Virový globalizmus

Podrobnosti

Vytvořeno 15. 5. 2020

Twitter

Pandemie pracovala pro nadnárodní elity, ale pouze odsunula krizi kapitalismu

Text ukazuje na zájmy různých mocenských skupin globálního imperialismu (globální kapitál, národní buržoazie a státní struktury) v průběhu současné epidemie a krize, a spektrum jejich možných reakcí a zneužití rychle se vyvíjející situace pro své cíle. Na povrch se dostává zásadní rozpor mezi individuálním a celospolečenským zájmem a krize kapitalistického systému, která o sobě dávala vědět již dlouho před vypuknutím epidemie. Zároveň jsou zasety možnosti lidových bojů proti kapitalistickému systému a za socialismus. Činitelé kapitalistické třídy pak mohou použít protiepidemická mimořádná opatření proti lidu.

Pandemie COVID-19 se neustále vyvíjí a trendy, které se objevily v počáteční fázi, jsou nyní rozporuplné. Jak se ukázalo, téměř všechny země západní civilizace, které byly považovány za nejvyspělejší, se staly nejvíce náchylnými k infekci. Zdá se, že právě údajně vyspělé západní země s nejrozvinutějším zdravotnictvím, které mělo být schopno úspěšněji odolávat šíření infekce než ostatní, selhaly. Tyto a další zvláštnosti pandemie koronaviru naznačují, že zřejmě určité, velmi vlivné politické síly, již snad využívají pandemie k dosažení svých konkrétních geopolitických cílů.

Jedná se především o neúspěšný globalizační projekt, který začal v polovině 90. let minulého století. Nadnárodní elity, ovládající hlavně finanční sektor, se nyní - po selhání globalizace - označily za reálnou, samostatnou a nezávislou geopolitickou moc a zaměřily se na ovládnutí národního kapitálu, tedy reálné produkce.

Nejdůležitějším faktorem nutícím tyto síly k tak drastickým opatřením, která jsou nyní přijímána v západních zemích, je nevyhnutelně se blížící nová vlna zostření globální sociálně-ekonomické krize. O tom, že krize přijde v roce 2020, varovalo vedení MMF již před rokem. Bylo zdůrazněno, že pokud jde o její hloubku a vliv na všechny sféry společnosti, nová krizová vlna překoná všechny dříve známé a vyvolá rozsáhlou recesi světové ekonomiky, převyšující "Velkou depresi" 30. let minulého století, která se stala jedním z hlavních faktorů rozpoutání II. světové války. Renesanci "rudé ideje" v západním světě ("žluté vesty" ve Francii a "rudí kongresmani" v USA lze uvést jako příklady) považují světové a národní elity za nebezpečné znamení, vyvolává v nich strach o přežití, protože v podmínkách očekávané krize může "marxismus-leninismus" ovlivnit většinu populace. Levicových vůdců a to i radikálních, je dostatek. Zdá se, že při obrovském růstu levicových nálad lidu v globálním měřítku, se pro současné elity stala znovu největším strašidlem Velká říjnová socialistická revoluce, jejíž vliv byl a je schopný překonat hranice jedné země.

Evropa se dostala do dluhů

V těchto podmínkách, jak pro elity nadnárodní, tak pro elity prosazující zájmy národního kapitálu, bylo nutné přijmout naléhavá opatření, aby se předem připravily na hrozící "krizovou tsunami". Aby přežily a udržely svůj vliv na svět po selhání globalizačního projektu, chtěly pod tlakem nastupujícího národního kapitálu, (nejhorší je pro ně USA, jejichž kontrolu z velké části ztratily v důsledku vítězství Donalda Trumpa), usilovat o snížení svrchovanosti národních států ve prospěch nadnárodních, hlavně finančních mocenských institucí. Navíc, vzhledem k povaze rozdělení moci ve světě, se mohly spolehnout pouze na zpřísnění kontroly nad evropskými zeměmi a částečně i Ruskem. Ostatní země jsou pro ně buď nedosažitelné, jako je Čína, nebo nezajímavé kvůli technologické zaostalosti a jejich vzdálenosti od centra světových událostí. Transnacionální elity mohou dosáhnout svých cílů pouze tím, že tyto země dotlačí k obrovskému zadlužení vůči mezinárodním finančním organizacím, které zcela ovládají. V podmínkách pandemie toho lze snadno dosáhnout zastavením výroby v důsledku zavedení nevyhnutelné karantény a tak donutit země, aby se zadlužily u mezinárodních finančních institucí, aby nejen překonaly pandemii a její důsledky, ale i přibrzdily hrozící vlnu globální krize. "Vzniká tak mohutná rozbuška sociálních konfliktů a nestability, protože nese i ideový charakter: my Rusové klademe na první místo naši zemi a oni - své vlastní zisky".

Dalším důležitým faktorem při zajišťování globální dominance nadnárodních elit je jejich schopnost kontrolovat stav světové populace, ovlivňovat ho v této fázi pomocí finančních, informačně psychologických nástrojů. Taková akce je v moderních podmínkách technicky proveditelná - je třeba zajistit, jak se dnes říká, "digitalizaci" života společnosti. Je dobře známo, že všechny národní subsystémy "digitální společnosti" se spoléhají na internet. A ten je takřka komplexně řízen "globální IT komunitou", jejímiž klíčovými komponenty jsou tajné služby národních států (především USA) a oficiálně registrované, silné soukromé IT organizace, jako například Microsoft, Facebook a tak dále. Tyto složky jsou více či méně řízeny nadnárodními elitami. Je třeba připomenout, že je to americká IT komunita, která i nadále zůstává ve svém komplexu v opozici vůči Trumpovi. Za těchto podmínek vytváří "digitalizace" společnosti ideální podmínky pro kontrolu občanů různých států a jejich elit, globalisty. V důsledku toho vzniká možnost přímého cíleného vlivu na život společnosti. Odpovídající dopady finanční a informační povahy, využívající schopnosti "digitální společnosti", lze uplatnit jak na jednotlivce, tak na celé sociální vrstvy. Podrobné znalosti o stavu individuální nebo sociální vrstvy umožňují elitám dosáhnout vysoké účinnosti těchto vlivů, i když jsou rozsahem velmi omezené, ale proto jsou i extrémně tajné. Jistota vlád, že se budou moci takové kontrole bránit, svědčí buď o neschopnosti osob, které to tvrdí, nebo o jejich zákeřných úmyslech. V médiích se koneckonců pravidelně objevují informace o tom, že hackeři zcizí osobní údaje milionů občanů v konkrétní bance, nebo infiltrují vojenské sítě a extrahují z nich tajné dokumenty.

Z toho, co bylo řečeno, vyplývá, že nadnárodní elity se budou snažit co nejvíce blokovat výrobu, zejména v nejmocnějších západních zemích, a také co nejrychleji zavádět systémy elektronické kontroly společností. Pokud pečlivě analyzujeme zprávy o boji proti pandemii, zjistíme, že oba směry jsou již realizovány. Zemím EU, které jsou v nejobtížnější situaci s epidemií koronaviru (zejména Itálie a Španělsko) tedy vedení Evropské unie a prosperující státy zpočátku odmítaly skutečnou pomoc a nabídly jim půjčky od MMF a dalších mezinárodních finančních organizací. Zároveň odpovědní zástupci Evropské komise tvrdili, že všechny země v Evropě se budou muset velmi zadlužit, aby překonaly pandemii a její důsledky, jakož i hrozící vlnu globální krize. Pokud studujete tato tvrzení, stejně jako hodnocení renomovaných ekonomů, nevyhnutelně dospějete k závěru, že po těchto otřesech dojde ke ztrátě ekonomické suverenity téměř všech evropských zemí.

Zároveň je - jakoby v zájmu boje proti karanténním narušovatelům (režim samoizolace a další omezení) - zaváděn ve vyspělých zemích světa systém kontroly pohybu občanů. V tomto ohledu se využívají zkušenosti Číny, která dokázala vytvořit takový systém na stávající bázi v co nejkratším možném čase. Ne všude takový základ existuje, ale v mnoha zemích je již vytvořen kontrolní systém používající QR kódy. K nim náleží i Rusko. Současně probíhají intenzivní práce na tom, aby z oběhu byly vyloučeny papírové peníze a dokumenty a proveden přechod na čistě elektronické manipulace s financemi a správu dokumentů. Vytvářejí se jednotné databáze občanů dané země. Pandemie dala těmto procesům kvalitativní nový impuls - nucený přechod k práci v režimu z bytu, k online nakupování atd. Nutí lidi přijímat realitu digitalizace života jako požehnání. Pokud budou tyto trendy pokračovat, může digitalizace společnosti dosáhnout takového rozsahu, že "nadnárodní společnosti" budou za několik let schopny přímo uplatňovat účinné vlivy na jednotlivé státy a obcházet oficiální orgány moci.

Západní národní elity se připravuji na krizi

Dospěli jsme k závěru, že v této fázi se nadnárodní elity úspěšně přibližují ke svým již dřívě stanoveným cílům. Ale co národní elity? Sledují poslušně politiku "nadnárodních elit", které jsou objektivně jejich oponenty? Nikoli. V rámci tohoto vývoje národní elity také řeší své úkoly příprav na blížící se tsunami globální krize. Dnes se v první řadě připravují na neutralizaci pravděpodobných protestů obyvatelstva svých zemí v důsledku rostoucích sociálních problémů. V tomto ohledu se jim hodil koronavirus a nyní mohou nástup nové vlny krize vysvětlit lidu důsledky pandemie. Teď bude obyvatelstvo vnímat krizi nikoli jako následek činnosti současných elit, ne jako integrální důsledek kapitalismu, jako sociálního systému, ale jako nevyhnutelný důsledek přírodní katastrofy, která otřásla světem. Krize způsobená kapitalismem a vládnoucími elitami nevyhnutelně povede ke zvýšení protestního sentimentu obyvatelstva a jeho revolučnosti. Pokud budou ale stejné jevy vnímány jako důsledek pandemie, mohou přispět ke sdružení populace kolem vládnoucích elit, aby s nimi společně bojovaly a eliminovaly její následky.

Postupně si elity vytvářejí příznivé sociální a politické podmínky, které a priori neutralizují možné hromadné protestní akce a narušují akceschopnost nesystémové opozice. Činnost v tomto ohledu pokračuje v následujících hlavních oblastech:

První z nich je regulační: jejím cílem je vytváření legislativního rámce pro potlačení možných protestních hnutí až k izolaci celých regionů, jsou přijímány zákony, které výkonným orgánům různých úrovní dávají právo zavádět omezující opatření na určitých územích, až do stavu nouze, obcházet parlamenty zemí, nejjasněji to ilustruje příklad Maďarska. Silovým strukturám jsou svěřovány zvláštní pravomoci, kterými mohou omezit svobody občanů, sledovat jejich pobyt, povahu jejich činnosti i jejich zdravotní stav. To vše je kamuflováno epidemiologickou situací a obyvatelstvu jsou předkládány jako nutnost. Po skončení epidemie však všechna tato zvláštní opatření budou i nadále využívána v krizových situacích proti "nezodpovědným" občanům, kteří odmítají snášet řešení krizových problémů na úkor obyvatelstva.

Druhý směr je morální a psychologický. Psychologie demokracie a nadřazenosti lidských práv, které existovaly před krizí, jsou absolutně nepřijatelné pro světové a národní elity v krizi. Opresivní síly policie vychovávané v tomto modelu nejsou připravené používat různé nástroje potlačování, včetně útočných bojových zbraní proti civilnímu obyvatelstvu, které nesouhlasí s prudkým poklesem životní úrovně a zavedením úplné kontroly nad soukromým životem. Opatření k překonání pandemie umožňují přeformátovat psychologii obyvatelstva i orgánů činných v trestním řízení. To objektivně vede k psychologické konsolidaci populace kolem elit, k vytváření takzvaného mobilizačního vědomí, ve kterém je "stát nade vším". V některých případech se lídři zemí ve svých projevech pokoušejí filosofovat a uvádějí, že individualismus, který předpokládá dominanci soukromého nad společným, neumožňuje vést úspěšný boj nyní proti pandemii a obecně proti všem katastrofám.

Alternativou je princip dominance společného nad individuálním. A to je zásadní otázka - celá liberální idea "svobodného" Západu druhé poloviny XX. a začátku XXI. století byla postavena na absolutní dominanci individualismu, což elity nyní naoko odmítají ve prospěch priority společenského nad individuálním, který byl charakteristickým znakem socialismu a hlavním předmětem kritiky od stejného Západu. O tom se nyní diskutuje také v Rusku. Tak pan Kiselev, jeden z nejreakčnějších ruských moderátorů, ve svém závěrečném týdenním zpravodajství 5. dubna 2020 věnoval tomuto tématu několik minut. Podrobně vysvětlil, že zejména individualismus západních států umožnil katastrofické šíření epidemie koronaviry. Naopak východní komunitární princip rychle zabránil šíření epidemie v Číně. A to je jeden z mála novinářů a televizních moderátorů, který co nejpřesněji reprodukuje oficiální postoje ruského vedení. V ruské televizi jsem nic podobného neslyšel, pravděpodobně již od poloviny 80. let minulého století. Přirozeně, celá řada vládních akcí nasměrovaných na překonání pandemie, včetně omezení shromažďování lidí, rozhodně ochromila aktivity téměř celé nesystémové opozice.

Ukazuje se tedy, že v této historické fázi se soukromé cíle a cíle "nadnárodních" a národních elit shodují, proto postupují společně. Lze předpokládat, že tato aktivita byla dohodnuta v rámci řady mezinárodních fór předchozího období, zejména Davoském. Zatím všechno jde podle plánu. Jak však ukazují zkušenosti s globalizací, vše v první fázi vypadalo také velmi úspěšné. Pak však zafungovaly faktory, které globalizátoři nezohlednili, a tento projekt selhal s katastrofálními výsledky pro jeho organizátory. V rozporu s plánovaným výsledkem této globalizace byl zejména hospodářský růst Číny a několika dalších zemí jihovýchodní Asie a deindustrializace západních zemí.

Faktory selhání pro plány globalizačních elit

Jedním z nejdůležitějších faktorů, které mohou vážně bránit dosažení cílů moderních světových elit, jsou ideologické. Především je potřeba vzpomenout výše zmíněný obrat od preference individualismu k preferenci společenského. Projev tohoto obratu je mnohoznačný, ale hlavní důraz je kladen na vlastenectví a potřebu obětovat současné osobní zájmy, aby bylo možné překonat katastrofické jevy (pandemie je zvláštním typem katastrofy) a jejich důsledky. Proto v posledních letech byla atmosféra blízkosti různých katastrof zvlášť aktivně zdůrazňována, s cílem vytvořit katastrofické společenské vědomí. A musím říci, že výsledky této práce jsou zřejmé. Příkladem je Rusko, kde skutečně vlastenecká výchova lidí vykonala svou práci. Tento bezpodmínečný úspěch má však i obrácenou stránku, která spočívá ve skutečnosti, že elity nebudou obětovat své zájmy kvůli společné věci. Ubohé příspěvky, i když někdy ve výši několika milionů dolarů jsou bezvýznamné, jsou dokonce směšné, protože občané vědí, že příjmy elitních klanů jsou měřeny v miliardách.

V souvislosti s klesající ekonomikou se elity i nadále obohacují za klesajících příjmů běžných občanů. Výsledkem je rozpor, který je pochopitelný pro celou populaci (či alespoň její aktivní část) mezi oficiální vlasteneckou ideologií a skutečným chováním elit. Tato skutečnost se stává detonátorem sociálních konfliktů a nestability, protože je duchovní povahy - my klademe na první místo především naši vlast a oni - svou vlastní kapsu. My pracujeme na oživení země a oni to, co jsme vytvořili, exportují ve formě kapitálu do zahraničí. Takový ideový rozpor vede ke konfliktům, podobným religiózním. Právě takový rozpor se stal jednou z nejdůležitějších rozbušek revoluce v Rusku v roce 1917 a stal se jedním z důvodů mimořádné prudkosti občanské války. Namísto konsolidace lidu kolem elit to povede k tomu, že lid pochopí nepřátelství elit vůči sobě.

Dalším důležitým faktorem je a bude ekonomický boj - pokles životní úrovně převážné části populace v souvislosti s nevyhnutelným dalším posilováním stratifikace majetku. Znásobený v myslích lidu zmíněným ideovým rozporem, se stane dalším zdrojem sociálního napětí.

Na pozadí pochopení těchto rozporů budou jednání soudních a jiných složek vlády (i když v přísném souladu s platnými zákony) vnímána lidem jako úmyslně nepřátelská. Bude to i správné - protože západní mocenský systém objektivně hájí zájmy vládnoucích elit a podle toho byl vytvořen i legislativní systém. Současně policisté a zvláštní služby, personál ozbrojených sil a další mocenské struktury nepůsobí ve vakuu, ale jsou součástí společnosti. Mají příbuzné a přátele, kteří ponesou nápor krize, stejně jako zbytek populace. A i když se těmto kategoriím občanů dobře platí, budou nuceni pomáhat svým blízkým a jejich osobní příjem už nebude tak významný. Ano, v pandemii jednají a budou jednat tvrdě, uvědomujíc si, že zachraňují občany před nemocemi a mnoha úmrtími. Když však za krizi zesílené důsledky pandemie budou muset rozhánět masové protesty lidí, kteří obhajují své právo na přežití, je otázkou, jak budou jednat. V každém případě i v mnohem uvolněnější atmosféře existuje mnoho důkazů o podpoře policie demonstrujícím. Alespoň vzpomeňme na Řecko během období, než se k moci dostala Syriza.

Souhrnně lze říci, že nejen západní svět je na pokraji vážných otřesů, v jejichž důsledku se může - s pádem současných elit a příchodem kvalitativně nové generace politiků a ekonomů - kvalitativně změnit. První, na koho udeří důsledky krize, budou národní elity. "Nadnárodní společnosti" si jsou této situace vědomy a připravují se využít důsledků této situace. Budou však také čelit vážným problémům, které o sobě dají vědět o něco později.

Autor: Sivkov Konstantin Uveřejněno 14. dubna 2020 na stránkách "Vojensko-průmyslový kurýr č. 14"

Překlad: Karel Kluz

• < Předchozí
• Další >