Když vidím stařenku, jak nese svou větvičku Husovi, totiž volební lístek "Knížepánu" (pozor, je na to zákon 61/1918 Sb. z 10. 12. 1918, jímž se zrušují šlechtictví, řády a tituly): "On má ve světě styky a pomůže nám", babičku právě se vracející z lékárny, kde ji Schwarzenbergův guru Kalousek okradl, když slyším: "Vždyť to říkal pan Kraus v televizi!", když slyším, že je Kája "sexy", uvěřím, že půlka národa je snad už perverzní, masochisticky ochotná lízat panský bič. "Nechá nás pohrabovat klásky, sbírat houby, nevezme nám ani maliny, ani ostružiny..."

A uvěřím vlastní básni - co bylo metaforou, děje se náhle v reálu: MF Dnes a sociální sítě zavelí a všichni, kdo vyvalují oči na monitor, se shromáždí u jámy a disciplinovaně se do ní vrhnou na pokyn "enter"!

Mládež nová, mládež Gottwaldova buzerovala společnost ani ne deset let; pak všichni ti pavkové kohoutové obrátili modré košile na nekomplementární bílou. Ale teď už to trvá třiadvacet let!

A začínám si myslet, že za protektorátu bylo podobně. Obyvatelstvo tiše makalo a po válce se schovalo za hrdiny, jimž se dnes bezostyšně posmívá.

Však ani K. H. Frank neuměl českou hymnu. Ale co do "šlechtice", který neví, kde jeho domov, který se jakžtakž rozpomene na bory (možná měl na mysli plzeňské Bory), ale skaliny ne a ne zabručet!

Opravdu hluboko jsme klesli: sežraný dort republiky a na něm plesnivá třešeň: dědek s čírem!

Karel Sýs, básník