Nebát se změn

Podrobnosti

Vytvořeno 4. 10. 2006

Twitter

Hned v úvodu chci říci, že soudruha Věrteláře znám jen prostřednictvím jeho novinových článků. Obvykle píše tak, že mu nemohu nic vytknout ba naopak vždy trefně pojmenovává neduhy současnosti, nicméně jeho nedávný komentář „Poučení z voleb do Poslanecké sněmovny“ mě nenechává klidným a pokládám za nutné na něj reagovat, ačkoliv soudím, že diskusí nad volebními výsledky již bylo dost, cesty kudy se dát jsou zřejmé, a jde teď hlavně o to, abychom nepřešlapovali na místě a nečekali, že to všechno snad nějak dopadne.

Jde mi především o tu část článku, kde soudruh Věrtelář uvažuje o vhodném výběru osobností. Opět se zde otvírá problém věku. Můj názor je jednoznačně takový, že věk není zásluha, ať je dotyčný jedinec produktivního věku nebo důchodce, roli má hrát pouze jeho odborná kvalita. Ano, rozhodující je odborné hledisko, které zaručí, že na kandidátkách a ve stranickém aparátu budou ti, kteří tam skutečně patří. Snad zde lze i se soudruhem Věrtelářem souhlasit, že střední generace a starší soudruzi z řad důchodců mají více zkušeností, což je dáno logickým vývojem, ale rozhodně to neznamená, že by mělo docházet ke stabilizaci kandidátek, tak jako v posledních desetiletích. Nejmladší soudruzi sice možná postrádají životní zkušenost, ale mnohým nechybí vysoké odborné znalosti. To jsou pochopitelně rozdílné věci a právě ty odborně zdatné je třeba prosazovat. Nakonec doporučení Ústředního výboru strany hovořilo v tomto směru zcela jasně. To, že k jeho naplnění došlo jen zcela formálně a na chvostech kandidátek podle hesla „vlk se nažral a koza zůstala celá“, je smutné. Nastavuje to zrcadlo práci celé strany, kdy nedochází ke generační obměně nejen kandidátů, ale vůbec funkcionářů celého aparátu. Vymlouvat se na to, že naši voliči jsou především příslušníci starší generace nelze. To je totiž právě ta špatná cesta, která povede pouze k tomu, že mladší voliče prostě nebudeme mít šanci oslovit a hlavně za několik let nebude nikdo aby tak učinil.

Zkrátka, jak již bylo řečeno mnohokrát, věk nelze obelhat. Řada starších soudruhů by se spíše měla věnovat práci s mladými, jimž by měli pomáhat radou a zkušenostmi, o kterých soudruh Věrtelář hovořil. Tím se nám otevírá cesta k tvorbě kvalitního stranického aparátu, který bude mít perspektivu i v příštích letech a především cesta k mladšímu spektru voličů. A o to přeci jde. Pokud již někdo v postproduktivím věku zůstává na svém místě, existuje proto jediná omluva, totiž ta, že za něj mezi mladšími neexistuje náhrada! Upřímně si však přiznejme, že to je značně zřídkavý případ.

Nicméně výše napsané již bylo řečeno mnohokrát. Skutečností ale je, že dosud nebylo možno pozorovat posun tímto směrem. Pokud ano, jde spíše jen o vyjímky. Celkové vyznění je spíše ve smyslu stabilizace za každou cenu a setrvávání na zaběhaných principech. Dokonce lze sledovat i bourání chabých základů zapojování mladých do práce strany, neboť již skoro rok nefunguje Odborná sekce mládeže při ÚV, takže na celorepublikové úrovni vlastně neexistuje žádný byť pouze poradní orgán, který by se touto problematikou zabýval, zhruba stejnou dobu již zcela nepracuje Komise pro mládež při Pražské radě… Tak si tedy kladu otázku, je to záměr a v celé straně skutečně zvítězil názor prezentovaný soudruhem Věrtelářem a to „mládežníky tak do šedesáti let“ KSČM nechce a nepotřebuje? Mám jednu naději a to že tento záměr nezvítězil a jedná se o osobní akce a hlavně ambice jednotlivců… Například odpověď na to kam se poděla Odborná sekce mládeže při ÚV vedená Kateřinou Konečnou jejíž jsem byl také členem hledám marně již deset měsíců…

Pokládal jsem za nutné napsat tuto poznámku, neboť v přístupu strany vůči mladým je stále mnoho nejasností. Strana sice na jednu stranu hlásá, že o mladé stojí, ti se však mnohde setkávají s nedůvěrou a totálním přehlížením. Pamatujme ale na to, že současný stav, kdy členská základna je převážně důchodového věku, stejně tak funkcionáři strany, není normální! Tradiční síla komunistických stran byla vždy v tom, že svými myšlenkami oslovovaly především mladé, tím opravdu myslím mladé a mládež, ne ten věk, který je v naší straně v současnosti brán jako mládežník /35-45 let/, no a jak jsem v sobotu s hrůzou zjistil soudruh Vertelář má tuto hranici vnímání posunutou ještě tak o deset let výše.

Současným funkcionářům strany je třeba děkovat za to, že bojovali za zachování komunistické identity celých uplynulých šestnáct let. Nyní ale nastal okamžik, kdy již není možné zůstávat v defenzívě, neboť z vybojovaných vítězství let minulých nelze žít věčně. Pokud neoslovíme mladší generace můžeme totiž velmi snadno ztratit veškerý politický vliv, který dnes máme. Letošní červnové volby jsou proto velkou výstrahou a nedojde-li k zásadnějším posunům ve smyslu výše naznačeného, nemáme valnou naději na to, že další dopadnou lépe.

Dan Rovný

• < Předchozí
• Další >