Protizemanovské demonstrace jako další z německých provokací?

Podrobnosti

Vytvořeno 19. 11. 2014

Twitter

Nejen nedávné vulgarity prezidenta Zemana, ale i jeho trvalý vztah k alkoholu jsou předmětem kritiky ze všech stran. Zajímavé je však sledovat, kdo kvůli tomu nejvíce využívá mediální kampaně i pouličních demonstrací. Zeman je sprosťák a alkoholik, o tom asi nemá smysl diskutovat. Navíc je to jeden z představitelů restaurace kapitalismu v Českých zemích. Přesto i mnozí z komunistů jej volili. Nebyla to snadná volba, dát hlas někomu takovému jako je Zeman, ale když je protikandidátem feudál s fašistickým potenciálem, pak je přijatelný kdokoliv. Dnes už ve volbách nevolíme hrdou hlavu státu, ale jde nám jen o to, aby se tu znova nestavěly koncentrační tábory a šlechta s církví nepronásledovali kacíře. Z tohoto pohledu se Zeman ve volbách jevil jako spása. Jeho alkoholismus a vulgarity jsou normálnímu člověku vlastně lhostejné, vždyť je to přece normální. Vedle takových státních představitelů, jako jsou či byli Berlusconi, Jelcin, nebo Churchill, je Zeman naprosto standardním evropským prezidentem. Ostatně tolik obdivovaný Havel by se Zemanem rovněž mohl soutěžit o přední příčky alkoholické hitparády.

Miloš Zeman má velmi neomalené jednání, ale kdo dnes nemá? Vzpomeňme si na takové osobnosti, jako byl bývalý premiér Topolánek. Má smysl kvůli tomu demonstrovat? Nemá! Skutečný důvod demonstrace není Zemanův alkohol ani slovní vulgarita. Reakcionáři z ulic jsou ve skutečnosti předvoj fašismu. Zatím si hrají na retro pravdoláskaře, ale po humanitárním bombardování přijdou i humanitární koncentráky.

Podívejme se na problém jinak. Z novin, televize, ale i dění na ulici máme dojem, že celý národ stojí proti Zemanovi. Stejný humbuk byl i v době prezidentských voleb. Jak to, že je novinářům globálně tak jasné, že je Zeman špatný, a přitom v tichém výsledku ve volbách zvítězí Zeman? Mediální kampaň prezidentských voleb při soupeření Zemana se Schwarzenbergem už ani nemohla zakrýt fakt, že je řízená a placená Německem. Masivní německý diktát pro Schwarzenberga byl klasickou ukázkou toho, do jaké svobody nás to před čtvrtstoletím Havel vehnal. Dosazení říšského protektora se naštěstí nezdařilo. Zeman se k tomu stavěl po svém a novinářům většinou rovnou říkal, co si o nich myslí. Že to bylo vulgární a nejednou i s nějakým promilem v krvi? Taková je prostě politická kultura polistopadového režimu. Je to vizitka všech obdivovatelů havlovské kultury.

Když se podíváme na protizemanovské tažení v širším kontextu, můžeme zde najít drobné náznaky podobností s ukrajinským majdanem. Ve volbě Zemana je zde přítomna jakási tichá a ve strachu nevyslovovaná obava z německé rozpínavosti, kterou se Německo snaží tvrdě přerazit silou agresivní mediální kampaně. To, že i Zeman má svou spoluvinu na vpuštění západního kapitálu do Českých zemí je jasné, ale v očích lidí je přece jen ještě jakýmsi protipólem Schwarzenbergovského symbolu surové Germánie. V některých náznacích to připomíná bývalého ukrajinského prezidenta Janukoviče, který byl Ukrajinci zvolen z podobných pohnutek. To, že se osobnost Zemana od Janukoviče diametrálně liší, je druhořadé. Podstatný a na volby působící je subjektivní dojem lidí, kteří ho volili. Německo samozřejmě nemůže na Ukrajině ani v českých zemích tolerovat politiky, kteří omezují vliv Západu na dění ve střední Evropě. Proto tolik protizemanovského řevu.

Nedá se tvrdit, že by němci spustili u nás válku tak, jak to udělali zorganizováním majdanu v Kyjevě, ale ve slabší podobě už značné svazující aktivity u nás vedou. Česká republika není příliš silně provázána s Ruskem ani jinou protizápadně nastavenou mocností, takže k posílení protektorátního podřízení Německu není nutná válka. Každopádně neposlušnost lidí při mediálním diktátu je znervózňující. Je očekávatelné, že když televize bude tisíckrát opakovat, že germánská šlechta je pro nás spásou, tak by to měli za nedlouho říkat všichni. Německému vedení je divné, že většina lidí stále odolává, i když to ze strachu veřejně neřeknou.

Z tichého odporu je cítit, že ve společnosti existuje potenciál naladěný proti havlovským dogmatům. To není předzvěst blízké revoluce, ale i tak to musí být pro Německo znepokojující. V případě válečného konfliktu, například s Ruskem, by to totiž v obsazovaných zemích mohlo znamenat odpor obyvatelstva k okupantům. S tím už mají Němci nedobré zkušenosti z minulé války.

Pro nás je teď jen otázkou, zda je tichá rezistence ta správná taktika. V případě otevřeného odporu proti kapitalistickému režimu bychom nejspíš skončili jako Ukrajina, Srbsko, nebo v nejlepším případě jako Baskicko. To není dobrá vyhlídka. Na druhou stranu je těžké něco dělat, když mají rodiče strach mluvit o politice i před svými vlastními dětmi.

Máme zde půlmilion nezaměstnaných, přes sto tisíc bezdomovců a vytunelovanou ekonomiku. Není z čeho platit sociální výdaje, zdravotní péči a infrastrukturu. Náklady státu na tyto výdaje jdou na vrub zadlužování. Protizemanovští demonstranti by zřejmě chtěli ještě více kapitalismu, dvojitou, nebo trojitou porci, jako s hranolky v Macdonaldu. Až budeme všichni nezaměstnaní, nebude existovat žádný důchod, žádné sociální zabezpečení, nebude se nic vyrábět, každý každému budeme dlužit a budeme ve válce s celým světem, to bude konečně ten správný kapitalistický svět. Je třeba myslet a jednat. Žijeme v populačně celkem málo významné zemi, ale pokud budeme čekat, až se hne celý svět, také můžeme ležet pod pásy tanků.

• < Předchozí
• Další >