Sametový vláček

Podrobnosti

Vytvořeno 20. 6. 2006

Twitter

V současné době probíhající jednání o vytvoření nové vlády, které vede ODS s menšími stranami, může u nezúčastněného pozorovatele budit údiv, neboť se na první pohled zdá, že se Topolánek se svými nohsledy řítí čelem proti zdi, kterou mu postavili sociální demokraté a komunisté. Silácké projevy předsedy ČSSD Praroubka o tom, že Topolánkovou vládu tvořenou zástupci ODS, lidovců a zelených smete při hlasování o důvěře jsou však spíše jen humbukem pro veřejnost. Kdo nahlédne alespoň částečně pod pokličku, je mu jasné, že Paroubek již několik hodin po volbách začal ustupovat ze svých pozic a Topolánek mu jde při tajných jednáních celkem otevřeně vstříc. Je to logické, neboť pro dvě nejsilnější strany je jejich spolupráce zřejmě nejefektivnějším řešením situace.

V principu jde asi o to, že Topolánko-Paroubkovská spolupráce v parlamentu dokáže eliminovat vliv slabších stran. Je to důležité, neboť z Topolánkova pohledu jsou tyto strany nepochybně nespolehlivé, kde zvlášť u lidovců si nikdo netroufá předem odhadnout, jak se budou chovat, neboť jediným měřítkem je jejich vlastní zisk a účast ve vládě za každou cenu. O Bursíkových zelených je pak toho známo ještě méně, zřejmě se však bude jednat o značně „flexibilní„ politickou sílu, možná v duchu lidovců, která spolupracuje s pravicí i levicí, bez ohledu na cíle, jen pokud to přinese hmatatelné zisky a vládní křesla. Oba koaliční partneři jsou tedy pro ODS, má-li vytvořit pevnou vládu, příliš nezvladatelní, neboť již zítra mohou zasedat ve vládě sociálně demokratické a o ODS neprojevit sebemenší zájem. Z hlediska Topolánka je tedy situace jasná.

Paroubek je samozřejmě v obtížnější situaci. Před volbami si brousil zuby na premiérské křeslo, po volbách vydával prohlášení o bojkotu vlády ODS. Je pochopitelně pod vnitřním tlakem levicového křídla ČSSD, které si nepřeje spolupráci s ODS. Takže na jednu stranu bude muset hrát roli pevné opozice, na stranu druhou bude muset jít Topolánkovi na ruku. V okamžiku volebního propadu KSČM, kdy již nikdo nebude ČSSD tlačit k tomu, aby zůstala na levicových pozicích a byla důslednou opozicí, je úspěšnost Paroubkova manévrování mezi svým levicovým a pravicovým stranickým křídlem, kterému ODS nevadí, přímo úměrná tomu, jak velké díry dovolí pan Topolánek sociálním demokratům navrtat do koryt, která se chystá obsadit.

Otázka teď tedy není o tom, jak bude složena nová vláda a jak získá podporu v parlamentu, ale spíše o tom, kolik prebend přenechá ODS sociálním demokratům. Cena bude zřejmě vysoká, neboť jen vhodně rozdělné prebendy mezi sociální demokraty zajistí dostatečně silnou pozici Paroubkovi a tedy i podporu ODS. Lekci tak dostanou voliči ODS i ČSSD, kteří si možná vzpomenou na události před několika lety s tím rozdílem, že jména Zeman a Klaus nahradí dnes Paroubek a Topolánek bez ohledu na to, zda již podpora, kterou ČSSD bude ODS poskytovat bude veřejná či neveřejná.

Jedno je ale jisté v každém případě. Opět vítězí touha po moci, kariérismus a peníze. Sametový vláček kodrcá dál a naši mocní projídají to co ještě zbylo. Bohužel účet nebudou platit oni, ale my všichni…

Daniel Rovný

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >