Socialistický systém lze rozvrátit pouze cestou plíživé kontrarevoluce

Podrobnosti

Vytvořeno 15. 1. 2015

Twitter

Je to začátek konce? Půjde Kuba cestou gorbačovského SSSR nebo havlovské ČSSR?

Na balkonech domů ve Staré Havaně se objevily vlajky Kuby a USA. To, co se nikdy nemělo stát, se nakonec stalo. Ukázalo se, že si lidé americké vlajky schovávali a že protiamerické nálady nejsou tak ostré, jak se až dosud myslelo.

Budou se nakonec i češti fašisti a zrádci z řad před převratové i současné komunistické pravice radovat?

Je asi předčasné hovořit o naprosto hladkém průběhu obnovování diplomatických vztahů Kuby s USA. Raúl Castro jasně řekl, že v žádném případě nesmí být spojeno se změnou socialistického systému.

Při tom světovému imperialismu, v jehož americké baště musí posílat proti vzbouřencům, jako ve státě Missouri, Národní gardu, jde zejména o takovou změnu režimu, po které Kuba přestane být vzorem pro revoluční proces nejen v Latinské Americe, ale i v USA a ve světě.

Pevný postoj Raula Castra neuspokojí současnou ani budoucí administrativu. Pokud by však šla vláda USA tak daleko, že by dokázala předstírat, že tento postoj není pro ní rozhodující a že to myslí opravdu vážně a začne s rozsáhlou bezplatnou materiální pomoci kubánskému lidu a bude v navazování vztahů pokračovat, pak bude pro vedení kubánských komunistů situace mnohem složitější, protože kubánská inteligence, stejně jako v SSSR a socialistických státech by se mohla nechat zlákat a podpořit "barevnou" kontrarevoluci.

Již zvolení Obamy prezidentem oklamalo nejen afroameričany, ale i světovou levicovou veřejnost. Kubánské vedení by nyní neměly oklamat bajky prezidenta, který na jedné straně vede války na Středním východě, v Afghánistánu a na Ukrajině proti Rusku, zavádí sankce proti Venezuele a Rusku a připravuje válku proti Čínské lidové republiky o tom, že sankce proti Kubě nepotvrdily svůj efekt a že je potřeba jiná strategie vlivu na Kubu. Ano, říká svou, imperialistickou pravdu - nemá na mysli zachování socialismu a zvyšování životní úrovně, ale konečné zúčtování s komunisty.

Nyní o současném embargu. Obama označil zrušení embarga za jakousi perspektivu. Ale i to jen naznačil. Naskýtá se otázka: Proč Obama hovoří o normalizaci vztahů s Kubou zejména nyní, kdy jeho administrativa zavedla nejtvrdší sankce proti kubánským přátelům a spojencům, Venezuele a Rusku?

Pokud, jak uvádí Obama, se sankce jako strategie nátlaku na Kubu neosvědčily, proč tedy stejná, podle něho neúčinná opatření, zavedl proti mnohem silnějším státům Rusku a Venezuele a opakoval tak stejnou chybu. Očekával snad, že ruská a venezuelská vláda začnou přemlouvat Kubu, aby nezačala jednat se společným nepřítelem? Chtěl tedy naznačit sankcemi mučeným Kubáncům, že jejich skutečným nepřítelem je Rusko a Venezuela?

Nechtěl snad nakonec pouze představit Raúla Castra mezinárodnímu komunistickému hnutí jako odpadlíka?

To by se mu nakonec mohlo, vzhledem k americkému umění intrikovat, i podařit.

Zdá se, že při vládě Raúla Castra socialismus na Kubě přežije, ale horší situace by mohla nastat po jeho odchodu. Je pravděpodobné, že nastoupí divoká privatizace a americká okupace, jako ve všech postsocialistických státech.

Je směšné považovat propuštění kubánských rozvědčíků za vítězství kubánských komunistů. Jde o přesně promyšlený tah, jeden z tisíců, kterým se Obamova administrativa snaží vytvořit vlastní aureolu nositele lidských práv a demokracie, který má sloužit k usnadnění operace "likvidace socialismu".

Záměry Obamovy operace jsou naprosto průhledné. Již jen proto, že probíhá v době hluboké krize kapitalismu, kdy je pro americký imperialismus důležitý každý, i minimální úspěch v třídním boji nejen na vnitřní politické scéně proti afroameričanům a milionům chudých, ale i na mezinárodní aréně. Pád další socialistické země by se stal ranou mezinárodnímu komunistickému a dělnickému hnutí, který započal porážkou SSSR.

SSSR byl sice z ekonomického hlediska obr v porovnání s maličkou Kubou, ale kubánská revoluce byla stejně slavná, jako VŘSR, kdyby jen pro nic jiného, tak pro schopnost kubánských komunistů, dokázat vzdorovat po desetiletí nejen americkému embargu, ale i soustředěnému náporu světové reakce, zaměřenému na zesměšňování nízké "socialistické" životní úrovně kubánského lidu, jejíž hlavní příčinou bylo právě embargo, stejně jako v zemích světové socialistické soustavy.

Podle názoru amerického politologa Paula Craiga Robertse, zahájí americký imperialismus současně s otevřením velvyslanectví v Havaně novou etapu boje, jehož cílem bude rozvracení socialistického systému. Pokusí se založit nové nevládní organizace, které budou zaměřené na vyvolávání takových protestů, které se rozhodující mírou podílely na svržení socialismu v socialistických státech a v SSSR. Naposledy pak na svržení proruského režimu v Kyjevě.

Podle tvrzení neoficiálních zdrojů se všechny americké špionážní agentury, bez ohledu na pokrytecká (ostatně jako vždy) prohlášení amerického prezidenta a ministra zahraničí, cílevědomě připravují na radikální postup svržení kubánského vedení.

Předehra barevné revoluce na Kubě již byla zahájena vyvíjením soustředěných dezinformačních útoků na vedení strany a státu, obsahujících lži o jejich přepychovém soukromém životě, odtrženosti od života prostého lidu, spekulace o pronásledování kubánských disidentů.

Zatím je na těchto lžích a polopravdách postavena celá propaganda antikubánských center v USA, Kanadě a Evropě.

Šíření takových dezinformací o představitelích politické moci jsou zatím rozhodujícím aspektem v činnosti těch nevládních organizací. Jejich zdrojem není nikdo jiný než CIA a jiné tajné služby, sdružené v NSA.

Zájmová mise Spojených států v Havaně již dlouho pracuje na zakládání nových nevládních organizací, náboru a školení mládežnických opozičních kádrů, zaměřeného na technologii barevných revolucí.

Otevřené výzvy k boji s "Castrovým režimem" se ozývají pouze zřídka, vzhledem k obavám, že by mohly vyznít kontraproduktivně, zato se objevují nadšené komentáře útočných epizod z dokumentárních filmů o barevných revolucích, které svrhly tyrany a diktátory.

Jsou šířeny analýzy úlohy mladých aktivistů v jiných zemích, opěvuje se jejich připravenost k sebeobětování za ideály demokracie a humanismu, jejichž ztělesněním jsou USA.

Již několik let šíří v internetu zlostnou, protivládní desinformaci bloggerka Yoani Maria Sanchézová

Její úspěchy sleduje závistivě zatím omezený okruh kubánských disidentů. Sanchézová dostává tučné honoráře, podniká propagandistické cesty a finanční ceny "lidsko-právních organizací". Její příznivci se ji pokoušejí prosadit jako kandidátku na Nobelovu cenu míru. Sanchézová má mnoho následovníků.

Nyní, kdy byly opublikovány důkazy o jejím spojení s CIA, dostává se do popředí boje "diktaturou bratří Castrů", jako její náhrada Elieser Avila. Pozornost antikubánských rozvratných centrech získal již v roce 2008, kdy se zúčastnil setkání studentů s předsedou kubánského parlamentu Ricardem Alarcónem. Tehdy se proslavil pokládáním otázek o svobodě slova, přímém přístupu k internetu, nedostatcích kubánského volebního systému.

Alarcón odpovídal naprosto otevřeně a pravdivě. Zdálo se, že tím vše skončilo. Z jejich diskuse byl však pořízen videozáznam, který pak byl využíván v televizních debatách o kubánské problematice v USA a v Evropě.

Avila, absolvent vysoké školy informačních technologií se najednou stal slavným, stejně jako jeho předchůdkyně Sanchézová.

V západních médiích nyní trvale vystupuje jako komentátor událostí na Kubě, jako potencionální vůdce, politický představitel, schopný vytvořit stranu, která po pádu režimu nahradí Komunistickou stranu Kuby.

Agenti ze CIA zařídili pro Avilu zahraniční turné (Švédsko, ČR, Polsko, Francie, Španělsko, USA atd.) jehož cílem bylo seznámit nejen se "skutečnými demokraciemi", ale v průběhu tajných konzultací i vytvořit jeho postavení v budoucí hlavní politické straně na Kubě. Nyní se lze pouze domnívat, jakým směrem se jeho budoucí kariéra bude ubírat.

Ovšem již nyní se ozývají hlasy, že Avila spolupracuje s kubánskou kontrarozvědkou - což by objasňovalo jeho poměrnou pasivitu v boji proti režimu. To by sice pro nás komunisty bylo dobré, ale v tom případě by si CIA rychle našla náhradníka.

Na Kubě již nyní působí kolem třiceti nevládních organizací, napojených na zájmovou misi USA. Nejznámější z nich je "Ženy v bílém", zaměřena na osvobozování "politických" vězňů. Přestože jejich označení 53 takových vězňů je při nejmenším pochybné, dochází nyní na základě domluvy mezi Raúlem Castrem a Obamou k jejich propouštění.

O rozvratné činnosti amerických agentů na Kubě prostřednictvím nevládních organizací známe mnoho. Ostatně sami jsme se o ní přesvědčili před rokem 1968 a 1989. Zvlášť markantní je jejich působení v prostředí populární hudby, především "raperů". Jsou orientování na verbování kubánské mládeže k politickým protestům proti vládě. Nevládní organizace financují i provádění hudebních festivalů a zájezdy zahraničních skupin na Kubu.

Zatím se dařilo těmto plánům čelit. Nová situace však nastává nyní v souvislosti s uvolňováním vzájemných vztahů, kdy vznikly nové možnosti pro nepřátelé kubánské revoluce. Zájmová mise USA (a CIA) nespí, ale vytváří podmínky pro postupnou realizaci barevné revoluce.

Pohyb ke sblížení s Kubou a paralelní sankce proti Venezuele, představují dvěma stranami jediné taktiky: oslabit Venezuelu natolik, aby nemohla poskytovat ekonomickou pomoc Kubě a Kubu tak oslabit natolik, aby přivítala všechny americké kroky spojené s uvolněním embarga a cestování s nadšením.

Washington předpokládá, že pokles cen ropy destabilizuje venezuelskou ekonomiku, buržoazie za pomoci Spojených států smete vládu prezidenta Madura a Kuba se bez venezuelské ropy miliardových půjček a grantů rychle dostane do krize.

Skutečné hybné síly amerického imperialismu se již na změnu v politice kubánské vlády připravují. Finanční instituce a nadnárodní monopoly, pro které Kuba představuje tučné sousto, tlačí na Obamu, aby diplomatické vztahy obnovil co nejrychleji, buď již koncem ledna, nebo v únoru. Očekává se, že rozšíření amerického exportu, turismu a finančních operací pak začne v průběhu několika týdnů.

Strategie amerického imperialismu chce využít k prosazení posílení svého vlivu na Kubě, který by se pak měl proměnit v okupaci i reformy, které provedla kubánská vláda v posledních létech, jako bylo omezení počtů státních zaměstnanců a sociálních výdajů, omezení podpory státních podniků a vytváření výhodných podmínek pro zahraniční investice. S tím je spojeno pochopitelně i zvýšení vykořisťování kubánských pracujících.

Pokud tento proces bude pokračovat, vytvoří se rychle nová buržoazie, která se s komunisty, podobně jako u nás dokáže rychle vypořádat.

Vedení Kubánské komunistické strany se může poučit z chyb, (nebo zločinů) kterých se dopustili Gorbačov a vedoucí představitelé komunistických stran v socialistických zemích, ve kterých proces uvolňování a reforem přivedl k rychlému posílení kontrarevolučních sil, které zevnitř rozvrátily socialistické režimy.

Věřme, že historické příklady donutí vedení kubánských komunistů k tomu, aby dokázali čelit komplexnímu útoku imperialismu.

Karel Kluz

• < Předchozí
• Další >