Kontrola nad zbraněmi ve starém východním Německu

Podrobnosti

Vytvořeno 31. 3. 2018

Twitter

Můj švagr byl vášnivým lovcem. Až do své smrti žil ve východním Německu, nebo, chcete-li, v NDR, jež zanikla před 28 roky. Po mnoho let jsem tam žil také, a právě tehdy a tam mne švagr vzal na pár honů. Ujasnil jsem si, že se mi vůbec nelíbí myšlenka zastřelit jelena, ztepilé, nádherné zvíře. Co se týče divokých prasat, budou sotva pro někoho na pohled krásná, vyjma jejich druhů a mláďat, ale myšlenka střílet je se mi nelíbila také. Zčásti jsem s ním šel ze zvědavosti, zčásti kvůli možnosti pozorovat ptáky, zatímco on se rozhlížel po kořisti.

Werner měl úžasně ostrý zrak, když vyhlížel vzdálené pasoucí se kusy, uměl to s puškou, ale i se slovíčky, když se mne snažil přesvědčit, že lov je nutnost, bez ohledu na smrt a krev. Bez přirozených nepřátel (do nedávna, kdy se znovu objevilo několik vlků) by přemnožená jelení populace okousala a zničila mladý lesní porost, a rychle se množící divoká prasata mohou zničit mnoho bramborových polí. Trval na tom, že jejich stavy musí držet pod kontrolou člověk. To sice neospravedlňovalo vzrušené sportovní myslivce, aby stříleli po všem, co se pohne, ale tvrdil, že to ospravedlňuje striktní plánování stavů zvěře.

Tuším, že i takové zdůvodnění naštve vegetariány a vegany, a nebudu se přít. Ale pro mne byl zajímavým aspektem systém, jejž mnozí vidí jako omezování svobody, typické pro takový komunisty spravovaný stát. Zbraně i munice byly přísně kontrolované. Pušky, i když v osobním držení, byly zamykány v loveckých klubech, obvykle spojených s mysliveckými domovy a myslivnami. Aby získali povolení coby členové klubu, museli myslivci projít školením a skládat zkoušky ze znalostí života přírody, vystříhat se zbytečných krutostí či zanedbání, prokázat střelecké umění a prodělat několik starých tradičních mysliveckých rituálů, druhdy vyhrazených jen šlechtě a boháčům. Pušky byly vyzvedávány a vraceny jen podle odsouhlaseného kalendáře, jenž hlídal, jaká zvířata a v jakém období mohou či nemohou být lovena: například nemocné kusy ano, ale ne koloušci nebo bachyně s mláďaty. Pravidla byla přísná; u každé kule se muselo započítat, jestli zasáhla či ne!

Odpovídající pravidla platila pro střelecké kluby. Bylo vyžadováno školení a povolení, zbraně nebyly uloženy doma, ale v klubu, munice byla přidělována a musela být přepočítávána.

Ano, pravda, bylo to omezování svobody, a s největší pravděpodobností nebylo vykládané jen v pojmech lesnictví či sportu, ale také politicky, se žádnou neregistrovanou zbraní v rukou potenciálních rebelů.

To na druhé straně připomíná důvody, proč někteří Američané odmítají jakoukoli kontrolu nebo omezení dokonce útočných zbraní, jež určitě nejsou nakupovány k lovu nebo sportu či k obraně proti zlodějům. Když příznivci NRA (Národní střelecká asociace; pozn. překl.) přišli s plakáty, prohlašujícími, že "AR-15 POSILUJE lidi", můžeme snadno usoudit, jaký druh lidí a jaký druh síly (či moci) je tím míněn. Ne, střelné zbraně nejsou jen na jeleny, bažanty či ke střílení do terčů a pro lidi v uniformách.

Přísné zákony pro Wernerovo lovení, nepochybně omezování jeho svobod (samozřejmě tu nebyl Druhý dodatek), také znamenaly, že tu prakticky nedošlo k žádnému zastřelení a nikdy k něčí masové střelbě ve školách ani jinde - dokonce, když došlo k obratu, ani během změny režimu v letech 1989-1990 tu nedošlo k žádnému krveprolití.

Byla tato pravidla příliš přísná? Můj nadšeně lovící švagr si mi nikdy nepostěžoval na omezování svých mysliveckých práv (kterážto pravidla už neplatí). Mimochodem, byl učitelem, který nikdy nesnil o tom, že by měl ve třídě kvér. A příčinou jeho skonu, těsně předtím, než by se byl dožil 65, nebyla nehoda na lovu nebo při zacházení se zbraní, ale celkem nezvratně vášeň pro cigarety, jejichž užívání bylo naprosto nekontrolované. Nejsa myslivec, sportovní střelec ani kuřák, ani už nejsa školákem, zdržuji se v těchto záležitostech jakéhokoli soudu.

Victor Grossman, Berlín, 25. března 2018 (překlad VS)

• < Předchozí
• Další >