v Řecku žije nejvíce starých lidí v Evropě, kteří nepobírají žádný důchod.

Krize v Řecku není lokální a není krizí dluhu, je krizí systému, krizí kapitálu.

Státní dluh je logickým řešením kulminující krize koncentrace kapitálu.

3. Historický úkol komunistického hnutí

Podobné analýzy a ještě lepší, podrobnější a správné, analýzy nekonečného

zadlužování kapitalismu, můžete a mohli jste si vyslechnout na různých fórech. Z matematického hlediska jsou správné. Jejich problémem je, že obvykle předpokládají, že matematiku krize je možné zvrátit nebo zpomalit a také, že nikdy nenavrhují žádné konkrétní řešení. Ekonomové sice chápou, že se jedná o historickou zákonitost, ale nejsou schopni se z ní vymanit. Svět vysvětlují, ale nemění. Mým cílem není přidat další údaje k těmto anylýzám nebo je nějak opakovat. Mým cílem je analyzovat historický úkol komunistického hnutí a zhodnotit, jak si v jeho rámci počíná KSŘ. Pozastavím se také nad konkrétními výsledky postoje a politiky KSŘ.

Jen na okraj bych ještě jednou ráda zdůraznila, že současný svět, imperialismus - je bez východiska. Jediné, co může, je svůj totální kolaps mírně pozdržet, což také udělá, ale tím si tvoří a utvrzuje své hrobníky. Hledání nějakého konsenzu s kapitálem je naivní.

Co je tedy cílem, co je historickým úkolem komunistické strany? Pro lepší zřetelnost následující analýzy začněme tím, co není cílem komunistického strany. Cílem komunistické strany není bojovat o moc a převzít moc a následně legislativními zásahy situaci zvrátit, obrodit ap. To nám sugerují buržoazní strany, je lehké tomu uvěřit, ale reálné to není. Možná vám to připadá jako kacířský názor, ale doufám, že vás přesvědčím. Historická úloha strany se neskrývá v dosažení na vládní křesla, její cíl je avatgardní, je revoluční ve všech aspektech: jejím cílem tedy je připravit lid na převzetí moci. Strana musí lidi přesvědčit (jít vlastním příkladem, být skutečnou avangardou), zorganizovat a morálně podpořit. Musí, alepoň tak to chápe KSŘ ve svém programu, zásadně se zasadit o vytvoření všelidové antiimperialistické fronty, která bude přímým nositelem změn a přejme moc v prvních fázích po revoluci, jejímž protagonistou bude. Komunistická strana, pokud se chce čestně jmenovat komunistická, nemá právo zavádět lid do slepé uličky a z důvodů krátkodobého zisku (např. ve volbách, či zdůvodňujíc svůj zákaz) ustupovat od své třídní teorie, jejímž základem je jednoznačný rozpor mezi prací a kapitálem.

Z toho důvodu si KS Řecka v 90. letech minulého století vytkla dva hlavní strategické a taktické cíle:

1. posílit mládežnické hnutí. Vím, hned mi odpovíte: to my také chceme, ale mladí s námi nejdou. Nebudu to komentovat z pozice českého radikálního komunisty, ale předložím vám příklad. V roce 1996, možná 1997 jsem dostala pozvánku na festival Komunistické mládeže v letoviskuu Agios Nikolaos, kde jsem donedávna žila. Když jsem se dostavila na určené místo v určenou hodinu, byl tam pouze jeden jediný účastník a organizátor v jedné osobě s ohromným transparentem, se kterým chodil tam a zpět po mostku přes mořskou lagunu. Přidala jsem se k němu, ale pak už nikdo. Mladí s námi nešli. Tehdy měla mládež 600 členů v celém Řecku... Dnes má více členů než strana dospělých a členská základna se počítá na několik desítek tisíc. Mládežnické festivaly, které se konají každé léto a vrcholí centrálním festivalem v Aténách, navštíví každoročně na statisíce mladých a herci, zpěváci či hudebníci si pokládají za čest na festivalech vystoupit a pokud je mladí neosloví, doslova dopísmene zpytují svědomí, proč tomu tak je.

2. Druhým úkolem bylo vytvořit třídní dělnické odbory. V roce 2000/2001 bylo tedy založeno odborové hnutí PAME. Zpočátku, alespoň prvních pár let bylo buď pro smích a nebo a to hlavně ze strany oportunistické levice důvod tvrdé kritiky: "musíme být jednotní, vy komunisté zrazujete levici (zatímco oni zrazují systematicky dělnickou třídu právě svojí snahou být s každým zadobře a svým nepochopením základních antogonismů v imperialistické společnosti), dělnické třídě škodíte." Chtěla bych poznamenat, samozřejmě i my, komunisté usilujeme o jednotný postup, o sjednocenou dělnickou třídu (nepoužívám termín levice), ale na úplně jiném kvalitativně vyšším základě. Budováním jednotné dělnické protimperialistické fronty budujeme zároveň novou vyšší formu demokracie. Tyto odbory dnes mají vysokou autoritu a na mnoha místech v Řecku je podporuje většina dělnické třídy. K této změně, můžeme říci zvratu, došlo během posledních pár let, kdy taktika a strategie strany se najednou začala jevit jako jednoznačně správná. Víte, my jsme cítili blížící se změnu v přístupu lidí. Když krize začala na lidi doléhat naprosto markantně a začala kosit i ty, kteří si mysleli, že jsou tak zvaně za vodou, jsme cítili, ale také se to konkrétně projevovalo, že nám lidé začínají dávat za pravdu a že námi navrhované řešení je začíná po čertech zajímat.

Dalším cílem bylo zdokonalovat stranu po stránce ideologické, připravenosti na každou možnou situaci, po stránce organizační. Tento proces je velmi složitý a ne vždy probíhá bezbolestně, ale nutno dodat, že i sama komunistická strana je produktem doby, nikdo z nás nežije a neaktivizuje se mimo čas a prostor, ve kterém se narodil, vyrostl a žije. Všichni máme své limity.

V současnosti KS Řecka, Komunistická mládež i odbory PAME organizují lidové výbory v jednotlivých čtvrtích, městech a vesnicích. Učí lidi, jak se rozhodovat a pak táhnout za jeden provaz. KS Řecka neříká lidem: volte nás, my to vyřešíme, ale naopak: dejte nám sílu, ať vám můžeme pomoci najít vaši vlastní sílu, váš vlastní potenciál.

Sice asi naprostá většina řeckých komunistů nezná našeho Vítězslava Nezvala, ale rozhodně by s ním souhlasili, že politika se nedělá od kavárenského stolu. Parlament není jediným místem, kde se svádí boj. Je jen součástí bojové fronty. Komunisté mají své místo mezi lidmi. K tomu bych ráda dodala: komunističtí poslanci nedostávají poslanecký plat, ale pouze plat státního zaměstnance. Zbytek peněz jde straně, která rozhoduje, jak s prostředky naloží.

V této souvislosti je na místě vyjádřit se k výsledkům voleb a údajům výzkumů veřejného mínění. V souvislosti s KSŘ se často ozývá námitka: jak je možné, že tak aktivní strana, jakou KSŘ je, má tak nízké preference? Síla KSŘ je mnohem větší než ukazují výzkumy veřejného mínění, které ji vždy před volbymi dávají menší procento než nakonec získává, ale také - a to je mnohem důležitější - vliv KSŘ je větší než počet voličů, kteří se rozhodnou dát jí ve volbách hlas. KSŘ ovlivňuje i ty, kteří ji nevolí, nebo jsou blízko rozhodnutí ji volit. Tedy, i lidé, kteří nás nevolí, nebo nás nepodporují, si členů strany váží a takový pouliční antikomunismus, se kterým se můžete setkat v ČR, v Řecku neexistuje. Našich postojů si lidé váží. KSŘ má autoritu, kterou si získala svou důsledností. Nikdo se kupř. nedivil ani nepohoršoval, když představitelé buržoazních stran stáli na pozoru při pohřbu bývalého generálního tajemníka Ch. Florakise. KSŘ také velmi výrazně ovlivňuje kulturní tvorbu, čímž působí na široké vrstvy. Znovu opakuji, že toto působení se nemusí projevit v absolutním počtu hlasů ve volbách. Rozhodnout se pro KSŘ není ta nejpohodlnější volba. KSŘ nenabízí zázračné řešení, naopak vyzývá k odpovědnosti osobní i kolektivní, ani neslibuje zázračná řešení.

4. Prognóza příštích událostí

Jak si myslím, že se bude situace v Řecku vyvíjet? To je samozřejmě velmi těžké jednoznačně říci, ale domnívám se, že tendence je následující:

- strach buržoazie z voleb (buržoazie dlouho s volbami otálela, ale nakonec je na poslední chvíli ani ne měsíc před avizovaným termínem vyhlásila, ze strachu, že se situace vyvine naprosto pro ni nekontrolovatelným směrem.) Buržoazní strany nenechají nic náhodě. Udělají všechno proto, aby lid zmátly, vystrašily, aby dokázaly, že ani komunistická strana není řešením.

- šíření stávky slévačů (tato tendence je zřejmá, nicméně poměrně pomalá, nebo pomalejší, než by lidové hnutí potřebovalo)

- zvětšování státního násilí (příkladem je dvoudenní bezprecedentní násilí páchané na demonstrantech i náhodných chodcích následně po sebevraždě jednoho z řeckých občanů, který se upálil na začátku dubna 2012)

- zvětšování rozhořčení lidu

- vyostřování sociální situace

- sociální výbuch

- možný zásah ze zahraničí

- zpočátku jsem si myslela, že by podstatnou roli mohla sehrát krajní pravice, ale naopak tato byla zatlačena do ústraní. Krajně pravicová strana se několik měsíců před volbami rozpadla a její vyhlídky alespoň podle předběžných výzkumů veřejného mínění jsou chabé. Domnívám se, že tendence a dynamika jde nalevo.

- Ale, situaci v Řecku samozřejmě může ovlivnit a ovlivní situace ve světě. Vývoj na Středním východě, postoje EU, případné zapletení Řecka do válečných operací atd. může akcelerovat nejrůznější vývoj. Ale ať to beru z kterékoliv strany, domnívám se, že v Řecku je revoluční situace a že KS má všechny předpoklady připravit lid na to, aby ji dokázal dříve či později využít.

Řečtí komunisté a řečtí pracující mají velkou zodpovědnost: i na nich do velké míry závisí osud nás všech.

PS. Přednáška byla přednešena 27. února, ale dnes, kdy ji odevzdávám v písemnépodobě, tedy na začátku června 2012 přesně v polovině doby, která dělí parlamentní volby 6. května, jejichž výsledek nedovolil vytvořit vládu opakovanými vobami 17. června. Největším překvapením voleb byla dynamika levicové koalice Syriza. Je velmi pravděpodobné, že volby v červnu vyhraje, ale také je již dnes zřejmá její politika, která v rámci EU představuje bublinu sebeklamů. Je otázkou ne příliš dlouhé doby, kdy se toto prokáže.

• < Předchozí
• Další >