Politika menšího a většího zla

Podrobnosti

Vytvořeno 25. 10. 2006

Twitter

V posledních měsících jsem byl několikrát šokován děním na politické scéně. Naposledy se tak stalo včera v souvislosti se slovy prezidenta Klause, kterými vyzval politické strany k respektování výsledků senátních voleb při vytváření nové vlády. Prezentováno ve sdělovacích prostředcích se tato výzva jevila tak, jako kdyby dobrotivý otec národa shlédl ze svého vysokého úřadu na nezbedné děti-politiky a dobrou radou je vedl ke smířlivosti a práci ve prospěch společnosti.

Je skutečností, že svého předchůdce v úřadě převyšuje pan Klaus v řadě směrů. Předchozí prezident byl místy až tragikomickou figurou, která se oháněla svými rádobyuměleckými sklony a pseudohumanistickými názory. Na státní útraty u nás hostil politické nuly typu dalajlámy, omlouval se sudetským Němcům, tvářil se, že prezidentský úřad bere jen jako oběť pro národ a pak v něm setrval až do poslední možné chvíle, kdy již nikdo nedokázal říci, jaký smysl má jeho působení. Vzhledem k těmto zkušenostem jsme brali pana Klause v době jeho volby prezidentem jako řešení, které sice není dobré, ale není také úplně nejhorší vzhledem k ostatním nabízeným variantám. A tak počínání našich poslanců tehdy přispělo k tomu, aby byl do prezidentské funkce zvolen, ačkoliv to vedlo k rozsáhlé celostranické kritice poslaneckého klubu, neboť se jen obtížně vysvětluje, když naše strana umožní do nejvyššího státního úřadu volbu člověka, který v podstatě řídil privatizaci státního majetku, odpovídal tak za jeho největší rozkradení v dějinách a znehodnotil velkou část práce našich otců, kteří během čtyřiceti poválečných let zbudovali Československo jako vyspělý a soběstačný stát. Nicméně stalo se a pan Klaus zasedl do svého křesla na Pražském Hradě. Zprvu se zdálo, že jeho pohled na věc se s novou funkcí změnil. Hovořil o nadstranickém chápání prezidentského úřadu, narozdíl od pana Havla, který se obvykle zesměšňoval tím, jak ostentativně přehlížel Komunistickou stranu a tvrdil, že s „nedemokraty“ jednat nebude, se Klaus těchto chyb nedopouštěl.

Zdálo se, že svým způsobem zanevřel i na Občanskou demokratickou stranu, které šéfoval v době největšího prohospodařování národního bohatství v devadesátých letech. Nicméně právě jeho poslední výroky, o kterých jsem mluvil v úvodu, dokazují, že Klaus buď klesá o laťku níže na úroveň svého předchůdce, nebo se demaskoval a ukázal svoji pravou tvář, tedy tu, kdy je otcem ODS.  Jistě, respektovat výsledky senátních voleb znamená umožnit vládu topolánkovské ODS a pokračovat v programu rozvratu hospodářství státu a zbídačení jeho obyvatel, což ODS ovládá velmi slušně, jak již dříve dokázala. Neříkám, že sociálně demokratická vláda by byla lepší. Její vládní politika by rovněž fungovala v zájmu buržoazie, velkých kapitálových magnátů a evropských struktur, ale alespoň částečně se lze domnívat, že by dopad na lidi nebyl tak rychlý a navíc naše strana by měla vzhledem ke svému postavení v parlamentu jistou možnost dohledu. Tedy opět větší nebo menší zlo.

Tato politika výběru má ale jen odkladný účinek. Menší zlo stejně nakonec přeroste v to větší. Vždyť sociální demokracie již dříve schválila uvolnění dosud regulovaných nájmů v horizontu roku 2010, rozdíl oproti pravici je pouze ten, že ODS by deregulovala okamžitě. Podobných příkladů bychom našli celou řadu  Do budoucna by politika naší strany neměla směřovat jen k tomu, abychom si vybírali zda bude lidem hůř hned nebo až „za chvíli“. Naše politika musí být zaměřena na oslovení širokého spektra voličů, získání důvěry lidí a tomu odpovídající volební podpory. Náš program to umožňuje, jde jen o dostatečné zviditelnění na veřejnosti. V tom okamžiku pak již nebudeme muset přemýšlet v mantinelech většího nebo menšího zla, ale budeme schopni prosazovat skutečnou politiku s lidmi a pro lidi.

Důležité si je ale uvědomit, že podporu veřejnosti nezískáme současným lavírováním. Vrátím-li se zpět k prezidentu Klausovi a jeho výzvě respektovat senátní volby, což lze při domyšlení důsledků chápat i jako výzvu k změně volebního systému do Poslanecké sněmovny, budeme těžko lidem vysvětlovat, že jsme v době jeho volby činili dobře. A na základě stejné logiky se nám bude obtížně vysvětlovat podpora, kterou poskytujeme sociální demokracii. Stojíme tedy v bodě, vyžadujícím důsledně zpracovanou a prováděnou informační kampaň, která musí probíhat přímo mezi lidmi, nikoliv jen za zavřenými dveřmi stranických sekretariátů. 

Vraťme se v moderních podmínkách k dynamičnosti práce strany, kterou bylo možno vidět v třicátých letech. To platí pro funkcionáře aparátu, poslance, senátory, zkrátka všechny členy. Jen to je cesta, jak překonat současný stav politiky výběru mezi špatným a ještě horším.

Daniel Rovný

• < Předchozí
• Další >