Americké zájmy na Středním Východě

Podrobnosti

Vytvořeno 13. 7. 2017

Twitter

18. 6. 2017 tak zvaná "Mezinárodní koalice" v jejímž čele stojí USA, která údajně chce zlikvidovat "Islámský stát" a od počátku bojuje na území Sýrie bez pozvání její vlády, sestřelila syrský stíhací-bombardovací letoun SU-22 pod záminkou, že bombardoval opoziční vojska (podporované koalici) v oblasti města Rakka. Mluvčí syrské vlády oznámil, že letoun byl nasazen v operaci proti teroristickému uskupení "Islámský stát". Pilot se katapultoval a nakonec byl po dlouhém utrpení zachráněn.

Americké ozbrojené síly vedou proti Sýrii hybridní válku od roku 2011, kdy rozpoutali v zemi barevnou revoluci, která měla svrhnou Bašára Asada a zaměnit ho proamerickou loutkou. Současná agrese je krytá válkou proti "Islámskému státu" který USA prostřednictvím CIA samy založily. Jde však o pokračování války ke svržení syrského režimu.

Doufat nyní, že se USA vzdají svých cílů a půjdou na dohody s Ruskem, Íránem a Hizballahem je naprostá iluze.

Budou pokračovat v realizaci těch cílů, které si předsevzaly: Rozčlenění syrského státu a nastolení vlády svých lidí.

Strategickým úkolem USA je ovládnout celý Blízký a Střední Východ a zabránit jeho stabilizaci. Na to potřebují ještě větší konflikt, než probíhá v současnosti a k tomu považují za výhodné zatáhnout do něho Rusko, proti Íránu poštvat Saudskou Arábii, Jordánsko a Irák, které by bojovaly nejen za upevnění diktátu USA, ale i nadvlády Izraele.

Úkol stanovil pro CIA a Pentagon prezident Trump, Otevřeně tak dal najevo, že své předvolební sliby o mírovém uspořádání mezinárodních vztahů nemínil nikdy vážně. Z toho jasně plyne jak pro Rusko, tak i pro ČLR a další státy: USA budou plnit dvoustranné smlouvy (i když třeba jen zčásti) pouze tehdy, pokud se střetnou se skutečným odporem (především vojenským) anebo budou jejich neplněním ohroženy americké zájmy v regionu.

Proto jsou všechny výzvy ruského ministerstva zahraničí a syrské vlády Američanům, aby dodržovali smlouvy, Chartu OSN nebo Memorandum, uzavřené s ruským ministerstvem obrany s cílem předejít vzdušným střetům nad Sýrii, naprosto zbytečně.

Situace je natolik vyhrocená a USA jsou natolik chtivé ovládnout Sýrii, že by pro syrskou vládu bylo velmi nebezpečné, kdyby její vojska začala sestřelovat letouny koalice. Odpovědí by byly odvetné údery a oslabení syrských ozbrojených sil. Zde by mohlo zapůsobit pouze Rusko.

Kdo však v Rusku takový krok udělá? Rusko mohlo ihned vyzvat svolání Rady bezpečnosti OSN a označit útok za agresi. Mohlo rovněž prosazovat rezoluci o zachování celistvosti Sýrie. Mohlo rozšířit seznam teroristických organizací. Vždyť americká armáda pod záminkou boje o město Rakka podporuje jak syrskou "umírněnou" opozici, tak část kurdské (protiturecké) menšiny, bojující na její straně.

A pokud se syrské letouny pokoušejí udeřit na tato teroristická uskupení, americké letouny je sestřelují, nebo udeří na útvary pravidelné syrské armády. Chrání tak vlastně teroristické hrdlořezy pokrytecky označované jako demokratická opozice, americké spojence v boji proti společnému nepříteli, vládě vedené prezidentem Asadem.

Americké ozbrojené síly, stojící v čele mezinárodní koalice dělají totéž co "Islámský stát" - snaží se oddělit části syrského území pro sebe s tím, že později se tyto enklávy osamostatní a jejich vlády budou spolupracovat s USA.

Na jedné straně tak koalice vedena USA sestřeluje syrský letoun, bombardující uskupení Islámského státu (IS). Na druhé straně předstírá, že proti IS bojuje a dobývá jeho hlavní město Rakka.

Jde tedy o spojence nebo rivaly? Nejpravděpodobněji jde o dočasné spojenectví, za kterého chtějí mít zisk obě strany.

Ještě v roce 2006, kdy vznikla irácká odnož Al Kájdy, bylo ji možno snadno zlikvidovat a nevzniklo by obrovské teroristické uskupení "IS".

V té době měly americké tajné služby pod kontrolou celý Irák. Při tom nedovolily irácké armádě, aby uvedenou větev Al Kájdy zlikvidovala. Pak rychle vnikla regionální organizace IS, která získala globální charakter.

Zejména tento nástroj se pro teroristické operace ukázal pro prosazování amerických zájmů na Středním Východě nejefektivnějším.

USA umožnily IS - chalifátu loupit, obchodovat s kradenou ropou, dodávaly mu přes třetí země zbraně atd. Zasadily se tak o zrod IS.

Pak se vrazi s černými vlajkami vymkli kontrole. Nyní se USA snaží vytlačit IS z Rakky a blízkého okolí a vytvořit nový stát, který by úspěšněji čelil legální syrské vládě.

Tento záměr není jednoduché prosadit, protože musí zabránit tomu, aby po vytlačení IS z města, neobsadily Rakka vojska Sýrie, podporované Ruskem, Íránem a Hizballáhem, jako se jim to podařilo v Aleppu.

Proto útočí nejen na IS, ale i na syrskou armádu.

Mluvčí amerických sil v koalici uvedl, že sestřelily syrský letoun SU-22 v souladu s pravidly "sebeobrany". Žádná taková pravidla pochopitelně neexistují.

V americké válce proti Vietnamu měla americké armáda mnohem více zákonných pravomocí, než jich má nyní v Sýrii. Zástěrku k válce proti Severnímu Vietnamu (Vietnamské demokratické republice) poskytla svým pozváním Jihovietnamská vláda. Do Sýrie ji nikdo nezval.

Jejich nástup do války v Sýrii neodpovídá Chartě OSN a celému systému mezinárodní bezpečnosti. Ovšem neexistuje ani síla, která by americkou armádu přinutila mezinárodní právo dodržovat. USA tak působí v Sýrii pouze z pozice své válečné globální převahy, což odporuje mezinárodnímu právu - vše ostatní je informační propaganda. Sestřelení letounu samostatného státu bylo potřeba nějak odůvodnit - USA ho zdůvodnily jakýmsi právem na sebeobranu, které agresor (a o nikoho jiného nejde) žádné nemá.

Řídí se zásadou imperialistické drzosti a absolutní (?) vojenské převahy. Vzhledem k vojenským možnostem současných vládců Ruska, představujících zájmy ruské oligarchie si to mohou dovolit.

Ústupky ruského politického vedení americkému imperialismu nestačí. Za 26 let od pádu SSSR pochopil, že si může dovolit co si zamane. To nakonec potvrdilo v poslední době i rozšíření sankcí. Ústupky žádného druhu nepřispějí k odvolání sankcí. Bylo by to proti podstatě americké geopolitiky.

Jak by asi mělo postupovat ruské vedení

Především je potřeba využívat již existující organizace, jako je Šanghajská organizace pro spolupráci a státy BRICS. Jejich prostřednictvím vytvořit struktury, které mohou čelit světovému agresorovi.

Rusko by mělo společně s ČLR vytvářet mezinárodní organizace, jejichž činnost bude založena na dodržování mezinárodních norem a práv.

Pokud se Rusku podaří dosáhnout rovnováhy sil v mezinárodní politicko-právní sféře, může začít o přemýšlet o prosazování svých zájmů.

Zatím však musí mlčky ignorovat nadávky a útoky. Údery raketami Tomahawk, sestřelení letounu SU-22 syrského letectva, izraelské dělostřelecké ostřelování syrského území jsou provokace, které mají vyvolat odvetné údery a umožnit USA a Izraeli zahájit otevřenou válku proti syrským ozbrojeným silám. Rusko zatím mlčí. Trumpova administrativa pochopila, že v provokacích může pokračovat.

Prezident Trump urazil i prezidenta ČLR Si Ťin-pchinga, když mu v průběhu státní návštěvy v Bílém domě oznámil, že nechal odpálit z amerických plavidel 60 raket Tomahawk na syrskou leteckou základnu Šajrat. Trump trvale ponižuje Rusko, přestože ruská armáda je jediným subjektem, který kromě Íránu a Hizballahu skutečně bojuje s terorismem. Není zatím jasné, proč ruskému vedení nezáleží na ovlivňování světového veřejného mínění. Rusko dokonce nepožádalo o svolání RB OSN.

Drzost USA bude i nadále pokračovat. Je vůbec možné očekávat, že se Rusko zmůže na rázné odpovědi? Nejde snad jen o strach z odpovědnosti ruskému lidu za to, že Rusko nevstoupilo do války v Sýrii pouze z humanitárních důvodů? V současnosti ruská oligarchie stanoví přesné mantinely pro ruskou zahraniční politiku. Třeba se ptát zda, spočívá hlavní důvod pro mlčení v tom, že ruští vojáci umírají proto, aby zabránili využití syrského teritoria ke kladení plynovodu z Kataru do Evropy, což by omezilo na minimum možnosti Gazpromu?

Krátkozrakost ruského vedení spočívá i v tom, že si neuvědomuje, že Západ utočí z mnoha stran. "Gazprom" dobře ví, že nadále nemůže plnohodnotně využívat plynovod přes Ukrajinu, protože Ukrajinský "Naftogaz" krade plyn z dodávek do Evropy, za který neplatí. Pokud by se Rusku nyní nepodařilo prosadit suverenitu Sýrie, dovolilo by oddělit východní část Sýrie a přidělit ji Kurdům, podporovaným Spojenými státy vedenou koalici, Katar by okamžitě přes toto území položil plynovod do Turecka a do Evropy. Všechny ruské investice do "Severního proudu 1 i 2" by tak vyšly vniveč.

Do boje proti Rusku se zapojilo i Bulharsko, které odmítlo ruský plynovod "Jižní proud".

Bylo by však příliš jednoduché se domnívat, že jde pouze o export plynu. Nelze přehlédnout, že Rusko nechce přijít o jediného spolehlivého spojence v Arabském světě.

Je evidentní, že americké a evropské sankce proti Rusku a hrozba vytlačení "Gazpromu" z Evropy vytvářejí velké problémy pro rozvoje ruské ekonomiky. Tyto obavy se odrážejí ve zvláštnosti zahraniční politiky. Na jedné straně ministerstvo zahraničí nezřetelně mumlá něco o ruských zájmech, při tom je naprosto jasné, že nejistota vyplývá z nesmírných obav z důsledků o ztrátu stovek miliard USD, za které "Ruská Centrální banka" nakoupila americké dluhopisy a o ztrátu postavení "Gazpromu" v Evropě. Podobnou roztržitost zahraniční politiky můžeme sledovat i v současných vztazích k Sýrii.

Ruská slabost je Spojeným státům známá a proto si postupně dělají v Sýrii to co chtějí, bez ohledu na Rusko.

Ve hře však není pouze Sýrie. Rusko je ohrožováno naprosto stejně z Polska, Pobaltí a Ukrajiny, kde se šikují vojska NATO.

Putin se musí rozhodnout: zda bude prosazovat zájmy ruské oligarchie, anebo národní zájmy.

K.K.

• < Předchozí
• Další >