Přemýšlejme, komu pomáháme?

Podrobnosti

Vytvořeno 6. 10. 2006

Twitter

Pro nás, levicově smýšlející občany, je normální, že potřebuje-li bližní pomoc, přispěcháme s ní, ať již má formu materiální nebo jinou. Bohužel ne vždy tato pomoc splní svůj účel. Mnohdy dojde k jejímu zneužití či prohospodaření. Konkrétně bych chtěl v této souvislosti zmínit případ domu Agapé v Ruské ulici v Praze, který měl pomáhat bezdomovcům z jejich složité situace. O tomto projektu jsme již měli možnost slyšet mnohokrát, psalo se o něm ve tisku, na jeho podporu přispívaly různé složky KSČM, pomáhal Levicový klub žen a rovněž také Komunistický svaz mládeže. Ačkoliv vše vypadalo nesmírně pozitivně, byla realita jiná.

Již při bližším zkoumání toho, jak dům Agapé vlastně funguje, muselo normálně uvažujícího člověka zarazit, že si za své sídlo vybral památkově chráněnou vilu továrníka Kolbena, kde byl sjednán tržní nájem ve výši 130tis. Kč měsíčně a smlouva uzavřena na dobu patnácti let. Tedy! Po patnácti letech by režijní náklady domu Agapé dosáhly jen co se nájmu týká dvacet tři a půl milionu korun!

Přestože již výše napsané nedává velké naděje na úspěšnost projektu, pokračoval celý příběh náborem zaměstnanců, jejichž počet se později ustálil na pěti. V domě Agapé mělo být podle původního projektu dvacet bezdomovců. Prostřednictvím „Agentury Agapé“ jim byly dojednávány brigády, přičemž vydělané peníze inkasovala přímo agentura, která si strhávala za ubytování, stravu a zřejmě i na platy zaměstnanců. Nicméně představa, že dvacet bezdomovců na brigádě uživí celý chod domu, včetně platů, různých režijních výdajů a dalšího se zdá víceméně nereálná. Na základě jednoduché úvahy se lze domnívat, že již v tomto okamžiku spotřebovával na svůj chod dům Agapé měsíčně bezmála čtvrt milionu korun. Bude-li hodinový plat brigádníka sedmdesát či osmdesát korun hrubého, lze si celkem jasně udělat obrázek, že vznikal značně deficitní rozpočet, zvláště v okamžiku, kdy si uvědomíme skutečnost, že zde nikdy nebylo pečováno o víc než pět nebo šest bezdomovců a onen plánovaný počet dvacet zůstal jen někde na papíře. Provoz domu měl být zřejmě financován i z dotací, které se ovšem získávají obtížně a efektivnost vynakládání financí je pečlivě kontrolována.

V líčení absurdních skutečností, které provázely existenci domu Agapé, učiním nyní přestávku, abych představil také ty, kteří si celý tento „pozoruhodný“ projekt zřídili a vedli jej. Jednu z hlavních rolí zde má luteránská vikářka paní Eduarda Heczková, která je dobře známa mezi členy strany svým častým účinkováním na různých našich akcích, kde se snaží vybírat pro svůj projekt příspěvky. Další zúčastněný je manžel paní vikářky a konečně vedoucí zaměstnanců domu Agapé, pan Vancl. Tato trojice v podstatě řídí celý dům Agapé, rozhoduje o jeho klientech a dalších s tím souvisejících záležitostech.

Zmínění lidé jsou zcela zodpovědní za celý diskutabilní projekt, který se postupně dostával do značných finančních problémů. Ačkoliv paní Heczková vyvíjela i osobně aktivní činnost směřující k zabezpečení prostředků k chodu domu, nelze obejít prosté ekonomické zákonitosti. Postupně vrůstal dluh na nájmu, přestalo se dostávat peněz na platy zaměstnanců. Finále celého příběhu je opět souběhem absurdit, kdy v okamžiku výplat zmizelo celé vedení domu Agapé a přestalo se svými zaměstnanci i klienty komunikovat. Paní Heczková odjela na dovolenou, pan Vancl zmizel neznámo kam. Zaměstnanci důvod pochopili v okamžiku, kdy na své účty nedostali výplatu. Dalo by se tedy čekat, že je nejvyšší čas celý projekt ukončit jako nesmyslný, ale ukončit jej dle zákoníku práce a dalších platných zákonů.

Realita byla ale zcela jiná.Když se vedení domu konečně vrátilo, navrhlo svým klientům, aby si hledali bydlení jinde, zaměstnancům pak dalo na výběr výpověď dohodou nebo hrubým porušením pracovní kázně. Část zaměstnaců odešla raději dohodou, zbytek rozvazuje pracovní poměr po dalších tahanicích jiným způsobem. Zmizí i bezdomovci, ze kterých zřejmě v těchto dnech zbývají jen poslední dva.

Tedy konec? Ne tak úplně, neboť ti, co přišli letos na Slavnosti Haló novin mohli opět vidět paní vikářku Heczkovou s kasičkou. Vybírala příspěvky na svůj dům, který v té době již v podstatě skončil za výše popsaných okolností. Snad tedy z vybraných peněz alespoň pošle dnes již bývalým zaměstnancům dlužné mzdy… Zatím, více jak dva týdny po Slavnosti Haló novin, se tak nestalo.

Podle snadno ověřitelných zdrojů, plánuje paní vikářka Heczková přebudování Agapé na dům pro děti, neboť bezdomovci se ukázali pro získávání dotací a darů jako nepříliš vhodní. Věřím, že až příště přijde pro další dary, dobře zvážíme zda ji pomáhat a budeme kontrolovat, co se darovanými prostředky děje. Vždyť každá koruna může na správném místě pomoci! Nesmí však končit „vyhozená oknem“, buď v nesmyslných projektech nebo v rukou nenechavců. Důležité si je ale uvědomit, že všechny i dobře míněné a fungující charitní projekty se zaměřují jen na odstranění negativních sociálních jevů, které přináší kapitalismus. Jinými slovy se snaží zmírňovat či odstraňovat důsledky a neútočí přímo na příčinu: kapitalistický systém. Úkolem nás, komunistů, je však především v odstranění této příčiny. Na to prosím nezapomínejme…

Daniel Rovný:

• < Předchozí
• Další >