Komunisté si nechali ukrást již třetí noviny

Podrobnosti

Vytvořeno 19. 2. 2015

Twitter

Po přečtení deníku HANO z minulého pátku musím konstatovat, co je uvedeno v titulku. Nemá smysl se uklidňovat, že Janouch je hlupák a naši poslanci už dávno mají sedět doma a nechat se nahradit jinými snad taky komunisty. Rudé právo získala skupina osob, i když měla tento deník odevzdat lidu, stejně jako Mladou frontu, kterou si pro sebe ukradl mimo jiné velký bard svobody slova Hvížďala. Druhé ukradené noviny se nazývají Naše pravda. Kdo ji pamatuje, ví, že to byla taková levá varianta, tedy alternativa HANO. Upřímně, od začátku HANO nebyly komunistické noviny, ale mnozí soudruzi to akceptovali v těch časech frontálního ústupu, stejně jako demokratický socialismus v kladenském programu. Obojí z taktických důvodů.

To páteční vydání, které mám na mysli, není tak výjimečné, ale je to ukázka posunu v myšlení těch, co se hlásí ke komunistické straně. Tedy za poznámku stojí zveřejněná část vystoupení poslance Kováčika. Argumentace hodná tuctového liberála. Hlavní nebezpečí není imperialismus USA, ale islámský stát a tak není  nutno v sobě hledat nějaký třídní postoj, ale důležité vyškrabat ty zbytky křesťanského základu.  "Máš rád Turky?" Obrátil se Švejk na hostinskeho Palivce, " máš rád ty pohanský psy, vid, že nemáš?" Profesor Mahler měl pravdu, když řekl, že ve Švejkovi je úplně všechno. Ostatně Kováčik drží lajnu strany. Po jasné provokaci západních speciálních služeb, kterou se stal útok  na redakci pařížského Charlieho, uvodila KSČM své prohlášení  k této události větou: Pro Islámský stát není místo. Pro zahraničí to ale vypustili, na informační síti Solidnet je to bez nadpisu a zestručněné, ale čtenáře HANO je třeba zpracovávat v duchu propagandy NATO. 

Půvabná je i reportáž o amerických indiánech. Peltier Kudrnovské nic neříká. Pokud komunisté zaplatili  novinářce Kudrnovské cestu do USA, byly to vyhozené peníze. Naše. Další příklad, pro novináře Janoucha jsou opolčenci proruští povstalci. Jak skvělá hra s pojmy. Jaké nepochopení, že právě zde se vede ona nejjemnější, ale velmi důležitá forma boje. Ale proč se zlobit na Janoucha. Vždyť jeho šéf Kojzar předvedl totéž při psaní o operaci Golgota a korunu nasadil svou reakcí na kritické hlasy čtenářů. Prostě jim nedal prostor a vyvážil názory a tak mezi metodologické citáty pro mladé marxisty lze zařadit přísloví: na každém šprochu je pravdy trochu.

Má cenu pokračovat? Nestojí to za poštěkávání, je třeba postavit do hry jiné konkrétní médium. Jinak nás Gramsci zbytečně učil, jak důležitá je kulturní hegemonie, a že to bez ní prostě nejde.

• < Předchozí
• Další >