Vlci, bankrotáři a válka s Ruskem

Podrobnosti

Vytvořeno 8. 5. 2018

Twitter

Spanilá jízda ruských motorkářů je tradicí, která si našla své fanoušky i odpůrce. Mě osobně tato akce nechávala relativně chladným, byť vidina rudé vlajky nad Berlínem je poměrně příjemná. K Rusku samotnému jsem měl vždy vřelý vztah. Konec konců, skutečnost, že naše národy stvrdily své bratrství společně prolitou krví v boji proti hitlerovskému fašismu, je neopomenutelná. Ovšem, ruský politický režim, to je něco jiného. Zarytí antikomunisté nerozlišují mezi Sovětským svazem a současným Ruskem. Těžko se jim připouští, že v Rusku byl nastolen jejich vysněný kapitalismus. Ovšem, tato trvající nenávist dává antikomunismu další, rasistický a xenofobní rozměr. Není se čemu divit, největší antikomunisté byli nacisté, tak je logické, že si ti dnešní nějaké metody a vzory myšlení zachovali. Fašismus a antikomunismus k sobě zkrátka patří.

Po rozpadu světové socialistické soustavy se imperialismus, který byl dříve brzděn silou tábora míru, naprosto utrhl ze řetězu. Byla započata nová etapa bezuzdného drancování, vraždění, intervencí s cílem získat nové trhy, suroviny a levnou pracovní sílu - zkrátka to, co imperialismus ke své existenci potřebuje.

Pro Sovětský svaz, respektive pro Rusko, nastala doba úpadku. Masové rozšíření chudoby, narkomanie, HIV, bezdomovectví - jevy pro občany Sovětského svazu naprosto neznámé, se staly běžnou součástí života v Rusku. Opilec v čele státu korunoval porážku a byl vrcholem ponížení ruského lidu.

Boris Jelcin, pro západ jistě první demokratický vůdce Ruska, se stal na svém postu neudržitelným spíše z důvodů zdravotního stavu, než z toho důvodu, že jeho zkorumpovanost a všehoschopnost se ani za dolarové dotace nedařilo příliš skrývat. Po éře Jelcina přišla éra Putina. Jedním z prvních dekretů Putina byl ten o doživotní beztrestnosti Jelcina a celé jeho kliky. Putin nebyl nový člověk na scéně. Odváděl pro jelcinův režim dobrou práci. Nejznámější jeho počin byl podíl na diskreditaci prokurátora Skuratova, který se až příliš zajímal o "ekonomické aktivity" prezidenta Jelcina a jeho Rodiny (rodiny a širšího okruhu přátel).

S příchodem Putina byla ovšem pozvolna nastolena nová kvalita zahraniční politiky. V předešlém období nešlo o nějaké zahraniční politice Ruska vůbec mluvit, jelikož se jednalo v zásadě o zahraniční politiku USA vykonávanou prostřednictvím jejich loutek v Kremlu.

Jenže, dělat suverénní politiku v unipolárním světě, to je přece nedemokratické. A přemýšlet o tom, že by neexistoval jen jeden světový hegemon, je velká opovážlivost. Ale ruský kapitalismus chce také žít. Dosadit do čela Ruska dalšího člověka, který by měl na starosti jen vodku a zaopatření své Rodiny, to zkrátka nešlo. Za Putina musí antikomunisté děkovat každý den. Kdyby po Jelcinovi přišel Jelcin II., už dávno by proběhla v Rusku socialistická revoluce a byl by tu nový socialistický svaz. Putin je chytřejší, pozvolna brnká na nacionalistickou a nostalgickou strunu. Sláva Sovětského svazu v lidech přetrvává, musí se chytře. Umně kombinovat socialistickou symboliku s tou carskou, chvíli kritizovat, chvíli chválit, to chce chladnou, nikoliv opilou hlavu. Putin reformním komunistům z KPRF bere vítr z plachet stejně tak, jako Zeman těm v KSČM. Ale dělá vlastní politiku, kamarádí se s jinými státy a to se zkrátka nedělá. Dokonce si Rusko začalo troufat takovým způsobem, že vojensky zasáhlo mimo své území (rozuměj, logicky tedy území, které patří Spojeným státům americkým). Rusko překazilo plány na totální rozvrat Sýrie, díky čemuž se nevydala stejnou cestou jako Libye, Irák a další státy, které byly humanitárně vybombardovány Američany a jejich satelity. V mediálním světě se tomu říká agrese Ruska.

Mediální masáž o ruských choutkách nejen na naši republiku, ale téměř na celý svět mají občané České republiky jistě plnou hlavu. Každý den můžeme na stránkách novin a na obrazovkách televize sledovat vyjádření různých politologů a dalších odborníků o tom, jaká je to Rusko pro nás hrozba. Velice často bývá i prezident Zeman podezírán z toho, že má s Ruskem příliš vřelé vztahy. Nejsem si ovšem vědom toho, že by kdokoliv kompetentní vydal oficiální prohlášení o tom, že jsme s Ruskem ve válečném stavu. Potom se ale divím tomu, proč by mělo být jednání s kýmkoliv z Ruska bráno jako prohřešek proti čemukoliv. Vždyť naše vláda lokajsky plní rozkazy "západu". Vyslání vojáků AČR k hranicím Ruska, vykázání ruských diplomatů, to by za "přiklánění se k Rusku" mohl označit leda duševně nezpůsobilý člověk, nebo Jakub Janda.

A v této situaci si přijedou do Česka Noční vlci a lidé je dokonce vítají! O těchto motorkářích koluje spousta polopravd a zaručených pravd. Skutečně, alespoň podle fotografií a videozáznamů, je šéf tohoto motorkářského klubu Zaldostanov člověk, který se s Putinem setkal. Nakolik je jejich vztah vřelý, to netuším. Ale kladu si otázku, kdyby byla pravda to, že jsou Noční vlci spíš gangem, než klubem, jestli by se s nimi některá hlava státu nechala veřejně vidět. Já myslím že ne, ale Jiří Dolejš si očividně myslí něco jiného. Konec konců, pro Jiřího Dolejše je příznačné, že má poměrně osobité mínění a často si myslí "něco jiného" než celá strana, ve které dělá kariéru. Možná by bylo lepší použít minulý čas, ale nerad bych to zakřikl. Vzpomeňme například jeho postoj ke vstupu do EU. Zatím co KSČM jako celek řekla "NE" Evropské unii, eurohujerská dušička sociálního demokrata s legitimací KSČM táhla jiným směrem. Setrvával na svém a nakonec se pohnula celá strana na eurounijní pozice. Nejdříve se z "NE" stalo tzv. měkké "NE" a nakonec se z "NE" stalo heslo - S EU na věčné časy a nikdy jinak.

Jiří Dolejš se vyjádřil o Nočních vlcích jako o "zmatlanině nacionalismu a stalinismu". Pro Dolejše je stalinismus takovou bílou myší, kterou vidí vlastně všude. Nesouhlasíš s ním a při kritice používáš marxistické učení? Jsi stalinista. Kritizuješ EU? Jsi nacionalista. To je logika tohoto bývalého místopředsedy. Poměrně úsměvné bylo jeho vyjádření, že je prý "třeba vymýtit reminiscence stalinismu z KSČM". Nevím, které to jsou, na takovou otázku nedokázal odpovědět.

Mně osobně je záhadou, co je na obdivovatelích Putina, ozdobených mnohdy dvouhlavou carskou orlicí stalinistického. Jediné, co mě napadá je nejspíš to gesto. Dovézt rudou vlajku se srpem a kladivem do Berlína, to je skutečně stalinistické. Tu skutečně nad Říšským sněmem vyvěsili ti, kteří šli do bojů "Za vlast! Za Stalina!" (ten bojový pokřik byl jistě také zmatlaninou nacionalismu a stalinismu). Takže asi to bude ono. Ale že by zrovna v připomínce vítězství stalinského SSSR nad hitlerovským fašismem bylo něco, co by komunistům hýbalo žlučí? Komunistům asi ne.

Ale ano, Noční vlci budou nejspíš vlastenci. Poměrně nedávno jsem jejich příjezd a kladení věnců viděl nedaleko Hustopečí, ve Starovičkách. V koloně jelo i několik českých motorkářů, takže v koloně šlo vidět prapory nejen rudé, ale i ruské a české. Byla vidět plápolat dokonce krásná vlajka Kazachstánu. Krásná azurová vlajka s orlem stepním a zářícím sluncem - kdo by odolal možnosti se pod takovou vlajkou vyfotografovat?! Zkrátka, tolik vlajek, nejen sovětských a ruských, ale dalších států, tak si ruskou nacionalistickou formaci zkrátka nepředstavuji. Já být nacionalistou, tak bych ostatní zakázal, protože "můj národ je přece nejlepší, tak co tu mají další zaclánět".

Ale ono je v tento moment naprosto irelevantní, jestli jsou anebo nejsou Noční vlci "putinovsko-carsko-stalinističtí pacholci". V jízdách tohoto klubu je něco důležitějšího, co ale Jiří Dolejš nevidí, nebo nechce, aby bylo viděno. V dnešní atmosféře usilovného štvaní proti Rusku, mediální kampaně připravující občany na možnou válku, případně ospravedlňování výdajů na zbrojení je velice důležité, že se utužuje vztah Rusů a Čechů i tímto způsobem. Jsem velice rád, že naši republiku Noční vlci navštívili a ještě radši jsem, když vidím, jak je naši občané nadšeně vítají a i po desítkách let vyjadřují vděk za osvobození naší vlasti. Myslím si, že je to zkrátka důležitý aspekt, mnohem důležitější než cokoliv jiného, co je anebo mohlo by být s Nočními vlky spojeného. Je to zkrátka jedna z mála událostí, kde naši občané jasně demonstrují, že válku s Ruskem nechtějí. A to je to důležité, vážený soudruhu Dolejši.

A.H.

• < Předchozí
• Další >