Konec afghánské Potěmkinovy vesnice

Podrobnosti

Vytvořeno 6. 9. 2021

Twitter

Je dobojováno. Po pár týdnech bojů zmizel z mapy světa loutkový stát Afghánistán, o kterém říkali, že je „demokratický“. Jeho představitelé zmizeli s penězi do zahraničí a mnoho dalších lidí ještě čeká na kábulském letišti na svůj osud. Peníze na zbraně, které vlády utrhávaly svým lidem od úst (přece jenom máme nějaké závazky vůči spojencům, a zbrojařům to vyhovuje) dnes tyto zbraně spokojeně přebírají ozbrojenci Islámského emirátu Afghánistán.

A jak náš příběh vlastně začal? Začal vlastně už před 40 nějakými lety, kdy impérium začalo financovat a vyzbrojovat islámskou reakci proti domácí, skutečně demokratické revoluci, která učila číst a psát, pozvedla lidová práva, stavěla školy a nemocnice, vzdělávala po vzoru SSSR ženy a chtěla provést pozemkovou reformu a budovat průmysl. Tehdy mu toto právo na rozvoj bylo upřeno, silou zbraní a peněz pašovaných CIA.

Zlom nastal před 20 lety po útocích z 11. září. USA a jejich vazalové, držíce se hesla „zabili jste mi strýčka, tak dostanete přes držku“, přepadli Afghánistán. To, že útočníci byli Saudové a Usáma se skrýval v Pákistánu, nevadilo. Za jejich zločiny platil krví paštunský, a nejen paštunský, rolník.

Talibán byl poražen a rychle vystřídán novou okupační mocí. Západ slavil vítězství a těšil se z civilizačního břemene už nejen bílého muže, ale i černé ženy. Místní lid moc důvodů k radosti neměl. Ne, v okupovaném Afghánistánu nebyl mír, nebudovala se tam demokracie ani lidská práva, v Afghánistánu celou dobu probíhaly střety, atentáty, prostě občanská válka.

Jediné, co se za těch 20 let podařilo okupantům doopravdy vybudovat, nejsou knihovny, univerzity nebo kavárny s wifinou, ne.

Podařilo se jim vybudovat obrovský systém korupce, kde kradl, kdo mohl. Podařilo se jim obnovit zemědělství, tedy jenom co se týče pěstování máku k produkci drog, a samozřejmě Talibán. Ten je dnes silnější, úspěšnější a jednotnější, než kdy dřív.

I česká armáda si v tlupě NATO troufne na zdánlivě slabšího. Jezdí sem s nacistickými znaky na přilbách a ztrácí zde 14 svých vojáků. V té mele se zřejmě naučí po vzoru velkých koloniálních mocí i mučit a zabíjet podezřelé.

Jakmile se Západ začal stahovat ze země, vousáči sešli z hor a silné, okupanty vycvičená a dobře vyzbrojená armáda utíkala, co jí nohy stačili. Nejtěžší boje se odehrávaly na mediální frontě. "Kolik že to režim ještě vydrží dnů? U kterého města bude Talibán zastaven? Zastaví Talibán nějaká nečekaná událost?" Tyto a jiné nesmysly psal český mainstream ještě pár hodin před obsazením Kábulu.

Západ zavřel ambasády, diplomati si sbalili kufry a odvezli domů svoji psy i kávovar. Vše proběhlo hladce. Bitva o Afghánistán skončila a druhá teď začne. Přece jsme nemohli prohrát! A taky neprohrajem!! Určitě vyjde nový Rambo (který už nebude věnován statečným madžahedínům), nebo nový „Černý jestřáb sestřelen“. I z porážky jde udělat kšeft. Lidi se musí bavit a nesmí si přiznat, že Západ může chybovat. Natož, že "chyba" znamená statisíce zmařených životů.

A naše pozice? Co my a Talibán? V prvé řadě je nutné zachovat klid a nevěřit každé volovině. Na venkově se toho změní pramálo. Liberální pokrok byl a je prostě jen pro bohaté. Chudé ženy žijí, jako žily po staletí. Talibové usilují o uznání a styk s více státy, než minule. Rusko a Čína svoje ambasády nezavřeli. Představa Islámského státu 2.0 je nejspíš lichá a patří do říše propagandy, nebo hraje vedlejší úlohu v této nové Velké hře.

Za druhé, ať už je Talibán kýmkoliv, přece jenom porazil Západ. Hegemon utrpěl porážku a s tím se musí pracovat. Je to signál pro celé antiimperialistické hnutí po celém světě i pro nás. Ptejme se, proč utrácíme peníze za armádu, když „nás“ nakonec porazí pastevci v sandálech. Ptejme se, jak moc jsou média objektivní. Ptejme se, jestli třeba informační služby nelžou, aby zdůvodnily další velmocenské dobrodružství za naše prostředky a z naší krve. Hlavně kujme železo, dokud je žhavé. Po Vietnamu přišla totiž Grenada, tak kdo bude tedy na řadě?

ASA

• < Předchozí
• Další >