Vždy plánovat vítězství, ale nikdy nezvítězit

Podrobnosti

Vytvořeno 8. 9. 2017

Twitter

"Zatímco americká armáda vítězí v některých bitvách, vzbouřenci vždy vítězí ve válkách." - komentář důstojníka australské a britské armády o realistickém zhodnocení imperialistické vojenské taktiky a strategie.

Nyní pensionovaný generál John F. Campbell v létech 2014-2016 bývalý velitel mezinárodní "Mise rozhodná podpora" (Resolute Support Mission in Afghanistan) uvedl ve svém projevu v 28. 12. 2014 v Kábulu: "Vzbouřenci prohrávají a jsou nyní zoufalí". Víme však dobře, že nikdy zoufalí nebyli.

21. 8. 2017 prezident Trump rozkryl svůj nový plán pro novou fázi 16 let trvající války v Afghánistánu, která začala v roce 2001 jako odveta afghánské vládě za podporu teroristů, kteří údajně provedli 11. 9. útok na New York a Pentagon. Zahrnuje plán novou strategii? Je podivné, že její podstata spočívá, podle Trumpa v tom, že "naše jednotky budou bojovat tak, aby zvítězily. My budeme bojovat, abychom zvítězili." (Cožpak ostatní armády světa jdou do války proto, aby prohrály?) Pokud by tomu tak bylo, museli bychom si položit otázku proč tedy američtí vojáci a jejich spojenci z NATO umírají v této krvavé válce, v níž nemohou zvítězit a která již stála americké občany tisíc miliard USD.

Ostatní jejich spojenci ve válce proti Afgháncům oblečeným v hadrech a sandálech zatím tolik neutratili. Na příklad Britové do doby, než redukovali v roce 2015 své síly na malý tým instruktorů, vydali "pouze" 35 miliard USD. Při tom však zahynulo 435 britských mladíků. Z hlediska politiků nejde o nic.

V americkém rozpočtu je každý rok uvedena částka 54,2 miliard USD pro "Veteránskou administrativu", která přerozděluje výdaje na péči o zmrzačené veterány z amerických válek v nemocnicích a na statisíce, kteří jsou po válkách buď fyzicky, nebo duševně poškození.

Tak prezident Trump nakonec prohlásil, že "Od nynějška máme jasný cíl, útočit na našeho nepřítele, vyhladit Islámský stát, zlikvidovat Al Kájdu, zabránit Talibánu, aby ovládnul Afghánistán a předcházet masovým teroristickým útokům proti USA před jejich vznikem."

Při tom nejen ve své předvolební kampani, ale již dlouho předtím v roce 2013 uvedl: "Musíme okamžitě opustit Afghánistán. Již žádné plýtvání lidskými životy."

Věří však Trump opravdu tomu, že odchodem americké armády z Afghánistánu by mohlo dojít k masovým teroristickým útokům proti USA?

Den po Trumpově deklaraci, že posílí autoritu americké armády v boji proti teroristickým sítím v Afghánistánu, protože je těmto vrahům potřeba dát najevo, že pro ně neexistuje žádné místo, kde by se mohli ukrýt před americkou sílou a zbraněmi, jeho ministr zahraničí Rex Tillerson vysvětlil prezidentovou válečnou politiku a dodal několik vlastních názorů: "Myslím si, že prezident dost jasně zdůvodnil názor na vyvíjení tlaku na Taliban, aby tento pochopil, že nezvítězí na válčišti. Možná nezvítězíme ani my, ale ani on. A tak v jednom okamžiku musíme zasednout k jednacímu stolu, abychom našli cestu, která povede ke konci této války."

Ale to je přece to, o čem celá ta partyzánská válka je.

Přivést nepřátelské síly velmoci, která má obrovskou válečnou převahu k takovému zoufalství, že se pokusí to nakonec vzdát a zasednout k jednacímu stolu, k diskusi o podmínkách odchodu ze země. Vzbouřenci nepotřebují zvítězit ani v jedné bitvě.

Konec konců americké pozemní síly, letectvo a námořnictvo nikdy neprohrály ani jednu bitvu ve Vietnamu. Jistě, že by byly mohly zvítězit, kdyby armáda komunistického Vietnamu a Vietkong nevedly dokonalou partyzánskou válku, která nakonec vedla k vítězství.

To si uvědomil i americký plukovník Harry Summers, jehož kniha "O strategii: Kritická analýza vietnamské války" (On Strategy: a Critical Analysis of the Vietnam War) která jistě není neznámá Trumpovi a Tillersonovi.

Summers sloužil ve Vietnamu, byl dvakrát raněn a vyznamenán za hrdinství v boji. Po ukončení války stál v roce 1975 v Hanoji v čele americké delegace, která jednala o válečných zajatcích, a hovořil s mnoha důstojníky armády Severního Vietnamu. V rozhovoru s vietnamským plukovníkem "Tu" Summers řekl: "Víte, nikdy jste nás neporazili na válčišti." "Tu" chvíli mlčel a pak odpověděl: "Může tomu tak být, ale to není relevantní."

Je tomu opravdu tak. Důležité je, že Američané nakonec uznali svou neschopnost a z Vietnamu potupně utekli.

V roce 2012 napsal podplukovník americké armády v Afghánistánu Daniel Davis: "USA, spolu se 40 spojenci z NATO a ze světa vlastní nejsofistikovanější, mocné a technologicky nejprogresivnější zbraně, které se kdy objevily na válčištích. Máme nejlepší a nejlépe vycvičené vojáky na světě; máme nejmodernější tanky a obrněné transportéry, dělostřelectvo, minomety, raketomety, přesné řízené střely, ruční protitankové a protiletadlové střely; máme nejlepší letectvo pro boj proti pozemním cílům, stíhací letectvo, bombardovací letectvo, systém PVO AWACS, průzkumné letectvo, spojovací letouny, bombardéry B-1, útočné vrtulníky, transportní letouny, tisíce bezpilotních letounů, transportní vrtulníky, spoustu špionážních satelitů. Máme veškerou nejmodernější bojovou techniku na světě. Jsme schopní odposlouchávat všechny spojovací prostředky vzbouřenců, včetně všech druhů mobilních a satelitních telefonů.

Máme rovněž celou řadu dokonale připravených analytiků získaných zpravodajských informací, kteří mají k dispozici zařízení, o kterých se lidstvo domnívalo, že patří pouze do sci-fi knih a filmů. Naše národy jsou ochotny utratit měsíčně miliardy USD, aby to všechno mohlo fungovat. Přesto již deset let bojujeme proti tlupě tuláků v hadrech a sandálech. Celé spojenectví USA-NATO nemůže porazit Taliban vyzbrojený starými samopaly AK 47 a doma sestrojenými minami, které explodují pod koly transportérů a vozidel, jsou používány nejen proti našim vojákům, ale i proti nešťastným civilistům, jen aby vytvořily atmosféru strachu. Masakry mají však také upozornit obyvatelstvo, že vedou válku proti cizincům a zkorumpované vládě v Kábulu a že je nemůže nic zastavit."

Trump neví, o čem mluví, jestliže deklaruje, že Amerika bojuje, aby zvítězila. Bojím se však, že se snaží tímto rčením povzbudit záložní generály ve svém týmu. Šéfa štábu Bílého domu generála Kellyho, svého poradce pro národní bezpečnost generála McMastera a ministra obrany generála Mattise. Ti mají na starosti řízení 200 tisíc amerických vojáků dislokovaných ve 177 zemích světa a především oni chtějí zvítězit v Afghánistánu.

Tak takový je plán vítězství v Afghánistánu nové americké administrativy. Ale "omedajlování" vojenští mozkové z Washingtonu, vedení Tumpem, kterému otec zajistil, že nemusel nastoupit do války ve Vietnamu, zapomněli co řekl v 19. století německý polní maršál Helmuth von Moltke starší: žádný bojový plán nepřežije první skutečný střet s nepřítelem, stejně jako slova plukovníka "Tu" o tom, že vítězství v jedné bitvě nic neznamená. Mohou plánovat, plánovat, plánovat, ale nikdy nezvítězí.

Autor: Brian Clougley

Veterán australské a britské armády, býval zástupcem velitele vojenské mise OSN v Kašmíru a vojenským přidělencem Austrálie v Pákistánu.

Poznámka: Tento článek nenapsal žádný komunista, ale bývaly důstojník, který sloužil ve dvou nejreakčnějších armádách světa. Je třeba si ale uvědomit, že stupňování válečného napětí proti Rusku a ČLR má asi malý smysl v době, kdy USA a jejich spojenci nejsou schopni ovládnout ani Afghánistán.

Karel Kluz

• < Předchozí
• Další >