Od pisálků mocných a movitých

Podrobnosti

Vytvořeno 6. 8. 2006

Twitter

Je až podivuhodné, co vše může člověk na internetu najít. Jedna kuriozita z obludária článků Karla Steigerwalda - trapného posluhovače ODS a bohatých mocipánů - však stojí za přečtení. Je dobré znát jeho názor, stejně, jako je dobré bystře poznat toho, kdo křiví pravdu nebo toho kdo sprostě LŽE. Jako příklad mnohých pamfletů lze uvézt tento hanebný článek. Je to skutečná žumpa! Přečtěte si tuto obludnost, udělá se vám stejně špatně jako mně. Je to hnus, je to pohrdání našimi dějinami, je to fabulace. Nejsprostší na tom všem je, že je to taková podplacená bulvární "svobodomyslnost", která se rovná spíše slabomyslnosti.

 Takových pamfletů se dostane k mání ještě hodně - toto je ale exemplární příklad, kdy svoboda slova vkročila do meze vyložené vulgární lži. Ani Goebbels by se nemusel za tento článek stydět, možná by ale měl vytříbenější sloh....

"Realista Brežněv
Karel Steigerwald
Pražské jaro nechtělo komunismus zničit

Ani sebekulatější výročí srpna není důvodem k oslavám. Rok 1968 včetně ruské okupace náleží k trapným stránkám naší historie. V dějinách odboje proti panství Rusů ve východní Evropě mají české události toho roku podivné místo:
nešlo o pokus odstranit komunismus, šlo o jeho vylepšení a upevnění "družby"
s Rusy. Kremelští diadochové museli žasnout, když jim z Prahy přicházely rady, jak vypadá pravý komunismus a jak jej mají vylepšovat. Bouřit se ve jménu zlepšování komunismu nenapadlo žádnou jinou zemi východoevropského ruského panství - jen Čechoslováky. Jiné známé vzpoury měly opačný cíl:
komunismus a ruskou nadvládu odstranit či alespoň ulehčit. Paradoxem dějin je, že české recepty na zlepšení komunismu by vedly k jeho rychlé demontáži, jak to předvedl o dvacet let později Gorbačov. Rozhodující pro "polednové politiky" byly ideály socialismu s lidskou tváří, nikoliv praktický život patnácti milionů občanů v konkrétní situaci: pod ruskou nadvládou. Slavit muže roku 1968 za jejich selhání je podobně omylné jako slavit hrdinství atentátníků na Hitlera z roku 1944. I ti chtěli vylepšovat svůj nacismus, když se ocitl v bezvýchodné krizi. Vzpoura proti Rusům nebyla projevem touhy po svobodě a demokracii, nýbrž touhy uskutečňovat dokonalý komunismus za každou cenu. Krutost padesátých let si podávala ruku s fantazmagorickým rokem '68. Poslouchej naše ideje, přikazovali dokonce titíž lidé. Nejprve věšeli ženy, pak dávali rozumy o demokracii. Realistou byl nakonec jen ničemný Brežněv. "Gorbačovskému" paradoxu už tehdy dobře rozuměl. Chápal, že čeští rudí adamité komunismus nezlepší, nýbrž zahubí. Chtěl ho zachránit, zavolal tanky. Nám zbyla trapná legenda: vtipný mi nápisy na výlohách jsme prý ty tanky porazili. "

Martin Peč

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >