Zrození věku neteroristického terorismu

Podrobnosti

Vytvořeno 22. 8. 2016

Twitter

Ze všech typů teroristických hrozeb, v nichž jsme předurčeni žít ve víceméně trvalém strachu z nich, je nejděsivější ta, již jsme zažili teď v létě - létě tak děsivém, že deník The Guardian je teď oficiálně nazývá "Léto strachu" (The Summer of Fear.) Orlando, Nice, Würzburg, Mnichov, Reutlingen, Ansbach, Saint-Étienne-du-Rouvray ... teror prostě stále přichází a přichází, jako nestvůra v nějakém senzačním hollywoodském filmu. Nejděsivější na tom je, že to nejsou běžné teroristické útoky vedené běžnými teroristy na rozkaz běžných teroristických skupin, ale spíše dílo nového plemene teroristů ... teroristů, kteří nemají žádné spojení na jakýkoli typ teroristických skupin, nejsou prvotně motivovaní terorismem a v podstatě nemají s terorismem nic společného. Pojďme dál a nazvěme je "neterorističtí teroristé".

Podle oficiálního příběhu, propagovaného západními sdělovacími prostředky, neteroristický terorismus oficiálně začal koncem září 2014 prohlášením Abu Muhammada al-Adnaniho, teroristického mluvčího ISIS, ISIL, Daesh nebo jak mu tenhle týden říkáme. Tohle prohlášení, od té doby citované tiskem tak často, jak jen je v lidských silách, pobídlo decentralizované teroristické buňky, aspiranty na teroristy a další náhodné jedince k zahájení útoků na nevinné Zápaďáky, konkrétně "rozbít mu hlavu kamenem, podříznout ho nožem, přejet ho autem nebo ho shodit z výšky ..." a tak dále.

Podle téhož oficiálního příběhu k prvnímu útoku neteroristického teroristy došlo ve francouzském Dijonu - ano, místa, z něhož pochází hořčice - koncem prosince 2014, tři měsíce po prohlášení al-Adnaniho. (Bombový útok při Bostonském maratonu v roce 2013 zjevně nelze počítat, protože k němu došlo před al-Adnaniho prohlášením a tudíž se do oficiálního příběhu nehodí.) Žalobce v případu - francouzském případu, samozřejmě - popsal pachatele jako "stěží logicky uvažujícího", duševně nevyrovnaného muže středního věku, který použil auto ke skosení tuctu nevinných francouzských chodců, přičemž vykřikoval z okna islámské myšlenky.

Jsme poučováni, že to je součást vychytralého modus operandi neteroristických teroristů, způsob, jakým jsou schopni rozsáhle plánovat a provádět děsivé teroristické útoky a tvářit se přitom jako duševně narušení jedinci nebo sexuálně zmatení nebo odcizení samotáři, kteří nemají s terorismem vůbec nic společného. Tahle finta byla znovu rozvinuta v Orlandu, kde neteroristický terorista dospěl až k tomu, že se tvářil jako skrytý homosexuál; a v Nice, kde si útočník po celá léta zachovával své krytí coby drobný zločinec, bijící manželku; a ve Würzburgu, kde se zjevně mladistvý terorista maskoval jako osiřelý uprchlík, to ve skutečnosti byl zákeřný spící agent ISIS s cílem zaútočit na nějaký náhodný vlak uprostřed Německa.

Podle zasvěcených odborníků na terorismus, západních vlád a běžných sdělovacích prostředků jich uvidíme stále víc - těchhle zdánlivě nekoordinovaných útoků na terče jako v Nice, jež zapadají do příběhu, ale i na cíle, jež nedávají smysl a jež o teroristech jako ISIS ani nikdy neslyšely, ale kteří k nim přesto dovedli své agenty, aby zaútočili na asijské turisty kuchyňskými noži a vejci s pokřikem "Alláh je velký" při posledním výpadu. Kdo ví, kde dojde k dalšímu útoku? V norském Vossevangenu? V Demmingu v Novém Mexiku? V Menomonii ve Wisconsinu? Na okraji Hebrid? Váš odhad je stejně dobrý jako můj.

Podstata věci je, že válka s terorem - již, jak si asi pamatujete, prezident Obama oficiálně ukončil v roce 2013 - vchází do téhle nové a děsivější fáze, musíme se připravit, technicky i psychicky, na dramaticky vyšší úroveň teroru, zplozenou neteroristicky teroristickou hrozbou a také útočnými "bezpečnostními opatřeními", požadovanými k předstírání, že s ním bojujeme. Heslem bude jako vždycky strach. Každý bude muset odvést svůj díl při pomoci úřadům v identifikaci, nejistém zadržování a rozsáhlejším vyslýchání potenciálních neteroristicky teroristických podezřelých a kohokoli dalšího, kdo vypadá nějak podezřele. Pojďte se podívat, jak to bude fungovat.

Jak postřehnout neteroristického teroristu

Neteroristického teroristu je těžké identifikovat a vložit na seznam tajně sledovaných vládou, protože vykazuje málo - a někteří žádné - vlastností konvenčního teroristy. Zatímco konvenční terorista je obvykle oddaný muslim a člen některé notoricky známé teroristické skupiny jako ISIS, Al-Káida nebo Fronta Al-Nusra (ačkoli ta nemusí být momentálně teroristická, podle toho, co se děje v Sýrii), neteroristický terorista obvykle není úplně věřící, není členem žádné teroristické skupiny a nemá absolutně žádné napojení na terorismus. To, že u něj není žádný typ teroristického zázemí ani žádné jiné vazby na aktuální terorismus, znamená pro protiteroristické odborníky momentální hranici omezení daných zákonem a účinně dopředu poskytuje nezadržitelnost vládními agenty, protiteroristickými policejními jednotkami a najatými žoldáky, alespoň v rozvinutých západních zemích, takže ti si budou muset pomoci jak umí v pojmech všeobecného sledování a profilování. S tím na mysli předkládám pár tipů k identifikaci potenciálních neteroristických teroristů.

Nejdůležitější věcí k zapamatování je, že neteroristický terorista je rozhodně muslim, nebo přinejmenším aspoň trochu vypadá jako muslim, nebo má muslimsky znějící jméno. Bílí rasisté, neonacisté, po zuby ozbrojení fundamentalističtí křesťané a obyčejní kriminálníci bílé pleti, ať už jakkoli nevábní a nebezpeční, do kategorie TEROR nespadají, ledaže by vyhodili do vzduchu něco jako Federální budovu Alfreda P. Murraha (komplex budov federální vlády USA v Oklahomě, vyhozený do povětří 19. dubna 1995; zahynulo 168 lidí, z toho 19 dětí mladších šesti let; pozn. překl.), ale ani to už by se nemohlo počítat, protože k tomu došlo před válkou s terorismem, a... no, jakmile začnete bělochy nazývat "teroristy", rozdíly skutečně začnou mást, dezorientovat.

Navzdory faktu, že je rozhodně muslim, neteroristický terorista projevuje nějakou - nebo všechny - sortu "nemuslimského chování". Pije, kouří, užívá drogy, je sexuálně promiskuitní (nebo aspiruje na promiskuitu), nechodí do mešity, málokdy se modlí a i jinak se projevuje jen jako další vystresovaný, dluhem zatížený západní konzument, snažící se dát smysl pozdně kapitalistické společnosti a pomoci si - v některých případech i své rodině - k nějakému duši ubíjejícímu zaměstnání v zahraniční filiálce některé globální firmy, čehož si nakonec ani není vědom, nebo jako nezávislý smluvní řidič či občasný strážce, nebo se snaží uplatnit v nějaké činnosti drobného podnikání, jež mu ze života udělá zaživa peklo, což ho zavede přímo k jiné totožnosti.

Neteroristický terorista často ujde velké vzdálenosti, aby vytvořil dojem, že má dlouhotrvající psychické a citové problémy. Tahle totožnost (již si neteroristický terorista začne budovat možná už v pozdním dospívání) může zahrnovat předstírání řady nervových zhroucení, epizody klinické deprese, pokusy o sebevraždu nebo další takové symptomy. Nedopusťte, aby vás takový "citově nevyrovnaný" čin pobláznil tím, že hraje na váš soucit k ostatním lidským bytostem. Jestli někdy pochybujete o narušeném jedinci nebo o někom, kdo hlásá extrémistické názory či koná jakkoli neobvykle, je nejlepší jít a nahlásit ho a nechat úřady, aby to vyřešily. Může jít o neteroristického teroristu v procesu "náhlé seberadikalizace".

"Náhle se radikalizující" neteroristický terorista

Na rozdíl od běžného nebo "skutečného" teroristy se neteroristický terorista často radikalizuje krátce předtím, než zaútočí, nebo krátce poté. "Radikalizace" je záludný proces, k němuž může dojít mnoha způsoby, například během doby, ve strukturovaném prostředí, ale také čistě imaginárními způsoby, jež existují jen v myslích teroristů, sdělovacích prostředků nebo protiteroristických expertů. Rozhodně to není jako kdysi, kdy aspiranti na teroristy byli nuceni přijít do některého z oněch teroristických výcvikových táborů v poušti a vlastně se zapojit do terorismu. Dnes mu stačí internet a upřímná touha se radikalizovat.

"Seberadikalizace" je narůstající problém, a to nejen mezi islámskými teroristy. "Radikalismus" v jakékoli formě, jež odporuje globálnímu kapitalismu, neoliberalismu a dalším západním hodnotám nebo je zpochybňuje, se šíří jako davová psychóza (viz nedávný článek Jonathana Raucha v časopisu The Atlantic [pro případné zájemce viz http://www.theatlantic.com/magazine/archive/2016/07/how-american-politics-went-insane/485570/], kde autor diagnostikuje patologickou zášť americké veřejnosti vůči politické třídě). Jako dítě postižené odmítavou vzdorovitostí (Oppositional Defiant Disorder), neteroristický terorista - nebo jakýkoli typ "sebezradikalizované" osoby - někdy dokonce ani nepozná, že se stává teroristou nebo neteroristickým teroristou, dokud není příliš pozdě.

"Seberadikalizace" často začíná iracionální záští, obvykle vrhanou na zámožné jedince, významné firmy, investiční banky, politiky, miliardáře, členy sdělovacích prostředků nebo populací jiných zemí, jež přepadnou nebo bombardují zemi, z níž je "seberadikalizující se" osoba, o níž je řeč. Tato špatně zaměřená patologická zášť, pokud jí dovolíte, aby vás jitřila, nevyhnutelně vede ke zrodu extrémistických či teroristických myšlenek, jež vedou k pípnutí teroristických tweetů, ke psaní teroristických sloupků na Facebooku a podobně. Současně se ale ze seberadikalizujícího se jedince nikdy nestane plně rozvinutý neteroristický terorista, a naplno šňupe rozdrcený Captagon (v ISIS oblíbený amfetamin; pozn. překl.), čmárá nesmazatelnými fixy po zdech svého obydlí odfláknuté vlajky ISIS a střádá zbraně ve Walmartu nebo v čemkoli, co v jeho zemi vypadá jako Walmart.

Tohle je jen předběžný seznam charakteristických rysů neteroristického teroristy, k němuž se přidají běžné sdělovací prostředky, jak se Léto strachu blíží k vrcholu a k patrně neurčité budoucnosti, jak doba neteroristického terorismu pokračuje možná až do konce věků.

Slova varování, týkající se terminologie

No dobře, vím, co si asi myslíte... myslíte si, že jsme tímhle nazýváním lidí "teroristy" konečně dosáhli nějaké úrovně absurdity, případu, kdy tenhle termín úplně ztrácí význam i schopnost zatraceně děsit lidi. Naštěstí tohle není ten případ. Ve skutečnosti to je skoro přesně naopak - čím hloupější, protichůdnější a naprosto nesmyslnější jsou termíny, jež používáme k popisu odporných, nelidských nepřátel (kteří nás chtějí zabít, protože jsme svobodní), tím oni jsou smysluplnější, účinnější a děsivější. To je rozhodující, když rozlišujeme například mezi našimi přáteli v Saúdské Arábii a barbarskými a šílenými teroristy jako ISIS, kteří obojí usekávají lidem hlavy za zločiny jako odpadlictví, modlářství a cizoložství ... ale samozřejmě Saúdi nejsou krutí teroristé, navzdory tomu, že byli zapojeni v teroristických útocích z 11. září 2001, a ... no dobře, můžete tu vidět nebezpečí, když začnete o tom všem skutečně uvažovat.

Podstata je, že naše nové označení "neterorističtí teroristé" by nijak nemělo zpochybňovat široce uznávanou definici ani trvalé opakování termínů "teroristický", teror" a "terorismus", když je aplikujeme na teroristy, ať už "neteroristického" nebo "teroristického" typu. Terorismus není slovní hříčka nebo jakási zdánlivě symbolizující konstrukce, nebo zásadně svévolně vymyšlená úroveň, plácnutá do nějakého typu násilné činnosti nebo ideologie, již chceme démonizovat. Terorismus je terorismus. To slovo znamená přesně to, co znamená ... ať už je tím tady myšleno cokoli. Můžete si to vyhledat na internetu, na Google, ve Wikipedii nebo kdekoli jinde.

A pokud jde o označení "neteroristický terorista", nenechme se jím vyvést z míry a činit je ještě více matoucím, než je. Můžeme si spolu sednout a pořád se přít, zda "neteroristický terorista" je terorista, ale, upřímně, kam jde, aby nás dostal? Prostým faktem v téhle záležitosti je, že, jak znamená přídavné jméno v termínu, neteroristický terorista není terorista ... nicméně on je terorista, a skutečnost, že zároveň je a není terorista, definuje, co dělá, a nakonec v tom vůbec v tom není žádný rozdíl, přinejmenším ne v rámci oficiálního příběhu.

Ne, navzdory tomu, co vám řeknou obhájci teroristů, nazvat některé teroristy "neteroristickými teroristy" neznamená, že to teroristé nejsou nebo že nic takového jako "terorismus" neexistuje vyjma toho, že v rámci simulace "reality" globální kapitalistická vládnoucí třída potřebuje neustále udržovat masy v zábavě a na hranici toho, že jsou paranoidní, protože oni - kapitalisté, ne masy - mění zbytek celé planety na kombinaci nákupní areál/pracovní tábor.

Kdyby to byla pravda, "válka s terorismem" by nebyla ničím jiným než promyšlenou fraškou, podobenstvím, jež přišlo, aby nás vytrhlo ze společensko-politické a ekonomické dynamiky historického období, jež jsme aktuálně prožívali ... jehož dynamika by mohla mít něco společného s něčím poněkud složitějším, než je "teror", "zlo", "nenávist" a další podobná prázdná, ale k teroru inspirující slova.

K tomu, jak moc stresující věci v tomhle okamžiku jsou, si představte, jak úmorné by bylo ... kdybyste mysleli na to všechno, na ideologii nadnárodního kapitalismu, zpracovávání reality konsensu, všechny ty dětské povídačky, jimiž by nás v každém okamžiku krmily firmami vlastněné sdělovací prostředky, a množství duševní energie, jaké by stála snaha dennodenně vzdorovat... ale teď, když vás vidím, jak jste tak činili ke konci téhle stati, jsem si docela jistý, že už jste si to představili.

CJ Hopkins

Berlín, 1. srpna 2016

C. J. Hopkins je oceněný americký dramatik a satirik, žijící v Berlíně. Jeho hry vydávají Bloomsbury Publishing (UK) a Broadway Play Publishing (USA). Je k dosažení na své webové stránce www.cjhopkins.com nebo na www.consentfactory.org .

• < Předchozí
• Další >